Jednoho dne klasicky otevřu přihlašovací stránku blogu a jako obvykle zabloudím očima k nejnovějším článkům na „Srdci blogu“. Hm, nový článek. Hm, v názvu má jakési šílené jméno a ještě jedno, které sice zní normálně, ale absolutně nic mi neříká. Co to zase je?
Ve chvíli, kdy jsem článek otevřela (ano, byl to ten o Natalii Sadness) a přečetla, jsem již měla jasno. A také jsem se poprvé v životě setkala z pojmem „dívčí blog“ a s tím, co to obnáší a jaké to vyvolává rozbroje. To se stalo před dvěma měsíci a od té doby bouře neutichla a stále znovu se setkávám s články a názory na téma „růžové blbky versus nerůžoví intelektuálové“. A protože už mě nebaví jen přispívat do diskuzí, sama přispěju svou troškou do mlýna. Doufám, že po tomto článku mě zaplaví vlna nadávek, podobně, jako se to stalo Bels a mnoha dalším, kteří se pokusili vyjádřit svůj ne zcela pozitivní názor na dívčí blogísky.
Hned na úvod předesílám, že v oblasti dívčích blogů jsem poměrně nezkušená a své poznatky sbírám teprve krátce. Vždycky jsem měla za to, že slovo dívčí blog je synonymem pro takovéty stránky, kde přes pixelky a křiklavě růžovou není nic vidět a jejichž obsah tvoří SONcokoli, kusovky, pixelky a hustodémonsky krutopřísné obrázky Jonas Brothers a Lady Gagy, popřípadě jiných celebrit. Většina autorek takových blogů má kolem deseti až třinácti let a všude jako mor rozesívá reklamy na své „soutěžky, kde sbírá hlásky“.
Ale pozor, vážení. Tohle není ten pravý dívčí blog. Výše zmíněná kategorie by se měla nazývati kategorií dětských blogů, jelikož a protože jí chybí zásadní znaky pravého dívčího blogu (čímž samozřejmě nelze vyloučit, že se dříve nebo později takovým blogem stane).
Dívčí blog se vyznačuje následujícím:
– autorka je ženského pohlaví, přičemž její věk se pohybuje kolem čtrnácti nebo patnácti let
– autorka píše zejména o sobě, přidává svoje fotky a ráda sama se sebou dělá rozhovory
– zbytek článků tvoří kosmetika, móda, rádoby poradna (jak může puboš radit pubošům?), občas fotoromány (ano, takovéto, co znáte z Bravíčka a podobných plátků) a nebo zaručené rady – jak mít velkou návštěvost, skvělého kluka, velká prsa apod.
– častým jevem (zatím jsem se s ním setkala u 100% dívčích blogů, ale možná existují i výjimky) je značný výskyt růžové barvy, u zhruba 80% blogů je pak běžnou praxí tuna pravopisných chyb a to i přes četná upozornění autorky, že je inteligentní
Tolik stručný úvod do problematiky.
Snad se nepletu, když prohlásím, že každá puberťačka někdy v životě (a dělala jsem to i já, když jsem byla v šesté, sedmé třídě) četla dívčí časopisy a každá aspoň jednou, třeba potajmu, zkusila nějakou tu radu tam uvedenou. Každá puberťačka se někdy malovala, chtěla sbalit kluka a pokoj měla plný plakátů hvězdiček z Brava. U mě tohle období začalo někdy v deseti a skončilo během několika měsíců, ale jak je vidět, jsou holky, které to baví až téměř do dospělosti. Fajn. A protože doba pokročila a všichni jsme online, holky už takovéhle věci neřeší jen s kámoškama ze třídy, ale vylezou s tím na net. Fajn. A protože na netu je spousta lidí, občas si jich někdo všimne a třeba z nich udělá modelku nebo reklamovou herečku. Taky fajn. Mimoto jsou tyhle holky vzorem dalších malých slečen, které chtějí špulit pusiny a líbit se osmákům. Tohle všechno je fajn, je to v pořádku a je to naprosto přirozené. K pubertě to prostě patří!
Tak v čem je problém? V tom, že přišel jeden rádoby novinář, začenichal, ucítil sólokapra a začal se v tom vrtat. Hvězdy dívek, jako je Dominika Myslivcová, Natalia Sadness, Teres Xeina nebo Michaela Vančurová (LadyVanilka) stoupají strmě k nebi. Najednou už nejsou obyčejné pubošky, které sbírají internetové kamarádky, drbou s nimi a pózují před zrcadlem v koupelně, jako to dělá každá holka v jejich věku. Najednou jsou to celebrity a někdo má pořád potřebu je rozebírat – kolik mají iq, kolik míry a kolik kluků prostřídaly. A hlavně – jsou ty holky normální?
