Předpokládám, že vy všichni, co čtete můj sedm let starý příběh odvážné elfky Lúmenn a jejích přátel, teď napětím nedýcháte. Neporazitelná, nezdolná Lúmenn leží na dně člunu zasažena černým šípem vyrobeným samotným pánem Mordoru. Odolá její vůle i tak mocné síle zla a nebo její poslání zmaří láska, tak jak bylo předpovězeno? Poslední kapitola Nedokončeného poslaní směřuje ke konci…
Dva čluny přirazily ke břehu. Manamrod okamžitě vyskočil a vytáhl člun s bezvládnou Lúmenn na břeh. Pak ji jemně vzal do náruče a položil do trávy tam, kde již nebyla vlhká od vodní tříště z řeky.
Aragorn, jakmile byl i jeho člun venku z vody, se otočil k východnímu břehu. Hlavy skřetů jedna po druhé mizely mezi stromy a v šumění řeky zanikal dupot okovaných bot. Vyslal za nimi pár šípů, ale většina z nich skončila v řece nebo se neškodně zabodla do kmenů stromů. Brzy tedy zanechal marného počínání a přiklekl k Manamrodovi, který si prohlížel Lúmennino zranění.
,,Nikdy jsem takový šíp neviděl,“ řekl Manamrod šeptem, napůl k sobě, napůl k Aragornovi ,,Není černé jen opeření, ale i dřevo a vsadil bych se, že také hrot. Ale nejzvláštnější je, že dokázal proniknout mitrilem.“
Natáhl ruku a dotkl se šípu. Rychle však ucukl.
„Co se stalo?“ polekal se Aragorn.
„Nevím,“ řekl Manamrod ,,Když jsem se ho dotkl, cítil jsem, že je mrazivě ledový, ale také spalující nějakým strašlivým ohněm. Je v něm něco zlého.“
„Musíme jí pomoci,“ řekl Aragorn ustaraně ,,Bojím se však, že to nedokážu.“
„Na to tvé síly opravdu nestačí,“ promluvila náhle Lúmenn tiše a otevřela oči. Byly kalné, všechno světlo jako by se z nich vytratilo. ,,Ten šíp vyrobil Sauron, nevím jak a nevím kde, ale vyrobil ho pro mne. Je v něm veliká zlá síla, které nedokážu vzdorovat.“
,,Alespoň se o to pokusím,“ namítl Aragorn ,,Nemohu tě nechat zemřít!“
Lúmenn se slabě usmála. ,,Budeš muset,“ řekla ,,Říká se ,že ruce krále jsou ruce uzdravitele, ale toto zranění nedokážou ošetřit. Na ně nestačí moc nikoho, koho znám.“
Zmlkla a přivřela oči. Manamrod viděl, že jí každé slovo a každý nádech působí obrovskou bolest. ,,Ale ten šíp letěl na mne,“ vykřikl náhle ,,Proč jsi mě zachránila za cenu vlastního života? Ty jsi důležitější než já, já mohu zemřít, ale ty toho ještě musíš tolik vykonat!“
Lúmenn však zavrtěla hlavou. ,,Život všech živých tvorů má stejnou cenu, nezáleží na tom co vykonali nebo vykonají. Valar mi předpověděli, že láska zničí mé poslání a měli pravdu. Cítila jsem, že před touto střelou mne neochrání ani mé mitrilové brnění, ale přesto jsem to udělala.“
Znovu zmlkla a několikrát se sípavě nadechla. Aniž by se k tomu přiznala, mluvení jí působilo nepředstavitelné potíže. Manamrod i Aragorn na ni hleděli s obdivem a úctou. Ležela tam, krásná, ale ztrhaná a unavená, statečná, ale smrtelně raněná. Byl to smutný okamžik, snad nejsmutnější v jejich životech.
Lúmenn měla stále zavřené oči, když sundala z krku řetízek s Prstenem a ten s modrým kamenem, který dostala od Culara. Oba je podala Manamrodovi. Ten jen nastavil ruce a pozoroval, jak mu oba sklouzávají do dlaní. Pod tíhou Prstenu se mu až zatřásla ruka.
