A je tu další část osmé kapitoly. V minulé části Lúmenn poprvé použila Druhý prsten, to aby se nepozorovaně dostala do skřetího ležení, kde objevila Arwen, ovšem kvůli nebezpečeí prozrazení už nemohla nalézt hobity. Tíha prstenu jí ohnula záda a málem i mysl, ale celá naše trojice „slídilů“ musí být silná a vytrvalá, aby dokázali osvobodit zajatce.
Lúmenn měla první hlídku. Sklesle se opírala o velký kámen a schovaná za hustou vysokou travou pozorovala skřety. Nebylo to nic příliš zábavného, ale nic jiného se dělat nedalo. Co kdyby náhodou některý z nich zbloudil až k jejich ležení?
Lúmenn si natáhla zdřevěnělou nohu a bezmyšlenkovitě si začalo pohrávat s Prstenem. To jí připomnělo odpolední události. Byla si toho vědoma a styděla se za to. Mrzelo ji, že před svými přáteli zatajila tu nejpodstatnější věc.
Když si Lúmenn nasadila Prsten, dolehla na ni jeho moc plnou silou, ale to nebylo to nejhorší, co ji tí-
žilo. Nejvíce pociťovala Oko, Sauronovo oko bez víčka, ohnivé a přesto temné. Právě o něm svým přá-
telům neřekla. Měli by o ni strach a navíc by jí vyčítali její neuvážlivost. Věděla, že se asi zachovala nesprávně, ale nakonec se jí podařilo Prsten udržet mimo Sauronovu pozornost. Věděla však až příliš dobře, že to nemůže trvat věčně. Cítila, že pokud si Prsten nasadí znovu, bude objevena. Moc Mordoru se zaměří na ni.
Lúmenn přeběhl mráz po zádech při té představě. Znala ten pocit. Tenkrát, když vzala Sauronovi Prsten, všechna jeho mysl se obrátila k ní. Oko se upíralo jen a jen na ni. V tu chvíli byly zapomenuty všechny války i bitvy, všichni skřeti byli na okamžik bez vůdce, nazgûlové, nebo alespoň to, co z nich zbylo, byli vyděšení a osamocení a to vše jen kvůli jedné jediné elfské dívce. Kvůli tomu ji přepadla ta strašlivá myšlenka, díky níž teď musí trpět tolik nevinných. Napadlo ji, že si nechá Prsten a použije jeho moc proti Sauronovi. Teď měla mnoho práce, aby to odčinila.
Lúmenn z toho neměla dobrý pocit. Najednou, jen tak, aby se ujistila, zda je to ten pravý, sundala si řetízek s Prstenem z krku a začala si ho prohlížet. Přejížděla rukou po jeho hladkém povrchu a najednou ji napadlo: ,Proč není můj. Mohl by přece být. Mám moc k jeho ovládnutí,‘ myslela si a obracela ho v rukou.
Pak v ní promluvil druhý hlas. ,Jsi hloupá, Lúmenn, moc hloupá.‘ říkal ,tvá síla na to nestačí. Ničí síla nemůže ovládnout Prsten. První, ten snad ano, ale na Druhý žádná moc, kromě Sauronovy, nestačí. Ty víš, kdo byl Morgoth a jakou silou vládl. Malá část této síly se teď ukrývá i v tomto kousku zlata. Vzala bys ji na sebe? Již jednou ses o to pokusial a naštěstí ti brzy došla marnost tvého počínání, chceš to udělat znovu?‘
Druhý hlas ho okřikl. ,Lúmenn bude mocná, velmi mocná‘ našeptával ,stane se paní Středozemně. Bude tak mocná jako Valar nebo možná ještě víc.‘
Lúmenn se snažila oba hlasy umlčet, ale oba brebentily dál, jeden přes druhý. Slyšela je v hlavě, křičely a hádaly se. Lúmenn to nesnesla a rychle si pověsila Prsten zpět na krk.
,,Nemůže být můj,“ řekla si pro sebe ,,Nemůže být ničí. Musí být hozen do Ohně.“
Zbytek hlídky jen nervózně pokukovala po skřetech a přála si, aby už byl konec a mohla jít spát. Chtěla si alespoň na chvíli odpočinout od břemene, které ji tížilo víc, než si přiznávala.
Konečně probudila Manamroda a zabalila se do své přikrývky. Myslela, že nebude moci usnout, ale kupodivu jen co zavřela oči, usnula tak tvrdě, jako málokdy.
Náhle ji probudil chlad. Otevřela oči a posadila se. Kolem ní byla naprostá tma a chlad čišel ze všech stran. Zvedla se a zvolala: ,,Manamrode?“ žádná odpověď ,,Aragorne?“ stále nic. Udělala krok dopředu, ale narazila do stěny. Byla vlhká a studená, jako někde v jeskyni, Na druhé straně to samé.
,Tak jsem tedy v tunelu‘ pomyslela si Lúmenn hořce ,Ale jak ven?‘. Vydala se na jednu stranu tunelu a najednou spatřila světlo na jeho konci. Rozběhla se. Zakopla a spadla přímo do bláta na podlaze. Nedbala na to. Běžela ke světlu ještě pár stop. Skočila. Proletěla malými dveřmi a dopadla na tvrdou, kamennou podlahu nějaké místnosti.
Chvíli ležela znaveně na podlaze a pak se odvážila zvednout hlavu. To co spatřila jí vyrazilo dech. Rychle vstala a snažila se vyčistit svůj oděv od bláta. Ticho kolem ji znervózňovalo. Nechala zbytečného oprašování a těkavě se rozhlížela kolem.
