Kde končí tolerance k jiným hudebním názorům? Kde začíná tupost a stagnace zaštítěná hláškou „poslouchám všechno“? Jaká hudba je ta „pravá“?
Každý samozřejmě propaguje to, co se líbí jemu – ať už je to metal, hip-hop, techno či klasika. Někteří lidé se však snaží vnutit svému okolí svůj hudební názor více než jiní. Všimli jste si, že dnes je to převážně hudba, která rozděluje sociální skupiny od školních tříd až po kolektivy ve firmách? Snad je to proto, že dnes nestačí hudbu poslouchat – od metalisty se očekává, že bude chodit v černé, hoper bez kalhot s rozkrokem u kolen snad ani nemůže být hoperem a tak dále. Hudba, kterou posloucháme, je dnes podobná škatulka jako sociální třída, ze které pocházíme nebo stupeň inteligence.
Nevím, proč tomu tak je, ale často se taky zaškaredím, když slyším hudební výběr některých puberťáků. Dívčí kapely, které nezpívají, ale spíše do rytmu odříkávají slova ve stylu „jsem princezna, kdo je víc“, mě dokážou vytočit – obdobně také řvoucí black metalisté, jejichž duchaplný text „aaarghdeathdeathdeathgrrrrrr“ zaniká v dunění podlazených kytar. Přesto si s „prasátkovým metlošem“ (důvěrné označení dle stylu zpěvu :)) rozumím mnohem víc než s růžovou teenage-barbie která je „in“.
Zjistila jsem také jednu zajímavou věc. Při studiu na VŠ (Univerzita Palackého v Olomouci) jsem nikdy nepotkala studenta, který by byl hiphoper. Na kolejích, v menze, v učebnách, na chodbách, na studijním oddělení – nikde ani jediný. A podle chování hiphoperů ve věku mojí sestry (9. třída ZŠ) chápu proč – „pliv pliv vole vole vole pičo pliv“ (úryvek z rozhovoru dvou hiphoperů).
Naopak mnozí studenti VŠ poslouchají alternativní hudbu nezařaditelného žánru, jako keltské, asijské nebo arabské lidové písně, potom taky folk, jazz a klasiku. Velké procento tvoří i metalisti, rockeři, punkeři a lidé, poslouchající taneční hudbu. Menší část, snad desetinu, zastupují mainstreamoví lidé, kteří poslouchají to, co právě letí, i když Pussycat Dolls a Britney Spears mezi tím většinou nefigurují. A jak už jsem zmínila – rap a hiphop žádné fandy, se kterými bych přišla do kontaktu, nemá.
Čím to může být? Vybírají si snad lidé hudební styl podle své inteligence? Má cenu pohrdat hiphopery jako opicemi poskakujícími do rytmu – stejně jako jazzoví intelektuálové pohrdají metalisty máchajícími dlouhými vlasy? A nebo je všechna hudba, každá nota, každý úder rytmu, vlastně jen součástí odvěké harmonie vesmíru?
Já osobně za hudbu považuji jen to, co má melodii. Hudbou proto může být jak klasická symfonie, tak píseň od Iron Maiden anebo i ptačí zpěv na pozadí šumícího lesa. Naopak vykřičený mikrofon grindové formace nebo tuc tuc recitace černých gangsters mě spíše odpuzuje.
Ale každá hudba by měla především dávat kýžený pocit člověku, který ji poslouchá. Chce-li někdo být smutný, veselý, nabitý energií, uklidněný nebo v extázi a jeho hudba ho k tomuto pocitu dovede, pak je to v pořádku. U někoho jiného avšak tatáž píseň vyvolává úplně jiný pocit. Že by z primární funkce jednoduchých organismů – vnímání vibrací – vznikl celý tento Babylon stylů, žánrů, subžánrů a podsubžánrů?
Je docela vtipné si představit jak se buňka A pere s buňkou B, protože vibrace podmořského zemětřesení si jedna užívala a druhá se poblinkala. Nezažíváme teď copak totéž, jen ve větším měřítku?
A proto (s lehkým zaskřípáním svých netolerantních zubů) říkám : každému, co se mu líbí a dokud mi to nevyhrává pod okny, nechť si pro mě za mně třeba poslouchá vytí eskymáků nebo arabské disko. Ale zase díky svým přátelům, kteří mi zcela sobecky pouštěli něco, co jsem nechtěla, jsem poznala spoustu zajímavých interpretů. Inu všechno zlé je k něčemu dobré.
