Internetové vody teď rozvířila kauza odstupující členky předsednictva německých Pirátů Julie Schramm a já mám pocit, že pirátské hnutí poprvé skutečně narazilo na velký problém. Ukázalo se totiž, že piráti chtějí sdílet, šířit a nekomerčně rozdávat všechno duševní vlastnictví…ale jen do té doby, dokud to vlastnictví není moje. Zde tedy nutně vyvstává otázka – kam až sahá touha po odstranění šíleného konstruktu duševního vlastnictví? Všechno zpoplatníme, což je trend nastavený dnes, logicky piráti (a já s nimi) odmítají. Ale všechno zadarmo a nekomerčně, což si všímám, že by někteří z pirátů uvítali nejvíce, je taky možnost na hony vzdálená od reality. Co s tím?Začněme tím, co že to vlastně provedla slečna Julie. Vydala knihu, knihu o sobě a o internetovém exhibicionismu. Proč ne? Nechala si za ni zaplatit od vydavatelství – nemalé peníze. Potud pirátsvo také neprotestuje. Ale v tohmle světě nic není zadarmo a tak si vydavatelství pochopitelně za své prachy kladlo podmínky – Julie si vymohla zkrácení kopírovacího monopolu, ale už se jí nepovedlo domluvit z vydavatelstvím nekomerční šíření knihy po internetu a tak (světě div se) začal vydavatel knihu objevivší se online mazat. Julie, pirátka, která prý prohašovala o duševním vlastnictví, že je doslova „odporné“, mlčky přihlížela. Inu smlouva je smlouva a prachy jsou prachy. Za toto si vysloužila odsouzení hlavně od českých pirátů – viz tento článek.
Tak. A teď babo raď. Že je Julie Schramm pokrytec, o tom netřeba diskutovat. Pokud prohlašovala, že je duševní vlastnictví humus a pak vzala peníze a mlčela, když vydavatelství šlapalo po jejích ideálech, ničím jiným než pokrytcem ji nazvat nelze.
Já se ale chci zamyslet nad něčím jiným. Je duševní vlastnictví opravdu odporné? A jak bych „pirátsky čistě“ měla vydat knihu nebo jakékoli jiné médium z duševním vlastnictvím, aby se „žaludek nažral a ideály zůstaly celé“?
Možná se teď budu plést, ale použiji slečnu Julii jako příklad, protože předpokládám, že přemýšlí podobně jako já. Mladá ženská, která ráda píše, chce napsat knihu. Vzhledem k trochu kontroverznějšímu názvu – Klikni na mě. Vyznání internetové exhibicionistky – bude asi i kniha hutným čtením pro senzacechtivé čtenáře a tím aspiruje na bestseller. Podle serveru ceskapozice.cz dostala zálohu ve výši 100 000 eur, takže si totéž asi myslelo i nakladatelství.
Máme tady knihu, co má nejlepší šance stát se bestsellerem. Knihu, která se nenapsala sama, ale Julie nad ní strávila hodiny a hodiny (spíš řadově dny a týdny) práce. Co s ní může Julie udělat?
Tak zcela „pirátsky korektně“ může zahodit svůj čas a talent a nasdílet knihu zdarma na internet. Pokud by jejím povoláním bylo spisovatelství, musela by se v takovém případě naučit pránické výživě (čerpání energie ze slunce a vzduchu), protože z dobrého pocitu se vážně žít nedá. A i když vykonává jiné povolání nebo studuje či má třeba bohatého manžela, psaní je prostě práce jako každá jiná (věřte mi, dělám to;)) a nechtít za své úsilí ocenění, je skoro totéž, jako byste dřeli dvojité směny v mekáči jako dobrovolník.
Když půjdeme do opačného extrému, půjde knihu vydat do vydavatelství. Jak se ve skutečnosti i stalo. A žádné omezení kopírovacího monopolu, hoďme to třeba na tisíc let dopředu, ať z té knihy těží ještě prapravnoučata pravnoučat majitele vydavatelství. Sto tisíc eur na účtě je (a to myslím zcela upřímně) docela silný argument. Pochopitelně, že se pak nakladatel bude pídit po každé kopii na internetu, protože když do Julie investoval 3 miliony korun, asi neskáče do stropu z představy, že si její spolustraníci a příznivci (patrně cílová skupina čtenářů) postahuje knihu zdarma z internetu a nakladatel přijde na buben a kurzy pránické výživy půjde navštěvovat spolu s Julií z prvního příkladu.