Z psychologického hlediska naprosto. Za pár let je to přejde a budou si říkat, „jéžiš, já byla v pubertě taková nanyna, to není možný, ale tak co, aspoň jsem si užila svých pět minut slávy“. Pokud je to nepřejde ani ve dvaceti, už tu bude něco špatně a pokud ani ve třiceti, tak se přiřadí do řady slepic, co pomlouvají u kafe, řeší akorát kosmetiku a chlapy a když je potká reportér s Nikdo není dokonalý, nevzpomenou si ani, jak se jmenuje hlavní město Slovenska. Upřímně řečeno, takovej osud holkám nepřeju…ale bojím se, že k němu mají nakročeno více než velmi.
Ne proto, že by psaly o líčení a fotily se v modelkovských pozicích, to není debilita, to je jen vývoj. Spíš mě zarazily některé věci, které jsem si přečetla u těchto slečen na blozích, jejich způsob myšlení, chování, jejich tupá stádovitost, lenost myslet vlastní hlavou…
Věty typu – Já hodně nerada čtu nebo Většinu času trávím venku s kamarádkami. Hodně jezdíme do nákupních center, kin apod…mi nahánějí hrůzu. Každý nemusí být intelektuál, co denně chodí do knihovny, ba dokonce znám i ženy a dívky, co se starají precizně o svůj vzhled, zajímá je kosmetika a móda a přesto jsou sečtělé a chytré, ovšem obávám se, že dívky, jejichž blogy jsem navštívila se do této kategorie zařadit nedají.
A právě proto s nimi nějak nedokážu sympatizovat. Přeju jim jejich úspěch, kdy se jim točí počítadlo jako splašené a malé dívenky obdivně vzdychají, zatímco si čtou třířádkový článek o tom, jak nanést řasenku. Pokud jsou takto šťastné, ať jsou. Ale ať to pořád neřeší, nerozmazávají a ať o sobě probohy netvrdí, že jsou inteligentní, když jim povídky přijdou příliš dlouhé, náročné a nudné.
Holky, smiřte se prostě s tím, že kosmetika nebyla a nebude brána jako hodnotná zábava, jak jsem jednou psala do komentářů – když dáš opici do ruky líčidla a ukážeš jí, jak na to, zvládne se nalíčit jako celebrita; dáš-li jí ale do ruky pero, ani za rok nevytvoří povídku. A o tom to prostě je. Proto jsou dívčí blogy zatracované, proto nad nimi inteligentnější, resp. dospělejší uživatelé ohrnují nos. Proto nechápou, co na tom lidi mají – oni píšou hodiny a hodiny skvělé povídky, ale nikdo je nečte, zatímco jedna růžovka přidá svoji fotku z mobilu a už jí všichni píšou, jak je skvělá.
Inu, žijeme v takové době, v době jednoduchosti a klipovitosti, v době spěchu a rychlých úsudků. Málokdo má čas hodně číst, málokomu se chce, když všude je tolik filmů, seriálů a bulvárních tiskovin s třířádkovými zprávičkami. Dívčí blogy se jen svězly na téhle vlně, můžeme je přehlížet, můžeme je nenávidět, ale ony jsou jen špičkou ledovce.
Na rovinu přiznám, že mě štve, že podobně zaměřené stránky mají vyšší návštěvnost než můj vypiplávaný a opečovávaný blog, na němž jsem strávila roky tvrdé práce, plné psaní až do noci, shánění zajímavých témat a diskutováním na milion a jedno téma. Naprosto otevřeně se přiznávám, že holkám ty čísla na počitadle závidím. Ale to je vše, co je na nich k závisti. Nadávky do kraviček (a horší kalibry), posměšné komentáře, anti-stránky, které podobně zaměřené blogy zesměšňují, všechny ty kopce posměchu za pár špetek slávy, ne, děkuji.
Dívčí blogy to nemají lehké, ostatně jako všechno povrchní, co brzy skončí v propadlišti dějin. Naštěstí si to většina autorek uvědomuje a podle toho se tak chová. Ti, kteří to nechápou, bývají kupodivu právě z řad „inteligentních“ blogerů, jež se nedokážou smířit s faktem, že dnešní doba je prostě plná hloupé povrchní zábavy a tím pádem i hloupých a povrchních lidí. Oni jsou s tím smířeni, smiřme se s tím taky.
