XIV.kapitola – Otázky a odpovědi v městě Galadhrim 3/3

Poslední část čtrnácté kapitoly zodpoví i poslední otázky, které Lúmenn tíží. Mimochodem – naposledy jsme naše přátele opustili ve chvíli, kdy Gandalfovi, Galadriel a Celebornovi vypráví celý příběh svého putování.

Na příští kapitolu s názvem Lothlórien se těšte pozítří;)

Když Lúmenn skončila, Galadriel pokývala hlavou. ,,Bylo to nebezpečné, jít temným Gordú, ale nyní vidím, že jsi měla pravdu. Pokud by jste hory obešli, nebo se vydali Morií, dopadlo by to s vámi hůř. Nejspíš by o život nepřišel jen Frodo. Netruchleme však, cítím, že máš na srdci otázky, ptej se tedy, dnes je čas aby byli zodpovězeny.“

Lúmenn přikývla. ,,Ano, mám mnoho otázek, na které zatím neznám odpověď. Nejprve se chci zeptat, zda nevíte, kdo byl onen muž, který přišel za skřety. Mám pocit, že jsem ho někde viděla, ale nemohu si vzpomenout kde.“

,,Sarumanův našeptávač,“ řekl tiše Gandalf a v očích se mu zablýsklo ,,Ale ty ho budeš nejspíš znát pod elfím jménem Ango, had.“

,,Už si vzpomínám,“ řekla Lúmenn ,,Ale je to několik lidských životů, co jsem ho naposledy spatřila. Myslela jsem, že je to člověk.“

,,Ne,“ promluvila Galadriel ,,Ango byl kdysi sličný elfský bojovník, který však přešel na stranu zla.

Dlouho sloužil Sauronovi a ten ho úplně změnil. Stal se z něj podlézavý a odporný tvor, výborně se hodící jako nástroj na ovládnutí Sarumana.“

Lúmenn přikývla. ,,Znám jeho příběh. Mohl z něj být velký muž, kdyby nepodlehl Sauronovým slovům, jako mnoho jiných. Není naším úkolem posuzovat činy Temného pána, na srdci mne pálí ještě mnoho otázek. Gandalfe, jak ses dostal právě včas s Rohiry do bitvy? Bylo to právě ve chvíli, kdy všechny naděje, že zajatce osvobodíme, právě pohasly.“

Gandalf se usmál. ,,Nebylo to snadné,“ odvětil ,,Dva dny po vašem odjezdu přiletěl do Roklinky Gwaihir. Přinesl špatné zprávy. ,Gandalfe, na jihu se něco děje,‘ řekl mi a já hned osedlal Ninquita a hnal se k jihu.

Všiml jsem si, že to v Železném pasu vře. Saruman chystal nekalé čáry na oklamání Sauronových vojáků, které chtěl získat do své služby, aby pro něj získali zajatce Saurona, a já mu v tom nemohl zabránit, protože ačkoliv Saruman propadl zlu, stále byl ještě hlavou Bílé rady a já mu nemohl rozkazovat ani jej přemoci v souboji. Nešťasten jsem hlídal v okolí Železného pasu a doufal jsem, že se Sarumanova kouzla obrátí proti němu.

Vtom jsem zahlédl několik postav na koních, blížících se k Sarumanovu sídlu. Chtěl jsem zakročit, ale na poslední chvíli jsem uviděl, že je to můj přítel čaroděj Radagast Hnědý, v doprovodu tří elfů.

,Buď zdráv, Olórine,‘ pozdravil mne Radagast ,Přicházím k tobě s důležitou zprávou. Toto jsou mí přátelé, poslové z Imladris, Přístavů a Lothlórienu.‘

Překvapilo mě to, ale Radagast pokračoval. ,Máme pro tebe toto,‘ řekl a vytáhl zpod pláště bílou látku. ,Já, Elrond Půlelf, Paní Galadriel a Círdan, stavitel lodí, nejmocnější síly dobra ve Středozemi, kromě tebe, Olórine, jsme tě ustanovili novým vůdcem Bílé rady a Sarumana z ní odvrhli, protože členství v ní již není hoden.‘

Okamžik jsem nechápal jeho slova, ale pak jsem vděčně poklekl. ,Skládám dík jak tobě, příteli, tak i mocným elfům, kteří mi vedení Bílé rady umožnili.‘ řekl jsem. Pak jsem podstoupil obřad zasvěcení, jehož průběh vám vylíčit nemohu, protože je to přísně střežené tajemství našeho řádu.

Po obřadu jsem se vydal do Železného pasu, ale bylo již příliš pozdě. Nikým neviděn jsem sledoval průběh Přísahy věrnosti. Celých devět tisíc skřetů ze Sauronovy armády, omámeni Sarumanovým kouzlem, zradilo svého Temného pána a stalo se ze dne na den přisluhovači Bílé ruky.

Zbývalo mi jediné; v několika dnech sehnat dost vojáků, kteří by mohli vzdorovat této armádě a uchránit tak Arwen, Froda a Sam před jistou smrtí na mučidlech v Orthanku či v žáru bitvy a zničit Sarumanovu armádu, která byla tak velká, že by mohla být nebezpečná pro mnoho zemí.

Spěchal jsem do Edorasu, sídla krále Rohanu. Théoden mne nepřijal právě vlídně a já s hrůzou zjistil, že Ango má své dlouhé prsty všude. Spatřil jsem ho sedět po boku krále Théodena, přestrojeného za věrného a skromného sluhu. S velkým úsilím jsem ho vyhnal a s ještě větším jsem přesvědčil Théodena, aby kvůli mně sestavil armádu o pěti tisících mužích a zaútočil s ní na Sarumanova a Sauronova vojska.

