IX.kapitola – Bitva plná překvapení 2/2

Naše přátele Manamroda, Lúmenn a Aragprna jsme opustili ve chvíli, kdy bojovali se skřety, se kterými se setkali na řece Želízi. Mordorští skřeti zde stojí proti skurut-hai ze Železného pasu a ještě k tomu se žene vojsko Rohirů. Podaří se jim v tomhle zmatku najít zajatce? A bay toho nebylo málo, v téhle kapitole Lúmenn již podruhé ukáže, že není jen obyčejná elfí dívka a bude nucena stát proti velkému Zlu – co to bude a jak to všechno dopadne vám odhalí následující řádky.
Btw.: nevíte-li co je to Paní prstenů, jedná se o moje pubertální dílko, dvojdílný román přepisující dílo pana profesora Tolkiena. Jestli chcete začít číst od začátku nebo vám unikly některé díly, stačí kliknout na název rubriky (Paní prstenů – Nedokončené poslání) přímo pod názvem kapitoly a můžete se do příběhu plně ponořit;)

Aragorn už nebojoval. Bránil se před ranami skřetů, ale sám neútočil. Hledal něco jiného, prodíral se bojovou vřavou a hbitě uhýbal před kmitajícími šavlemi. Náhle ztuhl.
Asi dvacet kroků od posledního bojujícího skřeta stála dívka. Podpíral ji ohavný Skurut s Rudým okem vyšitým na plášti. Jeho špinavé tlusté prsty se jí hrabaly ve vlasech a nikdy nemytá tvář se stále víc a víc přibližovala k jejímu ušlechtilému obličeji. „Teď tě mám, tebe i tu věcičku co máš!“ šeptal.
„Pusť mě,“ vykřikla dívka, ale skřet jí ucpal ústa špinavou rukou.
„Ne, teď když tě tak pevně držím, tak to najdu, musím to mít!“ snažil se dívce dostat pod šaty.
Aragorn prudce vyrazil vpřed, dívce na pomoc. Jen pět kroků mu chybělo, aby se nepozorovaně přiblížil ke skurutovi, který byl stále plně zaujat elfkou, když tu náhle Aragorn uklouzl na vlhké trávě. Skřet se obrátil a ze zlostným zavrčením hmátl po meči. V tu chvíli se stalo něco, s čím skřet nepočítal.
Dívka si bleskově uvolnila pouta a vyškubla skřetovi malou dýku. Až po jílec mu ji vrazila do zad. Skřet zakolísal a z rány mu vystříkla temná krev. Z řevem se vrhl na Aragorna, ale v polovině skoku ztuhl a padl mrtev k zemi.
Aragorn se zvedl ze země a dívka mu skočila kolem krku. Oba byli zpocení a špinaví, schvácení dlouhým putováním, ale nedbali na nic.
,,Arwen,“ zašeptal Aragorn a toužebně ji políbil na horké rty. Přitiskla se k němu.
,,Bylo to strašné. Chyběl jsi mi,“ řekla tiše. Aragorn ji letmo políbil do vlasů a popadl ji za ruku.
,,Pojď, půjdeme raději někam do bezpečí,“ řekl a táhl ji pryč.
Snad to byla hříčka osudu nebo šťastný tah Valar, ale Lúmenn nalezla Sama s Frodem jak leží na zemi, spoutaní a pohmoždění, ale bez jakékoli pozornosti skřetů. Uhýbali před nohama bojujících mužů a marně se snažili uvolnit si pouta.
Rychle k nim přiběhla a ostrou dýkou jim přeřezala pevně utažené provazy.
,,Honem,“ vykřikla ,,nesmí se vám nic stát. Už tak toho máte dost.“ Vzala je oba do náruče a unášela
je pryč z bitevního pole. Uprostřed běhu ji náhle zmrazil srdce hrozivý výkřik, který se jí zabodl do srdce jako ledový nůž a na okamžik jí krev ztuhla v žilách. Nemusela se otáčet, věděla co to je, přesto však neodolala a obrátila se.
Její zraky se setkaly s nelítostným pohledem nazgûla, prstenového přízraku. Jejich osud byl spjat s Prstenem. Byli to ti smrtelní králové, jenž byli oklamáni a byli odsouzeni věčně složit zlu. Lúmenn doufala, že zahynuli společně s Prvním prstenem. Teď se však před ní tyčil obrovitý stín krále nazgûlů, v černém plášti a černé kápi, s mečem v ruce. Cítila jeho pohled, i když neviděla žádné oči.
