Úvodu netřeba. Snad jen, že tento článek je z pera mého přítele Mamuta a pojednává o Čajráži, jejíž založení jsem avizovala zde. Tento text hovoří o jejím založení, ale bohužel také o jejím konci…
Tento článek má za úkol informovat „štamgasty“ jedné brněnské undergroundové čajovny o osudu jejich oblíbeného „podniku“, který je nyní zavřený. Taky ale vypráví příběh o tom, jak vzniklo hodně zvláštní místo v ruchu města, místo, kam mohl kdokoliv zajít na šálek čaje a kus pohody. Místo, jehož účelem nebyl jenom zisk a peníze…
„Všem pozůstalým s lítostí oznamujeme, že dne 5. 11. roku 2010 nás opustila Čajráž, naše oblíbená čajovna, nekomerční autonomní prostor a podle některých lidí „hašišové doupě“. Zabita byla omezeností a zbytečnou nenávistí několika hloupých lidí…“
Asi nějak takhle by se dal sesmolit úvod parte, které by vyjadřovalo zánik „underground tea clubu“ v centru Brna. Čajráž, tak se ono místo jmenovalo podle svého vzhledu – byla to totiž garáž, která byla vevnitř zařízená jako čajovna. V nabídce byly jen dva druhy čaje (zelený a černý) a do vodní dýmky se cpaly sotva tři druhy tabáku, ale kouzlo čajovny bylo v něčem jiném – za pohoštění se platilo formou dobrovolného příspěvku do kasičky v podobě malého červeného autobusu. Čajový výčep byl založen s účelem zpřetrhat komerční vztahy, které se nám nyní snaží většinová společnost vnutit a poukázat tak na to, že mezi lidmi může všechno fungovat i na základě domluvy a dobré vůle, nejen díky businessu a represivní legislativě.
A tak to taky i tři týdny, co Čajráž existovala, opravdu fungovalo. Věřte nebo ne, nálada zde byla vždycky skvělá a lidé plnili autobus dostatečně a přitom podle svého svědomí. Ten, kdo neměl peníze, tak přispěl příště, ten, kdo měl, tak hodil něco navíc a všichni byli spokojení, popili čaj, zakouřili vodní dýmku a šli domů. Tento undergroundový koutek začínal mít opravdu svoji nezaměnitelnou atmosféru a hostů každým dnem přibývalo. Na pultě „knihovna a bazar“, určeném k distribuci nezávislých tiskovin, výrobků a výtvorů našich hostů se začaly objevovat první věci a my se občas nestíhali otáčet. Na kulturním plánu byl Den malování mandal a Den deskových her, výhledově jsme přemýšleli i o malém koncertu či jam session….ale vše nakonec zůstalo a asi i zůstane nevykonáno, neboť jednoho dne se na dveřích objevil přilepený papír od firmy Ager s. r. o. , na kterém byl text o „nelegálním využívání nebytových prostor“ a výzva k okamžitému přerušení činnosti čajovny…
A bylo vymalováno.
Vzhledem k tomu, že garáž měl majitel pronajatou od města (nebyla v jeho soukromém vlastnictví) zbývalo jen požádat o svolení Magistrát města Brna. Chtěli jsme tak učinit, ale na příslušném úřadu nám sdělili, že za celou aférou není udání jednoho člověka, ale celá petice podepsaná všemi nájemníky domu, v jehož přízemí se Čajráž nacházela. A při jejím podání prý nebylo šetřeno slovy jako „doupě hašišáků“ či „sídlo bezdomovců“ a podobně. Přitom nikdo ze sousedů, kteří do jednoho petici podepsali, se nikdy v čajovně ani podívat nebyli…
Inu, žijeme v době ignorance, předsudků a lidské omezenosti. Jestli si někdo myslí, že toto je minulostí, hluboce se podle mě mýlí- s čírem na hlavě práci člověk nedostal dřív a nedostane ji ani dnes, a tento příklad mluví za všechno. Pokud dnes děláme něco, co je nezvyklé a vybočuje z řady, tak je to většinou považováno okamžitě za špatné…
Ale dost už nářku. Názory kolektivu, který Čajráž založil, na postup jak prostor získat opět zpátky se v mnohém rozchází a i díky tomu už pravděpodobně tento unikátní projekt zmizí v propadlišti dějin. My však musíme hledět dopředu a vzít si zkušenosti, které nám tato epizoda dala – to, že nekomerční prostor placený příspěvky může fungovat. Mnozí SI MYSLÍ že ne, že je to hloupost, ale my teď VÍME že to hloupost není a můžeme s tím leccos udělat.