Konečně byli Rohanští připraveni k boji a vyrazili jsme. Už jsem měl strach, že dorazíme pozdě, ale

když jsem za východu slunce spatřil začínající bitvu a zaslechl jsem tvé volání, věděl jsem, že přijdeme

včas.

Tím jsem ti zodpověděl i tvou další otázku, proč nyní nosím bílou barvu, nemám pravdu?“

,,Ano,“ usmála se Lúmenn ,,Na to jsem se tě ptala již na bitevním poli. A ještě na něco jsem se tě tam ptala a ty jsi my slíbil, že v Lórienu se to dozvím. Proč jsme nemohli jít Morií? Vím, že je nebezpečná, ale mám moc čelit Durinově zhoubě, pokud by se probudila, tak proč?“

Gandalf se zachmuřil. ,,Nejde jen o balroga,“ řekl a když vyslovil to slovo, většina přítomných elfů odvrátilaa tvář ,,Ale také o Sarumana. Už léta myslel na to, že se přidá k Temné moci a tak jeho dělníci začali kopat dlouhý podzemní tunel, který měl spojovat podzemní chodby Orthanku s Morií.

Byl to však pošetilý nápad a tak toho Saruman brzy nechal. Zemřelo mnoho lidí, skřetů i elfů, ale úplně nadarmo. Štola zůstala nedostavěna, ale Saruman se ještě nevzdal. Rozhodl se tedy do Morie vyslat své vojsko, které v ní mělo zůstat a kopat tam mitril, stříbro a zlato, které mu potom tajně dodávali. Nyní tedy v Morii žijí Sarumanovi skuruti a kromě toho, že čas od času některý z nich zmizí neznámo kam, se mají dobře.“

„Ale jak to, že se o nich nic neví?“ zeptal se Aragorn.

„Nejsou tam dlouho,“ řekl Gandalf „Snad dva či tři roky. I já se to dověděl teprve nedávno. Saruman je důmyslně skrýval. Teď však museli povstat, protože Saruman zjistil, že na světě je nějaká dívka s Prstenem, který má neobyčejnou moc. Nevím jak, ale věděl, že půjdeš na východ a tak morijští skuruti byli připraveni zajmout tě, pokud Caradhras nebude milostivý.“

„Nebyl,“ řekla tiše Lúmenn a bezděčně se otřásla při myšlence, že by se rozhodla neuposlechnout Gandalfovy rady a vstoupit do Morie. ,,Ale teď již opravdu poslední otázka, Gandalfe. Jak se ti podařilo mne na takovou dálku varovat a před čím vlastně?“

,,To nebyl můj nápad, ale Galadriel,“ řekl Gandalf.

Galadriel se usmála, ale hned zvážněla a přes její tvář přeběhl stín smutku. „Ano, to já vycítila, že nazgûlové tě opět hledají, ale bylo to mnohem silnější, než obvyklý pocit jejich přítomnosti. Nazgûlové tě nyní pouze neohrožovali, oni tě hledali, slídili po tobě s jediným cílem. Zabít tě. Ten pocit byl tak silný, jako by jej ani nezavinily Prstenové přízraky, ale Sauron sám.“ Při těch slovech sebou Lúmenn trhla a s hrůzou se vrátila do chvíle, kdy v doznívajícím výkřiku zaslechla ono zlověstné poselství: ,Zemřeš, elfko. Zemřeš, i kdyby tě měl zabít Sauron sám.‘

,,Děje se něco, Lúmenn?“ uslyšela v hlavě Galadrielin hlas.

,,Ne,“odpověděla ,,Pokračuj.“

Galadriel na ni naposled pohlédla, ale pak znovu promluvila: ,,Dostala jsem o vás strach a tak jsem se poradila s Gandalfem, co dělat. Rozhodli jsme se, že se ti pokusíme poslat zprávu myšlenkami. Gandalf pak soustředil všechnu svou sílu, aby ti ji předal. Není lehké hovořit s někým v myšlenkách a zvlášť ne na takovou vzdálenost. Naštěstí se mu to podařilo, ale pro jistotu za vámi vyslal ještě Gwaihira.“

,,Viděli jsme ho,“ přikývl Aragorn.

„To jsou všechny otázky,“ řekla Lúmenn „Děkuji.“

„I já se chci na něco zeptat,“ řekl náhle Sam tiše „Kdy půjdeme spát?“

,,Brzy se dočkáš, půlčíku,“ řekl Celeborn, který dosud seděl tiše a poslouchal. ,,Jste unaveni po dlouhém putování, odpočiňte si proto v mém domě a zapomeňte na okamžik na své starosti. Otázek dnes bylo zodpovězeno dost. Dobrou noc, přátelé,“ dodal a pak řečí lesních elfů cosi řekl dvěma elfům, stojícím za ním. Ti přikývli a pokynuli Lúmenn a ostatním, aby je následovali.

Když slézali po žebříku na jeden z níže položených talanů, zaslechla Lúmenn zpěv.

,,Co to zpívají?“ zeptal se jí Sam, který lezl kousek pod ní.

,,Neptej se,“ řekla Lúmenn.

,,Je to o panu Frodovi, ve Vznešené elfštině, že? Trochu tomu rozumím,“ překvapil ji Sam ,,Přeložte mi to, paní, prosím.“

Lúmenn chvíli váhala, ale pak se dala do zpěvu:

,,Tam ve tmě, v hluboké tmě,

,,Děkuji,“ šeptl Sam se slzami v očích ,,Zazpívala jste to moc hezky.“