Ještě nedávno se na každé druhé internetové diskuzi řešilo, zda mají lékaři právo od pacientů vybírat těch třicet korun a hodně lidí se tam ohnivě rozčilovalo, že ani omylem.
„Léčení lidí není povolání, ale poslání!“
„Doktoři by měli dělat přesčasi zdarma, je to poslání!“
„Už takhle mají dost peněz, žijou si jak prasata v žitě, vždyť složili hippokratovu přísahu!“
A tak dále. Nebudeme teď ale přemýšlet nad tím, zda šest let studia a těžká namáhavá práce mají právo být dostatečně oceněny. Vlastně tento článek nemá mít s lékaři nic společného. Půjde o trochu jiné léčení – léčení duše. A i to by prý mělo být zadarmo.
Opět ale nehovořím o studovaných psycholozích a psychiatrech, nýbrž o lidech, zabývajících se spíše alternativními metodami léčby – všechny ty kartářky, reikisty, různé regresní a kineziologiecké terapeuty, lidi, co dělají s anděly a meditacemi atd. atd. Možná se ptáte proč tohle téma nedám radši na Posla, ale obávám se poněkud tvrdší debaty a tak se o tom raději rozepíšu tady.
Často se setkávám s názorem laiků, ale i lidí „z branže“, že duchovní práce je poslání a jako takové má být zcela zdarma. Když jsem ještě byla s Kubou, hodně často vykládal karty a pomáhal lidem, aniž by za to něco chtěl. Když mu něco dali, vzal si to, ale sám si o nic neříkal. Chápala jsem to, měl i jiné příjmy, takže proč nebýt velkorysý, pokud jej živí něco jiného. Ale když jsem zmínila pár mých známých, co se duchovní prací živí, byl brzo oheň na střeše. „Kdybych přišel k někomu s ceníkem, hned bych šel pryč; duchovní práce je poslání, máš si vzít jen to, co ti lidi dají…“ a další a další zaběhnutá klišé od jinak chytrého člověka.
Nejenom kvůli němu jsem se rozhodla shrnout nejčastější argumenty lidí, kteří mají pocit, že duchovní pomoc musí být za všech okolností zdarma. A samozřejmě se i pokusit tyto argumenty vyvrátit.
Argument: Duchovní práce je poslání, musí být tedy poskytována zadarmo.
Moje reakce: Tomuhle se vždycky musím smát. Jistě, je to realizovatelné – pokud jsem ale nezdědila miliony po pratetě nebo můj manžel není generální ředitel nějaké společnosti, nemůžu si prostě a jednoduše dovolit stát se charitativní organizací bez nároku na plat. Byť sebevětší poslání mi nezaplatí ani nájem, ani jídlo, ani zdravotní a sociální pojištění. A protože znám hodně lidí, kteří se neživí ničím jiným, než svou „esoterickou praxí“, vím jak je těžké se uchytit a ještě vydělávat, aniž by člověk neměl hluboko do kapsy.
Argument: Člověk si musí vzít jen tolik, kolik mu někdo nabízí, nesmí si říkat o peníze.
Moje reakce: Tohle je velmi ušlechtilá zásada, jistě, pár známých mi tvrdí, že jedině podle toho se pozná správná kartářka, ale ruku na srdce – kdybyste byli klempíř, prodavač nebo třeba zámečník, brali byste za svou práci jen tolik, kolik lidi dají?
Patrně ne, protože pak byste mohli živnost rychle zavřít. I kartáři a čarodějníci musí jíst a platit inkaso. A spoléhat se na to, že někteří lidi budou štědří a jiní aspoň soudní bych si tedy na triko nevzala. Za celodenní práci s lidma pak zjistím, že mi jeden dal pade, dva stovku a deset vůbec nic. A doma bude zase hlad… Takže ani tento způsob nevidím jako vhodné hodnocení (ne)kvality duchovního pomocníka, spíš naopak to svědčí jen o jeho zdravém rozumu.
Argument: Nechoďte k nikomu, kdo má vyvěšený ceník.
