Blog má narozeniny…už pošesté

Když se kouknete sem a dorolujete až na konec, zjistíte, že první článek se na tomto blogu objevil 25.srpna roku 2006, což (plus pár dní) bylo přesně před šesti lety. Páni. Kdyby byl tenhle blog dítě, už by se chystal do první třídy. A babičky a maminky by všechny lomily rukama a říkaly by – to to uteklo! Jak rychle vyrostl! A jak je šikovný, koukněte, jak se snaží a roste, roste jako z vody!
Ale chudák malý nemá zádička, na kterých by nosil aktovku a nemá ani nožičky, na kterých by pospíchal do školy. Má jenom spoustu článků v archivu, věrné čtenáře a jednu praštěnou holku, která se od doby, co jej stvořila, stala již téměř dospělou ženou, a ta holka o něj pečuje, stará se o něj a doufá, že roste do krásy, vyvíjí se a sílí. Už šest let svého života jsem obětovala tomuhle snovému soumraku, který se stal malířským plátnem pro moji duši. Nemaluju všechno. A něco trošku přikrášlím, jinde přidám tmavé barvy a tu a tam utíkám z impresionismu do kubismu a pak zase skokem do hyperrealismu. Ale maluju strašně ráda. A doufám, že budu malovat ještě hodně dlouho.

A když už jsme u toho, tak pro ty, co se rádi šťourají minulostí lidí (ano, to jste vy všichni, co na návštěvě prohrabáváte šuplíky, čtete si vzkazy na ledničce a když vám někdo na chvíli dá podržet svůj deník, máte tolik cti, abyste ho nečetli, ale neodoláte pokušení a aspoň ho prolistujete), tak pro vás mám takovou zajímavou sondu do hlubin tohoto blogu aneb
CO LÚMENNKA PSALA TOUTO DOBOU PŘED…
…šesti lety:
V sprnu roku 2006 najdete na blogu zatím jen básničky, které jsem tehdy neměla kam zveřejňovat (krom serveru Písmák.cz, kde jsem registrovaná už téměř deset let). A tak namátkou vybírám:
Tobě – dávno napsaná, stylisticky poměrně strašná, ale pro mě má velký význam
Temný anděl…já? – LOL, tohle je dárkulínská rýmovačka až na půdu, aspoň vidíte, že nikdo učený z nebe nespadl a že autor se s věkem vyvíjí (i když si to v šestnácti nikdo nemyslí a věří, že píše nejlíp na světě…taky jsem věřila:))
…pěti lety:
Ani srpen 2007 nebyl moc plodný, v té době jsem byla odjetá do Anglie na Mezinárodní skautské jamboree a zrovna jsem se seznámila s Finnýskem, takže na blogování nebyl čas a taky jsem se v té době blogu skoro nevěnovala – nebyli čtenáři, jen pár mých kamarádů, a tak jsem psala jen zřídkavě. Za tento měsíc tu mám jen dva články:
Bez názvu – opravdu nepovedená báseň ve volném verši o umírajících ptácích a o smrti…stále jsme v mém dárk ívl období:))
Láska – Ó jé, to jsem ještě tvořila články s obrázky, doplněnými o doprovodný (duchaplný, jindy rádobyduchaplný) text. A tento je velmi zajímavý, je plný mého čerstvého zamilování do Finna. Po letech musím říct, že jsem se nespletla. Stal se členem mojí rodiny a ze srdce mi ho nikdy nikdo nevymaže, byť nemáme pouto krví, jsme si blízcí jako bratr a sestra. A to je veliký dar.
…čtyřmi lety:
Rok 2008 byl znamením rozkvětu blogu. Začala jsem opravdu psát a článků i čtenářů přibývalo raketovým tempem. A i srpen toho roku byl autorsky plodný. Jak vtipné mi dnes přijdou debaty a hádky o gothice a jak mile mě překvapil jeden ze starých snílkovských článků, posuďte sami:
Sen o svobodě aneb duše elfa – Moje dřevárnické alter ego vždycky bylo napůl barbar, napůl elf. Těžce se s tím žije. A ještě horší je si přiznat svou elfí minulost, která dýchá nejen z tohoto článku, ale i z mého pubertálního veledíla Paní prstenů. Ale uhrovití mladíci s ušima z leukoplasti nepřipomínají elfy ani náhodou a kromě pár lidí, kteří to mají v srdci, na dřevárny moc lidí, z nichž čiší elfí duše, nejezdí. Tak si to elfení nechávám jen v srdci a při procházkách v lese – a myslím, že to se mnou sdílí nejeden trpaslík či skřet.
Když si lidé nerozumí – Nekonečné a trapné debaty na téma gothic od mladinké osmnáctileté Lúmennky, která potřebovala najít samu sebe a vysnila si subkulturu, která neexistuje. A legendární komentátor tohoto blogu, slečna, s níž jsem se byly schopny stokrát pohádat, pak zase usmířit, jít na pivo, nenávidět se a dnes mám pocit, že panuje jakési klidné a vyrovnané smíření. Fascinující sonda do minulosti:))
Gothické zklamání – A ještě jednou o gothice a z gruntu. Nejvtipnější mi na tom přijde, že píšu, že gothic rock je na okraji mého žánrového spektra a dnes musím říct, že darkwave, EBm a gothic rock tvoří skoro polovinu mého hudebního zaměření. Jak se lidé mění…že by to bylo dospíváním?:)))
…třemi lety:
Achjo, achjo, to byl tehdy rok. Moje klasické prázdninové rozcházení a spousta emo básniček, nové kapitoly Paní prstenů, kterou jsem tehdy začala zveřejňovat a hne 63(!!!) zveřejněných článků. Bohové, jak jsem to dělávala?:D Teď mám další rozcházecí prázdniny a motám se v kruhu depresí jak ho**o pod splavem a napíšu jen kolem patnácti článků…jak jsem jich tehdy zvládla třiašedesát je mi záhadou. Co, mám přidat na tempu?:))
Tak… – Deníčková sonda o rozchodu s Finnem, se kterým jsme pak byli ještě dalšího půl roku. Kdybych věděla, jak se tehdy spálím, rozhodla bych se jinak. Ale chybami se člověk učí…bolestivě, ale efektivně:)
Vyznání – Poezie šla za dobu blogování taky úrovní nahoru…aspoň mě to tak přijde a Vyznání je jedna z mých oblíbených básní, jadrná a dekadentní, pohoršující, ale taková právě měla být:))
Autorský klub – Zamyšlení z doby, kdy Ak vznikl. Co myslíte, je stále aktuální i po třech letech? Já bohužel nemám čas jej už sledovat.
…dvěma lety:
Další prázdninové, nejspíš již tradiční, rozchody, byť byl můj vztah s mamutem tehdy ještě úplně čerstvý. Rodinná dovolená v Jižních čechách (proč jsem tehdy psala dlouhé reportáže s fotkami a dnes to odbudu pár slovy? Hmmm…nad tím se musím zamyslet:)) a taky nějaké to básnění, zamýšlení, kecy, prdy a tak…však to znáte, pane Lustigu. Hm, neznám…
Týdenní novinky (30.8.-5.9.2010) – Na týdenní novinky jsem se definitivně vyprdla před rokem a půl, ale říkám si, že bych z nich mohla udělat měsíčník a zase se k nim vrátit, člověk pak najednou má přehled o tom, co dělal a nedělal a to je velmi zajímavé.
EeH! – Deníčkově opět o Lúmennčiné rozchodové telenovele. Zasloužila bych od života pořádně kopnout do zadku, aby se mi to už konečně nestávalo…
Bouře – Jedno z prvních témat týdně vůbec a můj názor na něj samozřejmě nesměl chybět:)
…rokem:
Vzpomínáte? Četli jste tento web už tehdy? Nebo dokonce ještě dříve?:)
Domeček pro skřítky – Proč nebýt infantilní? 🙂
Hrozně složitý zloslovo – Divíte se proč jsem to slovo nenapsala? Přečtěte si článek na rok staré téma týdne:)
Jak Lúmennka viděla UFO – Viděla jsem. Fakt!:)
Časová osa doběhla do dnešního okamžiku. Průvodce minulostí skončil. A já mohu popřát nejen svému blogu, ale i sama sobě, aby i další roky byly krásné, plodné, zajímavé a i když občas bude pršet, ať je to moknutí aspoň k něčemu dobré. A ono je vždycky všechno zlé k něčemu dobré, byť jediným pozitivem může být třeba jen poučení. Slovo jen prosím do uvozovek, někdy je poučení cennějším darem, než bychom si mysleli.
Milí blogísQu, moCEnky tje lowísKujuu, uzh *6* roČků tje písHu a mocky Tji PŘeju aby nhám to wesele XDXD kLApaLo DáL. Twoe LUmeNNka

