Když rozkliknete snad každou diskuzi o trestání dětí, najdete v ní komentáře obhajující fyzické tresty. A nemyslím teď klasické klišé „mě rodiče mlátili a jakej jsem dnes báječnej člověk“ od třikrát rozvedených alkoholiků se syndromem vyhoření, kteří by měli chodit na terapie, ale nechodí. Stejně klasickým je v těchto davových výronech názorů i klišé „dřív rodiče děcka mlátili a svět byl v pořádku, dneska z těch fakanů rostou akorát nesamostatný sněhový vločky„.
A právě pro ty z vás, co jsou přesvědčení, že stromek se má ohýbat dokud je mladej a že pořádný výprask utuží charakter, tady mám jedno takový zamyšlení.
Všechny generace lidstva před tou současnou vychovávaly děti mlácením, řevem a trestama. Tyhle generace seřezanejch dětí pak vyrostly v dospělý. A tihle „silní jedinci vychovaní ve zlejch časech“ pak způsobili první světovou válku. Nacismus. Koncentráky. Druhou světovou válku. Komunismus. Železnou oponu. Rasovou segregaci. Genocidu v Kambodži. Válku ve Vietnamu. V Jugoslávii. V Korei. Na Ukrajině…
Pokud všechny tyhle sračky se světem udělali lidé, kteří dostávali na prdel, aby z nich vyrostli „samostatní a slušně vychovaní lidi“, tak jim teda pěkně děkuju.
Ale možná bych teď ráda předala žezlo těm přecitlivělejm sněhovejm vločkám, aby ukázaly, jak by ten svět mohl vypadat podle nich.
Něco mi říká, že by to možná nemuselo být až tak špatný.
Tento článek není možné komentovat. Pokud k němu chcete vyjádřit svůj názor, sdílejte ho na své vlastní platformě nebo sociálních sítích. Můj život je moc krátký na to hádat se s někým v komentářích. Díky za pochopení. S láskou Lúmennka