Moje reakce: Neslyšela jsem to jen od jednoho člověka, kupodivu je to docela rozšířený argument. Představte si, že vlezete do obchodu, kde na ničem nejsou cenovky. Ptát se kolik to stojí vám přijde trapné a tak naplníte košík prá věcmi a jdete k pokladně „naslepo“. Pak nastanou dvě alternativy – buď vás cena příjemně překvapí a nebo složí.
Myslím, že právě tomuhle chtějí lidé s ceníkem předejít. Když jste laik, co o kartách nebo regresi neví vůbec nic, jen těžko budete mít podle čeho odhadovat cenu a tak místo toho, abyste sebou nervózně šili a přemítali, kolik to sakra bude stát, mrknete a vidíte. Myslím, že ceník snadno předejde trapným situacím, kdy klient neví, zda se může zeptat a duchovní rádce se stydí, říci si částku, jakou by chtěl a jde trochu níž.
Argument: Všichni ti „šarlatáni“ jsou vydřiduši a chtějí nehorázné peníze za nic.
Moje reakce: Opravdových šarlatánů je v dnešní době naštěstí už o dost míň, než jak to bývalo kdysi. I laická veřejnost je informovaná, na trhu je bezpočet literatury a dělat si z někoho blázny je velmi obtížné. I přesto mají lidé občas pocit, že s nimi duchovní terapeut „nic neudělal“.
Těžko říct, taky jsem tento pocit párkrát měla, někdy se výsledky dostavily po pár dnech a někdy opravdu vůbec. A přesto dostal léčitel za svou práci zaplaceno. Proč? Inu i lékař někdy neví, jakou léčbu zvolit a napoprvé se netrefí a lidská psychika je ještě složitější než lidské tělo. Když vidím, že ten člověk ale udělal vše podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, zaslouží si za svou dřinu peníze, ať už byl úspěšný nebo ne.
Jinak – ještě jsem nepotkala člověka, co by si bral za svou duchovní práci více, než je nutné. Znám dokonce ty, co si od sociálně slabších berou méně, nebo duchovní pomoc dělají za „pár drobných“ a nechávají si více platit semináře a výuku různých technik. Pomoc je prostě potřeba, kdežto chci-li něco umět, musím si to zaplatit, což je docela rozumná nabídka.
Pár rad pro vás:
Chystáte-li se k nějakému esoterikovi pro radu či pomoc, měli byste vědět pár indicií, podle nichž pozníte, zda ten člověk své práci rozumí a dělá ji poctivě.
Předně je důležitý první dojem – je-li vám sympatický, je to ok. Nenechte si pomáhat ani se nesvěřujte někomu, kdo vám nesedí, můžete to akorát zhoršit.
Knihy jsou dobrou známkou vzdělání, většina terapeutů, které jsem kdy navštívila, mají ve své pracovně hodně knih s duchovní tematikou, jistě že bez nich to taky jde (možná je mají jinde:)) ale zatím se mi to osvědčilo jako známka vzdělanosti terapeuta. Podobně se hodí i osvědčení z různých kurzů, koukejte po nich;)
Nesmí vás do ničeho nutit. Správný léčitel se nejprve zeptá, zda to chcete a pak se do čehokoli teprve pustí. Taky nebude dělat nic, čemu nerozumíte a pokud ano, nebojte se nechat si to vysvětlit. Možná to nedělá se zlým úmyslem, jen mu nedošlo, že to neznáte.
Pokud něco vysvětlujete a popisujete, dělejte to jasně, možná vám bude se svými domněnkami skákat do řeči nebo se ptát, nenechte se vmanipulovat do ničeho, co není pravda. Často to taky není děláno se špatným úmyslem, naopak chce klientovi pomoci, když se nedokáže vyjádřit, ale nesmíte si nechat vnutit dojem, který není váš.