Ano, je pravda, že s diferencováním společnosti podle toho, co jedinec poslouchá, se v poslední době setkávám velice často. Většinou je to také patrné na první pohled.
Asi ano, možná by měla část světa dojít k takovému závěru, k jakému jsi došla ty. Být tak tolerantní, aby se naše tolerantnost netřela o nějakou cizí "tolerantnost", která je ve skutečnosti spíš netolerantností. A naopak. Pak by bylo o mnoho méně roztržek a rozvášněných diskuzí na internetu, plných urážek toho, co si soupeř pouští do sluchátek.
A ještě jednu příodu na konec :))) Jde o zážitek, který mi připoměl to, že nemůžeme všechny házet do jednoho pytle. Jela jsem nedávno autobusem, byl pěkně napcaný a já jsem v duchu děkovala, že nejsem sardinka a tohle musím zažívat pouze jednou denně. Inu, vedle mě stál můj spolužák a jakýsi vyznavač hip hop kultury, kteří se evidentně neznali.
"Vole hele vole, stojíš mi na báglu vole."
"Jo vole, soráč vole."
"Vole, dík moc, vole."
Není správné soudit člověka podle toho, co člověk poslouchá. Asi známá a základní věc. Ale často to hrozně svádí, je to hodně těžké přijmout, smířit se s tím a naučit se to praktikovat. Je pravda, že to běžnému smrtelníkovi vážně moc nejde, zvlášť když potká nějaké těžké případy lidí, kteří zrovna nejsou "jeho typ".
Nakonec… zajímavý článek. 🙂
souhlas, ať si každý poslouchá, co chce, hlavně když mi to nevnucuje 🙂 ale hopeři by měli s tím slovníkem něco dělat, je to děs
Tak nějak, hlavně když se nevnucujou.
U nás už tejden duní jakýsi techno, či co vod sousedů a nejde to přehlušit…. Xo
Nelze než jen souhlasit. Další fakt je, že metalisti násilně nevnucují svojí hudbu ostatním, jako to dělají třeba hopeři. Na druhou stranu, i mezi metalisty můžeš najít pár idiotů (z vlastní zkušenosti). Osobně lidi podle toho co poslouchají nesoudím, kdybych si měl co říct s hoperem, neměl bych problém se s ním bavit, problém je v tom že tihle lidé jsou myšlenkově někde jinde a jaksi si s nimi co říct nemám 🙂
U nás v paneláku je to typický souboj hoper x metalistka. Pubertální soused hoper pod námi dostal nové stereo a tak se mi tu tuc tuc ozývá denně. Občas mu to holt musí někdo vrátit.
Já hoppery a rappery nesnáším , pro mě to prostě hudba není .Zvlášť když máme ve třídě jednu holku a ta poslouchá hip hop a nesnáší ostatní všechny styly a já zapnu třeba ve barbar punk nebo metallicu a ona hnedka : Ty vole on si myslí , že když poslouchá metal , že je drsnej .
A taky pro metal a punk ani rock nemají pochopení ani sousedi , když si dám kombo trochu víc nahlas a hraju na kytaru a nebo si pustím muziku , tak za chvilku mi ze shora mlátí do rytmu 😀
Ačkoli se lidé většinou diví, když mě první vidí, a pak se teprve dozví můj hudební vkus, jsem zapřísáhlá hard rockerka. Nemusím ani nesrozumitelný metal, ale mám hodně proti mainstreamové hudbě. Kdybych psala, co přesně, byli bychom tu do zítra, koneckonců, na mém blogu se o tom zmiňuji až příliš.
To, co píšeš, pozoruji také. A všimla jsem si ještě něčeho. Psala jsi o tom vyhrávání hudby na plné pecky. No, všimla jsem si, že to nejčastěji dělají posluchači typu (snažím se to převést do jejich slangu): "Lol, jak můžeš poslouchat tudle písničku, dyť je nstarší než já!" (reakce jedné blogerky na Wind of change od Scorpions. Mimochodem, je to úžasný argument, že?) Nevím, jestli to je tak i ve tvém okolí, ale má tu zkušenost, že posluchači méně známější, tvrdší, nebo zpravidla starší hudby mají alespoň dostatek slušnosti, aby si vzali sluchátka, když se pohybují ve společnosti, kde "jejich hudba" očividně nikoho nezajímá….