Poslední dny byly na básně nějak plodné, ovšem nevím jestli kvantita nahrazuje kvalitu:) Snad potěší alespoň stará dobrá osvědčená žalovka, tenhle typ sladkobolných rýmovaček mě nikdy nezklame. Vlastně jsem o tom holomkovi s vyrvaným srdce a věčně smutnou mladistvou stáří se starýma bolestivýma očima původně vůbec nechtěla psát. A on se mi stejně vetřel pod prsty, že prý ho nějak poslední dobou zanedbávám.
Zakousl se mi do ukazováčku, abych aspoň nějakou tu slzu uronila pro jeho věčně lačnící něžná ústa a pak mi do uší zašeptal tuhle báseň. S takovou mu brzo budu muset založit vlastní rubriku:)
Sníh víří a cesta klouže
a ještě je kus přede mnou.
Vleču se krajinou,
když na hladině zmrzlé louže
zjeví se na chvilku smutná tvář pana Žala.
Zbytek cesty jsem proplakala.
A již snad povinný „rozcestník“ pro ty, co se s mým milým gentlemanem ještě nesetkali – abystě věděli, o kom je řeč:
sic kratka presto ta spravna zalovka:) bez nej by to tu nebylo uplne ono..ne ze bych ti prala aby te navstevoval nejak casto, budou stacit jen zalostne basne psane s radosti v srdci:)
Je to krásné…skoro mám pocit, jako bych toho tvého gentlemana znala.
Můj "pan Žal" je docela jiný…nicméně já nemám na to, abych o něm skládala básně…a rozhodně ne takové jako ty.
Krásná a trefná momentka
je to zenova haika
Tak z těch, které jsem již přečetl, se mi tahle líbí rozhodně nejvíce, má správný rytmus a pointu. 😉