Tento článek jsem stvořila minulý měsíc do časopisu Helena v krabici při Univerzitě Palackého Olomouc.
Má za cíl přiblížit hnutí gothic laické veřejnosti:
Má za cíl přiblížit hnutí gothic laické veřejnosti:
Gothická subkultura u nás
Černé oči, bílá pleť, oblečení jako za časů královny Viktorie obohacené síťovanými punčocháči a vysokými gládami. V duši stín a v očích zasněný výraz. Sedí, opřená o náhrobek a právě dopisuje báseň o věčném utrpení padlých andělů, zatímco slunce mizí za obzor a měsíc v úplňku se ujímá své vlády.
Zase nová móda, pokrčí rameny většina lidí, kterým už se omrzela věčná proměnlivost mladých, co se stylu hudby a oblékání týče. Ale málokdo ví, že gothic styl není jen vymoženost moderní doby, že tento styl, libující si v tajemnu a temnotě, provází lidi už staletí. Mladí lidé, kteří se cítili ztracení a osamělí ve světě materialismu, se často uchylovali do svých myšlenek a jediným únikem pro ně byla tvorba. A protože v jejich duších byl stín a smutek, jejich příběhy, básně či písně byly plné temnoty a beznaděje. Už za časů renesanční Itálie existovali lidé, kteří se svým smýšlením podobali těm, jimž dnes říkáme gothici nebo goths.
Jak vznikl tento styl a kdo mu dal název? Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století byl na vrcholu zájmu tehdejší mládeže punk. Každému, kdo se chtěl odlišovat od běžně daných standardů, punk dával tu možnost, ať už se to týkalo oblékání, vzhledu nebo muziky, ale některým už se omrzely jednoduché punkové melodie a nudné a stále stejné koncerty plné násilí. Chtěli něco jiného, něco co je opravdu naplní a dá jim možnost se vyjádřit. Mládež se stejně jako v každé historické epoše cítila nepatřičně v materiálním světě svých rodičů a hledala únik do jiné roviny reality. A stejně jako už mnohokrát v historii se mladí lidé uchýlili do hlubin své duše a svými verši a hudbou dávali najevo světu svou nespokojenost. Nebyla to už však ta tolik moderní punková anarchie, ale melodická a smutná sonáta o ztracených duších. A tak vznikl gothic. Zprvu tito lidé hledali inspiraci v dobách byronské Anglie, ve filozofii, divadle a módě té doby, a příslušníci hnutí si říkali Novoromantici. Stále více si však získávali svůj vlastní neopakovatelný styl a vžil se pro ně název Goths, gothici. Toto označení má kořeny už ve středověku, vždyť gotický původně znamenalo barbarský a gotická architektura byla architektura barbarů z východu. V 18. století byl pak populární tzv. gotický román, literatura plná smrti a temnoty. Oba tyto historické významy se spojují v osobě gothika.
Po roce 1980 se gotické hnutí rozdělilo na dva proudy – apollónský a dionýský. Zatímco ti první se zabývali především uměním a filozofií a nedávali svou odlišnost tolik najevo, ti druzí ukazovali všem, že jsou jiní, ať už životním stylem, libujícím si občas i v morbiditách, nebo vzhledem a oblékáním. Ale jak mladá gothická generace dospívala, gothiků ubývalo. V životě dospěláka už pro temné umění a duchovno nebylo místo a tak se koncem osmdesátých let gothická subkultura téměř vytratila. Postupně se tu a tam dostával gothic opět do módy, ale vždy se to neobešlo bez odporu a nevole těch původních „pravých“ gothiků. Až díky internetu se povedlo gothic opět vzkřísit a dostat do dnešní podoby. Dnešní mladí mají možnost inspirovat se příběhy dnes už dospělých zakladatelů hnutí z osmdesátých let, a tak se gothic stále formuje, přetváří a upravuje, až vyvstává otázka: „Kdo je to vlastně gothik?“
Na tuto ošemetnou otázku dnes stále není přesná odpověď. Neexistuje totiž žádná norma, která by nám říkala, jak gothik vypadá, jak se chová a co dělá. Gothické hnutí dává lidem obrovský prostor pro individualitu a sebevyjádření. Pokusím se tu však shrnout základní rysy, které jsou společné všem.