Byla ve vysoké světlé místnosti. Obrovskými překrásně zdobenými okny sem pronikla sluneční jas. Jaká změna oproti chladné černé chodbě! Zde bylo vše bílé, hladké jako sklo a krásné, až jí oči přecházely. Přímo proti ní, na vysokých mramorových schodech, stála spousta lidí. Některé dobře znala, jiné viděla poprvé. Byl mezi nimi i Gandalf, Elrond, Manamrod. Spatřila dokonce Sarumana. Všichni stály nehybně a hleděli na ni.
,,Gandalfe, co tu dělám?“ zeptala se konečně po dlouhé chvíli ticha. Začínala se jí zmocňovat panika.
Gandalf k ní přistoupil a rozevřel dlaň. Lúmenn vykřikla. Gandalf držel v ruce Prsten, Druhý prsten moci. Ale to už k ní přistupovali všichni, které viděla stát na schodech a každý jí v rozevřené dlani podával Prsten. Lúmenn se zatočila hlava.
,,Já ho nechci!“ vykřikla a padla na kolena. Náhlá vlna slabosti a strachu jí projela celým tělem ,,Nechci jej, prosím. Nechte mě!!!“
Bila okolo sebe rukama, kopala a snad by tasila i meč, kdyby se mohla lépe pohnout a na okamžik se vzdálit od svých protivníků. Vtom jí kdosi sevřel ruku. Otevřela oči a uštědřila neznámému pořádnou ránu pěstí.
,,Aragorne, to jsi…já jsem…byla jsem,“ koktala Lúmenn. Nebyla už v žádné místnosti, byla zase zpět, na cestě za skřety v Eregionu. ,,Muselo se mi něco zdát. Nevěděla jsem že jsi to ty. Nebolí tě to?“
Aragorn zavrtěl hlavou a pomalu se zvedl ze země. Na čelisti mu začínala nabíhat velká modřina.
,,Máš sílu,“ zamumlal obdivně a otřel si krvácející ret. ,,Co se ti zdálo tak hrozného?“
Lúmenn mávla rukou: ,,To nic, jen taková hloupost. Opravdu se ti omlouvám. Kolik je hodin?“
,,Blíží se soumrak,“ řekl Aragorn, ohmatávaje si nateklou čelist ,,Skřeti brzy vyrazí. Zrovna jsem vás
chtěl vzbudit.“
Lúmenn přikývla a chtěla se znovu omluvit, ale vtom její pozornost upoutalo cosi jiného. ,,Podívej,“ řekla a ukázala směrem ke skřetímu ležení ,,Skřeti mají návštěvu.“
A opravdu. K místu, kde se ve stínu skal ukrývalo skřetí vojsko, právě přijížděl muž na koni. Jeden ze
skřetů k němu přiběhl se šavlí v ruce, ale náčelník ho hned okřikl a začal dal se s oním mužem do řeči. I na dálku bylo poznat, že k němu cítí úctu a snad má z něj i strach.
To bylo zvláštní. Muž nebyl příliš vysoký ani mohutný. Měl dlouhé tmavé vlasy, které mu splývaly na ramena, a krátký plnovous. Oblečen nebyl ani vznešeně, ani bojovně. Na sobě měl obyčejnou kazajku, košili a na nohou jezdecké boty. Nejzvláštnější však bylo, že nebyl vůbec ozbrojen. Nejspíš si byl příliš jist svým postavením a spoléhal na to, že úcta skřetům nedovolí vztáhnout na něj ruku.
Nejspíš měl pravdu. Velký skřet se mu po celý rozhovor klaněl a vypadalo to, že ho o něčem horečně ujišťuje. Muž byl brzy spokojen a tak vyskočil na koně a odjel zpět. Lúmenn se nemohla zbavit pocitu, že ho už někde viděla. Ale nemohla si vzpomenout kde.
Jen co muž zmizel, velký skřet začal rozdávat rozkazy. Skřeti kmitali jak nejrychleji dovedli, ale vůdce stále nebyl spokojen. Práskal bičem a leckterý skřet od něj utržil ránu. Lúmenn a Aragornovi bylo jasné, že muž přinesl nějaké nepříliš dobré zprávy a tak skřeti co nevidět vyrazí, ačkoli se ještě nešeřilo.
,,Vzbudím Manamroda, připravíme se na cestu,“ řekla Lúmenn. Aragorn netečně přikývl. Snažil se vybavit ten moment, kdy onoho podivného muže viděl. Nemohl si vzpomenout, ale stejně jako Lúmenn cítil, že už ho někdy spatřil. Nakonec svou snahu vzdal, odvrátil se o skřetů a začal chystat večeři a snídani v jednom.
začíná se nám to nějak přiostřovati…tak hooonem a další část kapitoly bo se tu učekám k smrti…xD
Zdravím. Nové časy na Olympu pro magii v zábavné formě jsou zde. Čas radosti a zábavy nadešel. I přestože trvám na některých skutečnostech tak si myslím že je zbytečné se potápět do negativních vlivů.
Teda..ten sen byl zvláštní a flustrující….
Zrovna mi tu začalo pršet a tak se to perfektně (a nejen za deště) četlo…slovami plynula v mysly a tvořily se dosti živé představy děje 🙂
Nemohuse dočkat další části 🙂
Lukin: Teda střídáš ty tváře jak ponožky, koukám..:-/