Lúmenn se za pomoci Sama, Aragorna, Manamroda a Arwen snaží rozluštit tajemnou trpasličí šifru, která jim má prozradit, kde se nachází východ z pokladnice. Poslední říkanka byla docela snadná, co se pod ní ukrývá a zda se naši přátelé konečně dostanou na slunce, vám odhalí následující řádky.
,,Slunce,“ vyhrkl Sam ,,na východ, musíme se podívat na východ.“ I tomuto věčně nabručenému hobitovi se hádanky zalíbily a snažil se je rozluštit stejně dychtivě, jako ostatní.
Tentokrát to však nebylo tak jednoduché. Na východní straně byl jen obrázek trpaslíka ve válečné zbroji a kolem něj kupa zabitých nepřátel. Družina na něj nechápavě hleděla.
,,Co může být tohle?“ zamračil se Aragorn.
,,Trpaslík, meč, brnění,“ šeptala si Lúmenn ,,No jistě, brnění,“ vykřikla náhle ,,Brnění na východní stěně je také uspořádáno podle kódu Khazad.“
Rychle přelétla stěnu očima. Vedle sebe tam visela brnění různých velikostí, pro vysokého muže i drobného zavalitého trpaslíka, různě od sebe vzdálená. Za chvíli již četla jako z otevřené knihy: ,,Šíp směr ti ukázal.“
,,Takže sever,“ odtušil správně Aragorn a všichni společně pohlédli k severní straně stropu. Byla nejvíce pomalovaná postavami a na první pohled se zdálo, že líčí vítězné trpasličí bitvy s nepřáteli, ale Lúmenn neunikli drobné tečičky pod jedním z obrázků.
,,Maicatind,“ přečetla zaraženě ,,ve vznešené elfštině to znamená ,lesklá čepel‘, ale nevím proč je to napsáno zde.“
,,Meče,“ vykřikl Manamrod ,,To je jméno meče. Musíme hledat meč, který visí na východní stěně, jak řekla jedna z nápověd, a je lesklý nebo se dokonce jmenuje Maicatind. Tam bude východ.“
Ihned se rozeběhli a na okamžik se rozhostilo ticho, rušené jen občasným cinknutím meče či šoupavým krokem. Konečně se ozval Samův vítězný křik. Přiběhli k němu a spatřili, jak ve své drobné ručce svírá nádhernou pochvu dlouhého meče, popsanou zlatými tengwarskými runami.
,,Maicatind quete restalë,“ přečetl Manamrod a nechápavě se zadíval na Lúmenn.
,,Maicatind říká restalë. Restalë je ve vznešené elfštině pomoc,“ řekla Lúmenn ,,Restalë, restalë…“ zamumlala pro sebe a náhle se ozval jakýsi zvuk. Jako tiché bušení kladiva o kovadlinu, tak pomalé, až nahánělo strach.
Východní stěna se otřásla a část skály těsně vedle meče spadla na podlahu, jen na šířku dlaně od Arweniny hlavy. Skála se stále třásla a odpadávaly z ní větší a větší balvany, takže družina byla nucena od ní odstoupit.
Lúmenn slzely oči a dusil ji zvířený prach. Zakryla si ústa cípem pláště a dýchala přes něj. Když se prach konečně trochu usadil, spatřila ve skále průchod a v něm příkré schody, stoupající kamsi do nedohledna. Na první pohled to byla trpasličí práce. Sloupy, podpírající klenutou bránu, byly otesané do podoby stromů s pnoucími se lístky. Nahoře na bráně byla vytesána statná ruka, držící sekeru.
,,Znak pánů Naughmîr,“ šeptla Lúmenn dojatě ,,Zde je východ.“
Nedávný smutek byl ten tam. Vesele sbalili svá skromná zavazadla, Aragorn vzal na záda Froda a vyrazili k průchodu. Když Sam vstoupil na první schod, něco cinklo. Provinile se usmál, ale pokračoval dál. Na každém kroku se však ozvalo cinknutí.
,,Same,“ Lúmenn ho uchopila za rameno a stáhla ze schodů dolů. Prohledala mu kapsy a nalezla zlatý medailon. ,,Co to má znamenat?“ zeptala se ho tvrdě.
,,To měl být dárek pro Kmotra, až se vrátím, víte,“ vzlykal Sam ,,On už je starý a nemá moc peněz. Potřeboval by přilepšit.“
Když Lúmenn viděla jeho smutné oči, usmála se. ,,Odpouštím ti, dělal si to pro dobrou věc, ale nápisy hovořili jasně. Nechat zlato, tam kde je.“
Sam přikývl. Lúmenn se vrátila ke vchodu a medailon hodila na jednu ze zlatých hromad.
,,A co ty nápisy na jižní straně?“ zeptala se Arwen, která se ještě přišla naposledy potěšit pohledem na poklady Naughmîr.
,,Nemohla jsem je dobře přečíst,“ odpověděla zachmuřeně Lúmenn ,,Začínaly divně.“
,,Jak?“ Arwen hořela zvědavostí.
,,Je to zvláštní,“ řekla Lúmenn ,,Až zlověstné. ,Pochod tmou a pochod žárem, ty nezemřeš, žiješ stále. Tam pod hvězdami, tam v klenbě tmy, tam žal leží bezedný.‘ Zbytek jsme nedokázala přeložit.“
Arwen si povšimla, jak při těch slovech Lúmenn přes tvář přeletěl stín a oči posmutněly. Nechtěla ji déle trápit. ,,Pojď, půjdeme,“ řekla a otočila se ke vchodu.