Troufám si říct, že každý, kdo se nazývá gothikem, musí mít v sobě něco temného (Pozor, temného neznamená zlého!), něco co ho odlišuje od běžných lidí na ulici. Možná má raději noc než den, možná se nikdy nebál netopýrů nebo pavouků, možná se nevyděsí krvavé šmouhy na zdi nebo se netřese strachy při hororech. A možná od všeho trochu. Každopádně temnota k gothickému hnutí patří, stejně jako marihuana k hippies nebo pravda a čest ke skautingu. Každý gothik ji však dává najevo nebo se k ní hlásí jinak. Někteří se oblékají jen do černé barvy, jiní zase píší verše v Baudellairově stylu a další si zase pročítají okultní literaturu a večer pozorují přibývající měsíc. Gothic se snaží ukázat, že temnota je v každém z nás a my se musíme naučit s ní žít a ovládat ji ke svému prospěchu.
Další podstatnou část gothické subkultury tvoří hudba. Samozřejmě, že záleží na jednotlivých lidech a jejich vkusu, ale hlavní žánry goth hudby jsou industrial, gothic rock, deathrock a další odnože metalu, laděné do ponurých tónů. Mezi nejvýznamnější kapely, které utvářely goth hnutí patří Bauhaus, The Cure, Siouxsie and the Banshees, The Sisters of Mercy a The Mission. I dnes je mnoho kapel považováno za goth, ale ve směsici existujících žánrů se jen těžko určuje, co je „ještě“ goth a co „už“ není. Právě proto je důležitá již zmiňovaná individualita, která pomáhá udržovat gothickou subkulturu flexibilní a neustále se vyvíjející.
Poslední součástí osobnosti gothika je soudržnost s ostatními lidmi stejného smýšlení. Bohužel se dnes často setkávám na ulici s pohledy „To je ale pozérka,“ popřípadě „Hm, zase si nějaká borka hraje na drsňačku.“ Je to dáno tím, že v kurzu dnešní mládeže je tzv. EMO. Proto se často ti tradiční gothikové stahují do ústraní a doufají, že se tato módní vlna rychle přežene. Vždyť co může být pro poetickou duši horší než zmalované jedenáctileté slečny v černém, které si s pochmurnými výrazy ve tvářích ukazují své čerstvé jizvy. Gothic není o sebeubližování, satanismu a krvavých rituálech, jak se mnozí lidé domnívají. Ano, spousta gothiků nosí na rukou jizvy, ale nepyšní se jimi, protože jsou to bolestné vzpomínky na minulost, o které neradi hovoří. Ano, i mezi gothiky se najdou satanisté, ale je jich stejné procento jako mezi ostatními hnutími od hip-hopu po techno. A krev, kterou prý zkrápíme oltáře temných božstev? Ta je jen v naší mysli nebo v dílech, kterými vyjadřujeme nevoli a vztek nad tím, kam lidstvo směřuje.
Jeden můj známý řekl: Ve dne jsme jen ojedinělé stíny, ale v noci splyneme s tmou a už nejsme sami. Ve dne se krčíme a máme strach z kolemjdoucích, ale v noci, v noci je to naopak. Vše, co jsem sesbírala a napsala do dlouhého článku, vystihl on ve dvou větách. Temnota i soudržnost gothiků je vyjádřena tak jednoduše a zároveň je patrné, o co nám vlastně jde. My chceme být jiní. Chceme, aby lidé viděli naši odlišnost a přesto jsme pro ně zůstali tak trochu záhadou, temným tajemstvím opředeným černým závojem z pavučiny. Baví nás být individualisty i jedním celkem zároveň, chceme být každý sám a přece táhnout za jeden provaz. Ať už černé krajky nebo vysoké glády, drsná punk rocková hudba nebo něžná melodie varhan, netopýr na rameni či stříbrný prsten s lebkou, vše ukazuje, že jsme jiní a temnota nočních zákoutí v nás nevzbuzuje strach. Naopak.