Suma sumárum – nedivím se nakladateli, že stahoval kopie z internetu. Nedivím se ani Julii, že svoje dílo nešířila zdarma.
Jenomže – jak vyřešit tenhle zapeklitý pirátský hlavolam tak, aby si Julie přišla na své a pirátské ideály nestrádaly?
Popravdě – netuším.
Dejme tomu, že by vydala knihu vlastním nákladem – třeba jako to udělala Alue. Vezmeme-li si Alušku jako modelový příklad, tak ta prodává knihy za cca 250 Kč, z čehož minimálně 150,- je náklad na tisk. Výdělek na jedné vlastní nákladem vydané knize je tedy plus mínus stovka. Pokud Julie bude vážně šikovná a věnuje dost času marketingu, propagaci a chození na poštu, prodá třeba 500 knih, na každé vydělá stovku a to jí hodí 50 000 korun.
Má-li kniha tři sta stran a průměrná rychlost psaní (vycházím ze své vlastní) je zhruba jedna A4 za hodinu, máme to 300 hodin strávených psaním. Dejme si alespoň dalších 100 hodin na korektury a 100 hodin na propagaci, tisk a posílání knih osobně poštou. Máme 500 hodin práce a jednoduchou matematikou dojdeme ke mzdě stovka na hodinu.
Unavená strhaná Julie se vrátí z pošty, kam právě odnesla deset výtisku své knihy, a sedne si k počítači. Na internetu objeví odkaz na svoji knihu v pdf, který už si stáhlo tisíc lidí. Zoufale zaboří hlavu do dlaní – ona prodala pět set výtisků a dalších tisíc (pochopitelně méně, ne každý, kdo si knihu stáhne, by si ji i koupil) jí proteklo mezi prsty. Jestli je tahleta Julie profesionální spisovatelka, pak se asi oběsí, protože by od rána do večera musela chrlit nové knihy a běhat na poštu, jinak by brzo umřela hlady.
Tím chci říct, že autor prostě nakladatele potřebuje. Spisovatel je od slova psát, nikoli tisknout, prodávat a distibuovat knihy. Jenomže jak to zaonačit, aby nakladatel měl dost prostředků na vydávání knih a ještě to nedělal jako charitativní neziskovku? Jak to udělat, aby autor měl svůj honorář a přitom zůstalo zachováno volné šíření informací?
A tady jsem skutečně v koncích. Protože zjišťuji, že si nemyslím, že by veškeré duševní vlastnictví mělo být volně šířeno. je hovadina, abychom platili desetník z každého smajlíka nebo aby ten, kdo napíše Verlainovu báseň sprejem na zeď musel platiti jeho pomtokům za autorská práva. Ale stejně tak je utopie, že všechny knihy a filmy se budou rozdávat zadarmo. To by se hned vedle nich mohl rozdávat chleba, pivo a hodinky z vodotryskem.
Je třeba kompromis. A občas mám dojem, že ten Piráti nehledají. Dnešnímu pojetí autorských práv chybí několik věcí a pirátskému pojetí téhož jakbysmet. Takhle to vidím já:
Autor by měl být na prvním místě. Napsat knihu nebo vymyslet píseň je totéž, jako vyrobit židli. Měl by za to být oceněn.
Vydavatel a nakladatel musí pokrýt své výrobní náklady, ale nepřisluší mu astronomické marže.
Šíření zdarma na internetu je možné a přípustné jen v určitých případech. Je nutné si uvědomit, že je jiná doba – třeba když dříve běžel pořad v televizi, mohl si ho kdokoli nahrát a kdykoli pustit nas VHS. Dnes by mělo být ekvivalentem volné šíření takového pořadu na internetu – jako když vám soused půjčí kazetu s nahraným Dallasem. Na stahování hůře sehnatelných nebo úplně nových filmů by měly být servery, kde za paušální poplatek můžu stahovat co chci a kdy chci, v dobré kvalitě a za rozumnou cenu (že tento model funguje dokazuje iTunes nebo i takové ulož.to). Pochopitelně bych rozlišila „veřejné“ stahování od „soukromého“ – kámošovi pošlu film mailem, ale nebudu sdílet věci na svém blogu. Nevím, proč by na to měl být třeba zákon, měla by to být elementární slušnost – pokud je něco dostupné za minimální peníze, nebudu debil a nabízet to zadarmo, protože z každého stažení z placeného serveru musí mít peníze primárně autor díla a ten si svoji odměnu prostě zaslouží. Všechno je dneska online a tak těžko půjčím kamarádovi DVDčko, které je zastaralé (a nebo kámoš bydlí sto km ode mě), ale prostě cítím rozdíl mezi kamarádem a stovkami lidí na warez fóru.
