Smyslem života zdá se být pohyb – vše živé se hýbe, vše je neustále v pohybu. Každičký atom se neustále pohybuje, aby pomohl udržet samotnou podstatu života. Jenomže pohyb není příčinou, život nevznikl proto, aby se hýbal, ale hýbe se proto, že vznikl a že jde dál. Ale kam?
Já osobně věřím, že kdysi dávno, v dobách, které si naše mozky nedovedou představit, před mnoha a mnoha miliardami let se z Ničeho vylouplo pár nicotných částeček, které samy o sobě nic nevážily. Byly to fotony, částice světla a pár těhle malinkých pidi částeček se spojilo v jednu větší. A jak zářily, nabývaly na síle, až se z hlubin záře fotonů vynořila Mysl. Osamělá, jedinečná Mysl, která zjistila, že existuje uprostřed Ničeho a sama je de facto také Ničím, jen pospojovaným dohromady. Mysl rostla a zvětšovala se, ale pořád byla osamělá. A tak se v Mysli se zrodil Nápad a ona se rozprostřela do obrovské velikosti v jediné mocné ráně, kterou my dnes nazýváme Velký třesk. Kdo ví, jak se z Ničeho stalo Něco, kdo ví jak vznikla prapůvodní Mysl, odpověď na tuto otázku ani není účelem článku. Ten se spíše ptá na to, co se s Myslí, kterou dnes nazýváme Podstatou života, Matkou přírodou, prvotním principem či Bohem, stalo potom.
Když se Mysl stala něčím víc, než jen samostatnou jednotkou a stvořila Vesmír, její podstata se rozprskla do milionů a miliard miniaturních kousíčků a prvotní Nápad se začal uskutečňovat. Vznikaly planety, hvězdy, měsíce a mlhoviny a pak, o mnoho a mnoho miliard let později, vznikl i Život.
Život, jehož účelem je učit se, poznávat a růst. Realizovat Nápad a stávat se lepším, silnějším a krásnějším. Všichni jsme vznikli ze světla, které zářilo uvnitř Prapůvodní podstaty a tak všichni ke světlu směřujeme. Čím více jej uvnitř sebe máme, tím lépe. A metaforou pro světlo se stala Láska.
Každý svou cestu začíná jako kámen, kerý se roky nemění a mnoho se toho nemůže naučit, protože toho ani moc nesvede. A světlo v něm září jen matně. Pak se staneme rostlinou, vstřebáváme světlo a dáváme jej dál, jako potrava pro živočichy. Splníme-li správně svůj úkol, staneme se príávě tím živočichem, který už má větší moc se učit, objevovat a předávat světlo.
Když se naučíme vše v tělě různorodých živočichů, staneme se člověkem, jehož moc už je nesmírná – má emoce, myšlenky, touhy, sny a cítí Lásku. Cítí ji a rozdává a učí se závratně rychle. Často ale taky tápe, hledá a nechápe, neví, co má dělat a tak se rodí pořád dokola, připoutaný ke tmě a vztahující ruce ke světlu, aniž by tušil, že ho má ve svém nitru. Tu malou částečku Boha, která v nás každém dříme a která nás k sobě volá jako magnet železnou pilinu.
Smyslem života tedy je učit se, vstřebávat poznání a znalosti, zvětšovat své vnitřní světlo a kdo ví, možná až se naučíme vše, co nám může dát lidské tělo, přejdeme do vyšších a mocnějších bytostí utkaných jen z čisté energie, čistého světla, disponujících ohromnou mocí tvořit i ničit. A pak možná půjdeme ještě dál a na konci naší cesty se vrátíme na místo, kde z Prvotní jednoty zůstalo nejvíce, někam do středu tohoto Vesmíru, abychom se k ní konečně natrvalo zase připojili.
