Na základě snu (no vážně:)) jsem se pustila do seriálu o stopování, jehož první část si můžete přečíst zde. V ní jsem sepsala výhody stopování a proč se do něj pustit, teď vás vrátím na zem a pokusím se shrnout nevýhody tohoto způsobu cestování.Většina lidí čeká, že hlavní nevýhodou stopování je jeho nebezpečnost. Znáte příběhy sériových vrahů, co zabíjí stopařky, že ano? Jenomže taky jsou sérioví vrazi, co střílí ve školách nebo prostě jen jdou krajem a koho potkají, toho zabijí. Tím chci říct, že ze statistického hlediska je pravděpodobnost, že při stopu narazíte na magora, který se vás pokusí zabít či znásilnit mnohem mnohem menší, než že vás srazí auto na přechodu. Bojíte se přecházet silnici? Ale přesto se hodně lidí bojí stopovat, kvůli děsivým historkám, přičemž jsou to mnohdy urban legends. Znám mnoho stopařů, sama mezi ně patřím a mezi všemi stopy, o kterých vím (a jsou jich tak dvě tři stovky), se vyskytuje jediná nebezpečná situace, kdy řidič donutil kamarádku vystoupit na dálnici v třeskutých mrazech, což nakonec dobře dopadlo. A to prosím moji kamarádi projeli křížem krážem celou Evropu.
Takže vrahy a násilníky vážně čekejte spíš v noci v parku, než přes den na silnici. Přesto ale u stopování jedno velké nebezpečí existuje a to je riziko dopravní nehody. Nastoupit k člověku, o němž nevíte, jaký je řidič, je docela riskantní a už se mi (i mým přátelům) nejednou stalo, že za volantem seděl šílenec nebo naprostý machometán, který nachystal nejednu nebezpečnou situaci nebo jel příliš rychle. Takže tady bych viděla jediné riziko na zdraví či životě.
Zbylé nevýhody vám sice zdraví nepoškodí, ale život znepříjemnit umí. Tou hlavní a nejčastější, proč se na stop vyprdnu a jedu radši vlakem, je časová náročnost. Jsem holka a jako taková mám větší šanci, že mi někdo zastaví, protože z kluků mívají řidiči větší strach (a taky je pěkná ženská lepší společnost než vlasatý vousatý tramp:)). Ale i tak se nezřídka stane, že u silnice kysnete i hodinu a půl, než někdo zastaví. Pokud vážně spěcháte, je lepší jít na stopa s velkým předstihem a nebo zvolit jiný způsob dopravy. Nikdy se nedá spoléhat, že vám zastaví do pěti minut (to se vlastně skoro nestává) a lepší je počítat aspoň s hoďkou u silnice. Ovšem kamarádům se už stalo, že čekalí třeba několik hodin (nutno dodat, že na nefrekventovaných cestách, pozdě v noci nebo na francouzské dálnici:)). Já čekala nejdéle právě tu hodinu a půl a to naštěstí jen jednou.
Nu a s touto nevýhodou souvisí i další a to je pohodlí. Ve vlaku si pěkně schrupnete, je tam teplíčko a klid. Zato na stopu vás může přakvapit špatné počasí a stát v dešti u silnice fakt není nic moc. A nemusí ani pršet, stačí, když je říjen a pořádně profukuje. O stopování v zimě jsem nikdy ani neuvažovala, ovšem kamarádi zkušenosti mají a ne vždy úplně příjemné, ono hodinu tuhnout na mraze fakt není způsob, jakým chcete strávit odpoledne:)
Kromě počasí znepříjemňuje cestu i fakt, že se často musíte mačkat v „nepadnoucím“ autě, kde si nemáte kam dát nohy nebo batoh, popřípadě je vás namačkáno hodně na sobě. A poslední, co omezuje komfort, je nepříjemný řidič. Někdy jsou to tzv. nemluviči, kteří pozdraví, vy se pokusíte o konverzaci a pak celou dobu mlčí. Kdo zažil hodinu trapného ticha ví, o čem mluvím. Pak jsou to zase kecači, kteří mluví třeba o úplných blbostech a svými názory nebo poznámkami vás dokáží pořádně vytáčet a vy prostě musíte sedět, usmívat se a přikyvovat. Někteří kecači jsou ale strašně fajn a vám se pomalu nechce vystoupit:) To záleží člověk od člověka.
