Když už jsem dnes v noci načala skautské téma, tak ho dokončím. Mezi lidmi koluje mnoho mýtů a polopravd o skautech a já je chci konečně alespoň touto cestou uvést na pravou míru a taky uvést skautské laiky alespoň trochu do téhle problematiky – takže sbalte si kápézetky, jdeme na to.
O skautech si mnozí myslí, že jsou to upjatí puritáni, abstinenti, vegetariáni a ekologové. Nevím, kdo s tím blábolem přišel – je pravda, že třeba Foglarovy knihy evokují dojem čestných a správných hochů (a děvčat), ale ke skautským ctnostem se výše zmíněné vlastnosti nijak nevztahují. Je pravda, že mezi skauty je více lidí, kteří žijí zdravě, nekouří a nepijí alkohol, ale mnohé akce, na kterých jsem byla (a to nejen ty s mým oddílem) potvrzují, že skauti se umí dost dobře odvázat, napít se (i opít se) a protančit celou noc na diskotéce. A většinu sprostých vtipů jsem se přiučila právě od svých skautských přátel:). Někoho taky může zmást oddělování kluků a holek do oddílů dívčích a chlapeckých, ale samozřejmě že existuje taky obrovské množství oddílů smíšených – těžko říci, kterých je víc.
Oddělování má ale spíš praktické důvody – holky a kluci všech věkových kategorií mají trochu odlišný způsob zábavy a tak zatímco malé holčičky-světlušky se baví u kreslení obrázků nebo zdobení velikonočních kraslic, kluci-vlčata by se ukousali nudou. Totéž platí i pro skauty a skautky a tak třeba kluci jezdí s oddílem rybařit a holky zase dají přednost sbírání bylinek a lisování herbářů. Ve smíšených oddílech je nutné program pro obě pohlaví skloubit, aby se ani jedni nenudili, což, jak vím z vlastní zkušenosti, je občas více než obtížné.
Se skauty a ekologií se pojí taky kdejaký žvást, ale je pochopitelné, že skauti mají k přírodě vřelejší vztah, než ti, kteří ji znají převážně z televize. Ono by nikomu neuškodilo, kdyby papírek nebo jiný binec neházel na zem, ale do koše. Taky musím objektivně přiznat, že po skautské akci je místo krásně uklizené, kdežto po metalovém koncertě se musí sjet popeláři z celého okolí.
Skauti taky nemusí dodržovat nějaká pravidla, jak si mnozí myslí. Existuje sice skautský zákon, ale na svědomí každého, jak se k němu postaví. Pro zajímavost ho uvedu:
- Skaut je pravdomluvný.
- Skaut je věrný a oddaný
- Skaut je prospěšný a pomáhá jiným
- Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta
- Skaut je zdvořilý
- Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských
- Skaut je poslušný rodičů, představených a vedoucích
- Skaut je veselé mysli
- Skaut je spořivý a hospodárný
- Skaut je čestný v myšlení, slovech i skutcích
(Mimochodem neopsala jsem ho odnikud, ale zjistila jsem, že ho stále ještě nosím v hlavě.)
Je těžké si tento zákon zapamatovat, ale ještě těžší je podle něj žít – a to nejen na skautských akcích, ale po celý život. Dodržovat „skautské desatero“ chce nejen odvahu, píli ale taky pořádnou dávku sebeovládání; na druhou stranu jsou v něm obsaženy v podstatě všechny důležité morální zásady a měl by být vodítkem pro život nejen skauta, ale každého člověka. Jak ale říkám – nikomu nelze přikázat, aby ho dodržoval, je to jen o rozhodnutí jedince a jeho svědomí.
Existuje však i takový nepsaný skautský zákon, něco ve stylu – jak chci, aby ses choval ke mně, tak se budu chovat já k tobě. To znamená toleranci, zdvořilost a pochopení – snad právě proto se na světových skautských setkáních, která se konají každé čtyři roky, můžou klidně potkat lidé ze zemí, které jsou spolu ve válce, a nebo třeba lidé úplně protichůdných vyznání a politických názorů, aniž by došlo k sebemenšímu konfliktu.