A v ten okamžik zjistíme, že to nemůžeme udělat. Protože všechny naše skutky, to všechno, co jsme vstřebali a naučili se, zvětšilo naše světlo natolik, že jeho záře převyšuje Boha a my seznáme, že sami jsme se stali Bohem. A naše povznesená, světlem zářící Mysl exploduje v jediném okamžiku a stvoří nový svět, nov vesmír a dá život novým formám, novým bytostem, které se budou učit a zářit, aby se nakonec sami stali božskými.
Ptáte se kam se dávají ty neustále vzniknuvší nové světy? Kolik jich musí už být? Možná hledáme na špatných místech, díváme se ven, místo abychom se dívali dovnitř. Kolik buněk denně vzniká a kolik jich zaniká, kolik elektronů obíhá kolem protonů, aby daly život novým a novým molekulám? Možná v každé buňce sídlí miliony miniaturních bytostí a možná i my žijeme v jedné jediné buňce olbřímího organismu a všichni jsme zároveň příčinou i následkem. A možná Bůh, ta bytost, která je z našeho pohledu tak mocná a silná, je také jen jednou z mnoha bytostí, které stvořil ještě někdo mocnější než ony a tak to jde dál a dál, jako nikdy nekončící matrijoška neutuchajícího pohybu.
Smyslem našeho života je učit se a snažit se být lepšími a zářivějšími. A smyslem celého toho tance a pohybu je možná jen Nápad dávné bytosti, které nechtěla být sama a tak si stvořila ze sebe sama spoustu malinkých společníků. A možná je to ještě mnohem složitější.
Mě ale stačí, že mám dvě nohy a dvě ruce a pět smyslů a srdce, které neustále buší a mozek, který nikdy nepřestane pracovat. A že s těmito úžasnými nástroji mohu stvořit něco krásného, co přetrvá déle, než můj z hlediska vesmíru nicotný život a prozáří životy dalších generací. A taky mi stačí, že věřím, že mám duši, která tohle sice užitečné, ale křehké tělo přežije a půjde dál a dál a jednou tohle všecko zcela a úplně pochopí…
Ptali se mudrce: Co je smyslem poznávání?
Odpověděl: Poznávat.
Ptali se mudrce: Co je smyslem odpočinku?
Odpověděl: Odpočívat.
Ptali se mudrce: Co je smyslem lásky?
Odpověděl: Milovat.
A když se ho zeptali, co je smyslem života,
odpověděl: Přece žít.
Lúmennka
Těm, kdo přinášejí světlo do života jiných, ho neubývá.
neznámý autor
Velmi zajímavý článek.
Ahojky , promin ,že otravuju,reklamy nemám ve zvyku psát,avšak ,musím přiznat,že tohle reklama je =( Nepíšu je často,sama to nemám ráda,ale teď potřebuju poradit. Do mé hlavy se zrodil nápad ,s kterým potřebuji trochu pomoct ..potřebuju názory na můj nápad a chci slyšet,jestli ho mám uskutečnit.Nenutím tě se podívat,ale i přesto bych byla ráda =* http://podpisky.blog.cz/1102/blik-cvak
To je můj blog a odkaz na můj nápad.Budu ráda,když si to přečteš a řekneš svůj názor.Děkuju !!
Meg!!e
Teda, já si ani nepamatuji, kdy jsem přemýšlela "tak do dáli" co se týká vzniku naší kouzelné planety. :o) Jinak se smyslem života, jak si ho podala, souhlasím a svýma zážitkama se mi to jen a jen potvrzuje. 🙂
krásný hloubavý článek. Nemohu jinak než souhlasit;)
Úvaha se mi líbí. Akorát si nemyslím, že jsme začínali u kamenů, přes rostliny a tak dále. Myslím, že rostliny mají úplně jinou duši, a že lidé se vtělují do lidí a v případě, že zvýší své vibrace natolik, transformují se dál.