Osud Čajráže, minimálně takové, jaká byla doposud, je zkrátka nyní ve hvězdách. Ale to, co s tímto nápadem uděláme, ať už já nebo právě ty, kdo v tuto chvíli čteš tyto řádky, záleží na nás a naší odvaze.
Proto vyzývám každého, komu se tento nápad líbí nebo má návrh vytvořit něco podobného, ať o sobě dá vědět na můj mail MMMamut@seznam.cz.
Každý nápad bude vítán:)
Někteří lidé jsou strašný svině… Věřím, že to byla skvělá čajovna, báječný místo pro chvilku klidu a relaxace. Já pocházím z malého města, kde je taková čajovna nemyslitelná, i když vím, že by o ní spousta lidí stála, a já sama bych v nějaké dobré čajovně byla pečená vařená. Bohužel, lidem asi přijde lepší, když se dnešní mládež poflakuje po začouzených diskotékových barech, ve kterých se i děti mladší patnácti let bezproblému dostanou k drogám (a to si nedělám srandu, jeden takový podnik tady skutečně existuje).
Doufám, že něco ještě vymyslíte, a Čajráž zachráníte. Moc bych vám to přála. 😉
Výborně. Prej hašišové doupě 😀 tu sbírku exotů co se podepsala na petici bych chtěla opravdu vidět 😀 hospoda by se jim líbila víc nebo co?
Je to škoda, když dělá člověk něco nejen pro svou radost, ale i pro radost druhých, a pak se najde pár nepříznivců/závistivců a je po všem. Lidem v této době se nic nelíbí a vždycky se na všem najde něco k negativní kritice. Třeba kdyby se aspoň přišli podívat. Jinak držím palce, ať se vám povede nějaká ta záchrana 🙂
Takhle už to prostě v dnešní době chodí, lidi jsou škodolibé svině a jeden nikdy neví, s čím zase přijdou příště.
Přeju Vám, abyste našli nové prostory, kde bude Čajráž fungovat a nikdo Vám do toho nebude kecat a podepisovat hloupé petice. Držím palce, ať se Vám podaří takové místo najít…
Hašišáci, ano, to jsme my, lidi, kteří si chcou na chvíli odpočinout od ruchu velkoměsta, popovídat s přáteli a nedívat se neustále do nějakého jídelního lístku a nepočítat každou korunku. Už teď mi Čajráž strašně chybí a pevně věřím, že ze svého popela jednou znovu povstane. Protože tahle punková sebranka, která mi tak přirostla k srdci, na to prostě má a může dokázat, že věci můžou fungovat i jinak, než jak jsme zvyklí.:)
Zkrátka a dobře – doufám, ba dokonce věřím, že to jednou vyjde znovu a líp.:) Lidská omezenost a ignorantství přece není silnější než svoboda a dobrá vůle.:)
Nezlob se, ale já tu vidím spoustu chyb. proč se nedalo vědět předem nájemníkům toho domu, vyžádat si písemný souhlas? Otázka maximálně několika dní…když se cokoliv zakládá – měl by být udán důvod a činnost, vidím chybu v celkovém přístupu organizátorů…pankáč dostane práci, když bude mít školu, bude šikovný a bude chtít dělat…
Do Brna mám v plánu jet o některých z následujících prázdnin a když jsem tu četla o vzniku čajky, říkala jsem si, že bych se došla podívat (i když, jak se znám, stejně bych nakonec chvíli okouněla před "garáží" a pak odešla, protože bych se styděla jít dovnitř, ale co).