Takže stop sice nejede, kdy chcete (a někdy ani kam chcete) a u silnice občas prší, taky můžete potkat protivného bručouna, co řeže zatáčky jako Schumacher, ale pokud jste četli předchozí článek nebo sami stopujete, víte, že tohle všechno se dá za cenu výhod překousnout. Záleží na každém, jak moc dobrodružné povahy je a zda neohrnuje nos nad tím, být považován za hipíkoidní socku:)
Pokud vás nevýhody neodradily a chcete to zkusit na vlastní kůži, těšte se na další díl, kde se dozvíte, jak stopovat.
stopování je rizikové, nidky člověk neví kdo mu zastaví a ridič sám neví koho přibírá do auta
znám příběh kdy jeden známej našich přibral stopařku no a ta se mu v autě počurala… to by asi fakt nikdo nechtěl
ale když stopujou holky v krátkých sukních a tričkách docela riskujou, protože často ten pohled vyvolá z třeba dříve obyč chlapa nějakého otravujícího obejdu, né-li hůř
Stopování jsem ještě nezkoušela, ale mám už dlouho v plánu vyzkoušet. Jenomže se bojím sama a nikdo se mnou nechce jít, protože se bojí potenciálního vraha v autě 😀
Ja by som sa hanbila ísť stopovať nehovoriac o tom, že sa mi to vidí značne rizikové sadnúť do auta s niekým neznámym.
Tak stopování nestopování, nesmíš vypadat jak sériovej vrah či nevinného děvčátka no 😀 Můj kámoš jezdil na výstavu Design v Miláně tak že jezdil vlakem do plzně, odsud chytil stopem až do Itálie, a to ani nezařizoval hotely nic, jen pár euro v kapse a úsměv na tváře 😀 a von je ještě slovák a dredáč.
Občas je to rizika, ale někdy ne. Stopování jsem pár krát jezdil, je to pohoda, sice někdy musíš snášet chlupy od koček či poslouchat hodiny rádia Blaníka ale je to v pohodě 😀
To mi připomnělo můj první a zatím jediný stop – v neděli ráno ze Šumperku do Opavy, protože prachy na bus opravdu nebyly.. 😀 asi dvě hodiny stání a nakonec i chůze, než sem se poprvé kousek svezla. předtím mi sice párkrát zastavili ( zajímavé je, že to byly výlučně fordy ), ale všichni jeli na Jeseník, což je přesně tam, kam sem nepotřebovala.. a tak mi za šumperkem zastavilo malý dvoudveřový starý autíčko ( ne, na značku si nevzpomenu.. ) a řídil ho, světe div se, rom! to sem tedy nečekala, ale budiž to důkazem pro vás, že opravdu ne každý rom je zloděj ( ostatně, to vím už dávno, ještě na prvním stupni sem měla romskou spolužačku a byla naprosto v klidu ). a pak sem zase šla pěšky, tak dědinu dvě, možná tři, než mi zastavila červená fabka a postarší pán mě hodil až do bruntálo, což byla skoro tak polovina cesty. a pka to byly zase fordy. mondea. nejdřív pěšky přes bruntál, než mi u benziny zastavilo první mondeo, ak chvilku na benzínce v horním benešově, než mi zastavilo druhé mondeo, které mě vzalo až do opavy.
ty dvě hodiny byly nejspíš dané tím, že byla opravdu neděle a šest ráno ( a ještě předtím pěšky tři hodiny ze zábřehu do šumperku a pak přes celý šumpr až na konec.
jo a teda navzdory konci června byla ráno slušná kláda, ale možná za to mohl fakt, že naspáno nebylo nic, protože "sedumapůlka" trvala do dvou ráno a já pak rovnou vyrazila.