V tuhle chvíli pocítila jeho zlobu a nenávist. Valila se na ni lavina, ale Lúmenn necouvla. Poznala ten pocit, nyní se na ni valilo stejné zlo, jako tenkrát v mlze. Pochopila už, kdo na ně přichystal všechny nástrahy a kdo jí chtěl zabránit v cestě. Už věděla, kdo vyčaroval mlhu, splašil Elensíla, shodil strom a nasázel uspávací keře. Nebyl to Saruman, jak se domníval Aragorn, ale Sauron, v zastoupení svého služebníka, krále nazgûlů.
,,Prsten, Prsten, PRSTEN!!!“ zašeptal ledově chladným hlasem. Vedle něj se vynořili další postavy prstenových přízraků. Celá devítka.
,,Vraťte se do stínu!“ vykřikla Lúmenn a jemně položila oba hobity na zem. Věděla, že může vzdorovat všem devíti nazgûlům, ale pouze když má dost síly. Již teď byla vyčerpána dlouhým bojem se skřety.
,,Auta, heca (běžte, zmizte),“ zvolala a nakreslila mečem do vzduchu jakési znamení. Nazgûlové se otřásli, ale neustoupili.
,,Nenávidím tě, ale nemám z tebe strach. Zabiji tebe i tvé služebníky,“ řekla výhružně Lúmenn a probodla krále nazgûlů pohledem. Znovu nakreslila mečem znamení. Nazgûlové zakolísali, ale stále se nehnuli ze svých míst.
Oba hobiti na ni obdivně hleděli. Zatím ji znali jen jako křehkou dívku, sice podivuhodnou a odvážnou, ale nikdy ji nespatřili v tak bojovné náladě jako dnes. Oči jí plály a s jejími tmavými vlasy si pohrával vítr. Stála rozkročená a pevně svírala meč. Samovi se zdálo, že se Lúmenn náhle proměnila z křehké květinky na statečnou lvici, bránící svá mláďata, ale bylo v ní ještě něco víc. Krása a odvaha, skloubeny dohromady; ušlechtilost a vznešenost Starých časů, to vše teď vyzařovalo z Lúmenn, spolu se zelenými jiskrami zpod přivřených víček jejích smaragdových očí.
Lúmenn cosi tiše zašeptala. Šepot se změnil v zaklínání. Slova jí tiše proudila z úst a tvořila drobounké, téměř neviditelné víry. Začaly kroužit vzduchem, letěly směrem k přízrakům a jako dech z nich proudila Lúmennina slova, stále znovu a znovu.
Král nazgûlů pohnul neviditelnými rty. Začal šeptat protizaklínání v černé řeči. Víry se začaly obracet proti Lúmenn. Tvář se jí zkřivila bolestí, ale nehnula se z místa.
,,Hauta (přestaň),“ vykřikla náhle velitelsky. Víry zmizely. Přízraky se začaly neslyšně pohybovat směrem k ní. Jejich výhružné mlčící postavy tvořili trojúhelník, s králem v čele. Pokud zabije jeho, nazgûlové budou oslabeni.
Lúmenn pevněji sevřela meč. ,,Vardo, veď mou ruku,“ šeptla a skočila. Bylo to tak náhlé, že přízraky zůstaly na okamžik stát a Lúmenn vletěla do jejich středu jako vichřice.
,,Elbereth!!!“ vykřikla a máchla mečem. Ostří Macararatu projelo pláštěm krále nazgûlů až po jílec. Ledový výkřik mu vyrazil z neviditelných plic. Všichni, skřeti i lidé, padli tváří k zemi a zacpali si uši. Ostatní přízraky se rozplynuly ve vzduchu a i jejich křik se přidal ke smrtelnému ryku jejich krále, který se pomalu rozplýval ve vzduchu.
Lúmenn trhla mečem a ten vyjel z přízračného těla nazgûla. Z ostří se kouřilo, ale byl to dobrý výrobek elfích kovářů ze Starých časů a vydržel dotek přízraku. Lúmenn ztěžka oddechovala. Únava ji přemohla a padla pozadu na zem, ale rychle se vzchopila a vstala. Před ní se kupila jen malá hromádka. Když si ji lépe prohlédla, poznala v ní černý plášť. Chtěla jej zvednout, ale jakmile se ho dotkla, začal hořet jasným plamenem. Upustila jej a o krok ustoupila. V tu chvíli k ní přiklusal Gandalf. Seskočil s koně a pomohl Lúmenn a oběma hobitům do sedla.
,,Jeď,“ řekl tónem, který nesnesl námitky ,,oni se vrátí aby pomstili smrt svého velitele. Musíš zpět a přes Caradhras se dostat na druhou stranu hor a pak do Lóthlórienu. Tam se sejdeme.“