13 komentáře “Blog má narozeniny…už pošesté

  1. gratuluju 🙂 dostala jsem se na tvůj blog úplnou náhodou a dost mě zaujmul a to taky článek že máš blog už šest,vážně obdivuju tvoji výdrž a doufám že se mi to jednou podaří taky 🙂

  2. Gratulace, ať ti to blogování vydrží i do budoucna! 🙂
    (Neuvěřitelné, že blogujem stejně dlouho a rovněž to, že sem chodím už dobrou polovinu z toho, jen mi to přijde, jako by to bylo déle, ne jen 3 roky :))

  3. Uf, to je teda už skutočne poriadna doba. Ale gratulujem, snáď ti to ešte vydrží pretože ja stále radím tvoj blog medzi tie moje najobľúbenejšie a hoci možno nekomentujem, som tu pravidelne 😀

  4. moc gratuluju k tak krasnému věku, šest let ukazuje že autorka je fakt týpek 😀
    přeji blogu i tobě ještě mnoho let spolu, stále spousty čtenářů a pořád mít co psát
    jen tak dál a za šest let bude 12 a pak za dalších máme tu plnoletý blog 😀 dojdeš až tam?

  5. Ahojky, gratuluji blogu a především tobě jako autorce k jeho šestým narozeninám! I když sem nechodím pravidelně, a moc jsem toho zatím nepřečetla, tvůj blog se mi líbí a přeji ti, ať tu ještě hodně dlouho vydrží! 😉

    P.S. Nejvíc mě zaujal článek Sen o svobodě aneb duše elfa. Jsem na tom trošku podobně. 😉

  6. áááá ta poslední věta je brutální … brutus moribundus :o) … přeji všechno nejlepší a hodně štěstí, ale i zdraví a taky nervů do dalšího blogování

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.