Náhle se ozval dunivý rachot a ze stropu se začaly sypat kusy skály a prach. Lúmenn hleděla na tu spoušť, neschopna se pohnout. Zdálo se, že se stropní klenby každou chvíli zřítí. ,,Rychle,“ křikla na ni Arwen, chytila ji za ruku a táhla ke schodům. Sotva vstoupili na první stupeň, strop pokladnice se z dunivým rachotem zřítil.
Prach kolem vířil v hustých mračnech a Lúmenn se rozkašlala. Prach ji dráždil v nose i ústech, padal jí do vlasů a lepil se na kůži jako odporný parazit.
Náhle Lúmenn zakopla a spadla na schod. Rozbila si nohu. Krev jí stékala po lýtku a barvila uprášené kalhoty do ruda. Lúmenn neslyšně sykla, ale postavila se a spěchala dál.
Konečně obě dorazili k ostatním, kteří už stáli vysoko na schodech, co nejdál od prašného nepřítele. Když si Sam všiml krve na Lúmenniné noze, poděšeně vyjekl, ale Lúmenn jen mávla rukou. ,,To nic není,“ řekla a utřela krev cípem pláště.
Mlčky seděli na schodech a poslouchali doznívající pád kamenů, šumění spadené suti a pozorovali prach, usedající jim do vlasů a na zpocené tváře.
Když konečně vše ztichlo a zvířený prach se usadil, Lúmenn sestoupila níž, aby si prohlédla, co zbylo ze vstupní brány. Při každém svém kroku vířila další a další mračna prachu. Opět se rozkašlala a zakryla si ústa rukou.
Došla až na konec schodiště, kde zůstala v němém úžasu stát. Brána, kterou vstoupili, byla zcela zavalena kameny a její překrásné vytesávané sloupy byly popraskané a rozbořené. Byl to žalostný pohled. Lúmenn se odvrátila a vystoupala zpět k ostatním.
,,Myslím, že jsme věčné bohatství trpasličí říše pohřbili navždy,“ řekla smutně ,,Neměla jsem to číst. příliš pozdě jsem si uvědomila, že nejde jen o nevinné verše, ale o prastaré zaklínadlo obrovské moci. Ani nechci pomyslet na to, co by se stalo, kdybych ho dočetla celé.“
Aragorn pokýval hlavou. ,,Teď však pojďme,“ řekl ,,A radujme se z toho, že hrob pokladů není i naším hrobem.“
Opustili tedy smutné trosky a pomalu kráčeli po schodišti vzhůru. To, že v chodbě bylo světlo, přestože slabé, jim dodávalo naději, že na konci strmých schodů je čeká volná krajina a modrá obloha, kterou již tři dny nespatřili.
Lúmenn se usmála při té představě a donutila své unavené nohy udělat další krok. V podzemí byli tři dny, ale jí to připadalo jako léta.
,,Já už dál nemůžu,“ ozval se za ní hlas. Otočila se. V chodbě se od počátku jejich cesty sice již dost zešeřilo, ale Samovu postavičku poznala bezpečně.
,,Už jen pár kroků,“ dodávala mu odvahy, i když sama již byla unavená a celé tělo ji bolelo.
Sam odevzdaně přikývl a zvedl nohu. Náhle však ztratil rovnováhu a zvrátil se dozadu. Spadl o několik schodů níž, než se mu konečně podařilo pád zastavit, ale pak zůstal bez hnutí ležet na jednom kamenném stupni.
,,Same,“ vykřikla Lúmenn a rychle běžela dolů hobitovi na pomoc. Zvedla ho a posadila na schod. Z rány na čele mu prýštila krev a potrhaný oděv odhaloval četné škrábance a pohmožděniny. Lúmenn ho prohmatala a zjistila, že jako zázrakem nemá nic zlomeného.
,,Co se stalo?“ zeptal se Aragorn s obavami, když se spolu s ostatními vrátil, aby zjistil, kde Sam a Lúmenn zmizeli.
,,Sam málem usnul v chůzi a příliš se mu to nevyplatilo,“ usmála se, ale do smíchu jí nebylo. Sam se uhodil i do ovázaného nosu a hrozilo, že ještě nesrostlé kosti se opět zlomily.
Lúmenn mu jemně rozvázala obvazy a s ulehčením vydechla. Sam měl mimořádné štěstí, že se mu s jeho poměrně čerstvým zraněním nic nestalo.
,,Chvíli bychom si tu měli odpočinout,“ řekla Lúmenn ,,Sam už by další pochod nevydržel a Frodo,“ pohlédla na hobitův bledý obličej a až ji zamrazilo, když si vzpomněla, že již několik hodin je v bezvědomí ,,A Frodo také potřebuje odpočinek,“ dodala po krátké odmlce.
Aragorn neprotestoval. I pro něj toho bylo za poslední dny dost a dost. Usedl na schod, opřel se zády o stěnu a za okamžik se již propadl do dřímoty.
Vzbudil ho Lúmennin hlas. Neochotně otevřel oči. ,,Jak dlouho jsme odpočívali?“ zeptal se a začal se zvedat.
,,Pět hodin, měli bychom se zase vydat na cestu,“ odpověděla Lúmenn.
,,A Frodo?“
Lúmenn zavrtěla hlavou. ,,Stále se neprobral,“ řekla.
už se těším na pokračování…ani nevíš jak mi to zvedlo náladu…děkuji Lúmenn-verya
Kayel: jsem ráda, že ti zlepšuju náladu:) a jen se těš, bude to stále napínavější:)
Lúmenn: to doufám, protože potřebuju lepší náladu…jen se podívej na můj blog a uvidíš…mam chuť řvát jak nenávidim…nenávidim celej svět…=(
Chm…chm…zdálo se mi to až moc lehké…ještě je něco čeká…
oufám, že Frodo neumře a dostanou se ven 🙂
Do you have a spam issue on this website