,,Proč nemohu jet přímo, po východní straně Mlžných hor?“ zeptala se Lúmenn chvatně. Skřeti už se začínali probírat z šoku a bitva měla každou chvíli vypuknout.
,,Není tam bezpečno,“ řekl vážně a smutně pohlédl tím směrem. ,,stovky Sauronových služebníků čekají na východě, aby tě mohli polapit. Sauron už ví, že Arwen není ta pravá. Chce tebe.“
,,Ale co když přes Caradhras nepřejdeme? Teď v listopadu je to dost těžké!“
Gandalfova tvář se zachmuřila: ,,Ne Lúmenn. Do Morie nevstupujte. Je to tam ještě nebezpečnější než na východní straně hor. Povím ti to, až bude víc času.“
,,Kudy tedy jít, když Caradhras nebude přívětivý?“
,,Já nevím,“ řekl Gandalf ,,Vy už si najdete cestu. Cítím to. Ale teď jeď a nezdržuj se. Manamrod, Aragorn a Arwen si vás najdou co nejdříve. Všichni teď musíte do Lórienu. Ošetřit si rány a konečně si odpočinout. Odtamtud pak budeš pokračovat ve své pouti. Vezmi si mého koně Ninquita. Snad se v Lothlórienu opět sejdeme, Lúmenn-verya. Nechoďte přes Morii. Namarië.“
,,Namarië, nildi,“ usmála se Lúmenn, ale v koutku oka se jí zaleskla slza. Pobídla Ninquita a tryskem vyjeli k severozápadu. Sam i Frodo měli co dělat, aby se na koni udrželi.
Ujeli asi tři míle a otočili se. Bitva zuřila stejně jako před útokem nazgûlů. Lesklé přilbice Rohanských se leskly v dopoledním slunci, meče řinčeli a rudá krev mnoha mužů i skřetů barvila vody Želíze. I na tu dálku Lúmenn slyšela výkřiky umírajících a oddechování bojujících a nebylo jí příliš lehko u srdce, když si vzpomněla, že někde tam je také Gandalf. Zdálo se jí dokonce, že občas někde vidí probleskovat jeho bílý plášť.
Náhle se z vřavy odpojili tři postavy na koních. Cválali rychle. Lúmenn v nich poznala Manamroda, Aragorna a Arwen. Za pár minut k ní dojeli.
Všichni seskočili s koní. Lúmenn si všimla, že Manamrod nemá svého bělouše, ale přijel, stejně jako Arwen, na hnědákovi, vypůjčeném od Rohirů.
,,Co se stalo?“ zeptala se s nepředstíraným strachem.
,,Šíp,“ řekl Manamrod pouze a bylo vidět, že mu není do řeči. Lúmenn už se ho dál nevyptávala, sama dobře věděla, jak je ztráta milovaného zvířete strašná.
,,Gandalf nám řekl,“ začal Aragorn raději z jiného soudku ,,že tě máme hledat směrem k severo-západu. Prý se s námi sejde v Lóthlórienu. Proč tedy jedeme po západní straně hor?“
,,Východ se hemží skřety,“ řekla Lúmenn ,,čekají na mě. Sauron tuší, že chceme do Lórienu, protože tam vládnou mocní elfové a dal by se tam použít Prsten. Ještě ho ani nenapadlo, že bychom ho mohli chtít zničit.“
,,Kudy přejdeme hory?“ pokračoval Aragorn v otázkách.
,,Průsmykem Caradhras, snad bude ještě schůdný.“
,,A když ne?“
,,Pak nevím. Ale Morií jít nemůžeme, nejspíš je tam nějaké velké nebezpečí, Gandalf mi nic přesného neřekl, ale měl z něčeho strach,“ zakončila Lúmenn. Pak se vyhoupla do sedla.
,,Pojďte, vyrazíme,“ zvolala ,,do večera musíme být co nejdál odtud. Hubagovi se jistě nebude líbit, že mu utekli zajatci.“ Vysadila před sebe Sama a pobídla koně s gestem, aby ji ostatní následovali.
,,Na sever?“ zeptala se Arwen udiveně, protože Aragornovu a Lúmenninu rozmluvu neslyšela.
,,Ano,“ přikývla Lúmenn
,,Za strmými horami, za morijskou temnotou,
Lóthlórien zlatavý rozevírá náruč svou.
Zlaté listí mallornů tam šumí ve větvích,
v cestě však stojí Caradhras a na něm věčný sníh.“
zanotovala a cvalem se rozjela. Ostatní ji následovali.
Malé šestičlenné společenstvo se vydalo na svou pouť zpět k severu šestnáctého listopadu roku třítisícího osmnáctého.
Z hor začal foukat vítr.
Desátá kapitola s názvem Sníh a led se tu objeví po víkendu
Takhle nějak si představuji Lúmenn

