Předevčírem jsme měli s kamarádkou zajímavou debatu. Také jste se někdy pozastavili nad tím, jak bizarní je, že přejedete hranice a už se na vás vztahují jiné zákony? Představte si scénku na české státní hranici, kterou můžete překračovat libovolně, jelikož všechny sousední země jsou v Schengenu. „Hop a jsem v Polsku a potraty jsou nelegální, hop a jsem v Česku a jsou legální. Hop a jsem na jednom kusu hlíny, kde mě za potrat zavřou, hop a jsem na druhém kusu hlíny, kde je to v pohodě.“Když si to uvědomíte, najednou se ve vaší hlavě vynoří spousta paradoxů, které mohou nastat. A nebavím se teď o zemích, které mají prokazatelně jiné kulturní zvyklosti – těžko můžete od muslima ze Saúdské Arábie chtít, abyste mohli s nesezdaným přítelem souložit na pláži nebo se vodit za ruku ze svou homosexuální přítelkyní. Jiný kraj, jiný mrav. Ale co když žijete v srdci Evropy, kde je celá civilizace postavená na křesťanské morálce a zákony různých zemí se vyvíjely souběžně, ba dokonce někdy i v jednom soustátí? A co teprve USA – jedna jediná země, jeden jediný národ a sto metrů vás může dělit od vězení…
Případ první – Hansi, miluji tě
Bylo nebylo, Gertruda s Hansem, čtrnáctiletá Rakušanka a dvacetiletý Rakušan, kteří žijí pár kilometrů od českých hranic, spolu začali chodit. A protože v Rakousku je hranice sexuální zletilosti 14 let, milá Gertruda s milovaným chlapcem přijde o pannenství a začnou spolu sexuálně žít. Jednoho krásného letního dne se vypraví do nedalekého lesa, aby si užili milování v přírodě. Ale co čert nechtěl, trochu zabloudí a ani si nevšimnou, že překročili státní hranici a jsou již na území České republiky, kde je hranice sexuální zletilosti 15 let. Skočí na věc a když jsou v nejlepším, najde je náhodný houbař a zavolá policii. Mladý pár nedostane jen pokutu za nahotu na veřejnosti, ale chudák Hans je po kontrole dokladů převezen na služebnu a vyslýchán. Ačkoli s Gertrudou již půl roku vesele souloží a je to v pořádku a legální, v Česku spáchal trestný čin a hrozí mu jeden rok až osm let vězení. Od hraničního kamene je dělilo sto metrů.
Případ druhý – dej si špeka, kámo
Bylo nebylo, Honza Vopršálek s Pepou Vomáčkou se vypravili na výlet do Holandska. A protože to byli chudí študáci, vzali si sebou stany, že přespí v lese. V milém a útulném coffee shopu si koupí naprosto legálně koupí pěného voňavého jointa a vydají se do lesa. Jdou a jdou, už je tma a stále nemohou najít vhodné místo na přespání. Až nedopatřením přejdou hranice do Německa. Konečně najdou palouček a na něm se utáboří. Opřou se o strom a s chutí si zapálí jointa, vůně marihuany se roznese po lese…až k nosům službu konajících policistů, kteří hbitě mladíky zpacifikují a odvezou na služebnu. A protože kromě tohoto jointu měli dalších pět v batůžku na později, nedostanou pokutu za malé množství, ale rovnou poputují na pět let za mříže. Od hraničního kamene a tedy od svobodného pokouření je dělilo sto metrů.
Předchozí případy byly spíše nadsázkou a v realitě se asi často nestávají. Následující případ, ač pochopitelně také smyšlený, je ale skutečným problémem ve Spojených státech amerických…
Případ třetí – mámo, táto!
Beverly, lesbička z New Yorku, se zamiluje do Carol, lesbičky z Dallasu. Když se rozhodují, kde budou společně žít, je New York jasná volba – stát Texas totiž sňatky homosexuálů nepovoluje, takže by spolu mohli být maximálně na hromádce. V New Yorku si zcela legálně adoptují, byť obě bílé, malého černošského chlapečka Joshe. Dají mu domov, lásku a péči, deset let jej vychovávají, od miminka po pěkného klučinu. Jenomže Carol mrzí, že její rodiče v Dallasu nikdy Joshe neuvidí, protože už jsou staří a nemohou přijet za nimi do New Yorku.
Tak co, jsou ve svobodné zemi, v Americe, tak sednou do letadla a vyrazí do Texasu. Když vystoupí na letišti a mávají na taxíka, kolem ohromnou rychlostí projede dodávka a Carol srazí. Beverly hned zavolá sanitku a dožaduje se, aby mohla jet z Carol do nemocnice. „To je vaše příbuzná?“ ptá se nevrle saniťák. „Ano, má žena a tohle je náš syn,“ ukazuje Beverly na Joshe. Saniťák se ušklíbne a zabouchne lesbičce dveře před nosem.