Osobně si myslím, že lidi kradou, když jsou věci drahé. Vždycky budou někteří ůkrást“ – protože je to zábava, protože se jim chce. To je jak s tou lihovou aférou – předražený chlast nikdo nechce, lidé hledají cestičky a pak umírají na otravy methanolem. Cestičky k filmům na netu zase vedou ke špatné kvalitě, chybějícím titulkům a podobným zvěrstvům. všemu se dá předejít, stačí jen přemýšlet hlavou.
Co dodat závěrem? Myslím, že Pirátům chybí jasná koncepce pojetí duševního vlastnictví. Víme jak to nechceme – monopoly velkých firem, blabla. Ale jak to chceme? Co nabídneme autorům knih, režisérům filmů, hudebníkům, hercům, básníkům? Na příkladu Julie Schramm bychom mohli začít. Jak to měla udělat správně?
Dávejme si pozor na utopii a na úderná hesla. Znárodňovací snahy už tu byly a nedopadly dobře. Řešení místo strašení, znáte to:) Tak sem s ním…jsem zvědavá na diskuzi.
Lúmennko, nevím, jak v zahraničí, ale v Čechách rozhodně nemají nakladatelé "astronomické marže". V podstatě jsou rádi, že jakž takž přežívají. Nikdy se totiž nebudou tisknout jen nadšenecké projekty podobné téhle Julii. Abychom nebyli národ naprosto zhlouplých, potřebujeme k vydání všechny ty Čapky a Seiferty. A to rozhodně masově neprodáš. Z druhé strany pak nakladatelství miluje všechny ty masově prodávaný srágory jako Twilight nebo Fifty shades of Grey. U nás naklatelé a další zaspali dobu. Elektronické knihy, projekty typu iTunes, to má budoucnost. Ale mělo to být hned. Nenaučíš lidi si to koupit teď, když jsou zvyklí, že je to okamžitě ke stažení na internetu. U nás je prostě díra. U nás je věc XY ke stažení a pak někdy daleko za sto let k oficiálnímu prodeji na DVD/CD/vydaná. Jestliže něco chci, tak nechci čekat. Český trh je zoufale nepružný. Btw. i já z pozice studenta, když potřebuju knihu, tak si ji nejdu koupit, neb ji potřebuju jednorázově a v knihovně ji nemají. Kde ji najdu? Aha, na uložto. Jinde prostě není. Člověk je tvor líný a netrpělivý, věci chce hned a s minimem úsilí (aka nečekat, až ten film poběží v televizi, já ho chci vidět hned a navíc česky).
Zdravím.
Už jen za to slovo "pirát" (a podobně) bych takové strany zakázal kdybych mohl.
Zatím ahoj.
Lord Lukáš Přibyl
Tedy Lumennko ;), možná málo čteš, co jsem k tomu všechno napsali u nás i jinde. Nechceme zrušení, ale revizi autorských práv. Nechceme vše zadarmo, ale hledání nových obchodních modelů. Třeba to, co chtěl Dotcom z Megauploadu: 90% autorovi, 10% megauploadu – a pak ho strašně rychle zavřeli. Vydal jsem jednu docela úspěšnou knížku (12 tis. prodaných výtisků), autor dostal cca 15%, já jako nakladatel asi stejně, zbytek padl na klasickou distribuci – 70%. Kdyby byl autor schopen využít nějaký on-line model (a vynechal by i mne, co na tom?) mohla kniha stát cca šestinu a ostatní v řetězci by se holt museli živit jinak. Tak to je.
Pro koncovýho uživatele je cokoli distruované v elektronické podobě daleko levnější a myslím, že i u nás už je tolik lidí počítačově gramotných, že by se to vyplatilo, málokdo si dneska kupuje ty klasický placky v podobě CD a DVD. Problém je ten, že knižní průmysl na tom vždycky bude malinko hůř, protože vždycky bude muset vydávat krajně nevýdělečný publikace (učebnice, skripta, odborná literatura a v neposlední řadě klasici). U knih ty ceny ber spíš kontextuálně, kdo je vydává, jaký má sortiment (brněnskému Hostu nelze vyčítat, že jak divý vydává severské detektivky, jinak by českou knižnici mohli hodit z okna).
