A je to tady, hladové zvíře únor mě kouslo, vyrvalo mi z těla kusy masa a teď je pomalu žvýká a přitom se mi chechtá do ksichtu.
Zima zalízá do kostí a nechce se jí, mršce jedné studené, konečně sbalit špinavou břečku z ulic, ocelově šedou oblohu a mrazivé večery a místo toho tu dřepí brousí si ledové zuby a chichotá se zvonivým smíchem ledové krusty.
Nic se mi nechce, vážení, nechce se mi psát, nechce se mi dokonce ani myslet. Chce se mi zavrtat se pod peřinu a zaspat tu nekončící depresivní zimu! Krize tvořivosti mi sedí na rameni a zpívá si odrhovačky o mrtvých básnících. Ať mi políbí prdel.
Jsem na dně své tvůrčí studny a nemůžu nabrat vodu. Holt zmrzla. A já jsem taky zmrzla….až roztaju, tak dám vědět.
Pod ledovým šatem třesoucí se v šedobílostříbrném objetí mrazu a bělostným sněhem přikrytá Lúmennka
Teda…že by na mě taky takto působila zima? No já nevím, to asi ne…v zimě mám vždy hodně nápadů..spíše deprese z učitelů a jejich věčných otázek: "Kam pljdeš na střední?" "Ty nepůjdeš na gymnázium, jakto?"
Člověk pak jen přemýšlí kam půjde, co by chtěl v budoucnosti dělat a já jsem taktéž na dně studnice inspirace 🙁
Téda…doufám, že brzy roztaje tvá inspirativní vodička a já si aspoň něco pěkného počtu, když už nemůžu nic napsat 🙁
souhlasím, zima=inspirativní krize…
Myslím, že tahle zima je pro nás všechny obzváště vyčerpávající…
:o* Snad už bude hezky, skončí to a vysvytne sluníčko. Tolik po tom toužím, má drahá lumenn, tolik…
Nevím čím to je,ale já to mám takhle v létě 🙂 Naopak zima na mě působí velmi inspirativně 🙂