Běžné ceny se pohybují kolem 50,- až 200 Kč za tarotový výklad, čím je delší, tím dražší; za různé terapie jako regrese, kineziologie apod. kolem 300 až 600 Kč; konzultace pomocí čínské medicíny a dalších fyzio-psychologických teorií se pohybuje od 100 do 300 Kč za sezení (zase čím delší, tím dražší); různé semináře kde čeho (automatická kresba, meditace, reiki, tarot) stojí většinou kolem 1000 Kč za celodenní kurz. To jen pro představu, narazíte-li na lidi bez ceníku:)
Snad vám tento článek něco osvětlil a v něčem vám třeba bude i nápomocen. Krásný prosincový den všem přeje Lum
Nemyslim si, ze lecba za penize je zlocin, spise si myslim, ze tyhle "vstupni" poplatky mely byt radeji nahrazeny zvysenou cenou za pojisteni, ze ktereho by posleze byly hrazeny platy lekaru. Pomuze to predejit ruznym nesrovnalostem a zbytecne byrokracii. V USA jsou tyto "vstupni" poplatky take hrazene z pojisteni, nevim proc by to nemohlo byt i zde. Posledni starost muze, ktery nese do nemocnice svou krvacejici manzelku je, kde najit 90 Kc na to, aby ji vubec vzali na osetreni. Je pravda, ze kvalitni cesti lekari odchazeji do zahranici, poplatky – nepoplatky. Zbyly odpad zustava od nas a to hlavne kvuli nasemu nevychytanemu skolskemu systemu, ktery nepostihuje prisne lidi, co podvadeji pri zkouskach. Vem si jen kolik vysledku najdes ve vyhledavaci, kdyz zadas slovo tahak. Zrovna v Prostejove bych jim sebe nesveril ani kdybych mel rymu.
IMHO tyhle podvody se opravdu netykaji jen pravnickych fakult. Medicina je take lukrativni studijni obor.
Takzvanym "alternativnim" formam mediciny neprikladam zadnou vahu. Nejedna se o zadne zvlastni schopnosti ze strany "lecitele", nybrz placebo effect ze strany pacienta. Ostatne clovek se silnou vuli se muze takto vylecit sam, aniz by potreboval nejakeho sarlatana a jeste za penize.
Opravdu se podle me jedna o sprostou vychcanost, kdyz nekdo vydelava na autosugesktivnich reakcich druhych osob.
Není jednodušší způsob než sbalit balíček karet a udělat z nezasvěceného vola xD ano, je dobrý si o tom pár věcí zjistit a ne vlézt do kutlochu kdejaký babce s ohmatanejma mariáškama. Výklad karet je můj koníček a jeden kamarád si ode mě nechává tu a tam vyložit budoucnost. Nic za to nechci, on mi vypomáhá zase jinak čaroděj jeden. Stačilo by mi pade za výklad. Bohatě. Jdu si založit živnost x)
Já osobně pomáhám zadarmo.
Proč? – Protože mám všechno co potřebuji, žádným nedostatkem netrpím a skvělá pomoc z vesmíru která se mi vždy dostane za moji pomoc lidem mi dokonale vyhovuje. Mám se skvěle.
Zato ale znám paní, která má úžasné schopnosti, ale její služby jsou drahé. Není o tom že by byla na peníze, ale protože odešlaz práce, už echce sloužit tomuto systému. – Její schopnosti ji živí.
Takže můj názor je jednoduchý. Pokud má člověk všechno co potřebuje, měl by pomáhat lidem zadara. Ale pokud si člověk nijak nevydělá a nikdo ho neživí, at své schopnosti zpeněží, z něčeho přece být živí musíme.
Taky jde o to komu to děláte, co mu děláte.
V tomhle světě se platí za všechno, takže řešit každou osobu ze společnosti nemá smysl. S peněžním systémem nesouhlasím, ale to je teď jedno.
Jinak placení za duchovní služby. Když je někdo chce, tak ať si za ně platí, je to čistě jeho věc. Hlavní je pokud mu to pomůže a když ano, tak mu těch pár stovek za to stojí. Jinak se vydělává i na větších kravinách jako je facebook nebo modeling, takže se ani nedivím, že se za duchovní služby účtuje.