Nebojte se nočních přízraků, i když možná vypadáme hrůzostrašně, je to jen proto, že se sami bojíme. Bojíme se být jako vy, průměrní. A na závěr můj oblíbený citát: Smějete se mi, že jsem jiná, ale já se směju vám, že jste všichni stejní.
Carpe noctem. Petra Vavrouchová
1) Cheer of the darkness vol.1 aneb první gothic party v Prostějově
2) Pražské goth setkání
hezke, tesim se na videnou na nejake akci 🙂 http://www.sanctuary.cz asi znas, ze?:)
chybi nejdulezitejsi ozdoba-moje fotka:D jinak dobre:))
Abych pravdu řekla,o tomhle jsem věděla velký nic.Ale vidim,že nejste takový cvoci,jak to vypadá.Potkávám lidi co se jizvama chlubí.(opravdu nechápu proč),ale to budou asi ti cvoci,co vytvářejí všeobecnou domněnku(všeobecnou zápornou domněnku o gothic).Napsala jsi to moc dobře,nikdy bych neřekla,že je¨to do literatury,takže dík-vyvedlas mě z přesvědčení,že gothici jsou blázni,vidim,že nejsou.
P.S. úžasnej citát!
čau
je to tu humus starý nemáš naáký drogy napiš
http://www.monstersgame.cz/?ac=vid&vid=127095111
Jeden z mála článků, který není jen snůška nesmyslů, chválim a ocenuji práci, kterou sis s tím dala, měj se:)
clanek je sice celkem pekne napsany, ale… kdyz si predstavim ze tohle vyslo v novinach, no potes… hlavne viktorianska moda? Hlavne industrial a ruzne odnozi metalu? Zase temnota? Devce, ja vidim ze na jednu stranu o tom neco vis, ale na druhou stranu v tom mas pekny bordel..
"Sedí, opřená o náhrobek a právě dopisuje báseň o věčném utrpení padlých andělů, zatímco slunce mizí za obzor a měsíc v úplňku se ujímá své vlády." // z tohodle fakt padnu 😀 bozeee, lidi, prestante uz delat gotice takovou ostudu, na kolenou vas o to zadam!
Ostudu děláš ty, muzikoložko 🙂 já zase nesouhlasím s tvými názory, které prezentuješ na webu a zjišťuju že já a dalších asi 30 gothiků které znám vůbec gothi nejsme protože Onnea říká,že kdo neposlouchá gothic rock, není gothic. Ale já chci teda konečně vědět co za kapely (kromě těch z 80. let, ty znám) hrají gothic rock! Prosím prosím pověz mi to nebo si pustím Evanescence 😀
lumen: kdybys toho mela vic v hlave tak si to zjistis sama 😉 v dnesni dobe internetu neni problem sehnat gothic rock z 90tych let, vsak i kapely jako Fields of The Nephilim, Bauhaus ci Specimen vydavaji v 21. stoleti sva alba… navic tady jsou i moderni post-punkove veci jako Joy Disaster… tak se radeji nezesmesnuj 😉
a znovu opakuju, vetsina toho co prezentuju na webu nejsou nazory, ale fakta 😉
jinak, pokud sis nevsimla, to ze kdo neposloucha gothic rock neni goth netvrdim jen ja 😉
"hlavní žánry goth hudby jsou industrial, gothic rock, deathrock a další odnože metalu", s tím si dovolím nesouhlasit, vyznívá to jako by gothic rock atd byli odnože metalu, což nejsou, nevím jestli si to tak myslela, ale vyznívá to tak.