Když Beverly dojede do nemocnice a ptá se, co se stalo její milované Carol, paní od přepážky na ni vybafne, že nejdřív musí ukázat doklad o tom, že jsou příbuzné. Beverly ukáže oddací list a paní jí ho hodí pod nohy. „U nás v Texasu sňatky homosexuálů neplatí. Máte bezcenný kus papíru.“
Beverly zalape po dechu. „Ale momentíček…to dítě je tu s vámi?“ „Ano,“ zmateně odvětí Beverly. „Je naše, mě a Carol.“ „Tak vaše? Vždyť je černé! Vy jste ho unesla, vy jedna lesbo!“ Paní od přepážky okamžitě volá sekuritku, policie přijíždí vzápětí a vedou vzpouzející se Beverly v poutech. Ta bezmocně sleduje, jak Joshe nakládá do auta sociální pracovnice.
Na služebně marně ukazuje policistům doklad o adopci. „Slečinko, to je tady u nás v Texasu bezcenný, jak hajzpapír,“ ucedí šerif.
Trvá to několik měsíců, než se Beverly podaří dostat z vězení a vrátit se do New Yorku. Zprávu o Carolině smrti se dozví až od jejích rodičů. A o malého Joshe se dodnes soudí.
Závěrem
Kulturní rozdíly jsou jedna věc, ale když na území jednoho a toho samého státu někde jste mámou a jindě už ne, tak je na světě něco špatně. Tohle byla jen malá ukázka bizarních rozporů v zákonech, kdy vás od svobody a nesvobody může dělit jen pár metrů – a nemusíte kvůli tomu být hned občany Severní Koreje nebo Půlnočního království.
Na jenom kusu hlíny můžete, na jiném kusu hlíny už ne. Být mimozemšťanem, přijde mi to asi strašně směšné, žel bohům jsem člověkem a tak mě to popravdě trochu děsí…
A u nás na Slovensku dostal jeden rakúsky rybár pokutu za to že lovil na 3 udice. V celej EÚ je povolené loviť na 3 udice, len u nás je jeden rybník, kde platia iné zákony a smie sa len na 2. Treba si vždy zistiť miestne zákony, neznalosť neospravedlñuje, tak čo tu zas riešiš. Svet neni slobodné miesto, mňa napríklad štve že sa nikde nesmie používať detektor kovu na vyhladávanie pokladov. Zákony síce môžeš porušiť a robia to občas všetci, ale stále je tam ten blbý pocit že ťa niekto chytí.
To je šílený… Hlavně to třetí…
Mě ten Texasský zákon (jestli to pravda) přijde blbý. Tak je někdo lesba nebo gay, no a. To je jako zdravotně postižený a zdravý, nebo běloch, černoch nebo žlutý.
Mimochodom kde si prišla na to že v holandsku sa smie legálne hulit tráva? To sa smie práve len v tých cofee shopoch, nesmie sa to vyniesť von, hulenie vonku je tam tvrdo trestné.
[4]: může se to úplně klidně vynést ven a hulit můžeš třeba doma, ne na veřejnosti, to je pravda, ale les není veřejnost
[5]:Zato u nás se les jako veřejnost bere, že jo? Viz. případ č.1 (nepodstatnej fakt, ale je taky zajímavý, že někde se les jako veřejnost bere a někde ne).
Tak či onak bylo něco vyřešilo, kdyby se zavedla možnost zločince z cizí země být vydán do té své. Honza a Pepa nebo Hans a Gertruda by byli prostě vydaný do svý země, tam by to, co provedli, nebyl zločin a byli by propuštěný na svobodu, protože nic neprovedli.
Tak či onak řek bych, že dobrej právník by je moh z neměl problém vysekat.
Obrovským problémem je to, že pro všechny případy existujou paušální pravidla. Nic se nemůže paušalizovat. Spousty obvinění se posuzujou podle přesně danejch pravidel, a nikoli podle zdravýho rozumu, podle něhož by bylo posuzovat to podle konkrétních pravidel holej nesmysl.
Mistr pravil, že zákony jsou dělané pro člověka, ne člověk pro zákony. Obrovským problémem je, že žádná země toto pravidlo neuznává.
Přesně! Ještě tyto paradoxy znásob ustavičnými stížnostmi kamioňáků u piva a vyjde ti, že by bylo nejchytřejší úplně pravidla a zákony zrušit – měli by chytat a zavírat lidi jen podle dojmu, který udělají. Pak aspoň spravedlnost nikdy nebude méně slepá.
