Bavili se takhle tři kamarádi. Slečna A, zarytá vegetariánka, si stěžovala: „Nesnáším lidi, co jedí maso. Uvědomujete si, jak je to nechutné? Vždycky když jdu okolo řeznictví zvedá se mi žaludek. A co teprve párky v rohlíku nebo, nedej bože, dokonce restaurace s gulášem a vepřo-knedlo-zelo! Vůbec do nich nechodím a i masnám a uzenářstvím se vyhýbám širokým obloukem. Je to hrůza!“
Paní B jí přitakávala: „No, maso mi nijak nevadí, ale víte co je hrozné? Psi! Mám fobii z těch velkých chlupatých bestií. Malí raťafáčci vám prokousnou nohu ani nemrknete a co teprve ti velcí uslintaní kolohnáti, ti vás sežerou jen se na ně podíváte. Vůbec nechodím na ulici a když už musím ven, jedu autem, abych nepotkala někoho s tou kousavou zrůdou!“
Pan C zamyšleně pravil: „Milé dámy, tohleto je nic proti tomu, co za peklo zažívám já. Můj byt je opevněný a odvětrávaný jen klimatizací. Víte proč? Nesnáším kuřáky. Jak ucítím ten smrad z jejich cigaret, hned cítím jak mi do těla pumpují jedy a rakovinu! Nechodím do restaurací, nechodím ani po ulici, kde jsou jich mraky a protože ti smraďoši kouří i doma, musím odvětrávat svůj byt, jinak bych umřel!“
Tu slečna A dostala nápad: „Přece nechcete, aby nás takhle týrali! Všichni ti masoužrouti, pejskaři a kuřáci! Sepíšeme petici a zakážeme jim to!“
A jak řekli, tak udělali. Sháněli podpisy, prosili, upláceli. Nakonec se sešlo dost podpisů, aby svůj návrh předložili vládě a ta, aby jim vyhověla, všechno zakázala. Maso se nesmělo jíst, protože je nezdravé a zabíjí se kvůli němu zvířata. Psi se nesměli venčit ani s nimi majitelé nesměli na veřejná místa a ti větší než dvoukiloví museli být pro jistotu hned utraceni, aby nikomu neublížili. Kouření bylo ihned zakázáno, protože kuřáci svou neřestí ohrožovali lidi ve svém okolí.
A bylo to. Slečna A, paní B i pan C si spokojeně mnuli ruce. Jenomže netušili, co způsobili. Pan D nenáviděl holuby a tak je nechali vystřílet. Paní E vadila hlasitá hudba a tak se nesměla pouštět. Slečna F zase považovala za nezdravé kosmetické přípravky, takže všechny byli zničeny. Pan G nechtěl, aby lidé používali mobilní telefony, paní H zase aby seděli na trávníku. Pan J byl alergický na včely a med, slečna K zase na oříšky. A tak dále a tak dále…
Z normální země, kde všichni tito lidé žili, se brzy stala pustina plná zákazů a příkazů. Lidé seděli smutně doma a koukali z oken a všichni čekali, co bude zakázáno zítra. Chroupali kořínky a sušenky ze zdravé výživy, myli se ve studené vodě (horká škodí zdraví!), bez telefonů, televize a počítačů, v kousavé vlně (ta jediná je zdravá a přírodní!), děti se nudili, protože škola je omezuje v jejich svobodném vývoji a sport je pro ně zase příliš nebezpečný a večer tito smutní obyvatelé kdysi šťastné země zírali do tmy (protože elektřina je nebezpečná a ze svíček se uvolňují nezdravé výpary) a toužili, aby vše bylo zase jako dřív.
Někdy v té chvíli si tři přátelé, A, B a C povzdechli: „Kéž bychom byli bývali tolerantnější.“
No, řekla, bych, všechno má mít nějaké meze – tolerance i pravidla, a musí se najít nějaká rozumná míra. Každý si musí svůj způsob života určit sám, ale pokud on sám nemá dost ohleduplnosti, aby tím neobtěžoval okolí, tak se o to holt musí postarat zákon. Takže proto má smysl, že psi musejí být na vodítku. Souhlasím i ze zákazem kouření na zastávkách MHD [ač se to moc nedodržuje] a v restauracích, protože proč by ostatní ten jejich smrad museli čuchat? Příjemné to opravdu není a plíce jim to zamořuje podobně jako kuřákům. Dost restaurací má oddělené prostory, kde se kouřit smí a nesmí, což je samozřejmě taky rozumné řešení.
Jo a o tom to je – kde končí rozumná míra a začíná omezování? 🙂
To už asi záleží na těch jednotlivých případech.
Jako třeba pokud jde o tu hlasitou hudbu nebo kouření, měla by být na místě nějaká ohleduplnost, aby nebyli obtěžováni ostatní spoluobčané.
Pokud jde třeba o to, jak se kdo stravuje nebo jakou používá kosmetiku, tam z hlediska obtěžování ostatních lidí myslím žádný problém nevzniká. Svobodu považuji za důležitou, ale nesmí být v konfliktu s právy jiných lidí [např. pokud moje hlasitá hudba ruší ostatní v bytě, dám ji slaběji nebo do sluchátek.]
I když to tady asi nepatří ,tak nejvíc netolerantní je Onnea,to je nejděsivější hrůza na internetu,hnus.Velmi zlý "člověk" měla by už vypadnout z netu a dát lidem svátek,tolik liďí ji už nasnáší,nachápu proč pořád otravuje a přitom o hudbě nic neví
Petra: Dovolím si nesouhlasit, Onnea toho o hudbě a zejména té gothické ví velmi mnoho. To, že se občas zdá být nesnesitelná se svým poučováním je pravda, nicméně ona bojuje za správnou věc a snaží se, aby gothická subkultura měla o něco lepší jméno a navrátila se ke svým kořenům. Netolerantní jsou zloghotyci kteří to nejsou schopni pochopit;)
S Onneou jsem se taky setkala a myslím si své. Sice sama nemám ráda pozérské zloghothyky, ale Onnea je opravdu netolerantní a mám z ní pocit, že si myslí, že o gothické subkultuře ví nejvíc na světě. Svými útoky na každého kdo s ní nesouhlasí asi gothic subkulturu v tom nejlepším světle neukáže. Tím jí neberu, že ví hodně. To určitě ví, ale jde taky o to jak se člověk prezentuje.
marieke: ano, to máš pravdu:) netolerance je blbá věc;)
opět žasnu nad tvými články…ty by sipřečetl prostě každý…máš je tak do hloubky zpracované … prostě jsi jednička 😉
Co se týče Onney..je všude, kde je něco blbě, je i tam kde je to dobře a ona má jiný názor, který podává trochu "jiným" způsobem, ale můj blog ještě nenavštívila, čili si nemůžu st+žovat ;o)
jj vzdycky jde jen o tu spravnou mez:)
Ty komentáře, to je teda něco.
Snad je to jen moje obava, ale zdá se mi, že právě k zakazování všeho "omezujícícho, nespravedlivého, nedejbože škodlivého" naše společnost směřuje.