„Prsten teď musíš nést ty. Aragorn půjde do Gondoru, musí obnovit jeho slávu a ztracenou maje-tátnost a nemůže ti pomoci. Snad ti v tvém těžkém poslání přinese štěstí ten modrý kámen i když mně je nepřinesl. Škoda jen, že jsem nepoužila modrý šíp od Finwandila,“ zalitovala.
„Našel si dobrý cíl,“ řekl Manamrod „Nevím zda jsem zabil, ale určitě jsem alespoň zranil toho nazgûla, co…“
Lúmenn kývla: ,,To je dobře.“
Konečně oči otevřela a rozhlédla se kolem. Krajina kolem pomalu tmavla a upadalo do večerního šera. Vtom její oči utkvěly na Manamrodově tváři. Jako malý potůček po ní stékala stružka slz, které nedokázal zadržet. Lúmenn nalezla jeho ruku a stiskla ji.
Na okamžik její oči zahořely světlem, ale to byl jen odlesk zapadajícího slunce, které právě mizelo za stromy. Lúmenn volnou rukou zašátrala u pasu a tasila meč. Ještě slaboulince zářil, protože prchající skřeti nebyli daleko. ,,Vždycky jsem si přála zemřít s mečem v ruce,“ řekla.
Její tělo se naposledy zachvělo a z úst jí vytryskl pramínek krve. Poslední paprsek slunce zmizel za stromy. V ten okamžik zapadl i život Lúmenn-verya. Byla mrtvá.
Manamrod již déle nevydržel skrývat svůj žal. Přitiskl si Lúmenn k hrudi a zabořil tvář do jejích tmavých vlasů. Plakal. Poprvé za celý svůj život. Plakal od srdce, zmítán nezměrným žalem. Aragorn na něj hleděl a i v jeho očích se zaleskly slzy. Nekonečně pomalým pohybem je setřel. ,,Pojď,“ uchopil Manamroda za rameno ,,Zaslouží si být pohřbena se všemi poctami válečníka.“
Byla již úplná tma a na nebi zářili hvězdy, když bylo vše hotovo. Lúmenn ležela v jednom ze člunů, meč, položený přes hruď, svírala v ruce. Vlasy jí splývaly podél ramen a jako závoj lemovaly celý obličej a halily ji jako plášť. Svůj luk a toulec měla položený u nohou.
Manamrod si ponechal Prsten, ale řetízek s modrým kamenem pověsil Lúmenn zpět kolem krku. Drahokam tam teď zářil spolu s blednoucím mečem a ozařoval Lúmenninu tvář přízračným namodralým svitem.
Ještě než člun odrazil od břehu, pohlédl Manamrod naposledy do jejího obličeje. Byl pobledlý, ale stále krásný a pokud by nebylo rudé stružky krve na bradě, mohlo by se zdát, že každou chvíli vstane, pozvedne meč, svírající v pravici a zelené oči za zavřenými víčky se opět rozzáří. Byla to však jen představa. Manamrod pustil člun a odstoupil od břehu.
Loďka chvíli klouzala, ale brzy ji strhl proud a její mdlé modré světlo se začalo ztrácet ve tmě. Manamrod se dal do tklivého tichého zpěvu:
„Už víc ji hvězdy nespatří,
na své noční pouti,
už víc ji neuvidí slunce,
když oblohou bude plouti.
Už nezasviští její šíp
a nezvolá již více,
že skřetů pobila
za život na tisíce.
Hlas její více nezazní
a meč se nezablyští,
dnes den její byl poslední
černý šíp vzduchem sviští.“
Hlas se mu zlomil a nemohl již zpívat dále. Na okamžik tedy bylo ticho, když tu je náhle přerušil Aragorn:
„Statečnější než mnohý muž,
krásnější než snění,
moudřejší než čaroděj,
přesto už zde není.
Stačil jen jeden černý šíp,
dobře mířená střela,
a pronikla přes vzácné brnění
až do jejího těla.