[7]: Zákony maj lidi chránit a ne je omezovat a je vážně zajímavou otázkou, zda by nebylo lepší zákony úplně zrušit a nechat vládnout džungli než je nechat v takové podobě, v jaké dnes jsou. Spravedlnost by měla bejt nestranná, ale ne slepá. Zákony by měly bejt, ale mělo by se posuzovat podle zdravýho rozumu.
Pomáhat a chránit a ne Pomáhat zločinu a chránit padouchy 🙂
[8]: Napadlo tě jak by to tady mohlo vypadat, kdyby neexistovaly vůbec žádné zákony??
[9]:Taky mě to napadlo, moc dobře ne, ale současnej stav není o nic lepší.
[6]: Není náhodou tohle jeden z pilířů Ústavy? Že má člověk právo být souzen dle zákonů své země? Pokud se v dané zemi vůbec Ústava a nějaká lidská práva dodržují, pak se tohle snad děje, že daná země si požádá o vydání svého občana a soudí ho dle vlastních platných zákonů.
[11]:Takže první dva případy fail? Na druhou stranu se to může stát v důsledku neznalosti svých práv. Neznalost zákona neomlouvá, ale neznat svý práva je stejný jako je nemít vůbec. Těhle dvou faktů se často využívá. Neznalost zákona neomlouvá a spousty zákonů občani běžně neznaj. A stejně tak se často využívá, že občan nezná svý práva a díky tomu je můžou porušit a on na nich netrvá, protože o nich neví.
Správne by to malo byť tak, že človek má dodržovať zákony zeme v ktorej sa nachádza. A o tom či má právo byť vydaný do svojej zeme a súdený podľa zákonov svojej zeme, by mala rozhodnúť zem v ktorej ten trestný čin spáchal, teda ak sa v niakej krajine niečoho dopustíte, môžu vás tam držať kým to vyšetria pár mesiacov a potom vás buď môžu obviniť a dať vám trest a ak vás neobvinia musia vás pustiť.
Veď ako to bolo s prípadom Kramného v egypte alebo Rezešovej v maďarsku?
V rakúsku na takej opustenej lavičke pri jednom zámku, som prichytil starého deda, musel mať viac ako 70, s mladou holkou. V rakúsku bežná prax, že sa tam na sexuálne služby zneužívajú aj 14 ročné, je to legálne. Takže tu by som v zákone trošku pritvrdil a zvýšil sexuálnu zletilosti z 14 let aspoň na 16, lebo takto je rakúsko zemou pedofilov.
[13]:Jo, jak uvidíš dědu s mladou holkou, musí to bejt nutně pedofil 🙂 Proboha, mohla to bejt i jeho vnučka, praneteř, a ani to nemusí bejt jeho příbuzná. Jak uvidíš starce v doprovodu nezletilé dívky, hned si řekneš: Hele, pedofil 😀
Pokud jde o vydávání cizinců: Je správný, jak to momentálně je, že kdo spáchal zločin, by měl být vydán, aby byl souzen ve své domovské zemi, a jestli to v jeho zemi není zločin, tak bude osvobozen. Samozřejmě bych řek, že by to mělo bejt na něm si říct, zda si přeje být vydán (jinak by ho třeba mohli vydat třeba do diktátorský země, kde je za politickej vtip křeslo). Stejně tak jako pokud to, co v zemi, kde se nachází, udělal, není zločin, tak ho nechytí (není důvod). Uvědom si, že v žádný zemi není povolený zabíjet, vandalizovat nebo krást a proto nikdo nemůže zmasakrovat desítky lidí a pak když ho chytí, prokázat svou totožnost a zažádat o vydání do svý země, kde je zabíjení lidí legální. Zabíjení lidí je (doufám) nelegální všude na světě, kromě mezinárodních vod, Antarktidy a jinejch takříkajíc Zemí nikoho (jestli na světě ještě něco takovýho kromě zmíněnejch je).
Z právního hlediska je pedofil ten, kdo porušuje minimální věkovou hranici, ovšem z faktickýho hlediska je pedofil ten, kdo souloží s malejma dětma, který ještě nemaj druhotný pohlavní znaky pořádně vyvinutý. Čtrnáctiletý holky pedofila nezajímaj.
[14]: Toho dědu s mladou holkou som prichytil pri sexe, takže jeho vnučka to určite nebola.