Jj a zrovna v tomhle cituju Sanctuary skoro doslova 🙂 ale je to myšleno že všechny tyhlety kategorie + různé odnože metalu 🙂
chm, ruzne odnozi metalu… by me zajimalo kde to kdo vzal, protoze ano, metal se uricte objevuje, ale to uz driv clovek narazi na synthpop, coldwave nebo psychobilly… ba dokonce grind…
Lumennka: článek je velice hezky zpracovaný.Výhrady jsem ti sdělila osobně, tudíž je nebudu ventilovat tady:))
Jen mě těší, že samotná Onnea ztrácí čas tím, že vysvětluje beranovi, kde ..udělal chybu"..Ale vaz si toho, na sanctuary prestala psat a jeji nazory by mi rozhodne chybely:D:D:D
mishennka: na czs je nuda 😀
Onnea:proč prosímtě?:) protože jsi řekla, že už tam nikdy nenapíšeš žádný komentář?:) notak, já žiju ve virtuálním světě, SCZ potřebuju:)))
Lumenn:SCZ-Zlo+Muzzug (s DPH:D)
mishennka: ja rekla ze uz tam nikdy nic nenapisu? Nevim o tom… raci si jiste veci ujasni (vcetne nadsazky) nez budes neco psat… 😉
http://www.novinky.cz/zena/styl/175015-nejkurioznejsi-modni-styly-mladych-pobavi-i-vydesi.html
Rikala sem si ze by te to mohlo zajimat… A jelikoz me samotne nejak nefunguje odeslání komentáře, byla bych ráda, kdybys tam napsala neco misto me, jestli te to uz neotravuje… 🙂
Jé děkuji ti za tento článek, protože právě tohle jsem hledala. Něco, co mi poví co je gothic a zárověň mě uspokojí rádostí, že jsem jím já.
Další kravina o gothech: GStyl vznikl z (PC) hry gothic!!! Já se zbláznim…. :/:((
ja teda uz na to kaslem… toto je dalsia blbost…
takže chápu li to správně (těmdle věcem zrovna moc nerozumím) tak gothik si nemusí nutně libovat ve smrti a depresích a nosit výhradně černou barvu. vlastně to můžou bejt i optimisti. lidé, kteří chtěj zkrátka bejt za každou cenu individuální. chápu to správně?
[23]: ne, jsou to lidi co poslouchají gothic rock a podobnou hudbu:) A většinou jsou takoví, jako ti popsaní v článku:)
Hele, jak je tomu dlouho co si říkáš zásadně Lúmenn, co ti to jméno přirostlo k srdci a svoje občanský jméno jsi začala naprosto nesnášet a zatracovat? V tomhle článku se podepisuješ Petra Vavrouchová. Časopis Helena snad vyžaduje aby autoři používali zásadně svoje občanský jména? Protože ty to svoje "pitomý občanský jméno,"jak se s tímto souslovím někdy setkám na blogu, používáš zásadně na úřadech a při podobnejch věcech, kdy se musí používat občanský jméno. Proč ses nepodepsala například Lúmenn Vavrouchová nebo tak ňák?
[25]: byl to studentský časopis a tam se člověk musel podepsat svým jménem. Jinak striktně vyhýbat občanskému jménu jsem se začala tak před cca 5ti lety, dnes už mi jménem říká jen rodina a ani ta vždycky už ne:) Tenhle článek je z roku 2007, tuším;)
Pravdu má jednoznačně Onnea gothická subkultura vzešla z hudby nicméně postupem času se pro mnoho lidí stala stavem mysli, jako je například náboženství(které může mít mnoho podob , pro někoho je náboženství příslušnost k té které církvi , dokonce politická příslušnost ať už k jakékoli straně dřív byl jako náboženskej směr považován i starej Ŕím) Stejně i gothic subkultura je pro mnoho lidí stavem mysli čili náboženským směrem. Jenže stádo je pořád stádo lhostejno jestli má růžovou , nebo černou barvu. nicméně jsou lidé kteří stádem nejsou a u nich je zase lhostejno jakou barvu mají právě na sobě. Jestli existuje něco jako gothická Bohyně je to právě Onnea – kdo se s ní kdy v životě setkal by mi potvrdil , že je to žena pro kterou stojí za to vést války. PS: Nemá cenu se s ní hádat o gothice jelikož ona je v tom ohledu top!