@ Huntmaster: S tvrzenim, ze Facebook je kravina ve sve podstate souhlasim. Ovsem pro Marka Zuckerberga a jeho tym je to vynosny business a taky by se Ti nelibilo, kdyby Ti nekdo, kdo vyuziva Tve sluzby, ktere delas svou poctivou praci, za ne neplatil.
[8]: Když budu přehlížet, že je facebook vlastně k ničemu, tak to beru. Je to business, ale business jako takový mně nepřijde jako moc dobrá věc.
No, to je ten problém. Pokud by všichni pracovali za práci ostatních, tak bych neměl problém. Ale tady to tak nefunguje, takže si říkat za práci peníze je to jediné možné.
[3]: placebo efekt není "pouhý" je to úžasná věc, se kterou se dá skvěle pracovat. A pokud někdo dokáže vyvolat víru v uzdravení natolik silnou, že vyléčí třeba i rakovinu (ano, jsou takoví) není to copak něco hraničící se zázrakem? V lidské psychice jsou ta největší kouzla, ale my sami je neumíme využívat. Proto to nepovažuju za vychcanost, ale naopak za úžasnou službu lidem, i když je to "jen blbé placebo":)
Jo, tvoje argumenty chápu, člověk se nějak živit musí. Btw já si též fakt nemyslím, že lékaři jsou hodnocení adekvátně, už studium mediny není jednoduchá záležitost. Práce je to náročná, to ano. Naše ekonomika jde prostě od desíti k pěti, na nic nejsou peníze. To je ve školství se brečí, jak na nic nejsou finance, ve zdravotnictví totéž
[6]: jj s tím se naprosto ztotožňuju:)
[1]: víš proč to není ze ZP? Protože lidi, co platí vše jen ze ZP vlastně ani neznají hodnotu služeb, které využívají, nevědí, kolik stojí péče o ně a tak když musí vypláznout třicet korun, aspoň zapřemýšlí za co je dávají. A mimoto – to, že doktoři se občas chovají jako hovada a chtějí peníze na ruku a otravují i těžce nemocného člověka, co potřebuje pomoc není problém systému, ale lidí;)
K prvním komentářům nemá smysl se vyjadřovat, takže k článku..:)
Taky si nemyslím, že brát peníze je špatný. Pokud ten člověk dělá i jinou práci a má dost peněz, je už docela zbytečné nechat si za svou "volnočasovou aktivitu" platit, v tomhle případě souhlasím s tím, co říkal Kuba – máš-li stálý příjem, ber si jen to, co ti dají a o nic si neříkej. Na druhou stranu žijeme ve světě, kde bez peněz nemáš nic, i kdybys byl sebevětší génius. Většina léčitelů si bere jen tolik, aby z toho mohli platit nájem, jídlo atd. a v nějakém mega luxusu si nežijí. Nejde o to, že za peníze je to šarlatánství – když nemají jinou práci, jejich klienti jim těžko poskytnou byt a budou jim dávat jídlo. Peníze potřebuje každý, aby v našem světě byl schopen žít, to je bez diskuse. Jestli je to špatné, to už je zase jiná věc, tohle je otázka přizpůsobivosti.. Ale zpět k tématu.
Když někomu léčitel opravdu pomůže, je pravda, že nějakých pár stovek dotyčnému přijde mnohdy i jako nepodstatná drobnost a kdyby léčitel chtěl, platil by i víc. Zkrátka.. Je potřeba najít někoho podle doporučení známých a přátel, pak je docela jistota, že ten člověk je spolehlivý a něco dokáže, i dnes existují šarlatáni a podvodníci, na které je třeba dávat si pozor. Ale v tomhle vám většinou pomůže vás první dojem z toho člověka.. No, zase mluvím trošku zmateně, ale mám v palici tolik myšlenek co chci ohledně tohoto tématu vyjádřit, že se mi to motá, tak už to radši stačí.n_n
Jednou z fukncí peněz je míra hodnot.
Nic na tomhle světě není zadarmo. Něco bylo vytvořeno, ohodnoceno a směněno.