Tak justice je nastavena tak, aby mohla libovolně otvírat a přivírat oči před případy, jež slibují zájem médií nebo před těmi, které mají být zameteny pod koberec. Pro obyčejného člověka samozřejmě nemá význam, jestli zákony fungují, jak mají, protože je víceméně dodržuje a pak, nemá se nakrásně kam odvolávat, vyšší stupně hierarchií jsou čím dál zkorumpovatelnější a nepochybně méně přístupné diskusi.
V době, která nechá válečné zločince pohodlně dožívat v Michiganu, nemá smyslu se zabývat otázkou viny coby drásavé útrapy svědomí nebo trestu jako jejího rozřešení.
[15]:Aha, to jsi nezmínil nebo jsem to jaksi nepochopil. Každopádně legální to je a co když se opravdu maj rádi? Věkovej rozdíl neznamená, že je to nemožný, na druhou stranu je to krajně podezřelý.
[16]:To je fakt. Zmedializuje se ňáká drobnost, a významný projekty zůstanou utajený. Veřejnoprávní média již dávno nejsou hlídacími psy demokracie, ale oporou vlády při zneužívání moci, to, čím byla pro Havlíčka církev.
Nevím jaký jsou podmínky v Michganu. Některý vtipy o českejch věznicch odkazujou na to, jak si zločinci žijou v luxusu, že důchod je horší než vězení a podobně. Otázka, zda je trest smrti správně nebo je pro svobodnej demokratickej právní stát zásadně špatně, to je dosti diskutabilní. Já tvrdím, že je špatnej. Ano, mnoho zločinců si zaslouží smrt, ale takový by bylo lepší rozstřílet na místě. Nezatýkat je, zabít je. Válečnej zločinec, u toho se navíc předpokládá, že bude mít zbraň a bude schopen se s ní bránit.
"Někdo žije a zaslouží si smrt. Někdo umírá a zaslouží si život. Můžeš mu ho dát? Ne! Tak nevznášej horlivé rozsudky smrti." (Gandalf)
Nejsilnějším argumentem proti trestu smrti je asi to, že člověk není neomylnej a pokud dojde k justičnímu omylu, již se nedá napravit.
Častým argumentem pro trest smrti je, že živit kriminálníka zavřenýho na doživotí by bylo nákladný. Častou chybou je ale to, že v ústavě daný země (např. právě ČR)je zakódovanej zákaz otroctví, a to i pro zločince, tedy zločinci mohou pracovat pouze když chtějí a nemohou k tomu být nuceni. Proto jsou na ně výdaje tak vysoký, jinde se na vězních šetří. Ale výdaje na popravu jsou obrovský, protože aby se minimalizovalo riziko omylu, je odsouzený automaticky odvoláván ke stále vyšším soudům a to si nehradí z vlastní kapsy (málokdo na to má). Navíc vím, že v USA zločinci odsouzený k smrti nepracujou (proč by taky; přece jim za nečinnost nemůžou trest zvýšit, když je stejně nejvyší, a přece nebudou pomáhat těm, který je hodlaj zabít). Ve výsledku to vyjde dráž než celoživotní náklady na vězně, kdyby dostal doživotí.
Smrt by si podle mě zasloužili jen teroristi (skuteční teroristi samozřejmě), válečný zločinci a podobně. Těch je málo, takže by se moc neušetřilo.
Možnost trestu smrti by ztížila stíhání válečnejch zločinců, co by jim bez něj hrozilo doživotí. Představte si, že ho doma obklíčej vojáci, dokonce s tankama a vrtulníkama a chtěli po něm, aby se vzdal. Kdyby byl trest smrti v daný zemi nemožnej, třeba by se vzdal, aby si zachránil život. Kdyby ale byl možnej, tak si řekne: Kapitulace mě nezachrání. Dokud dýchám, tak budu bojovat. Než ostudně zemřít na křesle, radši padnu jako hrdina." Vím, že Breivik by takhle uvažoval.
Posledním mnou zmíněným argumentem je, že trest slouží k tomu, aby si zločinec uvědomil, co provedl, a případně se mohl i napravit (proto se vězení také označuje eufemistickým termínem nápravné zařízení). Mrtvej si to neuvědomí a kdo je odsouzen k smrti, nemá zpravidla čas ani důvod se polepšit. Kdo je odsouzenej na doživotí, může bejt třeba za dobrý chování předčasně propuštěnej.
Na hlíně mě spíš fascinuje tohle: https://www.facebook.com/photo.php?fbid=498524976930251&set=a.293155077467243.69646.273212592794825&type=1&theater
[18]: ano, tys jediná ze všech diskutujících pochopila, co jsem chtěla článkem říct!!!:) Díky za to:))
http://horkedivky.top – horke divky z vaseho okoli