Byla nebyla jedna probděná noc. Za okny měsíc, v hrnku chládnoucí čaj a v hlavě myšlenky, které jazyk nestíhá zpracovávat. A tu probdělou noc se zrodila v mé hlavě následující myšlenka. Jaké asociace mě k ní dovedly už se neptejte, najednou tam prostě byla, zavířila vprostřed místnosti pravdou a zase si odlétla bůhví kam…zůstala po ní jen vzpomínka a teď už i tento článek.
Člověk nikdy nemůže mít všechno.
I když získá vše co chce – od hmotných statků až po hodnoty
jako je láska, štěstí, zdraví nebo moc, i když získá úplně vše,
o čem kdy snil a v co doufal, ani pak nebude mít všechno.
Proč? Protože nebude mít nic, po čem by toužil.
Hodně často nad tím přemýšlím kupodivu ve chvílích, kdy hraju hru The Sims. S množstvím cheatl je hra snadná, moji simíci mohou mít dost peněz, přátel i splněné všechny své životní potřeby. Mým simíkům nic nechybí, ale hra ztrácí své kouzlo. Není oč usilovat, o co se snažit. Všechno je ihned na dosah ruky.
Z toho důvodu mě strašně děsí představa křesťanského ráje. Všichni jsou šťastní, každý má dost jídla i pití, neexistuje smutek, smrt ani zkáza, všichni se milují a žijí v blahobytu…brrr! Pak skončíme jako ti simíci ve hře, kterou není proč hrát. Všechno máme, tak proč ještě žít? Proč toužit, když vše je na dosah? Proč se snažit, když máme všechno?
I ten Arabelin prsten je věcička, která usnadňuje práci i život, ale lásku nebo zdraví vyčarovat neumí. Láska, zdraví, umění, štěstí, radost, hojnost, to vše jsou věci, které když si člověk nezaslouží, tak si je neužije, nepochopí je a nebude si jich pranic vážit. Ale i ten, kdo si své zdraví pracně vybuduje denním cvičením a zdravou stravou, i ten, kdo kvůli své lásce obětuje vše, co obětovat lze, i lidé, co pro dosažení svého cíle udělají maximum nakonec stanou na vrcholu a zjistí, že je to všechno, že dosáhli cíle a před nimi už nic není.
Ještě, že svět je tak krásně spravedlivě nespravedlivý a když nekomu dá lásku, upře mu zdraví. Někomu dá bohatství, ale ne lásku. Jinému dá nadání, ale štěstí se mu bude vyhýbat obloukem. A tak každý z nás má něco, co vlastní a něco, o co musí usilovat. A že toho často nedosáhneme? Vždyť právě to usilování je život!
Šetřit si na dovolenou je součástí požitku z toho na ni jet. Toužit po svém partnerovi, který žije na druhém konci republiky je součástí krásného vztahu. Bez hladu si nevychutnáme jídlo a bez únavy spánek. Ta cesta k požitkům, prožitkům a hodnotám je stejně, ne-li ještě více důležitá jako ony samy. A i když zdoláme jednu horu, dost dalších jich budeme mít ještě před sebou. Vlastně možná vylézt na první horu znamená vidět až na obzor a spatřit tam další vrcholky, které chceme pokořit.
A to je život:) Touha a cesta, cesta a touha. A někdy je cílem cesta sama, ale to už je jiná pohádka:)
AHOJKY…. PROSIM POMOC MAM CLANOK NA BLOGU TAK PROSIM PRECITAJ SI HO A POMOZMI… PROSIM.. PA 😀
Fuj, ustup satane! Já ti dám článešek!
Mno ráj… představuju si ho ani nevím jak. Věřím na minulé životy, věřím že jednou se konečně přestanu do toho koloběhu života vracet a budu pobývat na onom světě. Kdoví jaké to tam je. Snad je i možnost si říct, nebaví mě to.. pusťte mě zase na chvilku na zem 🙂 skoro se na ten nářez po smrti těším.
No, vždycky jde hledat něco nového. Život není hra, v životě je daleko více možností, proto lidé budou mít vždycky co objevovat, nikdy nenastane stav, kdy má člověk vše. Dnes jsou ale možnosti sraženy systémem. Proto už neusiluji o to, co chci, ale o to, co je možné.
Jinak ráj si představuji jako místo, kde každý může dělat to, co chce a lidé tam mají stejné možnosti:)
Zase jednou článek, s kterým můžu stoprocentně souhlasit a ztotožnit se s ním. I u sebe jsem v jednom článku napsal: "Dejte romantikovi šťastnou lásku a nebude mít pro co žít, pro co se obětovat a bojovat."
Ale kupodivu znám pár lidí, kterým vychází vše a jsou šťastní. Ještě lepší na tom je, že na obou mi hodně záleží. Já bych takhle šťastný být asi nedokázal, něco by mi na tom nesedělo.