Co vlastně skauti na svých schůzkách dělají, je taky předmětem vtipů a spekulací. Abych jim předešla prozradím vám to. Obvykle se oddíl schází v klubovně (což je budova či místnost různé velikosti, polohy i vybavení, záleží na možnostech oddílu; která je většinou vyzdobená symboly oddílu a skautingu a plná různých táborových věcí, artefaktů, vzpomínkových předmětů, stolů, židlí a nepořádku) jednou týdně ve stejný den a hodinu. Každý oddíl, který tvoří cca 30 lidí, se pak ještě dále dělí na družiny – což jsou skupiny o šesti až deseti lidech, v čele s takzvaným rádcem, a ty mohou mít samostatný program a nebo se celý oddíl schází společně. Čím větší oddíl, tím více družin – a ty potom spolu soupeří v různých hrách, ať už na pokračování, tzv etapovkách, a nebo jen šílenostech na jedno vyblbnutí. Hry mají mnoho podob – od klasických sportů jako fotbal nebo vybíjená, přes různé kvízy a hádanky, až po složité hry s luštěním mapy, hledáním cesty podle kompasu a překážkovými drahami v lese. Záleží jen a jen na fantazii vedoucího – která bývá mnohdy bezedná.
A jaký ty hry mají účel? Kromě pobavení je to zejména vylepšení fyzické (právě ony bojovky, pokladovky a sportování) a psychické (luštění šifer, vědomostní kvízy, paměťové hry) kondice a v neposlední řadě můžou hry plnit i funkci výchovnou – když se z uklízení lesa udělá soutěž „Kdo nasbírá víc odpadků!“ tak je to nejen zábava, ale ještě člověk udělá něco pro životní prostředí.
Hry jsou ale náplní schůzek hlavně pro mladší skauty, okolo patnácti let vás už takové věci moc nebaví a proto existují různé zkoušky od té nováčkovské až po vůdcovskou, kdy se člověk naučí tolik věcí, že mu jde hlava kolem. Jasně, kroutíte hlavou, že zapalování ohně, orientace podle mapy nebo poznávání bylin a dřevin je v dnešní době počítačů a GPSek k ničemu, ale kdo ví kdy se může rozhořet válečný konflikt s použitím jaderných hlavic a pak všechny tyhle znalosti člověk jako když najde. A mimo to – při prolézání trním a hložím, lezení po skalách a lovení ryb holýma rukama získáte fyzičku a taky je to mnohdy docela adrenalin. Akce pro rovery (skauti a skautky od patnácti nahoru) jsou poslední dobou čím dál promyšlenější a kromě klasických skautských dovedností se zaměřují na politiku, enviromentalistiku, umění nebo i fantasy a RPG hry, takže máte zábavu a poučení v jednom a člověk se ještě seznámí s bandou stejně starých a stejně ulítlých lidí.
Kromě her a blbnutí v přírodě jsme třeba my na schůzkách vyráběli různé věci (draky, krmítka, keramiku, korálkové nesmysly), hráli deskové a karetní hry, pořádali jsme diskuze o různých palčivých otázkách dnešní doby (eutanazie, antikoncepce, potraty, problém hladu a nemocí v Africe) nebo jsme prostě společně zašli na bowling, do kina nebo na bazén. Tady hodně záleží na zvycích a i možnostech oddílu, jsou oddíly klasicky skautské, kdy všichni uzlují a vysílají morseovku, i oddíly co na tradice úplně kašlou a večer hromadně vymetají kluby. Nejlepší je zlatá střední cesta, kterou razí většina českých skautů – a tak se umíme orientovat v přírodě, i v populární hudbě.
Známým klišé jsou i skautské tábory, tady sice taky záleží na jednotlivých oddílech, obecně se dá říct, že skautské tábory jsou vcelku tvrdé a náročné, ale zážitky stojí za to. Pro lepší představu – kdo byl někdy na metalové akci, ať odmaže 95% alkoholu a hlasitou hudbu a vymění to za připálený guláš a kytaru – a dostanete skautský tábor. (Jinak řev, blbnutí a špínu ponechejte v nezměněné míře.)