Zchvátil ho led
sežehl oheň,
a všechno dobro, jež v ní dlelo,
rozpadlo se a odumřelo.
Teď řeka si ji vzala
a nese ji,
ach Lúmenn-verya,
sbohem a naději!
Naději nám tu zanechej.“
Tu i Aragorn zmlkl a sklopil hlavu. Nad jejich hlavami tiše šumělo listí a mihotaly se první hvězdy. Bylo ticho, ne zlověstné ani strašidelné, jen smutné, jako by i příroda tušila, že se stalo něco, co možná bude mít za následek Tmu, věčnou tmu nad Středozemí i v srdcích všech. Jen jeden tvor tomu teď mohl zabránit a pokračovat v poslání, které Lúmenn nedokončila.
,,Manamrode!“ vykřikl Aragorn, ale Manamrod ho již neslyšel. Běžel mlázím, prodíral se keři se spletitými větvemi a ostrými trny a nedbal na Aragornovo volání, že tam někde může být zbloudilý skřet nebo číhající nazgûl. Hnal se lesem dál, po proudu řeky, nejrychleji jak dovedl.
Konečně vyběhl na volné prostranství. Břeh se tam svažoval prudce k řece a kdyby včas nezastavil, spadl by do vody. To však nebylo to, co jej zastavilo. Po řece, zhruba uprostřed proudu, plul šedý člun, který zářil modrým světlem. Přestože byl proud silný, loďka plula pomalu a nezanechávala za sebou téměř žádné vlny.
„Sbohem, Lúmenn,“ zvolal, nedbaje na případné nepřátele ,,Byla jsi to nejkrásnější co mne v životě potkalo, i když jen na chvíli. Sbohem a děkuji ti!“
Loďka nepatrně zrychlila a náhle se jí proud chopil s plnou silou a její modrá záře zmizela elfovi z dohledu. ,,Děkuji,“ zašeptal a zmizel v lese.
Aragorn se pak sám vydal do Gondoru, ujmout se svého království, ale co se stalo s Manamrodem nikdo neví. Pověsti říkají, že odešel do Temného hvozdu, svého domova, ale nikdy se navrátil ke svým příbuzným a bloudil po lese a zpíval smutné písně o vzpomínkách na Lúmenn-verya. Druhý prsten měl však stále na řetízku na krku a jeho role, jeho role měla teprve přijít…
Vám, kteří jste dočetli až sem, moc děkuju za vaše komentáře, za podporu a za to, že se vám moje knížka líbila. Je to sice dílo puberťačky, ale tehdy jsem do něj vkládala kus své duše i srdce a jsem ráda, že se vám příběh aspoň trochu líbil. Mohu-li vás požádat, v komentáři pod touto kapitolou vyjádřete prosím celkový názor na Paní prstenů – Nedokončené poslání, protože jste s Lúmenn a spol. přece jen žili posledních několik měsíců a zajímá mě, co na to celé říkáte.
Dáme si teď chvíli pauzu a od příštího týdne se zase do Středozemě vrátíme, abychom započali druhý díl Lúmennina příběhu s názvem Znovuzrození. Tato část není dokončena, končí něco za třetinou příběhu a tak je na vás, zda chcete číst dál. Jak to pak celé dopadne asi napíšu alespoň heslovitě, a´t nejste zbytečně napnutí, ale Paní prstenů – Znovuzrození už nikdy nedokončím.
No a na závěr ještě něco – jestli někdo budete mít zájem, můžu vám poslat celý soubor s prvním dílem Paní prstenů na mail, kdybyste se k tomu někdy chtěli vrátit nebo prostě chcete mít kompletní knihu u sebe. Stačí se ozvat do komentářů.
