Občas vedu dlouhé debaty s lidmi, kteří mi vyčítají některá moje přesvědčení a argumentují vskutku výstavně – „jak můžeš věřit tomu a tomu? Vždyť je to blbost!“ Jenomže víra, milí zlatí, je velice ošemetná věc. Protože právě na víře je postaven celý tento svět a pokud nebudete věřit, vaše existence pozbude smysl, protože se utopíte v paranoidních představách. Neustále někomu nebo něčemu věříme a jen díky tomu získáváme informace o okolním světě. Inu o světě … předně totiž věříme, že nějaký svět tam za vraty naší duše (věříme-li na duši:)) vůbec je…
Jediné, co na celém širém světě objetivně existuje je moje vědomí. Ne vaše, ne sousedovo, ale moje. Protože mohu stoprocentně říci, že si uvědomuji sám sebe, pak je mé vědomí jediná konstanta v mém vesmíru. Vše ostatní je vystaveno na víře tohoto vědomí.
Že ne? Tak se na to podívejme a začněme globálně. Málokdo z nás někdy byl v Číně, takže to, že nějaká taková země existuje víme jen z informací ostatních. Informací, kterým věříme. Stejně tak věříme těm, kteří nám řekli, že země je kulatá, protože jsme si to nikdy nemohli jakkoli ověřit. A i když jste fyzikové a matematikové z povolání a umíte si leccos spočítat, matematiku jste nevymysleli, takže jejím autorům z dávné minulosti věříte, že vás netahají za nohu a že celá matematika funguje.
Vše, co vidíte, není realita, to jen věříte svým očím, že vám ukazují něco, co skutečně je a věříte svým uším, že slyšíte okolní zvuky. A v neposlední řadě zcela a úplně věříte svému mozku, že tato data správně vyhodnocuje.
Bez víry ve svoje smysly, bez víry v mozek, bez víry v informace, které k nám přicházejí od ostatních lidí, bychom nemohli žít ani sekundu. Takže celá naše existence je postavena na víře. Otázkou zůstává – je něco důvěryhodnější, než jiné věci?
Jistě. Snáze se spolehneme na svoje vlastní smysly, na věci, jimž věří velké množství lidí a na tvrzení blízkých lidí. Ale všechno, co je kolem nás, vyhodnocujeme jen na základě různých důkazů. je to jako vyšetřování vraždy. Oběť byla s vrahem sama, nikdo je neviděl, ale ze svědectví a důkazů lze střípek po střípku vyčíst vinu konkrétního člověka. Onu osudnou událost již nejde zreprodukovat, navěky zůstala nepozorována v minulosti, ale lze se různými důkazy dobrat k tomu, jak se stala.
Stejně je to i se světem kolem nás. Ničím si nemůžeme být jistí, ale na vše existují hodnotnější či méně hodnotné důkazy. Například o existenci Číny je řada přesvědčivých důkazů, takže o tom, že v Asii je nějaká taková země, netřeba pochybovat. Horší je to ale třeba s takovým Bohem, duší, anděly, reinkarnací nebo různými konspiračními teoriemi. Existují důkazy, ale rozhodnutí věřit vs. nevěřit není tak snadné, ani ověřitelné, jako na hodině zeměpisu.
Věříme všichni, to je fakt. Někdo jen svým očím a uším, někdo i své intuici nebo přátelům, cizím lidem, médiím, přístrojům, léčitelům… a z toho pak skládá střípek za střípkem svůj svět. Mozaiku máme každou trošku jinou, některé důkazy nám připadají důležitější a hodnověrnější, než jiné, věříme si prostě a jednoduše čemu chceme. Materialista i esoterik ale oba podléhají té stejné víře, že kolem jejich vědomí existuje svět, který mohou poznávat. Víra je prostě základ bytí. A možná to je ta věc, která v základě spojuje všechny lidi, tak jako každý z nás na svět přišel z těla matky a každý jednou zavře oči a zemře, stejně tak každý z nás den co den neochvějně věří, že to, čemu říkáme Vesmír, existuje. Proč tedy odsuzovat víru jiných, když v základu věříme v též? Proč některé důkazy zahazovat do koše a jiné hltat k svačině? A v neposlední řadě – proč vlastně krucipísek věřit?