Zajímavé je, že lidi nadávají, když mají dát 30,- Kč za sebe, ale za své zvířecí miláčky utratí majland bez mrnutí oka. Když si své zdraví preventivně udržuji sportem, správnou výživou, tak za to také platím. Jestliže mému zdraví pomůže léčitel, tak proč bych to neměl zaplatit?
naopak měl bych svého šlechetného felčara/šamana/medicimana zahrnout zlatem a démanty, neboť mé zdraví je to nejcenější, co mám.
I když štamgasti z výčepu "Na Růžku" si myslí, že je to ten chmelový nápoj, který prolévají hrdlem podle pohádky Venci Dg "Pivo nad zlato".
Souhlasím s tím že duchovní práce je poslání a měla by být poskytována zdarma. Jen dodávám svůj názor (navíc) a to že některé dodatečné duchovní (tedy i magické) práce, můžou samozřejmě být zpoplatněny nějakými penězi (ale to je něco navíc, za běžných okolností souhlasím s tím že by vše v rámci duchovních prací mělo být zdarma).
Stejně jako Nefertum na tyhle ezoterické léčby nevěřím (i když o tom píšeš zajímavě) a už vůbec ne kartářkám, léčitelům apod., takže bych k nim nešla ani tak, natož za peníze. Ale jinak s placenou léčbou souhlasím, jinak to nejde a přijde mi smutné, že zrovna lékaři, kteří mají tak náročnou a zodpovědnou práci, berou tak málo (stejně jako sestřičky a ošetřovatelé!). Jen mi přijde divné, že si člověk celý život platí pojištění a pak má najednou nějakou vážnou nemoc a musí kupovat drahé léky atd., aniž by mu stát přispěl, kde teda ty peníze mizí?
[14]: Stěžují si proto, že mají dát 30 korun za věc, kterou nechtějí. Nikdo nechce být totiž nemocný a dokonce za to ještě platit. Třeba dalších 60kč v nemocnici.
Souhlasím, že je zdraví hodně cenné, ale osobně ho neřadím do žebříčku hodnot, zdraví si totiž vybrat nelze. V jisté míře ho ovlivňovat jde, ale to často nerozhoduje.
Jinak dobrý příklad s pivem, mnoho lidí ho považuje za poklad, jsou mi k smíchu.
[13]: Hi hi, první dojem z člověka. Zrovna mě nedávno pobavilo, jak se učitel snaží zapůsobit na rodičovských schůzkách kladně. Zkrátka se snaží na každém najt něco dobrého, mně to přijde na jednu stranu legrační na druhou jako přetvářka. Tam jde zjistit, že je první dojem dost jiný než ten člověk samotný. Mnohem radši mám přirozenost, alspoň člověka netahá za nos.
A teď jdu konečně na hokej:)
bez jakychkoliv slozitosti, prijde mi zkratka dost zvlastni, ze prijdu za cizim clovekem s problemem a budu od nej chtit, aby ho za me vyresil a nic nechtel na oplatku. vesmir by mel byt v rovnovaze.
[17]: Nevím, proč by mělo být špatné na každém hledat něco dobrého. Není to přetvářka, pro mě je to třeba přirozenost, nikoho neodsuzuju, protože když se do něj vžiješ, pochopíš něčí povahu a situaci, uvidíš tak věci z jeho pohledu a řešení leckterých sporů a jiných záležitostí pak je mnohem znazší.:)
[17]: ale zdraví si vybrat lze, neberme teď potaz vrozené choroby, i když i ty se dají do jisté míry napravit, ale kdo nesportuje, přežírá se a má sedavou práci, může klidně nechtít být nemocný, ale s jeho životosprávou se nemůže divit. Zdraví je věc každého z nás, jak si je chráníme je naše zodpovědnost a když si ho zkurvíme, je jen dobře, že platíme. Aspon pochopíme jeho hodnotu:)
[15]: jistě, ale když nemáš žádnou práci a chceš na plný úvazek jen dělat duchovní pomoc lidem, kde máš brát peníze na jídlo, nájem apod.? Zajímala by mě tvá odpověď:)
[20]: No jo, ale "ochrana" zdraví nefunguje u každého stejně. Někdo se třeba dívá celý den do počítače a vidí lépe než ten, kdo počítač v životě ani neviděl. Kouření také není zárukou rakoviny plic, stejně jako přejídání neznamená obezitu, popřípadě mobil v blízkosti jedince neznamená mozkový nádor, atd. Univerzální ochrana zdraví tudíž neexistuje. A je samozřejmě pravda, že zdraví životní styl není rozhodně na škodu.