Naše světy se asi nikdy nepropojí, hovadští fantasáci, ujetí metloši a sečtělí študáci se prostě o „nové trendíky“ zajímat nebudou, podobně jako si zmalovaná patnáctiletá fiflena nepřečte knížku a nebude ji zajímat třístránkový článek o spaní pod stanem. Nechme to tedy tak a přestaňme se jedni druhým vnucovat, jak se máme chovat. Nechme fifleny, ať se malují a ony nám nebudou nadávat do prudičů a rádoby chytráků. Vykašleme se na soudy typu „jsi blbá a povrchní nána“, když známe možná jen jednu (tu blogovou) stránku věci. A i když dotyčná povrchní a blbá nána je, nemusíme jí to pálit do očí, protože ona to ví (nebo to jednou v životě zjistí).
Buďme prostě k sobě trošku tolerantnější a přestaňme rýpat do vosího hnízda. Ty slečny se snaží o to, o co každý bloger – psát a být čten. Jsme v jádru úplně stejní, jen na to jdeme jinou cestou. A kvůli tomu snad nemusíme rozmačkat klávesnici ani se prořešit do bezvědomí.
Konečný verdikt pro všechny, pro něž byl tento článek příliš dlouhý:
Dívčím blogům nefandím a fandit nebudu. Jsou pro mě nikoli španělskou, ale marťanskou vesnicí, nechápu je a nelíbí se mi. To však neznamená, že mám potřebu je urážet a spílat jim. Každému, co jeho jest – „barbie“ dávají pokoj nám a my bychom mohli na oplátku dát pokoj jim;)
Keep smiling a hodně kvalitní kosmetiky přeje Lúmennka:)
Jojo, něco v tomhle stylu jsem nedávno psala i já, akorát to byl názor na Sadness, ne na růžové blogy všeobecně. Opravdu mě štve, že místo aby se propagovali skuteční umělci, co něco dokázali, nebo mají alespoň v hlavě mozek, dělají se rozhovory a propagace s růžovými napodobeninami časopisů. Když holka na blogísku napíše, že je ,,Intelygentní", tak tomu fakt nevěřím a nikdy ani věřit nebudu. Nikdy jsem neprošla vývojem, kdy člověk čte časáky pro holky, vylepuje si plakáty v pokoji a obléká se jako …(domyslete si)… Opravdu nikdy. Jako malá jsem dokonce nesnášela panenky a dodnes mi ten odpor zůstal. Asi očividně nejsem normální, ale vyhovuje mi to 🙂
Velice se mi tvůj článek líbil a podle mě máš více než jen pravdu 🙂 Sama nechápu fenomén dívčích blogů, ale doufám, stejně jako ty, že si tyto slečny jednou uvědomí jak hloupé byli a změní se. A lituji těch, kteří takové zůstanou.
no tak tedy, jakožto asi miliontý článek na toto téma jsem jen znuděně rozklikla a četla. Byla jsem příjemně překvapená kvalitou věci, a tak ti s radostí oznamuji, že se mi tvůj článek moc líbil. Máš totiž pravdu. Nač se s nimi hádat, když víme, že stejně ani jedna ze stran nezmění názor 🙂
vlastně bravíčka čtu jenom na táboře nebo soustředění, když nemám nic jiného na práci. a to si ještě nejdřív setsakramentsky rozmyslím, jestli si chci kazit náladu. 🙂 nechápu, jak si někdo může číst o módě. a plakáty "celebrit"? to si stěny raději ověsím netopýry 😀
jinak, na dívčí blogy mám velice podobný názor….
Já vím, že už je to asi ohraný, ale zas mi nezbývá než souhlasit. Ale musím se přiznat, že i tak obracím oči v sloup, jak je možný, že někdo ještě v patnácti nerozlišuje y/i a řeší šminky místo smyslu života. Ale na druhou stranu, stejně tak mi lezou na nervy ti chytráci, co svůj nadhled dovedou vyjádřit pouze prostřednictvím vulgarit. Pak kdo je tady chytřejší. . .
Pravdivý článek. S 99 % názorů souhlasím. Smutný je, když se to ,,růžový" chování promítá i do chování ve škole, na veřejnosti atp. Každý se tomu většinou jen směje, ale kdo se nad tím doopravdy zamyslí?
Hezky napsáno, naprosto s Tebou souhlasím;)
Souhlasím 🙂 Slyšela jsem, že dívčí blogy se dnes taky označují za autorské, asi nemůžu mít autorský blog, když tam nemám své jméno a fotky, chicht. Ale upčímně řečeno, stokrát radši si počtu tady u tebe (čtu téměř všechno, jen moc nepíšu komentáře).
Překvapilo mě, že někdo o tomhle tématu dokáže mluvit takto s nadhledem a přitom říct, co si o tom myslí. Ty růžové slečny snad jednou prozřou, a jak si psala v článku, zasmějou se a řeknou si, jak byly hloupé. Nicméně hezky a vystížně napsané.