[4]: …ho hou…s tou gramotností počítačovou bych vůči lidem nebyl až tak dobrý jako ty…je stále mnoho lidí kteří raději otáčeji hmotné tištěné stránky knihy…jo
[5]: Já se nebavím o preferencích, já se bavím o schopnostech. Celkem nezanedbatelný počet lidí čtečku má, ví o takové možnosti a je k tomu ochotných. Proto je podle mě takový prodej životaschopný, ale nejsem si jistá, jestli teď. Mělo se to probrat k životu možná tak o pět let dřív, protože teď už nevychováte lidi k tomu platit za něco, co můžou mít zadarmo. Ale jak říkám, u knih je situace složitější, vydávat i "ztrátovější" zboží se musí.
[6]: tak jo no…co se týká mě, tak já snad vždy budu mít nejraději ty tištěné hmatatelné knihy. Má to takové to kouzlo. Něco jak ve filmu Merlin (1998) – ty knihy. Jak křupou starobou/novotou. 🙂 )
[7]: Já nevím, jak budou filologové za pár staletí zkoumat pravost digitálního textu, no, ale uvidíme. 🙂 Já proti tomu nic nemám a v zásadě si myslím, že ekonomické podmínky by to narovnalo. Jo, tím dalším, co kurví podmínky trhu jsou Levné knihy. Kniha za pade opravdu není reálný produkt nakladatelství, ač si to spousta lidí možná díky týhle síti distribuce začala myslet. (Jsou to buď knihy, co se neprodaly, tak s obří slevou se ještě udají, na to Češi slyší, teď mají vlastní nakladatelství, ale vydávají už jenom to, na co nemusejí platit autorský práva, kde už vypršela, takže taky znatelná úspora. Pro čtenáře skvělý, pro trh mor.)
[8]:…na straně druhé je pravda, že to tzv.: "pdf-ko" si lidi můžou vytisknout (třeba jen něco z toho) na své vlastní tiskárně doma. Taky možnost (a levnější podstatně než kupovat celou knibu normálně tištěnou)
Já osobně si myslím, že u knihy je převládá stále ten konzervativní názor, že mít ji vytištěnu je pořád lepší než jako pdf, jak ostatně zmínil Lord Lukáš Přibyl.
Navíc, když spisovatel nabídne svoji knihu k přečtení zadarmo na internetu, tak se snázeji rozšíří povědomí o tom, že je tu někdo nový, kdo dobře píše a lidé budou mít větší zájem.
Něco podobného dělají někteří hudebníci (nabízení mp3 zadarmo na internetu) a jejich koncerty jsou pak vyhledávanější.
Ostatně myslím si, že kreativní lidé si vždy budou umět najít cestu, ostatně jsou přece kreativní…
[3]: já vím, ale slyšela jsem i pirátské hlasy, které volali po úplném zrušení duševního vlastnictví, viz třeba sama Julie Schramm:) Proto jsem nadhodila otázku k diskuzi – jak to má vypadat správně, jak to měla Julia udělat, aby se o ní negativně nepsalo na PN. Protože megaupload je krásný příklad, ale pro filmy, muziku, ale ne pro knihy. Protože je mi líto, ale já čtečku prostě za žádnou cenu nechci.
[1]: to se týká hlavně hudby, u knih je situace spíš opačná a nakladatelé sotva přežívají – jak sama píšeš.
[10]: Tak umožnit prodávat PDFka je samozřejmě totální blbost, protože si to začnou kupovat lidi, co čtečku nemají, nechtějí si to na ní přečíst, ale doma si to vytisknou. I svázat to jde. Dejme tomu, kroužková vazba stojí tak… dvacku? Přijde mi jako konina učit lidi, že tři, čtyři stovky za knihu je nehorázná zlodějina, protože prostě v daných podmínkách není.
Julie si jednoduše mohla například založit KickStarter, kde by řekla "Napíšu takovou a makovou knihu ale potřebovala bych € 100 000 abych neumřela hlady." a hodila by tam například ukázku toho, co už napsala. Poté, jestli by to byl opravdu takový bestseller, by se na příslibech peníze vybraly, Julie by je dostala a knihu by dala na Internet pod dobrovolným příspěvkem a třeba by si i zaplatila určitou část nákladu do tisku a mohla by prodávat knihu tištěnou pouze za cenu materiálu + dobrovolný příspěvek.
