II.kapitola – Na Elrondově radě 2/3

Pokračování druhé kapitoly knihy Paní prstenů. Předchozí část skončila Lúmenniným oznámením Radě, že chce jít do Mordoru a sama zničit Druhý prsten. Někoho z vás zaskočila zdánlivá chyba v ději a jsem ráda, že si toho někdo všiml:) Ovšem jak píšu – chyba je to jen zdánlivá a vysvětlení se dočtete právě v tomto pokračování. Tak tedy do toho…

Když údiv přešel, ozvaly se nesouhlasné výkřiky. Někteří dokonce přidali uštěpačné poznámky. Lúmenn sklopila hlavu. Tušila, že vložit osud Středozemně do rukou dívky nebude pro muže snadné, ale takovou zášť a nedůvěru nečekala.
Vtom promluvil Gandalf. Mluvil pomalu a tiše, přesto však přísně: ,,Já jediný z vás všech jsem Lúmenn znal a myslím si, že jsem byl také její přítel. S jistotou vám proto mohu říct…“
Lúmenn už jej však neposlouchala. Její zelené oči se opět setkaly s šedýma očima neznámého elfa, který nějakou náhodou či hříčkou osudu byl přítomen na Elrondově radě také. Hleděli jeden na druhého a cítili, že mají k sobě blízko a přece tak strašlivě daleko… Lúmenn se však na okamžik zazdálo, že v jeho očích je cosi známého, jako vzpomínka z minulosti, útržek krátkého okamžiku, který se stal někdy dávno… najednou si uvědomila, že Gandalf už nemluví k Radě, ale k ní.
,,…a proto se tě táži, Lúmenn-verya, souhlasíš s mými slovy?“
Co odpovědět čaroději a svému příteli, když kolem sedí zástup nedůvěřivých a podezíravých lidí? Nechtěla vypadat hloupě a ptát se, o čem tak dlouho hovořil.
,,Ano,“ odpověděla nakonec. Mezi zúčastněnými to zašumělo, napůl nenávistně, napůl obdivně.
,,Dobrá tedy,“ promluvil nyní Elrond ,,jsi odvážná. Ty a družina, kterou zde zvolíme, půjdete do Mordoru, abyste zničili Druhý prsten. Nemá cenu ho skrývat nebo používat, stejně jako by to bylo s Prvním. Ale zničit ho bude přesto možná ještě nebezpečnější. Chceš ještě stále?“
Lúmenn si oddechla. Tohle brala jako samozřejmost, proto se také vydala na Radu. Měla spíš strach, že Gandalf vymyslel něco hloupého, něco, co ji zesměšní před Radou a co jí znemožní vykonat to, na co se po tisíce let připravovala. Užuž se nadechovala aby Elrondovi odpověděla, samozřejmě kladně, když v tom povstal jeden z mužů a vykřikl: ,,Proč? Proč zrovna ona? Jsem Boromir, syn správce Gondoru Denethora. Myslel jsem si, že by bylo nejlepší si Prsten ponechat a obraňovat se s ním když je tak mocný. Pokud je ale jeho zlo nezvladatelné, prosím, zničme ho. Ale když už ho máme zničit, proč ho svěřovat nějaké elfské holčičce? Pročpak ho vlastně nehodila do Orodruiny už v Mordoru, když ho tak šikovně vyfoukla Sauronovi z pařátů?“
Všechny zraky se obrátily k Lúmenn. Cítila jak ji propalují a snaží se jí nahlédnout až do srdce. Slova Boromira byla sice pyšná, ale červíček pochybností se usadil v každém. Lúmenn se dostala do úzkých. Co měla na všetečné otázky odpovědět? Že jakmile držela Prsten v ruce, začal ji nesnesitelně pálit a myslela si, že jí ruka shoří na uhel? A že za ní Sauron ve slepé zuřivosti poslal snad polovinu svých vojsk? Orodruina valila hustý dým, zem se trhala a třásla a ona hledala stezku na vrchol v kouřovém oparu a dusila se? A pak, v tom kratičkém okamžiku si uvědomila, že stačí jen málo a Prsten bude její. Pocítila náhlý nával touhy po moci, touhy konat velké skutky a mít konečně slávu, kterou nikdy nepoznala. Udělala tu nejhloupější věc v životě: uprchla i s Prstenem a až příliš pozdě si uvědomila, co udělala. Už nikdy se jí nemusí podařit dostat se k Orodruině. To přece nemohla říci,ale lhát?
