Je libo trocha morbidity? Aneb báseň o tom, že panenky nejsou jen hodné dětské hračky…
Štěbetavé hlásky
a pramen umělých vlasů
namotaný na židli
Byla krásnější!
Trocha chladnoucího polymeru
a plastová ručka
svírající oharek sirky
Měla ji radši!
Už jen hlavička a pár slepých očí
připomíná usměvavým vrahům jejich čin
než sirka dokoná, co započala zlost
Teď už nás neohrozí…
Pach spáleniny a ticho jako v hrobě
slzy holčičky
a netečnost plastikových tváří
Mami, kde je moje panenka?
V domečku pro panenky
je ticho k zalknutí.
Jen prach dunivě dopadá
na krabičku sirek ukrytou pod postýlkou.
Pohledy modrých očí obviňují…
Holčičce ukrojil nůž času
další porci z koláče nevinnosti
až bude větší teprve pochopí
co znamená slůvko
Závist
dokonalé =)
krásné, leč děsivééé 😛 víš jak jsem na tom s klaunama, panenkama, medvídkama a celkově věcma, co vypadají živě, ale živý nejsou (.. ale mohly by být) brrrrr
Teda takové morbiďárny mi servíruješ po ránu…taky nemám moc ráda klauny aúplně se děsím, když mám být sama s takovýma tema normálníma figurínama…to je tak..no fuj…
Ale báseň krásná 🙂 i když mráz mi běhal po zádech…
Dobrá xD Chudák ta holčička.