Můj blog nikdy nebyl povídkový a moje tvorba tu vždycky byla spíš na okraj, ačkoli tvoří už od počátku nedílnou součást těchto stránek (tak mě napadá, že za dva měsíce už oslavím celé tři roky existence blogu, wow:) ). A nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že budu mít takovou návštěvnost, aby se pod mými povídkami objevoval víc než jeden komentář (a to ještě ten typu plsky hlásni pro mě…).
Ale co mě napadlo a nejen ve snu je, že tu jednou zveřejním své pubertální dílko. Dokonce před nějakými těmi třemi lety jsem dospěla se zveřejňováním až do půlky čtvrté kapitoly, ale nedočkala jsem se jediného komentáře a tak jsem to zase smazala a odložila to na vzdálenější jednou.
A teď to jednou přišlo a já se cítila hrozně divně, když jsem našla pod první kapitolou deset komentářů typu „na to, že ti bylo 13 je to super“. Divně, ale taky strašně šťastně. Podobně jako když jsem tenkrát četla na fantasyplanet, kde jsem soutěžila v tvrdé konkurenci dalších Tolkienovských povídek, že moje dílo čtenáře nadchlo, rozbrečelo nebo donutilo hltat každý řádek.
Dneska když si to čtu, vyškrtala bych půlku slov a vyměnila je za lepší, lépe vybarvila emoce, lépe popsala krajinu a lépe tohle a támhleto. Ale jsem na sebe i tak děsně pyšná, že jsem dokázala stvořit něco tak rozsáhlého a ačkoli jsem Paní prstenů obětovala dva roky svého života (a málem život celý), věřím, že to stálo za to.
Ale o tomhle jsem vůbec mluvit nechtěla, chtěla jsem vlastně napsat úplně něco jiného. A tím je harmonogram zveřejňování a taky ochutnávka z připravovaného dílka na pokračování. Čtěte dále pod perexem;)
Tak tedy, jak jsem si tak sesumírovala délku Paní prstenů, došla jsem k tomu, že jedna kapitola týdně je až až na vaše oči, mysl i krční páteř a protože narozdíl od té první, mají ostatní kapitoly cca 5 až 9 stran, rozdělím je do několika částí. A to je to, kvůli čemu vlastně píšu celý tento článek.
Každý týden tady tedy bude nová kapitola rozdělená na tři části, první část v úterý, druhá ve čtvrtek a poslední v sobotu. To abyste měli čtení i na víkend:) A protože první díl má celkem myslím 13 nebo 14 kapitol, až do konce prázdnin nebude o příběhy Lúmenn-verya nouze.
Nedopsaný druhý díl by se pak měl protáhnout až do října a pak se uvidí, zda přemůžu své staré zábrany a alespoň v bodech nastíním, jak celý příběh dopadne.
Tolik k Paní prstenů a teď tedy vyhovím několika stěžovatelům, kteří do mě neustále hučí, ať něco pořádného napíšu (Liz ví o čem mluvím, „články jsou fájn, ale já chcu povídky, bééé“). Když jsem se před mou drahou Liz (tou z Loupfer blogu jen aby bylo jasno) prořekla, že mám v hlavě nápad na dlouhý příběh, ale nechce se mi psát, byla jsem nucena vyslechnout si půlhodinový monolog a pod tlakem přislíbit, že ten příběh napíšu.
O co má tedy jít? Jak mnozí z vás, co píšou básně či povídky vědí, nejlepší příběhy a verše přicházejí těsně před usnutím. I ke mě takhle jeden námět přišel, nechal se v polospánku napsat a od té doby mi vrtá hlavou.
Má jít o příběh dvou sester, dvojčat ze šlechtického rodu, z nichž jedna, o pár minut mladší Clarissa, se vášnivě zamiluje do cirkusu a plánuje útěk z otcova sídla. Starší a rozumnější Anabella se jí to snaží rozmluvit, ale pak se stane něco, co zcela změní situaci a v jediné vteřině převrátí Anabellin početsný a nudný život šlechtičny na ruby. Co se však stane a která dívka nakonec podlehne svodům cirkusu, sáhne si na samé dno existence a pozná dotek štěstí, aby se pak zase nechala zavřít do zlaté klece, vám neprozradím. Musíte si prostě počkat až zasednu ke klávesnici a konečně tenhle námět, o němž netuším odkud se v mé hlavě zrodil, přeměním do slov.
A aby toho nebylo málo: Vzpomínáte si na povídkovou soutěž, kdy bylo zadáno pět slov (kdo si nevzpomíná ať si připomene tady) a vy měli stvořit povídku? Tehdy jsem také něco stvořila a protože jsem povídku původně chtěla poslat do soutěže, nedala jsem ji na blog. Pak se mi ale přestalo chtít a tak se na onen příběh můžete v nejbližší době těšit
A co se týče povídek stále to není všechno – v březnu jsem posílala povídku do soutěže Ježíšku, já chci plamenomet (hooodně brutální povídky hlavně fantasy a sci-fi žánru) a protože už se blíží vyhlášení a já přestanu být svázaná zákazem zveřejnění, těšte se na napínavou a trochu (dost) nechutnou povídku, inspirovanou skutečnými událostmi: Deník vraha.
Hehe – a jestli si myslíte, že už jsem skončila, tak jste na omylu. Opět na naléhání Liz se brzy těšte na tvořivou soutěž:) Teď už je to tedy opravdu všechno, doufám, že jsem vás navnadila:)
Btw. začínám si říkat, že v těch lázních budu muset být tak rok, abych tam stihla vše, co jsem si předsevzala:D
jééj, to zas bude čtení 😀 ale docela (dost) se těším 🙂 Eh, my jsme psali co chceme od Chemžíška 😀 A prej mám literární talent 😀
taky uz se tesiiiiim:) a jednou si poridim vydavatelstvi a vsechno ti to vydam a spolecne na tom zbohatneme:D
těším se na povídku "Ježíšku, já chci plamenomet":)
No jenom si proErua pohni s tím příběhem 😛
( jenom teda abych si rýpla, jména Clarissa a Anabella mi přijdou jak z "ein kessel buntes", popřípadě z kolumbijské telenovely) xD