,,Nemohla jsem,“ odpověděla nakonec a sklopila oči ,,Sauron tvořil Prsten v pecích Orodruiny, hlubo-ko pod zemí, kde je největší žár. Když jsem se dostala odtamtud ven, Hora osudu valila dým a lávu. Nemohla jsem hledat Pukliny osudu ani se vracet zpět k pecím, vždyť za mnou běžela desetitisícová armáda skřetů. Nemohla jsem!!!“
Většina chápala. Gandalf se zahloubal do svých myšlenek, Elrond mlčel a díval se do dáli, přítomní trpaslíci neklidně hladili ostří svých seker, elfové seděli v zamyšlení, Boromir se mračil.
Po chvíli Elrond povstal a řekl: ,,Pokud někdo má stále pochybnosti o pravdivosti Lúmenniných slov, musíme je vymýtit. Proto hlasujme. Kdo je pro zničení Prstenu Lúmenn a její družinou ?“
Zvedl se les rukou. Lúmenn se usmála.
Elrond pokračoval: ,,A kdo je pro to, aby se Lúmenn-verya neúčastnila výpravy do Mordoru?“
Zvedly se jen tři ruce – Boromirova, Arthesova a ještě jednoho muže s jejich družiny. Boromir se bezradně rozhlédl kolem sebe. ,,Hlupáci,“ vykřikl. ,,Copak nechápete, že nás ta holka vodí za nos? Sauron jí půjčí nějakou tretku na naše oklamání a vy za ní půjdete jako beránci na smrt? Copak věříte, že nějaká dívka může beze strachu přijít až do Mordoru a ještě okrást Saurona? Nezdá se vám, že je to trochu přitažené za vlasy? Vy jí to jen tak uvěříte?“
Boromir vztekle vyskočil ze židle a převrátil ji. ,,Na to jsem nevážil dlouhou cestu, abych tu poslouchal takové řeči!!! Můj otec brání vaše kraje před skřety a mordorskými stvůrami a vy se takhle odvděčíte?“ Vztekle vyběhl ze dveří a přibouchl je za sebou.
Členové rady zůstali celí zkoprnělí sedět na terase a hleděli nechápavě jeden na druhého. Po chvíli za-
slechli dusot koňských kopyt, jak se vzdaluje a utichá. Na terase se rozhostilo trapné ticho, které po chvíli přerušil Gandalf. Vstal, otevřel dveře a řekl: ,,Chce-li někdo následovat Boromirova příkladu, prosím.“ Dva muži z Boromirovi družiny povstali a pyšně opustili terasu, aniž by ostatním věnovali jediný pohled.
,,Je škoda,“ řekl Elrond ,,že muži tak silní a stateční se nechávají ovládat svým hněvem. Teď však pokračujme. Ještě nebyly zodpovězeny všechny otázky.“
,,Mohu?“ zeptala se Lúmenn. Elrond kývl.
,,Děkuji za slovo,“ pokračovala Lúmenn ,,Předně bych chtěla zmínit pár věcí, které jsou zvláštní a myslím si, že i důležité. Asi desátý den cesty z Mordoru, na Rohanských pláních, jsem narazila na podivného tvora. Ploužil se při zemi jako stín. Sténal, kňučel a stále si pro sebe cosi mumlal.
Nechtěla jsem se zdržovat, ale zvědavost nakonec zvítězila. Seskočila jsem z koně a přistoupila k tvorovi. Plížil se stále dál, aniž by si mě všimnul. Šišlal si pro sebe stále dokola: ,Milášek, kde je milášek. Necítíme ho, ne, je pryč. Není cesta, není cestiška, ne pro ubohého Sméagola. Ach milášku…‘ opakovalo se to stále dokola.
V téhle chvíli už mi bylo jasné, kdo je ten tvor. Byl to Glum, ještě celkem nedávný majitel Prvního prstenu.
,Sméagole,‘ oslovila jsem ho. Prudce se otočil a s náhlou mrštností se na mě vrhl. Jeho hubené pazoury mi sevřely hrdlo. Pustil mě stejně náhle, jako mě začal rdousit.
,Elfka‘ jekl vyděšeně a začal si třít ruce. ,Rušišky, moje miloušké rušišky!‘ hrozně kvílel a nadával a stále si otíral ruce o trávu. Kdykoli jsem se ho chtěla na něco zeptat, jen vrtěl hlavou a mluvil sám k sobě.
Zkusila jsem to tedy po zlém. Pod hrozbou meče si konečně dal říct a kromě sousty nadávek a nářků jsem z něj dostala něco opravdu podivného. Říkal, že nedávno ztratil miláčka. Pustili ho prý z Mordoru a on šel, kam ho nohy nesly. Pak náhle přišla tma. Velká strašlivá tma se rozprostřela v jeho duši a on poznal, že jeho miláček zmizel. Teď chodí po kraji naříká pro něj.