Doufám, že si mi vám zase podařilo zamotat hlavy:) Moje se teda motá pořádně…:)
Nikoli víra, ale pochybnosti. Neboť pochybnosti nás nutí neustále získávat nové informace, abychom uvěřili.
ahoj mas supr blog clanky zajimavy no proste bombastycky
Mrkni se i na muj blog http://loveandsadness.blog.cz/
mas moznost se stat dalsi blogerkou blogu tak se jukni vice info na blogu
[2]: Věříš této informaci o své bomba-styčnosti?
Hrozně zajímavá úvaha.
Tak teď mám nad čím přemýšlet, nejlepší je to číst ve škole a pak nad tím dumat s učitelkou. 😀 Já věřím, že věřím. A čemu, to už je moje věc.
Díky za článek.
Řekla bych, že tu směšuješ několik věcí dohromady. Tráva není modrá prostě proto, že vidím nějakou barvu a je zvykem zrovna téhle barvě říkat zelená. =Vyhodnotila jsem své poznání a řídím se logikou prostředí, ve kterém žiju. Ovšem když řeknu, že před sebou vidím partu mužíčků se zelenými anténkami, vzbudí to docela pochybnosti. Samozřejmě, můžeme tvrdit, že je to taky mé subjektivní poznání, ale patrně pro to nezískám moc lidí, neb to odporuje konvenční logice, na které je vystavená naše kultura. Což ale nevylučuje fakt, že jiná kultura funguje podle úplně jiných zákonitostí. Víra je v podstatě kulturní konstrukt a je jedno, jestli věříte v pohanské bohy nebo Pythahorově větě, která se dá matematicky dokázat.
Na vejšce nám na katedře visela věta: "Vidíme jen to, co známe."
Očitá svědectví jsou prý v kriminalistice ta nejméně hodnověrná.
A často vidíme prostě jen to, čemu chceme věřit.
Viz můj příběh o tom, jak jsem potkala cestou na vlak skupinu dětí. Nejdřív jsem si říkala, že by mezi nimi mohla být moje neteř. To jsem pak zavrhla, jako blbost. Doma mi pak neteř říkala: této, já na tebe volala a ty nic!
Tak asi tak 🙂
(Pochybnosti jsou dobrá věc, ale všeho moc škodí…člověk pak lehko něco přehlédne)
[6]: no, zapomněla jsi na moji prvotní myšlenku a totiž, že abys mohla říci, že tráva je zelená, musíš nejdříve věřit svým očím, že tráva, kterou vidíš, opravdu existuje a není jen iluzí, kterou si nalhává tvůj mozek:)
zdravím,
ano víra je skutečně velmi důležitá a když už to říkám i já sám, tak už to opravdu něco (v dobrém slova smyslu) znamená. Víra je v podstatě třeba i v magii (akorát v takové vědě to není o víře ve smyslu náboženství, ale o jakémsi vnitřním přesvědčení – takže taky jde mluvit i v případě studentů magie o jakémsi druhu víry)
[8]: mozek (pokud není nemocný či jinak nežádoucím způsobem ovlivněný) si nemůže něco nalhávat (a tak vidí jen to co opravdu vidí i ostatní).
To mi připomíná jak docela dobře matou v knize "Tajemství" (The Secret), kde (pokud to nebude čtenář brát tak trochu s rezervou) můžou člověka přivést na psychiatrii (doslova). No je potřeba to brat opravdu takzvaně s rezervou (čili ne upjatě).
[8]: Keďže tú trávu vidia aj iní ľudia ktorí potvrdili že je zelená, tak je jasné že to nemôže byť ilúzia ktorú si nalháva môj mozog.
Zároveň však celý náš svet môže byť ilúzia vytvorená v matrixe.
[10]: moc nad tím "filozofuješ" a zamotáváš se do toho tak
a to "Zároveň však celý náš svet môže byť ilúzia vytvorená v matrixe." <<< tak to je celé nesmysl. Leda že by ses zhulil (tak to pak jedině) 😀
[11]: chcel som povedať v podstate to isté čo ty, že mozek si nemůže něco nalhávat a tak vidí jen to co opravdu vidí i ostatní.
