Neustále všichni přemýšlejí jak vyřešit krizi lidstva. A přitom je to tak jednoduché. Jenomže aby na to člověk přišel, potřebuje mít zkušenosti schizofrenika.
Pokud máte schizofrenii, či jakoukoli jinou psychickou odchylku, lékaři neléčí schizofrenii – to totiž neumí (a možná to ani nejde). Léčí ale projevy – rozhánějí depresi, uklidňují mánii, ruší halucinace nebo zmírňují úzkosti. To, co je v mozku špatně ale opravit neumí.
Stejné je to i s celou lidskou společností. Stále řešíme následky – zničená příroda, nemoci, genetické anomálie, války, kriminalita, znuděnost. Ale to nikam nevede. Následky utlumíme či eliminujeme, ale pokud zůstane příčina, budou se objevovat nové a nové problémy.
Pokud schizofrenik nedostává své léky, vrátí se mu obtíže. Až poté, co vyřeší příčinu svého problému, může žít normální život. Nesmí ale poslouchat lékaře, kteří mu tvrdí, že to nejde.
Lidstvo když nebude dostávat své „léky“ jako recyklace a omezení výroby pro udržení zdravé přírody, věznění zločinců, léčba chorob nebo nová a nová zábava pro prázdné životy, zahyne. Avšak odstraníme-li příčinu a přestaneme-li dbát na řeči vědců a různých blabla-logů, že to nejde, budeme žít v pohodě.
Otázka však zní: co je tou příčinou? Je to lidský způsob myšlení, který se nedokáže odpoutat od materiálna? Je to lidská sobeckost a závistivost? Je to nutnost napodobovat, která v nás zůstala z opičích časů? Možná je to ještě složitější…tak jako mozek schizofrenika.
Pokud příčinu nenalezneme a nepokusíme se změnit náš přístup k životu, neustálá léčba následků nás nakonec vyčerpá a konec celé civilizace bude nevyhnutelný. Cpát do sebe léky jeden za druhým je pro slabochy. Postavit se sám sobě a bojovat je jediná cesta z bludného kruhu. Zda na to lidstvo má se jistě ukáže už brzo.
Nemá…Hodně jednotlivců to může dokázat, ale jako společnost, jako ten dav konzumních tvorů to nikdy nezvládne. V jednotě je síla a lidi se schodnou, že chtěj žít jen pro sebe a mít se co nejlíp na úkor ostatního…
Filosofická vsuvka: Takhle jdu městem a u koše leží igelitový pytlík. Někdo se netrefil do koše a byl liný se sehnout. Všichni schodneme se, že to je špatné. Jenže já prošel kolem toho, tohle všechno mi došlo, dokonce jsem si řekl, že tak za hodinu ho může vítr odfouknout až někam do vody, pryč z města, do lesa nebo tak. Přesto jsem se pro něj také nesehnul. "Přece nebudu uklíze po někom igeliťáky jako somrák". Každý to někdy udělal, každý může pomoct, ale nikdo si přeci "jen tak" nezohejbá záda, když z toho nemá žádnej výdělek. Tenhle přístup si uvědomuju, dělám ho a snad se polepším…To je ta Nemoc lidstva. Jde jednoduše o lidské uvažování a přístup…