Je vážně hnus, co lidi dovedou. Sepsat petici pro zavření prostor, v nichž nikdy nebyli, a do kterých rádi chodili lidé, byť se podepisujícím nelíbili… Jeden velkej hnus.
Držím palce, ať se vám podaří Čajráž znovu otevřít…
To co se stalo s Čajráží mě vážně moc mrzí. Doufala jsem, že se tam někdy podívám až budu mít cestu do Brna. Věřím, že to muselo být opravdu hezké místo. Doufám, že přes to všechno to jen tak nevzdáte a časem se třeba zase pokusíte o něco podobného. S kamarády jsme taky plánovali založit vlastní čajku u nás ve městě, ale skončilo to jen u těch plánů a planých řečí. Hold chyběl nám tam někdo dost akční a bláznivý, kdo by to myslel dostatečně vážně a byl by dost odhodlaný.
Hold svět je jaký je, ale naštěstí tu jsou tací jako vy, kteří do něj přinášejí spoustu pěkného i když to stojí spoustu úsilí a někdy i spoustu pádů než se podaří danou věc uskutečnit.;)
Přeju tedy hodně štěstí, pevnou víru a příznivé okolnosti k znovuoživení Čajráže či něčeho podbného.:))
Tak… zdravím Petru. Jak vidím, tak mnoho lidí mnoho baví Brno. Hmm…
[7]: Když nad tím tak přemýšlím, asi bych se po přečtení popisu taky hodně styděla tam jentak sama vejít… člověk neví kdo, nebo co tam na něj vybafne… holt typická lidská vlastnost. Když to neznám, tak se toho bojím… a to narážím nejen na sebe, ale i na lidi, co udělali tu petici. Proč se nešli podívat, to mi příjde divné… nehlučeli jste třeba?
Ale podle mě by to šlo zrobit znovu. Udělat čajovnu v nevyužité garáži/sklepě/půdě někoho z kámošů, známých, možná by to šlo. Třeba by se dala pronajmout znovu jiná garáž s tím, že by se to domluvilo dopředu s lidmi, kteří bydlí okolo.. donést jim buchtičky, hezky se usmívat a dělat veliké hodné svatoušky… to už by asi petice nevznikla, kdybyste dopředu okolo-bydlícím vlezli do zadku, ale to je jen taková úvaha. V životě jsem nedělala čajovnu v garáži.
Já to prostě musím napsat znovu…je neuvěřitelné, jak dokáže lidská tupost, netolerance a naprostá ignorance zničit ten kousek pohody, který nejen pro mě Čajráž ty tři týdny představovala…
ale stejně věřím, že se povede ideu Čajráže udržet naživu, ať už kdekoliv.
Složili jsme se kdysi na Národní divadlo, tak proč ne na Čajráž? 🙂
Grrrrrr….. opravdu nejhorší je že se o něčem vždy dovím až když to skončí… fakt mě mrzí že jsem čaráž nestih navšívit za jejího původního provozu. Ale to vůbec nevadí… protože jakmile se dobrého nápadu chytnou dobří lidé tak to neůže mít jiný než dobrý konec… i když cesta byla lemována drobnými peripetiemi…..
Těším se na znovuotevření 🙂
[10]: Já bych se nebála toho kdo, nebo co na mě vybafne. Ale jsem všeobecně stydlivý člověk a spíš by mi dělalo starost, co si o mě budou myslet tam, kam vejdu… *nějak se do toho vysvětlování zamotala*
Ach jo, to mě mrzí. Ale na druhou stranu musím souhlasit i s Blackym, i když mě nezměrně mrzí, že Čajráž zhynula. Nicméně, pokud budete s něčím potřebovat pomoct, tak ráda pomůžu.
[6]: nájemníky nikdo nijak neomezoval, prostor kde jsme byli jim nepatřil, nebyl tam hluk, nikoho jsme nerušili. Proč by museli souhlasit s tím, že si někdo do svého (pronajatého) prostoru pozve své hosty? Proč by k tomu musel dát písemný souhlas někdo, koho se to de facto netýká? A k té druhé věci – vypadáš divně a žádal jsi někdy o práci? Dříve jsem měla červené vlasy, gotický hadry a piercing v obočí a byl problém všude, nikde mě nechtěli vzít. Teď když mám vlasy zelený a náušnic plný uši, tak by mě vyrazili už ve dveřích. My si nestěžujem, my chcem být jiní, ale nechápem, proč to všem lidem tak moc vadí.