Ten matrix neni výplod mojej zhulenej hlavy, ale sú ľudia ktorí vážne veria že žijeme v umelej ilúzii-matrixe. Samozrejme sa to nedá dokázať (ani vyvrátiť).
[12]: jo chápu, v pohodě.
To je moje noční můra. Že jsem jako malá ukázala na travičku, maminka řekla že je zelená, ale přitom moje zelená může vypadat stejně, jako něčí oranžová. Jak člověk popíše barvu, aniž by použil barvu?:D Fuj.
[9]: jak matou?
[8]: Co je "věřit svým očím"? Buď budeš skálopevně přesvědčená, že je to jinak, že všichni kolem tebe se pletou (protože ti samozřejmě budou říkat, že tráva je přece zelená) anebo přijmeš racionální důvod, tzn. vědecké vysvětlení na téma jak funguje přenos informace na trase oko —> mozek.
[16]: pořád mě asi nechápeš. To, že okolní svět je skutečný nelze nijak dokázat, jediné, co je opravdu reálné je moje vědomí, protože si uvědomuji samu sebe, ale celý okolní svět může být jen iluze, kterou nelze nijakým způsobem dokázat. Takže nejde vůbec o to, jestli se lidé kolem mě pletou, podstatná otázka zní – existují vůbec lidé okolo mě?
[15]: ahoj, jak matou v knize Tajemství (The Secret) ? To je jednoduché… já jsem o tom někde dokonce napsal celý článek (na jedné z mých stránek).
(můžu klidně emailem odeslat ten celý můj text jako názor na knihu "Tajemství")
Ale k věci (zjednodušeně, stručně řečeno) – matou tím, že říkají, aby člověk popíral to, co jeho mozek (oči) fakticky nevidí. A pak je jasný že čím déle takový stav by trval, tím více se budou "hádat" myšlenky takového člověka – to znamená se bude vysilovat až nakonec může skončit doslova na psychiatrii (z vyčerpání – protože by přesvědčoval svůj mozek o něčem co není fakticky zatím pravda – ten mozek by mu jakoby říkal "co mi to tady meleš za nesmysly čoveče hele – vždyť ty nic takovýho nemáš hele). Jo (?) Například s tím autem Ferrary – nemůžeš prostě žít v představě že už v tuto chvíli máš takové auto, když tvé oči fakticky vidí že ho nemáš. Příkladů by se dalo najít i víc. A můžu tady klidně i zkopírovat celý můj článek (je na mých druhých stránkách – ale ty jsou v tuto chvíli v režimu "soukromý" – takže se tam dostanu jenom já na GOOGLE BLOGSPOT) .
ale já myslím že si rozumíme. 🙂
[18]: oprava hele: …matou tím, že říkají, aby člověk popíral to, co jeho mozek (oči) fakticky VIDÍ…
"A i když jste fyzikové a matematikové z povolání a umíte si leccos spočítat, matematiku jste nevymysleli, takže jejím autorům z dávné minulosti věříte, že vás netahají za nohu a že celá matematika funguje."
Napríklad matematické knihy (aj lepšie VŠ skriptá) sú často písané štýlom matematická veta, dôkaz príklad. Takžde rozhodne tonebude slepá viera v matematiku.
Z těhle úvah mě vždycky rozbolí hlava, až nakonec splynu s celým Vesmírem a vypnu… nádherný to pocit 🙂
Hele,uvazovat o vire je ok,michat ji trosicku se scvhopnosti krytickeho mysleni se asi taky da vzit,ale mas tam logickou chybu uz v prvni vete. Tvoje vedomi funguje jen a pouze subektivne,nebot tvoje vedomi nikdo nepoznal,aby se mohlo stat obektivnim. to je ten lesk a bida pre o obektivni poznani.
Ty zpochybňuješ existenci Boha?!
[23]: jistě, vždyť mohu věřit že existuje jak chci, ale dokázat jeho existenci nelze. Takže je zhruba stejně reálný jako jakákoli jiná náboženská představa:) A možná všichni žijeme uvnitř rypadla žlutého bagru, který si nás všechny představuje a možná svět vznikl před miliontinou vteřiny a naše vzpomínky jsou jen iluze:)