Včera jsem avizovala, že jedu na chatu, třídit svoje myšlenky. A taky že ano, proto jsem tento článek s básní přednastavila. Koneckonců, jako bych ho vyslala telepaticky, protože dost přesně ukazuje moji současnou náladu.
Co bude dál? Na to nemám odpověď, jenom vím, že nechci, aby to dopadlo jako na řádcích, které si můžete přečíst níže….
(a ano, báseň je skutečně bez názvu, protože mě nenapadl žádný, který ji by vystihoval…prosté tři tečky, za něž si můžete každý dosadit, co chcete, vám tedy tentokrát musí stačit, jen blogu.cz nestačí a tak si tu trapnou vysvětlující závorku klidně odmyslete)
zrníčka písku posbírám
z rozbitých hodin
našeho vztahu
zrníčka písku
rudá jako krev
jak slzy vrahů
vrahů vzpomínek a myšlenek,
jež vytvořila samota
zrníčka vzpomínek na tebe,
které v mém srdci
vystřídala prázdnota
Smutné…smutné, výstižné a krásné.
Je to krásné… Je to zvláštní…
Je to divný. Jako kdyby se začala vyskytovat epidemie neštěstí. Všechno okolo mě se hroutí… 🙁
Jo, kolem se plíží jakési blbé údobí…
Báseň zajímavá, ale co se názvu týče, šlo by použít právě jen ty tečky.
Když jich zapíšeš dost za sebou, mohlo by to symbolizovat právě ten písek o kterém píšeš…
Co třeba ,,Přesýpací hodiny"? ;D
Co treba PAYBACK TIMEEEEEEEEE?!
[2]: Nene, já se mám dobře a moji blízcí též, není epidemie neštěstí 🙂
pěkný blog
ach, bože začínám ze všeho toho neštěstí mít taky depresi…
Moc pěkný blogík. Ještě juknu