Dneska v noci se mi zdál sen, že píšu článek o stopování. Tak jsem si řekla – proč ne, téma je to zajímavé a ještě jsem se mu na blogu nevěnovala, ačkoli k němu mám co říct. Protože stopování je docelaobsáhlé téma, rozhodla jsem se z toho udělat několikadílný seriál. Pro někoho z vás to bude asi něco úplně nového, někdo tímto způsobem cestování možná opovrhujete a pro někoho to zase může být zajímavé podělení se o zkušenosti s jiným stopařem.Abychom si pro začátek ujasnili pojmy – stopování (neboli autostop, anglicky hitchhiking) je forma dopravy, kdy člověk či skupina lidí pomocí zvednutého palce u kraje silnice prosí řidiče o zastavení. Kolemjedoucí řidič auta (či jiného dopravního prostředku) může ale nemusí zastavit a nabrat prosebníky a svézt je do místa určení či jen kus cesty. Kolem stopování panuje řada mýtů, mnoho řidičů i stopařů má často neopodstatněný strach a v některých zemích (třeba v USA) je stopování regulováno či dokonce zakázáno zákonem, prý kvůli bezpečnosti. U nás nic takového neplatí, jediné, na co je třeba si dávat pozor, je stopování na dálnici, což je porušení předpisů, ale o tom se dočtete v dalších dílech:) Teď už se pojďme věnovat filozofii stopování.
Mnoho lidí trpí pocitem, že stopaři jsou hajdaláci a vandráci, kteří nemají peníze na vlak či autobus a proto „somrují“ u silnice. Pravdou je, že to je samozřejmě jeden z důvodů stopování. Takže tu máme první argument proč stopovat a to je finanční úspora.
Všichni dopravci zdražují, často kvůli neustále rostoucím cenám pohonných hmot, a tak není divu, že méně majetným se nechce dávat peníze za jízdenky a přesto se čas od času potřebují přepravit z bodu A do bodu B. Pokud nechcete být černými pasažéry, nezbývá, než se postavit k silnici a zvednout palec.
Stopaři se v největší míře rekrutují z řad studentů, kteří si radši dají dvě tři pivka, než aby platili za jízdenky, ale výjimkou nejsou ani trampové a bohužel se občas dá potkat i nějaký tulák či bezdomovec.
Přesto nelze paušálně odsoudit stopaře jako socky, protože dalším (a to velice dobrým) důvodem proč stopovat je ochrana životního prostředí. Člověk, který jede autem sám, dosti značně plýtvá přírodními zdroji a na přepravu jednoho člověka se vypotřebuje velké množství benzínu, tedy ropy a o vypouštění nebezpečných plynů nemluvě.
Tomuto způsobu počítání „znečištění“ se říká ekologická stopa a její jednotkou je globální hektar – každý člověk jich má za rok k dispozici 1,8 (více o ekologické stopě si můžete přečíst v tomhle článku) a když jezdí autem, topí, jí, bydlí, tak je spotřebovává. Pokud jezdíte autem sami, vaše spotřeba strmě narůstá a země trpí. Rozdělí-li se ale provoz auta na více lidí, rázem je to lepší.
Díky ochraně přírody se v některých zemích rozmohlo takzvaná spolujízda, kdy se lidé nepostaví k silnici, ale domluví se předem a pokud mají společnou trasu, jede několik osob v jednom autě, což je rozhodně ekologičtější, než kdyby aut jelo pět a v každém seděl jen jeden člověk.
Bohužel tahle metoda zatím není příliš rozšířená, ačkoli má logiku a značně by pomohla přírodě, mnoho lidí dá raději na pohodlí, než na životní prostředí.
A tím se dostáváme k dalšímu aspektu stopování, což je poznávání nových lidí. Výše jsem zmínila spolujízdu a její výhody, ale pro někoho může být naopak značná nevýhoda, sedět v jednom autě s úplně cizími lidmi. A pro některé stopaře také.