Samozřejmě pokud by v KickStarteru nevybrala požadovanou částku, pak by buď nic nenapsala, protože o to nebyl zájem, nebo by to mohla zkusit i tak. Napsanou knihu by dala znovu na Internet a zas by ji, buď za dobrovolný nebo za stanovený, příspěvek nechala svobodnou.
To, že ji nechala svázat kopírovacím monopolem nakladatele, je naprosto proti základním Pirátským principům. A to, že neexistuje obchodní model pro svobodná díla je jen výmluva.
Přesně Ondřeji, je to o nových obchodních modelech. Vydal nebo spolu vydal jsem několik knih a cenu knihy kolem 400 sice mohu považovat za adekvátní vzhledem k zastaralému distribučnímu modelu (autor, korektoři, grafici, lámání, tiskárna, doprava, skladování, distribuce, koncový prodej, remitenda..) ale zároveň nehorázně vysokou. Prostě se něco změnilo, tak nemá smysl obhajovat zastaralou technologii za každou cenu. Minstrelové, pohádkáři, bardi… již také neběhají po světě v takovém množství (a že mne to mrzí). Tak možná ubude i tištěných knih. No a co. Nahradí je elektronické, možná více osobní interakce na webu. A u pár skvostů si nadšenci rádi připlatí za pěkný porfesionální výtisk. Kino s televizí také nezaniklo. Ale od od němého filmu se dost změnilo.
[13]: Kick Starter projekt jsem doteď neznala, zajímavá věcička! Jinak super, díky moc za reakci, něco takového jsem si tu chtěla přečíst – návod "jak na to po pirátsku". Jenom mě napadá – co když nenechám své dílo svázat ničím kopírovacím monopolem, ale já sama bych chtěla mít na své dílo kopírovací monopol? Jak se tohle moc rozchází z pirátským pohledem na svět?
[12]: A já psal něco o prodávání pdf?
Jen rychlá reakce, původně na FB:
1. (zde reaguji na Lumen, které se nelíbilo přirovnání výhradně digitální tvorby a knih) Pokud je něco šířeno výhradně elektronicky (software), tak to má těžší pozici, než něco, kde se dá operovat např. i prodejem fyzických kusů. Popřípadě proč myslíš, že se dělají autogramiády? Kvůli fanouškům? To asi těžko :).
2. Jsou zde způsoby jak něco vydělat i bez ochrany (mikroplatby, předplatné, spolehnutí se na slušnost, reklama a to vše samozřejmě v kombinaci), ale viz. 3
3. Jsem z víceméně nakladatelské rodiny a mám jisté zkušenosti. Abych byl upřímný, tak stále nechápu, jak se tu někdo může uživit psaním i s copyrightem. Viděl jsem téměř žebrat nejznámější české autory. O jiných vím jak moc tvrdě musí dřít, aby se uživili. Můj kamarád je velmi talentovaný psavec, leč bez šance, pokud by chtěl psát alespoň rámcově to, co ho zajímají.
4. Nepovažuji za nějakou povinnost Pirátů dodávat alternativu. Alternativy jsou, trh se nejspíš smrkne, jiné trhy to nastartuje a všem se bude žít lépe.
5. Knihy jsou založeny na kultech autora, čili první kniha není výdělečná, ale dává ti vůbec možnost později něco psát.
6. Julia to měla vydat absolutně free a vydělala by nejméně stejně. Ne protože by byla tak dobrá, ale protože je to Pirátka a nejméně Piráti, ale nejspíše i piráti, by to ta brali (čili přispívali). Což samozřejmě nefunguje obecně, ale ona to privilegium měla a je její morální a intelektuální selhání, že si to neuvědomila. Mimochodem myslím si o ní jen to nejhorší.
7. Ano, svět není moc příjemné místo 🙂
[15]:: Nejdřív je třeba si ujasnit, jak je nastavená legislativa. V Česku má autor automaticky kopírovací monopol na své dílo, který trvá až 70 let po jeho smrti. Dílo nelze z kopírovacího monopolu vyvázat (tedy jej prohlásit za public domain) – to zákon neumožňuje. Lze jedině dílo zveřejnit pod nějakou licencí (například Creative Commons – Attribution – Share Alike 3.0).
S knížkou je to tedy tak, že autor na ni má kopírovací monopol, nakladateli prodá "práva" – udělí mu za úplatu licenci k určitým úkonům s dílem (prodávat jej, vymáhat kopírovací monopol, …). Nakladatel samozřejmě vytvoří nějaký obal knížky a na ten už má svůj kopírovací monopol.
