Upíři a legendy a báje o těchto tvorech noci mě vždycky fascinovaly. O to nadšeněji jsem sáhla v městské knihovně po zajímavě vyhlížejícím svazku s názvem Jiná rasa, který byl napůl historickým, napůl fantastickým příběhem o upířím hrobu v Čelákovicích u Prahy. Kniha mě nadchla, téma mě zajímalo a příběh odehrávající se v 11.století byl psán tak věrohodně, že jsem měla problém uvědomit si, že se jedná o fikci. Tohle bylo moje první setkání s českou spisovatelkou Jenny Nowak.
Od té doby uplynulo něco přes rok a já už přečetla sedm knih z celkových třinácti, které má tato spisovatelka na kontě. Musím říct, že mne zatím žádná nezklamala.
Ještě než v krátkosti představím všech třináct titulů, dovolím si vás seznámit s autorkou. Původně jsem chtěla shrnout její životní příběh pár vlastními větami, ale nedalo mi to a musím sem hodit životopis, který si napsala ona sama, protože mě nejen pobavil, ale i zaujal:
Jenny Nowak se narodila v Jihlavě, ve městě proslulém gotickou historií, stříbrnými doly a tajemnými podzemními chodbami. Tam bydlela do patnácti let, kdy odešla na střední školu do Třebíče (nepříliš uvážlivě vybranou), aby vystudovala návrhářství obuvi.
Během studií se naučila jezdit na koni a zjistila, že jí to přináší nepoměrně větší uspokojení než kreslení bot. Proto u svého oboru a u kreslicího prkna setrvala po maturitě jen chvíli a brzy se přestěhovala do Napajedel jako ošetřovatelka koní, anglických plnokrevníků, v tamním hřebčíně.
Vdala se (velmi nemoudře a nerozumně) a v roce 1977 se jí narodila dcera Katrin (dnes ú;spěšná výtvarnice, která se jako spoluautorka s Jenny podílela na egyptských románech Smích šakalího boha a Pláč prokletého krále.) Protože se „životem kovboje“ byl tím pádem konec, Jenny se vrátila do Jihlavy a nastoupila v místní zoologické zahradě jako chovatelka exotických zvířat. Do široké škály jejích svěřenců patřili medvědi, vlci, levharti, lvi, tygři, pumy, ale také antilopy, poníci, mývali, potkani…
Po pár letech (a už dávno po rozvodu) se odstěhovala do západních Čech, do vsi blízko Domažlic, kde se živila jako dojička v kravíně. To už měla vlastního koně, huculského hřebce jménem Grak, a služební byt, což byly dostatečné důvody pro tak radikální rozhodnutí. Po krávách ošetřovala bažanty v bažantnici a přesídlila kousek dál, do Horšovského Týna, do zříceniny kdysi prý zvané skleněný zámek. Kromě bažantů se starala o jestřába a o divoké prase, co uvízlo v železech a přišlo o jednu nohu.
Teprve když začal skleněný zámek zoufale chátrat a v kuchyni v zimě mrzlo, vzdala tuhle ztracenou vartu a podruhé se vrátila do Jihlavy i do zoo. Po dalších bezmála deseti letech u zvířat se seznámila s básníkem Václavem Moravcem, vzala si ho a odstěhovala se s ním do Prahy.
Prvních pár měsíců v hlavním městě se živila zametáním nádvoří Pražského hradu a čekala, až se uvolní místo v zoologické zahradě. Když se tak stalo, ujala se nesourodé skupiny sestávající z hřivnatých vlků, klokanů, dvou pand, několika lišek, skunků a divokých koček.
Přibližně v té době (to už jí bylo hodně přes třicet) se začal prudce rozvíjet její zájem o magii a vampírské mýty a stejně rychle začal vznikat její první román – Nemrtvý – jehož podstatná část byla napsaná o přestávkách v přípravně zvířecího krmení.
Teprve když vyšel a jednalo se o vydání druhého, začala uvažovat o tom, že by se jí literatura mohla stát profesí. Pomohla ,,náhoda“ – v jednom nakladatelství zrovna hledali redaktorku. Velkoryse pominuli, že nemá vysokoškolský diplom a uznali absolutorium ve škole života, během níž dělala opravdu všechno možné. Kromě uvedených dlouhodobějších epizod uklízela na chirurgické ambulanci, prodávala v trafice,umývala nádobí v hospodě…
V současné době píše a rediguje a ve volném čase se kromě jízdy na koni a výchovy perského kotěte věnuje historickému šermu v Larsově škole bojových umění. Samozřejmě se nadále aktivně zajímá o magii (v teorii i v praxi), o vampyrismus, gotiku a všechno, co s tím souvisí. Často jezdí do Transylvánie a sbírá klasické černobílé filmové horory zlaté éry.