10 komentáře “IX.kapitola – Bitva plná překvapení 2/2

  1. Teda, paráda!
    Tvá představa Lúmenn se skoro trefila do mojí 🙂
    Těší mse na další kapitolku..ach, kéž bychom si tam mohli poslechnout Lúmennin zpěv 🙂 😀

  2. Vyjádřím se pod tuto kapitolu k celému dosud zveřejněnému úseku Tvé knihy, tak to snad nebude vadit 😉

    Předně velmi příjemné překvapení.
    Verča mi už dříve cosi o Tvém díle říkala, tak jsem začal být trochu zvědavý a v sobotu večer jsem se přemohl a všechny kapitoly si pozkopíroval a uložil do PDAčka říkajic si, že budu mít příští týden aspoň cestou do práce co číst.
    Od díla třináctileté dívky jsem nečekal mnoho, a o to větší bylo moje překvapení, když jsem si chtěl před spaním přečíst tak jednu kapitolu, a přitom jsem se zcela do toho ponořil a skončil ve čtyři hodiny ráno 😀

    Je vidět že hodně dobře znáš jak Pána prstenů, tak i Silmarilion. Je tam vidět hodně odkazů a některé citace i kratší pasáže mi byly velice povědomé 🙂
    Nebo mi to aspoň tak přišlo. Příbuznost to nezapře.

    Hlavní zápletka s druhým prstenem mi sice nijak zajímavá nepřišla, ale s útokem na Roklinku začal děj nabírat strmý spád, které se Ti podařilo až doposud udržet. Je to dobře napsáno, čtivě a poutavě, sice tomu chybí Tolkienův popisný styl, ale rozhodně to má šťávu.

    Tolkien stvořil Středozem skoro jako skutečnou, vždy jsem si připadal jako bych se ponořil do historie skutečného světa, nikoliv jen fiktivní země. Proto na mě působilo trochu rozpačitě "tvoření její alternativní historie". Ale to vůbec nevadí ;))

    na konec jedna technická: až to bude hotové, určitě by pak stálo zato celou knihu zvřejnit jako .doc, .pdf nebo .pdb, současná podoba ve formě sestupně řazených krátkých příspěvků je poměrně nepraktická a mohla by i potencionálního čtenáře odradit 😉

    Obdivuji a nechápu, vyrazila jsi mi dech 🙂
    Skvělá práce a jen tak dál, připojuji se k ostatním čtenářům dychtivě očekávajic další kapitolu 🙂

  3. Martin: tak hotové už to je léta, tedy hotové to nebude nikdy, půlka druhého dílu je a zůstane nedopsána, ovšem zveřejnit to uceleně jako doc nebo tak není špatný nápad:) Chápu, že na Tolkiena nemám a mít nebudu a že alternativní historie je dost velká zhovadilost, ale i tak jsem ráda, že se to lidem docela líbí:) Moc děkuju za výbornou pkonstruktivní kritiku:)

  4. Kniha nemá konec? To je škoda ale… 🙁

    Tvoření alternativní historie určitě zhovadilost není. Je to velice nesnadné, držet souvislosti a tak.. Na navazování na Tolkienova díla bych řekl že je spíše snaží Čtvrtý věk, kde moc "historických" souvislostí není a je tak volnější pole působnosti. 🙂
    Bod pro Tebe za odvahu pustit se do (zdařilé!!) změny děje , ale mě to hold úplně nesedí, asi je to sentimentální vazba na reálný svět, kde se mi taky nelíbí, když někdo přepisuje dějiny…
    (ah, to jsou hrozný žvásty, asi půjdu raději spát :D) Každopádně to zcela srovnává poutavý děj a můj výsledný dojem je veskrze kladný 🙂

    Mě se to dokonce líbí hodně 🙂

    A není zač a přeji hodně zdaru v další literární tvorbě 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.