Pirátský pohled na tuto věc je ten, že když někomu sdělíš myšlenku, pak nad tou myšlenkou ztrácíš kontrolu a nemůžeš si tuto kontrolu vymáhat žádným zákonem. Kopírovací monopol by neměl existovat automaticky a být na tak strašně dlouhou dobu. Vše se dá pokrýt závazkovými právy bez nutnosti speciální legislativy.
Já zásadně nic nestahuju. (To znamená, že řeknu ségře: "Stáhni tohle a tohle, já to neumím a nechci umět)
Ale je pravda, že cokoliv člověk stáhne se seká, nebo to nějak jinak blbne.
[19]: to taky není vždycky pravda, když má člověk všech pět pohromadě, umí hledat a je šikovnej.;)
Jinak a důležitěji však – nechci nic říkat, ale další a další politika ti sestro zajistí jen to, že bude-li příští ročník té soutěže, nevím nevím, kolik lidí bude ještě tak nadšeně hlasovat..
[16]: Tak nedej bůh stahovat? A to jsme se hnuli od vize nastavené v článku "všichni by všechno chtěli zadarmo, ale každý chce za svou práci mzdu, což je nesmysl", kam? Ony i současný ceny knih reálný v podstatě jsou, respektive reálný jsou z toho titulu, že každý vidí tu zlou instituci drbající z kůže všechny od autora po čtenáře. Nakladatel se v dnešních poměrech nemusí chodit pást a být rozmařilým miliardářem, který si dotuje svůj koníček, ale to je tak celé. Až se někdo stane z vydávání knih dolarovým milionářem, chci to vidět. 🙂 Btw. ad psaní, jak tu zmínil kdosi výše: nejste-li Michal Viewegh (nebo Simona Monyová, ale, dej jí pán Bůh nebe, té už je asi celkem jedno, jakou slávu si vydobila), tak si nedějme iluze, že se uživíte psaním.
Teda možná, že až se zvedne DPH na 20 %, tak se malí nakladatelé pást začnou.
[20]: sistr, tohle není politický článek, ale článek o autorských právech, což je něco, k čemuž bys jakožto student knihkupectví měla mít určitě co říct;)
Hned dole je odkaz na článek Stahování zachraňuje hudbu-a co knihy a stahování?Tam snad není paralela? Nehledejme v tom vědu:tento web je koníček ,ale chci-li si vydělat peníz na živobytí?
[21]: No pokusím své myšlenky, poněkud rozvinout, protože minule jsem se vyjádřil poněkud nejasně.
Jde mi samozřejmě o mladé začínající neznámé spisovatele, jelikož ti velcí jsou se současným stavem v pořádku. A myslím, že když nabídnete na internetu pdf k přečtení, tak to pomůže rozšířit povědomí o vás a tím pádem i zvětšit množinu lidí, kteří si mohou knihu koupit.
Samozřejmě, zde se naráží na to, co bylo v článku, nakladatelé to dnes mnohdy neumožňují.
Nicméně, myslím si, že když lidé budou moci ochutnat vaši tvorbu zdarma (nebo třeba za symbolický poplatek) na internetu, rozšíří se povědomí o vás snáze, než když knihu vydáte jen knižně.
Samozřejmě, může zde být vnesen protiargument, že takhle, ale nevyděláte nic, nicméně já si myslím, že kniha má oproti pdf velkou přidanou hodnotu, navíc nemusí k dispozici dílo celé, případně nějaká vlastnost, jak přesvědčit čtenáře, že kniha je lepší (Třeba Wolfram to ve své NKS vyřešil tak, že internetová verze má poměrně malé rozlišení obrázků, které jsou docela kruciální ke knize).
Samozřejmě s tebou souhlasím, že myslet si, že v ČR se lze psaním uživit je bláhovost.
[25]: To má tu nevýhodu, že lidi jen blbě přesvědčíš, že si na internetu mají zrovna tebe najít (kde na tebe přijdou? už i na internetu být vidět znamená mít nějakým způsobem zvládnutou sebepropagaci) a že si to mají taky přečíst, vzhledem k tomu, že Češi jsou národ grafomanů a na internetu publikuje dneska už každý kdo má do pr… díru… no ehm, prostě fakt všichni. Taky přijde na to, na jakou cílovku útočíš. Smečku intelektuálů asi nemáš na internetu šanci dohnat, i když napíšeš dílo, ze kterýmu by Dostojevskému padla brada, protože ti jsou zakutaní v knihovně a co není léty zaprášená klasika, to nečtou. Pak musíš napsat nějakou fakt kardinální kravinu (v duchu werichovského: "To je blbý, to se bude líbit"), protože ve světě internetu je nejúčinnější virál, což zpravidla bývá nějaká fakt ukrutná blbost. (Fifty shades of Grey je krásnej příklad.)
