Zjistila jsem jednu věc – zamilovaní lidé by si nikdy, nikdy neměli psát po facebooku vážné věci. Pak to dopadá zbytečným smutkem a nocí, po které nevíte, zda přijde ráno. A hle, ono přišlo – růžové, mlhou ojíněné a s pár něžnými kapkami rosy, jako by před ním nenásledovaly kruté hodiny temnoty a strachu, po kterém zbylo pár mokrých kapesníků a tyhle verše.Verše, které, doufám, zůstanou jen na papíře a nikdy se jejich inkoustové pařáty neprobojují do reality.
Odi et amo
svou krví na kůži maluji.
I andělé někdy se zklamou.
Nenávidím a miluji.
V popelu našel jsi diamant
a odříkals zakázaná slova.
Cum tacent damant
a na dně poháru zloba.
Prsty se rozpletly do ticha,
noční stín lekl se rána.
S rozbřeskem beránek dodýchal
a já tu zůstala sama.
Odi et amo
píšu ti perutí na zrcadlo.
I andělé někdy se zklamou.
Tentokrát zase to nedopadlo.
Temně nádherné.
Moc krásné, tajemné, prostě-pěkné. Ten obrázek je k tomu přímo excelentní, to je taky tvá tvorba?:-)
Tak toto je jedna s najkrajších básní, čo som našla na blogu! 🙂 Chvála a závisť, keďže ja som na básne antitalent.
[3]: tak jsi zase dobrá v něčem jiném přece ne ? 🙂
mimochodem ta básnička mi připomíná písničku "Veličenstvo kat" (jakási obdoba – co se týká tamní atmosféry)
[2]: nene, kreslit skutečně neumím, obrázek je od Victorie Francés;)
Souhlasím se všemi, temně okouzlující, nádherné a fantastické, jsi opravdu talent
Talentovaná básnířka 🙂