Inspirace písní od Manowar
Po boku mužů do bitvy chodí,
po boku žen leží v posteli,
Za zimní noci pod měsíc se zrodil,
má srdce z oceli.
Nic nezahřeje ocelovou schránku,
necítí strach, lásku, bolest, žal.
Pověšené v hrudi na železném zámku,
on jediný ví, kdo mu je tam dal.
Jeho otec možná nikdy živý nebyl,
a ti co ho znali už dávno zemřeli.
Po úplňkem v lese sám sobě se zjevil,
má srdce z oceli.
Bojovník temnoty, zachránce světla,
nikdo neví kam se postaví.
Třeba spadl z nebe, třeba přišel z pekla,
kdo ho poslal na zem, to jen on sám ví.
Když tenkrát měsíc úplňkový vyšel,
všechny stíny zmizely.
Na svět jako temný přízrak přišel,
má srdce z oceli.
Bojoval v bitvách, zabíjel a pil,
neměl přátele a nikoho neměl rád.
Jednou když jediný v poli živý zbyl,
trefil se mu šíp do jeho mocných zad.
Probodl brnění a on zabit byl,
všichni o tom zvěsti slyšeli.
Vzpomínku na něj už proud času smyl,
měl srdce z oceli.
Komentáře