[26]: Internet je svobodné médium, takže částečně řeší tu prvotní bariéru, "že on to nikdo nevydá", ale neřeší to příčinu. Nikdo to nevydá, poněvadž to nebude komerčně úspěšný a tudíž ekonomicky rentabilní. A dobrá kniha se nerovná komerčně úspěšná a naopak. Můžete si myslet, že píšete jak Bůh nebo se o to alespoň snažit a může to být klidně pravda a stejně vám to může být celkem naprd. Hodně to záleží na tom, jestli se člověk trefí do oblíbenýho žánru či módní vlny nějakýho tématu (kolik lidí by dneska třeba chtělo číst westerny)…
[26]: Tady máš samozřejmě pravdu, avšak já nikdy netvrdil, že moje řešení je spásné pro tyto autory a to bych si ani nikdy netroufl.
Dnešní doba velice zpřístupňuje to, co dříve nebylo dostupné širokým masám — díky internetu může každý publikovat, dnes je daleko jednodušší nahrát desku a podobně.
Nicméně s tou cílovou skupinou bych si dovolil ti trochu oponovat. Pokud někdo píše, dejme tomu, že zůstaneme u tvého příkladu westerny, tak určitě existuje nějaký server, kde se lidé s takovými zájmy shromažďují (určitě jsou stránky o koních, stájích a přestřelkách za pravého poledne…) a pak stačí se jen domluvit s provozovatelem na umístění odkazu… (a opět netvrdím, že to musí vyjít, je to jen cesta).
Nicméně stále si stojím zatím, že internet je pro rozšíření povědomí dobré medium, ale nic samozřejmě není zadarmo a bez práce a už je jen na kreativitě (a obětovanému času) daného člověka, jak to využije.
[28]: Pokud ti jde o to najít "alespoň nějaký čtenáře", tak jo. Tématicky zaměřený skupinky na netu najdeš, protože každý zboží má svýho kupce. Já jsem to spíš porovnala, pokud má člověk ambice jít hodně nahoru, tak si jednak musí mezi kvalitou a komerčním úspěchem leckdy vybrat a taky na to má značný vliv módnost. Dneska prostě nejvíc jedou příběhy o upírech a ačkoli ten western by pár lidí určitě číst chtělo, nebude jich tolik.
[29]: Ano, tak jsem to myslel. V zásadě nejsme ve při. Cesta hodně nahoru je daleko složitá a neexistuje žádný jednoduchý recept. Já tedy o něm nevím (a kdybych věděl, tak o tom nebudu psát na internet, ale v klidu si na Bahamách užiju svoje miliony…).
Možná je to už docela pozdní příspěvek, ale tak nějak mi to nedá, ač jsem narazil na tuhle debatu náhodou. Tohle je a zůstane obecně problém. Protože přesně jak píše Lúmenn, kdo se psaním živí, chce za svou práci dostat zaplaceno. Představa, že by bylo zrušeno duševní vlastnictví, je stejně směšná, jako že bude zrušeno hmotné vlastnictví a hraničí to s představou komunistické společnosti, minimálně v rovině hmotně-finanční. Prostě jestli něco vytvoříte, máte nárok na odměnu. Proč by někomu mělo vadit duševní nebo jakékoli jiné vlastnictví, krom těch, kteří prostě nejsou ochotní zaplatit za to, co udělal někdo jiný? Cena je irelevantní, a to, kam peníze plynou (tedy zda autorovi či nakladateli nebo distributorovi) stejně tak. Jde totiž o princip. Za výrobky se platí, a tím to končí. Nejsme v komunismu. Pokud ovšem…
Pokud ovšem autor sám nenabídne své dílo zdarma. Tato možnost existuje, a na rozdíl od všeobecného mýtu s tím žádná organizace, jako je Osa nebo Dilia, nic neudělá (Spravování kolektivních práv je velmi komplikovaná záležitost a detaily tu nebudu rozebírat). Práva autora trvají, ale jestli autor tato práva zpoplatní nebo ne, čili jestli vydá knihu komerčně (sám či přes nakladatelství) nebo ji uvolní zcela zdarma a uveřejní na netu, nebo zvolí kompromisní systém dobrovolné podpory čtenářů, to už je na něm. A v tom je ona kýžená cesta. Ať každý autor postupuje tak, jak sám chce. Nemůže tu být někdo, kdo mu