K současné všudypřítomné debatě o interrupcích mě napadla jedna zajímavá paralela pro všechny „pro-life“ aktivisty, slavné Hnutí Pro život ČR a další, kteří horují za zákaz interrupcí.
Bavíme se tu o záchraně lidského života, OK. Víte, co může zachránit lidský život? Zapsat se do registru dárců kostní dřeně.
Pak vám jednoho dne zavolají, že tu vaši dřeň někdo potřebuje. Znamená to pár dní ve špitále, nějaké ty infuze, operaci, trochu bolesti a dalších pár dní na rekonvalescenci. Je u toho také nenulová šance na komplikace, včetně toho, že při celkové anestezii (při níž se provádí odběr kostní dřeně) zemřete.
Šance na to, že vás zabije anestezie, je shodou okolností téměř stejná, jako že zemřete při porodu – zhruba 1 : 10 000. To první můžete podstoupit dobrovolně. K tomu druhému by každá žena byla po zákazu interrupcí donucena i proti své vůli.
Pokud darujete kostní dřeň, můžete zachránit život malému dítěti. Mámě od dětí. Jadernému fyzikovi, lékařce, architektovi, učitelce… Prostě živému dýchajícímu člověku, co má něco za sebou, má nějakou roli ve společnosti a někomu bude setsakra chybět.
Pokud se rozhodnete nejít na interrupci, můžete zachránit život shluku buněk, velkému asi jako větší fazole.
Pokud je pro vás hodnota života shluku buněk a mámy tří dětí stejná, v pořádku. Může být.
Nicméně potom byste stejně, jako horujete za zákaz potratů, měli horovat za povinnost darovat kostní dřeň.
Jenomže víte, co? Darování kostní dřeně je dobrovolné. Nikdo vás k němu nemůže nutit. Kdykoli si můžete zapsání do registru i samotné darování rozmyslet. Pravděpodobně tím zabijete toho, kdo vaše krevní buňky potřebuje. Ale vaše tělesná integrita je tu prostě důležitější, než něčí právo na život. Je to fér?
Ale pojďme ještě dál. Víte, že člověk může žít jen s jednou ledvinou? Jednou plící? Co kdyby právě vaše plíce mohla stát mezi něčím životem a smrtí? Je v pořádku vás připoutat na nemocniční lůžko a vyříznout ji ven? Jde přece o záchranu lidského života. Jenomže ani ledvinu ani plíci vám nikdo nemůže vzít proti vaší vůli.
A dokonce vám nikdo žádný orgán nesmí vzít ani po smrti. Pokud se tak rozhodnete, můžete znemožnit lékařům odebrat vám v případě vaší smrti orgány a zachránit jimi jiný lidský život. Jste mrtvola, játra, srdce ani slinivku na nic nepotřebujete. Ale ani kdyby ve vedlejším pokoji umírala osmiletá holčička, nesmějí lékaři přes váš předem vyslovený nesouhlas, z vašeho mrtvého těla orgán, jenž by jí zachránil život, vyříznout.
Tělesná integrita mrtvoly stojí nad lidským životem. Absurdní, že?
Proč, pokud přiznáváme právo na tělesnou integritu nebožtíkovi, vůbec uvažujeme o tom, že na něj nemá právo těhotná žena?
Stojí na vahách lidský život? Řekněme, že ano. Má každý lidský život stejnou hodnotu, ať již je tvořený pár buňkami, závislými na těle matky a nebo je zcela autonomní, milovaný a společnosti užitečný? Řekněme, že ano.
Potom bychom měli okamžitě zavést plošnou povinnost stát se dárcem kostní dřeně a podstoupit odběr, kdykoli je to potřeba. A to i pro staré nebo nemocné, kteří jsou nyní z registru pro zdravotní rizika, jež jim hrozí, vyjmuti. Stejně jako bychom znemožnili interrupci všem ženám, bez toho, v jaké jsou kondici či věku.
Také bychom měli zavést povinnost darovat jakýkoli párový orgán každému, kdo jej bude životně nutně potřebovat. I za cenu toho, že nám to může způsobit doživotní zdravotní komplikace. I za cenu dlouhodobé pracovní neschopnosti dárce. Stejně, jako bychom přinutili donosit dítě každou ženu, i když to pro ni bude znamenat dlouhodobé pracovní nebo zdravotní omezení.
A také by každému, kdo zemře, mohly být odebrány orgány, které mohou zachránit něčí život, nehledě na jeho nesouhlas. A to i za cenu toho, že se pak neprobudí vedle Ježíše úplně kompletní (jak tomu věří někteří křesťané).
Potom se můžeme seriózně bavit o tom, že právo jakéhokoli lidského života je nadřazeno tělesné integritě každého člověka.
Že právo na jakýkoli lidský život je nadřazeno riziku ohrožení života kohokoli jiného.
Ale tak jako by nikdo soudný neodebíral násilím druhým lidem (byť k životu nutně nepotřebné) orgány; tak jako nesajeme z lidí proti jejich vůli kostní dřeň a jako respektujeme právo mrtvého(!), být zakopaný vcelku, tak bychom měli ve slušné, osvícené a moderní společnosti respektovat právo ženy na to, aby její tělo patřilo jen jí a nemusela riskovat jeho poškození, znehodnocení či úplně zničení kvůli (potenciálnímu) životu někoho jiného.
Amen.
Komentáře