Cesta tmou je plná nástrah a boj je předem prohraný
Jeden po druhém, další a další jdou,
vzdají se temnotě, jak beránci vlkovi!
Jeden po druhém! Myslíš, jsi hrdinou?
Že temný je Mordor nikdo jim nepoví?
Kráčejí po cestě se zavázanýma očima,
jak průvod otroků s biči nad hlavou!
Když jeden upadne, nikdo to nevnímá,
jen dál a dál do Stínů jdou.
Kde zmizela pověst o mečích, co se blyští?
Kam odešel muž, co pozvedá zbraň?
Tady je! Krev z ran mu prýští,
bránil se, však jediný a sám.
A v prachu leží ostré čepele,
jen výkřiky bolesti se rozléhají tmou.
Nikdo již nebude smáti se vesele,
a otroci dále, pořád dále jdou.
Jak závaly těžkého kamení
padají na tě tíhy temných skutků.
Však neví již, jaké je znamení,
že přijde konec bolesti a smutku.
Staletí světlo oči nespatřili,
prach slepil víčka šedých očí lidí.
Pak, když hvězdy na nebi zazářily
málokdo povstal, málokdo je vidí.
A vítr zavál znovu čerstvý z jižních krajů,
až do temných kobek v hloubce pod zemí
se dostal zpěv, plný krásných bolných tajů
v práci ustali a naslouchají, otroci znavení.
A vzali svoje nuzné hole
za spravedlnost a svobodu šli se bít.
Jak dopadne boj proti Stínu? Vyhrají
či dál budou v Temném strachu žít?
Začátek se mi líbí 🙂