A další báseň z poslední doby.
Zkroucená bolestí
Na skřipci všedních dní
Prosím o propuštění z pout svobody
A zatím
Šediví pavouci nudy
Vpravují jed od zmrzačených údů…
Zbičována slunečními paprsky
Neschopná najít smysl
Ve spárách mezi „bylo“ a „je“
Vlastními zuby osvobozuji se
Ze španělské boty lidských pokušení…
Vypálené zraky trpí modrou oblohou
Když na kříži ze soucitu druhýcn
Prolévám načernalou krev
Zatímco smích a odpuštění
otravují vzduch svou jedovatou upřímností…
Jako kyselinou
Rozleptána pozlátkem přátelských gest
Úsměvy trýznitelů mi žhavě cejchují kůži
Řvu o pomoc
A nabídnou mi vlastní rozervané srdce
Prosím o vodu
A je mi přičtena daň z prokletí
Na kolenou sténám
V agonii zmírající naděje
Bez nároku na obhájce a spravedlnost…
To vše v mučírně těla
V zákoutích ještě nenapsaných historií
Kde v maličké kobce bez oken
Krčí se duše
Má duše
Spoutaná v nemilosrdných okovech Života.
Zajímavé,tak to bys měla číst co píši já.