[15]: No Lum, nechci být za hnidopicha, ale já bych gothika, nebo zelenovlasáče s kýblem náušnic do práce taky nevzala 😀
[16]: a to já třeba jo, protože takových lidí znám hodně a jsou mezi nimi ti nejlepší lidi, jaké znám.
[16]: Ech, a to jako proč? :-O Gotik nebo zelenovlasáč nemůže být dobrý zaměstnanec? Nebo byl schopný vystudovat jen zvláštní školu či co?
Na druhou stranu takoví lidi asi nestojí zrovna o ty dveře, které se jim jen kvůli vzhledu zavřely 🙂
zvláštní je, že já vypadám opravdu DIVNĚ a nikdy jsem nikde problémy neměla. Když se jdu ucházet o práci, svůj vzhled nějak zmírním, vypadám elegantně – nemám problém jít za dámu. V normálním životě vypadám tak, ýže mnohdy zastavuju provoz a jsem jedna ze tří, čtyř takových lidí v Plzni, takže žádnej gothik, kterých je pár na každém rohu. A s lidmi i institucemi přesto vycházím dobře. Tyhle předsudky jsou pro mě naprosto pochopitelné, i když jsou občas nepříjemné. Ty bys, Lum,zaměstnala někoho, kdo vypadá ne-podle-tvého-gusta? (nemluvíme o pankáčích atd, ale třeba o holce, co vypadá jako děvka nebo o nějakém novém druhu avantgardy, který je i na Tebe moc avantgardní). Souhlasím s Alue, je to normální. Čajráže je mi líto, i když do takových podniklů nechodím (mám raději klasickou komerci), věřím, že to byl projekt který jste dělali se zapálením. A právě proto myslím, že ho znova dělat budete.
Prostě Lumenn, ty zbožňuješ alternativní lidi, oukej, myslíš si, že jsou mezi nimi ti nejlepší, které znáš, ok, to je tvůj názor. Ale pak je tu ještě jeden svět plný zajímavých a skvělých lidí rovněž se zálibou v alternativě, ačkoliv tak třeba nevypadají, oblékají se komisně a proudově a nevidí v tom žádný problém. To je jedna věc. Pokud jde o čajráž – zamysli se nad tím, zda byste bez problémů přijali člověka absolutně nealternativního vzhledu, v bílých kalhotách a žluté košili, s nagelovanou hlavou a zálibou v Backstreet boys…První dojem by byl stejně špatný, jakým vy působíte (se zelenými hlavami) na okolí…ale uvnitř může být člověk úplně jiný, zajímavý a inspirativní…myslím, že tvoje smýšlení o světě má spoustu nedospělých trhlin. Jinak jed mi vašeho projektu líto, ale dříve, než bych nadával na nespravedlnost systému, uvážil bych nejdříve všechny možnosti, které jste mohli vyčerpat počínaje s domluvou s okolními obyvateli…vaši otázkou by nemělo být: Proč my nemůžeme? Ale naopak, proč by oni měli snášet vás, když jim nic náležitě nevysvětlíte?
Mimochodem underground life nespočívá v tom, že člověk hraje na bubínku v podchodu, či metra, vybírá peníze a pak jde domů a dá si steak do maminky…nemluvím konkrétně o tobě, ale jde mi o to, abychom undergound a "undergound" náležitě pochopili…
Těším se na odpovědi kohokoliv z vás
Mimochodem k tomu pankáči, který nemůže najít práci: Zaměstnavatele vážně nezajímá nějaká podivná existence (jakkoliv mi může být sympatická) s půl tunou železa v obličeji…jde o firmu a tam musejí zaměstnanci dodržovat jistá pravidla…
[20]: proti lidem ve žlutý košili co mají rádi BB nemám vůbec nic, o to jak člověk vypadá jde přece až v poslední řadě, důležitý je, co ho baví, jakej je a o co mu v životě jde. Nepovažuju se vůbec za altwernativního člověka, na tohle slovo jsem dokonce naprosto alergická a "být alternativní" je v dnešní době příšerná póza. Mám možná zelený vlasy a hraju s Mamutem v podchodě, ale jen proto, že mě to baví a ne proto, že tím proti něčemu bojuju nebo jsem nějak coll alternativní:) Myslím, že ve mě hledáš něco, co jsem nikdy nebyla.