přikazuje, že si za svou knihu musí nechat platit, ale stejně tak tu nemůže být někdo, kdo mu jeho právo sebere a řekne, když něco napíšeš, je to automaticky všech. Kdyby se něco takového stalo, rázem bychom neměli co číst. Autoři, kteří píší dobře, ale živí se tím, by psát přestali, museli by si najít jinou obživu. Ti, kteří psát potřebují z vnitřní potřeby a trh akceptují jako bonus svého snažení, by dál psali, ale nejspíš ve větší míře jen pro sebe, a jen ti, kteří se touží podělit o své myšlenky s ostatními bez potřeby na tom vydělat, by svá díla zveřejňovali. Díky poměrně velké zkušenosti vím, že tato poslední skupina obsahuje ve větším objemu díla nižší kvality (amatéři, internetoví psavci-čímž nechci snižovat míru jejich talentu, i mezi nimi se najdou talentovaní a nadaní) a to, co opravdu stojí za přečtení, je ve skupině o dost menší. Mnoho dobrých knih prostě nevznikne, protože autoři budou muset svůj čas věnovat něčemu, co jim vynese na chleba a mléko. Jistě, třeba u nás prakticky spisovatelství skoro nikoho neuživí, ale drtivá většina lidí, kteří knihy píšou, se živí v oboru příbuzném (novináři, sloupkaři, scénaristé, dokumentaristé, atp). I v těchto oborech se uplatňuje princip duševního vlastnictví.
Úplně scestný je pak přístup, že si něco stáhnu proto, že je to příliš drahé nebo místně nedostupné, nebo obojí, nebo že to potřebuju jednorázově. Ferrari je jistě také u nás těžko dostupné a příliš drahé, ale když si s ním chci vyjet na jednorázovou projížďku, protože potřebuji napsat sloupek do motoristického časopisu, jistě nepůjdu tohle auto ukrást (byť s úmyslem využít ho jen jednorázově, ale pronajmu si jej od majitele. Je zajímavé, že s tímhle vůbec někdo polemizuje. Vlastnictví je vlastnictví, a pokud majitel (práv nebo věci) nezpřístupní využití zdarma, mělo by to být tabu. Zloděj je zloděj, ať ukradne auto nebo knihu. Míra závažnosti činu je různá, podstata naprosto totožná. Ano, je naivní si představovat, že na tohle lidi uslyší, ale je to prostý fakt, těžko čímkoli vyvratitelný.
A pokud jde o Julii Schramm, to je docela složité. Že se zpronevěřila svým názorům, o tom asi pochybuje málokdo. Můžu Vás však ujistit, že většina (jistě ne všichni, ale VĚTŠINA) radikálů časem názor změní. Někdo tomu říká pragmatičnost, což pro zapřísáhlé piráty zní jako vulgární nadávka, ale souvisí to mnohem spíše se zráním a získáním náhledu, který se liší od původního stanoviska jedince, nikoli však z důvodů hamižnosti nebo nenasytnosti či touhy po penězích, ale proto, že každý člověk dříve nebo později pochopí, že aby se mohl stát platným členem společnosti a stal se pro ni prospěchem, nikoli zátěží, musí zajistit sám sebe, postarat se o vlastní příjem, nemluvě o zajištění vlastní rodiny, pokud ji má. Většina mladých a nadšených zastánců pirátského hnutí se nemusí starat o děti, až to přijde, možná že jejich náhled na svět se změní. Netvrdím, že je to zrovna Juliin případ, ale tak to je, vždy to tak bylo, a dá se s úspěchem předpokládat, že se na tomto modelu nic nezmění.
A u těch, kteří názor nezmění, můžete skoro s jistotou počítat s tím, že to není žádný talentovaný autor, ale pouze konzument, kterému o pirátskou myšlenku jde především z podstaty svého konzumenství.
A těch několik, kteří opravdu talentovanými psavci jsou, a přesto názor nezmění, tak tito lidé až do své smrti budou žít ve smutné iluzi o rovném světě bez peněz a vlastnictví, nebo s představou dobroty všech lidí, kteří dobrého autora nenechají živořit a podpoří jej. A podle mého názoru je velmi pravděpodobné, že většina z nich zemře v chudobě a osamění.