Ještě jednou díky, že jste to četli:) Vaše vděčná Lum
Mně se Paní Prstenů líbila moc 🙂 Skvělý nápad, dobré zpracování (kdekdo takto nepíše ani v 15i) a téměř celý příběh byl hoodně napínavý. Tleskám a těším se na pokračování 🙂
Ona fakt…ona fakt…umřela? Ne, to ne…Ne, ne, ne…ona přežila… *Ano, Kermisee věří, že její čas ještě nenadešel, ona zázrakem přežije – neberme Kermisee naděje…*
Tak tedy…Celkově se mi paní Prstenů moc líbila…bylo to živé, nespoutané, procítěné a neočekávané akce a zvraty tomu dodávaly tu správnou šťávu…
Myslím, že ač je to puibertální dílo (no, nejsem o moc starší než-li ty, když jsi to psala, takže já si spíše myslím, že je to báječné a já se můžu jít zahrabat), je to velmi dobré 😉
Takže kdybych mohla poprosit o ten soubor 😉 Email je nahoře u webu 😉
A moc se těším na pokračování příběhu…Lúmennina…i to něco prozrazuje…doufám 😉 a Znovuzrození… 😀 chem…já si prostě nedám pokoj 😉 😀
Do tej poslednej sa ti tú vlnu smútku podarilo dať prekrásne. Čo sa týka celkovo Paní Prstenů, na ten vek, v ktorom si to písala je to pekne napísané a ako verný čitateľ ti radím – písať neprestávaj 🙂
Ahoj Lúmenn. Přes všechny útrapy, štěstí i neštěstí, i přes nedokonalost různých bytostí musím říct, že na mě v rámci celku jakým je příběh Paní prstenů, dýchnul klid, jemnost a mírná romantika. Což se mi tedy líbí.
Velmi působivé.. příběh se mi líbil víc než jen "aspoň trochu". S hodnocením bych se zbytečně opakoval, něco na toto téma jsem již psal do komentářů v době, kdy jsem tvojí knihu začal číst. Rozhodně však obdivuji Tebe coby třináctiletou, autorku něčeho takového… stále mi to rozum nebere, prostě neuvěřitelné! Takže děkuji, každá další kapitola byla příjemným zpestřením dne, na které jsem se i těšil 😉
A připojuji se k zájemcům o záslání kompletního vydání Paní prstenů, kdyby se mezi adresáty připletla i má mailová adresa, budu rád 😉 díky
tak cellkove teda plati to co jsem psala k jednotlivym castem, misty napinavejsi, misty vice odpocinkove, ale vzdy jsi vystihla danou atmosferu tak, ze jsem se do ni naplno dokazala vzit. a snad po milionkrate tu musim zopakovat, ze to je fakt krasny dilo, tim spis na ten vek…jen tak mimo, neuvazovalas nekdy o tom, ze jednou opravdu napises nejakou knihu?:)
[6]: no to jsem už mnohokrát uvažovala, zatím za úspěch považuju to, že moje povídka vyjde ve sborníku Ježíšku já chci plamenomet 2008 a časem jsem chtěla obeslat nakladatelství s mýma povídkama, ovšem kniha je hrozná práce a mě bohužel většinou opustí inspirace. Mám rozepsanou knihu Kocour a Lomiel, o upírech, o lásce a o budoucnosti, ovšem zase došla inspirace a já v díle nepokračuju a asi pokračovat nebudu. Ale třeba časem přijde nápad a něco dám dohromady:)
O 2 roky později ale přesto musím dodat …. JE TO PROSTĚ SKVĚLÝ !!!! TO BYCH NEČEKAL !!!! NEČEKAL BYCH ŽE LUMENN ZEMŘE …. NE , TO BYCH VÁŽNĚ NEČEKAL ….
[8]: je jedno, kdy to bylo zveřejněno, příběh je to pořád stejný:) Nehledě na to, že napsáno to bylo už před téměř deseti lety:)
[7]:Mimochodem, pořád platí že nehodláš druhou část dopsat? Nešlo by alespoň napsat shrnutí, jak to dále probíhalo a dopadlo? Proč se po celý dekádě znova o něco nepokusit?
[10]: už je to minulost, shrnutí bych ale napsat mohla:(
[11]:A bylo by porušování autorskejch práv kdybys to vydala jako knihu (tedy jen první díl, kterej je hotovej a víceméně uzavřenej).