Ale jsem otevřená všem možnostem 🙂
Překrásná úvaha… četla jsem ji s otevřenou pusou…
No ne, ohledě tohoto témata někdo uvažuje podobně jako já! 😀 To myšlení o Ničem, z něhož vzešlo Něco – tedy Mysl to mi mluví z duše, asi taková je má představivost o Vesmíru, jiných světech a života z pouhé myšlenky.
ahoj, dostala som sa sem náhodou, ale tvoj blog sa mi naozaj páči…
no a ten článok je super podaný 🙂
Děkuji za smysluplný+laskavý článeček o smyslu Života…
Jako poděkování něco "mého" ….
http://tinyurl.com/STASTNY-ZIVOT
Ahoj Lum a všichni s otevřeným vhledem na svět. Předem chci poděkovat Lum jenž krásně a výstižně podala svůj pohled na smysl života, sám bych to nenapsal lépe ačkoli se vším přesně souhlasím do posledního písmenka. Opravdu klobouk dolů, sestavit tak krásný duchaplný článek není nijak jednoduché, člověk se musí zamysle hluboko hluboko do svého já. Můj názor na na smysl života je stejný jako má Lum, jen bych to podal jinak ale smysl je zcela stejný, nebudu to tady znovu popisovat je to opravdu nadlouho. K věci… Stává se vám také že Vás společnost nebere tak úplně do svého kruhu? zdá se Vám že jste jiní? že cítíte něco víc než třeba kamarád se kterým si sice rozumíte ale on nerozumí zcela tomu co vy berete jako normální? chi tím říct, že se často zamýšlím nad smyslem života ale také a to je ta podstatnější věc, kde se ten život vlastně vzal, proč se tomu tak děje a nezodpověditelnou otázku co nebo kdo a proč a vůbec jak vznikl ten počátek, ten impulz do první částečky života… Je to velice složité, a když nad tím začnete přemýšlet, opravdu si to uvědomovat, zjistíte, že jste jiní než lidé okolo vás, vaši kamarádi vám nerozumí tak jako kdysi a to jen proto, že máte jiný zájem než oni, a to hledat tu podstatu (smysl života). A to je důvod proč Vám to sem píši, potřebuji poradit kde najít místo kde se takovíto lidé jako já popřípadě Vy nachází, kde hledají kamarády se stejnými zájmy. Kam se obrátit. Vím, že by bylo nejlepší ukrýt se někde hluboko v lese, postavit si srub a tam žít osaměle a rozvíjet své vnitřní poznávání a dojít k onomu světlu, jenže v dnešní době, v tomhle uměle nastaveném systému to není možné. Musíme chodit do práce což nechceme, musíme brzo vstávat, musíme vydělávat na úvěry, musíme si brát úvěry abychom mohli bydlet, musíme musíme musíme… Je to uměle založený systém jenž se stal drogou každého z nás. Jediný způsob je začít se chovat jako zvíře… žít sám, bydlet sám nemít přátelé starat se sám o sebe (stát se podivínem) Nemyslím si, že někdo z Vás by byl schopen se do takového života pustit, přičemž si myslím, že to je ta správná cesta utéct z moci a nadvlády tohoto uspěchaného života a systému. Každý má nárok na klidný a svobodný život! Tohle není život tohle jsou muka nechat se ovládat systémem který se skládá ať chceme nebo ne i našich přátel. Co by bylo podle lum a podle Vás čtenářů nelepší cestou? kde najít správnou společnost do níž se můžeme zařadit, kde žít v klidu a bez starostí a s radostí? Děkuji a Váš čas
[10]: řeším teď totéž…a je to velice těžké. Jestli jsi z okolí Brna můžeme někdy zajít posedět a pokecat o tom, ale víc ti poradit nemohu
Ahoj Lum,
bude-li zájem písni 🙂
[12]: ozvi se spíš ty,můj mail je v menu, já nestíhám myslet na všechny ty lidi, kterým se mám ozvat:)