Já bych sice asi žádných služeb alternativní medicíny nikdy nevyužil, ale nevidím na tom nic špatného za to něco chtít. Je to služba jako každá jiná a zadarmo ani kuře nehrabe…
[21]: To o čem píšeš ve svém komentáři je už v podstatě nouzová životní situace (v takovém případě už to není chápáno jako běžná práce ale spíše jako životně nutná práce). A tak se na to nahlíží trochu z jiného úhlu pohledu. Takže v tomto souhlasím s tebou. Pokud člověk v životě nemá na výběr tak dělá to co může (nebo co může a cítí že umí).
to je velmi zajímavá úvaha… a jen tak pod čáru – ceníky by měli mít i zubaři:-/ nenarazila sem ještě na zubaře, co by měl ceník, a jít "naslepo", jak říkáš, má někdy za následek vypadnutí očí z důlků nad výslednou cenou…
Takže sa vyjadrím ja, ak môžem 🙂
Som toho názoru, že ak človek chce (!) pomáhať, tak by to mal robiť zdarma. AVŠAK – pomáhať sa dá popri práci, ktorá človeka živí – a v tom prípade je potom lepšie pomáhať (duchovne) zdarma, keď to človeka baví.
Akonáhle sa duchovná práca zmení na prácu za peniaze (prácu pre život) tak sa z nej stáva povinnosť a pôvodná myšlienka (úmysel pomáhať) sa niekde vytratí.
Preto som názoru, že ak človek chce naozaj pomáhať, mal by sa rozhodnúť či to naozaj chce a potom, či si to môže dovoliť, či mu to "finančná situácia" (finančné zabezpečenie) dovolí. Jednoducho si myslím, že duchovná pomoc by nemala byť primárna práca.
[26]: Přestože chápu tvůj komentář, tak mám k tomu co napsat. Přístupuješ k tomu poměrně striktně (přísně), což vede k odpovědi – nevíš co koho v životě potkalo (že se třeba někdo skutečně musí živit takzvaně duchovní prací za peníze). Jde o to že někdy se člověk může dostat do úzkých (někteří dělají nepřímo z donucení skutečně horší věci) a v této situaci si nevybírá dělá to co skutečně může (píšu skutečně protože ne všechno co se zdá jako možné dělat je vždy tak možné – to se týká především lidí kteří mají z nějakého důvodu třeba zdravotní omezení jako třeba invalidní důchod a přitom mohou třeba takto duchovně pracovat – v tom nevidím problém). Chápeš?
[27]: Ja ťa chápem, ale ide proste o to, že keď sa človek (väčšinou) rozhodne robiť duchovnú prácu a pomáhať dobrovoľne, tak by za to brať peniaze nemal.
Ale samozrejme, stávajú sa veci, že človek má problém a iné východisko nevidí, v tom prípade to chápem. Ale to čo si napísal že už posledné východisko z nepríjemnej situácie.
[28]: a co když má někdo klientů tolik, že by to s normální prací nestíhal? Ono mít třeba 2 děti a ještě 8 hodin denně chodit do práce znamená 100% zaplnění času a člověk nemá čas na pomoc druhým, i kdyby sebevíc chtěl. Proč by tedy jeho schopnosti měli zůstat nevyužity jen proto, že si pomoc druhým nemůže časově dovolit? Když se vrhne na duchovní práci "na plný úvazek" nevidím nic špatného na tom, že na ní vydělává.
[29]: Tak potom je to už na svedomí každého, kto si za takúto prácu nechá platiť.
Nechápu proč má někdo problém stím platit za tyto služby,co vím tak se platilo vždycky ale trochu jinak ….