Přesto jakmile se přenesete přes prvotní stud a odpor k sociálním kontaktům, zjistíte, že poznávat lidi na stopu je velice zajímavé. O tomto se chci rozepsat v poslední části seriálu, který věnuji autentickým zážitkům ze stopování, takže jen krátce.
Lidé, kteří stopují, pak později, když mají vlastní auto, sami berou stopaře, aby vrátili to, co sami využívali. A proto je většinou pokec s řidiči, co vás naberou, velmi zajímavý, protože bývají podobné krevní skupiny. Někdy ale narazíte i na rodiny s dětmi, podnikatele nebo cikánské dělníky, kteří běžně stopaře neberou, ale vy jste jim padli do oka. O to zajímavější je pak s nimi dát řeč a poznat úplně odlišné lidi.
No a to narážíme ještě na jeden nezanedbatelný aspekt stopování, kterým je prostě a jednoduše dobrodružství. Stop vás občas neplánovaně zavede na zajímavá místa a dá se takto projet třeba celý kontinent. Jsou lidé, kteří si jen tak stoupnou k silnici a nechají se osudem zavést kam jenom je zavede. A někdy chcete jet někam, ale váš řidič vás vezme oklikou a vy poznáte místa a lidi, které byste jinak nepoznali.
Všechny výhody stopování jsou dost silným argumentem (alespoň pro mne:)), ale na druhou stranu lze najít i mnoho nevýhod, které popíšu v příštím článku. A ještě než to udělám, na závěr jedna písnička o stopování od výborné brněnské eko-kapely Zelené koule.
Zelené koule – Nepovedený autostop
V dobách studia jsem měl volbu: jít na vlak, který byl přeplněný a nebo jít stopovat, často stopování vyhrálo…
Stopovala jsem asi jen 2x a vždy nás bylo víc. Sama bych do toho nešla. No a teď už nestopuji a ani bych nestopovala. Nejsem sebevrah :o) To půjdu raději pěšky :o)
Několikrát jsem nad tím i přemýšlel, ale vždy stejně zvítězila pohodlnost a jakási časová jistota. Radši zaplatím a pojedu hodinku busem, než abych celý den stopoval a přemýšlel, jakýma oklikama se nechám vézt…
Nikdy jsem neměl potřebu stopovat, ale párkrát jsem chtěl projevit dobrou vůli a občas někomu zastavil (nikdy člověk neví kdy se třeba dostane do průseru a bude sám potřebovat někam hodit), ale většinou jsem toho bohužel litoval, jak se říká, "Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán", vždycky jsem narazil na nějaké hulváty a opilce.
jednou jsme se s kamaradkou rozhodly jet na jeden festak, smula byla v tom, ze to bylo na opacnym konci republiky a my nemely dost penez na cestu tam i zpatky, tak jsme se rozhodly dojet tam stopem… vyrazily jsme o den driv a nakonec dojely sice az nekdy v noci a opravdu s nervama na dratkach, ze se tam proste nedostanem a budem stanovat nekde na nadrazi, ale dojely:) zpatky uz nam to ale neslo, vubec nas nebrali tak jsme nakonec vyuzily prozretelne odlozene penize na eventuelni zpatecni cestu vlakem.. a jak nam ten vlak po hodinach u silnice pripadal jako nejvetsi luxus jakyho se nam kdy dostalo!:D
Já bych měla nahnáno. Na fb ale existují skupiny, kde se spolujízda využívá … ne že by se moc lidí chytalo, ale aspoň se to zkouší 🙂
Když stopovat, tak jedině galaxií. Za méně, než 30 altairských dolarů denně a s ručníkem v ruce…
já nestopuju ale když jdu mezi jednou vesnicí kam mi ejde bus a druhou kde bydlím občas mi někdo zastaví, ale ze zásady nejezdím s chlapama 🙂
a myslím že stopování není špatné nedoť díky němu se naši poznali 🙂 (a zbytek azřídil osud)
http://girlssnapshots.com – horke divky z vaseho okoli