Týká se to taky lásky…podle mě neexistuje…v mém životě neexistuje, ale jsou chvíle, dky jsem šťastný a nestěžuju si, jenže ty nidky netrvají dlouho. Za pár týdnů, dnů nebo někdy i hodin vše pomine. Ale kdyby nebylo po čem toužit, pro co bojovat, nebavil by mě ten šťastný pohodový život. Asi to i souvisí s mládím. Až budu stařec, budu chtít klid a jistotu, ale to ještě bude chvíli trvat 🙂
zkráceně: when all your wishes are granted, all of your dream are destroyed. Je to pravda 🙂
Zajímavá úvaha. A je to pravda. Když to vezmeš do důsledku – pořád se mluví o štěstí. Kdy jsi byla naposledy šťastná? Asi v okamžiku, kdy se ti něco podařilo. (Stěstí má mnoho podob, šťasný je člověk když dostane prémie, šťastná je maminka, když zrovna porodí krásné a zdravé miminko, šťastná jsi když složíš zkoušky ve škole a postoupíš dál, šťastná jsi když si koupíš nádherně voňavý parfém nebo šperk, kolem kterého už dlouho chodíš. Ale šťastná jsi jen chvíli, pak zase přijdou normální starosti, voňavka už není nic nového a šperk sice nosíš, ale už se ti líbí nový. Prémie jsou utracené, zkouška sice dobře dopadla, ale čeká tě další,a miminko je sice krásné a zdravé, ale pořád brečí a má hlad a ze všeho roste…)
Takže ano, máš pravdu, že nestačí být šťastný, když nevíš jaké to je být nešťastný. Že není den bez noci, nížina bez kopců, a dvě strany mince… Asi je důležitá cesta. A ty okamžiky, kdy je člověk šťastný, jsou taky důležité – kdyby byla cesta jen samé pachtění bez radosti, k čemu by byla?
Omlouvám se za dlouhý komentář.
Vím přesně, co máš na mysli, já nad tím přemýšlím docela často. A dospěla jsem k názoru, že bych nechtěla mít ideální život, kdy bych měla všechno a neměla bych po čem toužit.
Naprostý souhlas. Tento názor zastávám už dlouho, napsala jsi to výborně. Děkuji 😉
No, co na to říct?
Někteří lidé si myslí, že až se odprostí od tužeb a emocí budou šťastní, ale budou to pořád lidé? Vždyť to co z nás dělá lidi jsou právě ty emoce, tužby, sny…
Vemte nám všechno, ale naděje a sny zůstanou, dejte nám všechno, ale bez ničeho, po čem bychom mohli toužit sejdeme.
Touha, ať je jakákoli se stává hnacím motorem člověka a ať už je cesta sebeklikatější, sebeplnější překážek a sebeobtížnější, většinou stojí za to vydržet. Vždyť, čím těžší cesta, tím sladčeji chutná vítězství.
Můžete se ptát, co pak?
Nová výzva, nový sen, možnosti jsou nekonečné a cokoli co vás udělá šťastným, opravdu šťastným, stojí za tu námahu.
Radujte se a smějte, život, A´t už se k**ví jak chce, stojí za žití.
úžasná, ale pravdivá úvaha…
Velice zajímavá úvaha. Souhlasím s ní. Člověk potřebuje nějaký cíl k životu, a pokud ho nemá, pak jeho život nemá smysl.
Úplné štěstí neexistuje. Vždy je po čem toužit. Člověk jde za nějakým cílem a když ho docílí, pak zjistí, že touží ještě po něčem jiném nebo momentálně chce zase něco víc. Takový je ale člověk a jeho povaha. Pořád po něčem touží a chce dosáhnout svých cílů.
Já si nemyslím, že u člověka platí "když něco chce, dejte mu to a on už nebude mít pro co žít"… Prostě to dostane a najde si něco jiného. Člověk je od přírody tak nějak "nastaven", že když má tohle, chce tamto, když dosáhne onoho, prahne po něčem jiným. Jsme tvorové věčně nespokojení, ale kdybychom nebyli, tak dodnes sedíme na stromech. Nespokojenost je motorem k sebezdokonalování. (Už nevím, kde jsem tohle moudro četla. 🙂
Jů!ty hraješ sims?!To já miluju!
JInak velmi zajímavá úvaha,nechtěla bych mít dokonalý život – mít všecko na co si vzpomenu…to by nebyl život!
Opravdu zajímavá úvaha. A taky pravdivá. 😉
Napsala jsi to krásně a pravdivě Lúmennko 🙂
The Sims si někdy zahraju taky, ale pravda…stále s to hrát nedá…stále opakující se kolo…
Nechápu bohaté lidi, kteří si kupují co jen mohou…a jak se říká, že lásku si nekoupíš? Zdraví si nekoupíš, ale povrchovou lásku si může koupit každý…
Touha, chtíč, smilstvo…smrtelný hřích nebo součást našeho života?!
Vybírám si to druhé 🙂
Krásné, perfektní, přesné. Děkuji.