Tolik autorčin vlastnoručně psaný životopis. Jak jsem již naznačila, má Jenny Nowak na kontě třináct knih, které se téměř všechny staly v Česku brzy bestsellery. Jsou to tyto:
Nemrtvý (1994) – první kniha, kde autorka velmi emotivně a až bolestně realisticky líčí příběh upíra Vlada Draculy. Knihy mají časem vytvořit ucelený životopis tohoto muže, ke kterému, jak je z knih vidět, má Jenny Nowak velice vřelý vztah. Nemrtvý vypráví tu část Vladova příběhu, kde upír odjíždí na začátku 20.století do Ameriky a ve dvacátých letech se stává slavným hercem a pod pseudonymem Bela Lugosi si ironií osudu zahraje sám sebe – krvelačného upíra Draculu. U této knihy jsem opravdu brečela jako želva, inu přečtěte si a pochopíte proč.
Dračí krev (1995) – tuto knihu jsem zatím nečetla, ale právě v ní započíná Vladův příběh a z člověka se po mnoha útrapách a těžkých ranách osudu stává upír.
Stín anděla (1997) – nádherná kniha volně navazující na Nemrtvého. Po „smrti“ Bely Lugosiho zůstane jeho dům osiřelý a jeho přátelé nešťastní – zejména Boris Karloff, který je hlavním hrdinou této knihy. Odhalujeme jak vzpomínky na vztah Bely a Borise, tak podivný vztah Borisovy dcery Sanni k jakémusi přízraku z jejích snů, kterým není nikdo jiný než astrální obraz ubohého bloudícího Vlada. Opět je tato kniha dojemná a kruh upírova života se v ní (snad) navěky uzavírá.
Jiná rasa (1997) – příběh založený na historických faktech a především na archeologických vykopávkách nedaleko Čelákovic u Prahy, kde byly nalezeny kostry podivných vysokých bytostí se špičáky. Právě o tom, jak hrob vznikl a proč jsou v něm pohřbeny tyto bytosti, je i příběh vepsaný do této knihy.
Smích šakalího boha (1998) – nádherný příběh ze starého Egypta z doby faraona Achnatona a jeho syna Tutanchamona. Zajímá vás proč „Anchi“ musel zemřít tak mladý a proč je jeho hrobka prokletá? Tato kniha je pouhou fikcí, ale na některé otázky dává podivuhodné a velmi reálné odpovědi.
Pláč prokletého krále (1999) – druhý díl příběhu faranona Tutanchamona, vypráví o velké lásce a silném přátelství, které snad bude mít tu moc zlomit strašlivou kletbu. I za cenu cesty do daleké budoucnosti.
Trůn pro mrtvého (2000) – další část středověkého příběhu Vlada Draculy, zatím jsem nečetla.
Rozesmátá smrt (2002) – máte rádi Stokerova Draculu? Pak doporučuji tuto knihu, ve které se dozvíte, že to možná bylo trochu jinak. Aneb Vladovo válečné tažení, cestování po rodném Rumunsku a pak upírovo dobrodružství v Anglii.
Čarodějka po Česku (2004) – humorná, úzká kniha o každodenní magii a čarodějnictví.
Krvavé býlí (2004) – další část středověkého příběhu Vlada Draculy, opět ještě nepřečteno.
Vlčí píseň (2005) – další část středověkého příběhu Vlada Draculy, na mé přečtení stále ještě čeká.
Loď v písku (2007) – zajímavá kniha odehrávající v dávno zapomenuté době království Lemurie, zrovna ji čtu.
Pozdní host (2008) – nejnovější kniha o Vladovi, ve které se dozvíme proč spal čtyři století a co se s ním stalo když se probudil.
Jenny Nowak patří k mým nejoblíbenějším autorům a doufám, že jsem vás povídáním o ní a jejich knihách aspoň trošku navnadila k přečtení nějakého toho svazku…třeba právě o mém oblíbenci tajuplném Vladu Draculovi.
Více se o Jenny, její tvorbě i zábavě dozvíte na jejích webových stránkách http://www.jennynowak.cz
hmm…musí byť dobrá spisovateľka..nechce sa mi to ale čítať celé 😛 ..inak ako tak čítam …aj ty máš rada Upírov? xDD
Četla jsem jinou rasu a u tety jendou Smích šakalího boha….jsme totiž obě ujeté na Egypt…a já ještě k tomu na fantasy stvoření… byla jsem přímo unešená autorčiným stylem psaní…moc se mi líbí a tak te´d postupně scháním další a další knížky… problém je ale v tom, že já prostě musím mít ty knížky koupené doma… je to jako nějaká úchylka..prostě jen si je půjčit z knihovny, vrátit je tam a nemít je doma.. och… ach…nepřežila bych 😀
Cože,to je češkáá?? :-O … sem nevěděla 😀