Bylo mi ho líto. Dala jsem mu trochu jídla a chtěla jsem ho vzít s sebou do Roklinky, aby jste se tu o něj postarali. Po dlouhém přemlouvání souhlasil, když jsem mu slíbila, že na něj nebudou žádní elfové sahat a on si bude moct lovit ryby.“
„Kde tedy je?“ zeptal se Elrond.
,,Tři dny jsme společně cestovali. Pak ho náhle zachvátily hrozné křeče. Zmítal se na zemi a kvičel: ,Milášku, milášku!“ Dala jsem mu pít, ale všechnu vodu okamžitě vyzvracel. Po pár hodinách křeče ustaly, ale Sméagol se ani nepohnul. Ležel na zemi a třeštil oči do prázdna. Chvíli jen tak ležel, ale pak náhle tiše zašeptal ,Milášku‘ a vydechl naposled,“ uzavřela Lúmenn smutně.
,,Co je na tom tak podivného?“ řekl Frodo. ,,Já myslel, že Glum je mrtvý už dávno nebo že ho pohltila temná moc.“
,,Sméagol, nebo jak ty říkáš Glum, dlouhá léta vlastnil První prsten,“ odpověděla trpělivě Lúmenn ,,Ten mu dával dlouhověkost. Jakmile Prsten nalezl Bilbo, Glum by měl zemřít stářím, ale nezemřel. Jeho mysl se natolik upírala k Prvnímu prstenu, že ho naživu držela pouhá jeho existence.
Teď je však pryč a jeho místo zaujal Druhý. Glum poznal, že První ztratil moc a znamenalo to pro něj smrt.“
Frodo chápavě přikývl.
,,S tím souvisí ta druhá věc,“ řekla Lúmenn a zhluboka se nadechla. ,,Nazgûlové, neboli Prstenové přízraky, také byli závislí na moci Prvního prstenu. Ten ji ztratil.“
,,To znamená…“ vydechla Gandalf.
,,To znamená že nazgûlové jsou pryč,“ dokončila Lúmenn. „Alespoň já jsem je po celou cestu neviděla, což je zvláštní. Myslím, že opravdu zmizeli.“
,,Já vím,“ ozval se opět Frodo ,,Když jsme byli šest dní cesty od Roklinky, na kopci Větrově, napadli nás Prstenové přízraky. Byly blízko, třásl jsem se hrůzou, když náhle s hrůzyplným výkřikem zmizeli ve tmě.“
,,Ale,“ pronesl zamyšleně jakýsi elf ,,pokud zároveň s Prvním prstenem zmizela i moc Devíti, proč nezmizelo také Sedm a Tři?“
,,Sedm je,“ řekl Elrond ,,ztraceno nebo zničeno a Tři prsteny patří elfům. Ruka Saurona se jich nedotkla a proto někteří elfové věří, že jejich moc není na Prvním závislá. Já vždy věřil v pravý opak. Je vidět, že jsem se mýlil.“
,,Možná,“ pokračoval elf ,,že Tři teď drží moc Druhého.“
,,Ano, to je také možné,“ připustil Elrond. ,,Ale proč by pak zmizelo Devět“
,,Dobrá,“ přerušil je Gandalf ,,ale to není naše starost, alespoň ne teď a tady. Měli bychom raději přemýšlet, co s Druhým. Času není nazbyt, Sauron může každou chvíli odhalit, kam Lúmenn s Prste-nem zmizela.“
Elrond se usmál. Málokdo si mohl skočit mu do řeči, ale Gandalf byl jednou z těch výjimek.
,,Promiňte Gandalfe,“ řekla náhle Lúmenn ,,Ale dříve než se budeme věnovat otázce, týkající se Druhého prstenu moci, měli bychom také zvážit, co s Prvním. Jeho moc je sice ztracena, ale není vyloučeno, že pokud zůstane nestřežen, Sauronovi služebníci jej získají a stejně jako zmizela moc Prvního, může se do něj vrátit.“
,,Nemyslím si,“ odvětil Elrond ,,Sama jsi říkala, že Sauron byl tvořením Druhého velmi vysílen. Je nepravděpodobné, že by se o něco takového pokoušel znovu. Ale aby měli všichni klid, necháme Prsten v Roklince, kde bude střežen a připomínán jako vzácná relikvie, která však napáchala mnoho zla.“
,,Děkuji,“ poklonila se Lúmenn.
,,Nyní mluv ty, Gandalfe Šedý a pověz co máš na srdci,“ vybídl jej Elrond.
Další díl bude v sobotu 20.června.

4 komentáře “II.kapitola – Na Elrondově radě 2/3

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.