A jak že to ten skauting vlastně vznikl? Byl založen v roce 1907 vojákem sirem Robertem Badenem-Powelem, kterého ani ve snu nenapadlo, že by někdy mohl vést organizaci pro mládež. Začalo to všechno tím, že milý kapitán britské armády napsal knihu pro vojáky o tom, jak se orientovat a maskovat v přírodě: jak být co nejlepší „scout“, tedy zvěd. Jenomže kromě vojáků nadchl hlavně malé kluky, kteří si podle jeho knihy začali hrát. Rozhodl se, že by jim mohl to hraní trochu zorganizovat – a vznikl skauting. Z Anglie se brzo rozšířil do celého světa, všude byli nadšení z toho, že dětem mohou organizovat zábavu dospělí, ale tak, že stále zůstává zábavou a nestává povinností. Líbilo se to samozřejmě i holkám a tak vznikly skautky. První celosvětové setkání všech skautů se konalo v roce 1920 v Londýně a bylo pojmenováno jamboree – což je prý slovo z nějakého černošského jazyka, kterým se nechal Baden-Powel inspirovat na misi v Africe. Díky jeho vojenským zkušenostem vzniklo mimo jiné i mnoho skautských zvyků – podávání levé ruky (je na straně od srdce, původně ale pozdrav vznikl taky od černochů, kteří volnou levačkou dávali najevo, že nemají zbraň), nošení stejnokroje se šátkem a různé rituály jako slib, pozdrav se třemi vztyčenými prsty, nástup a další. V roce 2007 se konalo jamboree opět v Londýně a oslavovalo se stoleté výročí založení. Byla jsem u toho a musím říct, že to byla jeden z nejsilnějších zážitků mého života.
Ale skauting není jak se zdá jenom o zábavě – za druhé světové války, za komunistického Československa a v dalších totalitních režimech byli skauti hromadně stíháni a popravováni. Snad kvůli tomu, že vyznávali hodnoty jako čest, pravda, láska k bližnímu a tolerance nebo měli všichni obavy z jejich hesla „Buď připraven!“. Každopádně mnoho lidí z řad skautů zemřelo v koncentračních táborech, gulazích a lágrech – a právě pro ně stojí mohyla na beskydské Ivančeně, na kterou každý kdo jde okolo položil kámen, někteří dokonce dovezený ze svého bydliště a pomalovaný či popsaný, a tak za pár let vznikl solidně velký val, který se dál rozrůstá.
Rozrůstá se i počet členů skautského hnutí, v současnosti se počítáme na miliony, což je slušný počet členů na organizaci, která začínala s tuctem kluků a jedním vojákem:). Inu snad nás doba počítačů nepřeválcuje a za dalších sto let bude ještě co oslavovat.
Doufám, že vám tenhle článek aspoň trochu rozšířil obzory a že až se budete jednou rozhodovat zda dát svoje dítě do skautského oddílu, uděláte to bez myšlenky, že se jedná o bandu tupců, co dbá na vojenskou disciplínu a nutí děti spát pod stanem. Ony totiž počítače nejsou všechno a ať to zní staromódně nebo ne, praskající táborák je stokrát lepší než televize.
no a?…snad moje věc ne?
Já sice do skautu nechodila, ale bylajsem vycepovaná něčím v určitých ohledech podobným 🙂 Teď umím morseovku, uzluju si čas od času i pro radost (i když na uzlovačce jsem minule hanebně věšela prádlo), mám velké orlí pero z poznávání rostlin a podobně. Takže já skautů a skautkám docela fandím :))
Já osobně zastávám jednu věc, která vystihuje mé zážitky z táborů – výsledek nemusí být kladný, hlavně, když je silný :))))
A dávám ti za pravdu – praskajícímu táboráku se svým kouzlem vyrovná jen máloco. :))))
Cože tě tak najednou zaujali skauti?
Idril – najednou jsem si vzpomněla na léta ve skautu a měla chuť o tom psát:) viz článek Skautem jednou, skautem po celý život:)
Orlí pero z poznávání rostlin???zajimavy…a sbirani bylinek myslim uz taky nikeho nebere*4*
No…k tomu úvodu, že skauti jsou puritáni,vegetariáni a ekologové ještě musím dodat, že někdy před letníma prázdninama se do mě jeden spolužák navážel, že skauti jsou komunistickekj spolek. Prostě zaboha nemohl pochopit, že to tak není, mezi jeho chabé argumenty patřilo třeba i to, že to bylo založeno ve sztejný m roce, jako takový to komunistický cosi (ne pionýr)…
Alka: náhodou….mě sbírání bylynek bere, čajům z vlastnoručně nasbíraných bylinek dokonce dávám přednost.
zuse: jo takových blbečků je bohužel dost a dost. Že skauti proti komunistům bojovali, je nezajímá. A jinak sbírání bylinek je fajn, stejně jako listů a kamenů:) pořád lepší než čučet do počítače jako většina mládeže;)
krásný článek 😀 já do skauta chodím 4 roky a život bez skautingu si nedokážu představit….. předevčírem jsem se vrátila z mého prvního tábora (nechápu, pročjsem tam nejela už předtím), kde jsem slibovala…… a mimo to – máš skvělý blog 🙂