Je fakt, že celej problém kolem čajráže byl mnohem složitější, než jak ho shrnul Mamut, ale v zásadě šlo vážně jen o to, že jeden soused měl zálusk na onu garáž a jakmile zjistil, že tam je čajka, začal se snažit, aby nebyla a on vytouženou garáž získal pro sebe.
A proč by ti lidi měli snášet nás? Třeba proto, že s námi vůbec nepřicházeli do styku, nijak jsme je neobtěžovali ani hlukem ani ničím jiným a vzhledem k tomu, že se do čajráže vcházelo z ulice tak jsme ani nechodili do jejich domu. Ergo – jako bychom tam nebyli. Šlo jen o hamižnost a pár zlých slov od jednoho člověka a hned každej ochotně sepisoval petici. Co kdyby náááhodou…;)
I kdybysme byli banda skautíků s buzolama nebo čtenářský klub důchodkyň, dopadlo by to stejně. A to je to, co nás štve a na čem teď pracujeme, aby se to už nikdy nemohlo opakovat.
Já to ale stále nechápu…proč jste se předem nedomluvili s obyvateli okolních domů? Tohle zdůvodníš jak? A ohledně tvému pohledu na alternativu a vnímání sebe sama si myslím své…:)
[24]: jj protože mi vidíš do hlavy, čteš mi myšlenky a setkal ses dozajista s tím, jak kopu do šampona bezmocně ležícího na zemi:D ale no tak:) A proč jsme se nedomluvili s obyvateli okolních domů? Inu, třeba proto, že jim do toho nic, ale vůbec nic není? Koho si zveš do svého bytu/garáže/zahrady je jen a jen tvoje věc a pokud tím nikoho neobtěžuješ, nikdo ti to nemůže zakázat. Tak třeba proto:)
Ahoj Blacky, ja jsem Cajraz stavel a zaroven v ni z vesela delal. Byli tam fakt skvely situace, ktery se ti nikdy nikde jinde nestanou. Prectav si ze k nam do cajky prisel mlady par s 5L demizonem vynikajiciho jablecneho mostu a zacali ho pit. Tohle stat se v hospode, tak jim vedsinou zakazou most pit, cisnik vyhodi hosty a oba si akorat tak navzajem skazi naladu (nebo jim pit vlastni piti zakaze a naladu si skazej stejne). V Cajrazi , to ovsem vypadalo jinak, cisnik dovolil aby si hosti svuj most vypili a hosti zas dali napit cisnikovi (aniz by je zadal) a vsichni byli spokojeni… mimochodem opravdu vsichni, protoze par s mostem dal napit opravdu vsem :-D…
takovich situaci bylo mnohem vice.
Kazdopadne lidi co nici tyhle skvela mista, ktera jsou i pro ne samotne, jsou hlupaci. Je to jako by jsi dostaval od nekoho zadarmo jist a za to bys ho zabil, prehnane receno.
A vlasy, nebo vzhled v tomto nehrajou zadnou roly. Pokud nekdo rozdava cukr a dostane za to bicem, tak je to spatne a muze poslouchat treba lunetik 😀
[26]: dík za vyjádření, Horseťáku:)
Nebo když tam došel ten postiženej kluk, tos tam myslím nebyl, to jsme tam byli jen s Mamutem. Sice každýho otravoval, že na všechny furt mluvil a dožadoval se pozornosti ("říkej mi stejku, mě to nevadí":)), ale zdravej nebo postiženej, do čajráže mohl přijít kdokoli a když se choval přátelsky, byl vítán s otevřenou náručí:)