Tohle je skutečně dobrý a vyvážený článek, dokonce jsem se pobavila. Vlastně mám na tohle stejný názor. Jenom mám občas problém si sofistikovaně nerýpnout. Každopádně nadávat nějakému zmalovanému pubošovi do krav, jenom proto, že má IQ houpacího koně a že já jsem hovadský fantasák, ujetý metloš a sečtělý
študák, je pod mou úroveň. 😀
Bravo!!! super článek!!! dávám 5 hvězdiček (slovy pět hvězdiček) :o)))
a ještě dodávám: "Každý máme nějakou tu úchylku" :o)
Takže pokud chtějí mít růžový blog a chtějí se takto prezentovat, tak ať jsou takové :o)
Velice výstižný článek a i já jim jako jediné závidím čísla na počítadle …
Taky bych se pod to podepsal 🙂
Máš pravdu , tahle doba je víc jak povrchní , ovládají jí takovýhle lidi , ale lidé jako ty , mají mnohem víc . Vidí krásu tam , kde ji jiní ani nehledají . To je pravé bohatství . Proti dívčím ( ani dětským ) blogům nic nemám ,i když taky je moc nepreferuji nicméně oni z toho jednou vyrostou a když ne , tak se v jejich případě také nic moc dít nebude . Společnost potřebuje k někomu vzhlížet a je jenom otázkou času , kdy začně vzhlížet k někomu , kdo dokáže být skutečným vzorem a ne jen ubohou parodií …
Tvůj článek jsem četla už před pár hodinama přes mobil a musím říct, že na tohle téma je to nejlepší článek, co jsem zatím četla. Kam se hrabe ten můj 😀
No u mě sis to už přečetla, jen dodám, že já jim nezávidím ani ty čísla (přestože mi to asi málokdo uvěří), protože nepotřebuju, aby mi na blog lezly stovky-tisíce lidí, zasmály se mi a zase odešly. Stačí mi, že ke mě chodí když hodně, tak 100-150 lidí, něco si přečtou, občas se vyjádří, ale vrátí se.
Je pravdou, že nechápu, proč je v modě být povrchní a blbá. Jasně to vidím na oboru, co studuji – lidi si vždycky koupí to levnější a kýčovitější, než kvalitní ruční práci, prostože je to dražší. Myslím, že v tomhle je to stejné. Míň lidí jde a přečte si nejakou dlouhou, ale zajímavou a kvalitní povídku.
Já se mezi ně ale řadím a jdu si přečíst další díl Blázince 🙂
více méně moc vyhraněný názor nemám. snažím se takovým blogům docela úspěšně vyhýbat. a pokud na nějaký zabloudím a nevystraší mě vzhled, tak si třeba i pro pobavení něco "zaručeného" přečtu. pokud je nějaké téma, které skutečně odsuzuju, tak to jsou pro-ana blogy.
Lúmenn, byla bys radši za stovku puberťaček co by to tu komentovalo typem "hezounkýý článeček♥♥", nebo radši čtvrtinu z toho, ale někoho, kdo si to přečte, porozumí, posouhlasí či zkritizuje (a tím myslím upřímnou kritiku)? Celkově je růžových slečen mnohem víc než těch "doopravdy inteligentních", takže se není čemu divit. A myslím, že v tvém případě si na návštěvnost nemusíš stěžovat.
Se závěrem máš pravdu, na co do nich rýpat, když ta hádka stejně k ničemu nepovede? Pořád si budou tvrdohlavě prosazovat svou růžovou, bylo by to k ničemu. Mno jo, musím se taky přiznat, byla jsem asi do 11-12 let taky taková, ostatně moje chování spadalo pod popis "dětského blogu":)) To co se píše v bravíčkách je více než trapné.. návody, jak se naučit líbat a jak flirtovat jsou už opravdu ubohé, zvlášť, když je o tom samém každé druhé číslo. A ještě ke všemu, stejně je čtou čím dál mladší slečny a ty dotazy co píšou do poraden.. netřeba komentovat.
[17]: tak je snad jasné, že preferuji kvalitu komentářů na kvantitou, nicméně mít denně desítky kvalitních komentářů je samozřejmě ideál:)
Nenapsala bych to lpí:) Myslím, že jsi naprosto dokonale popsala, jak to s "blogísečky" je a mě nezbývá, než souhlasně kýbat hlavou!:)
Napadlo mě takový malý přirovnání…
Vanilka, Natalie a podobně… jsou jako jejich Jonas Brothers nebo Tokio hotel – silně zazářily, milovala je celá jejich generace (myšleno – zástupy fanynek v tom věku, kdy je tohle pobláznění očekávatelné), ale pak taky zase rychle zhasli (zhasnou). Proč? Prostě přestali lidi bavit.
Naopak MY jsme jako AC/DC. Jim tohle nic neřekne. Ale my, co VÍME, co chceme, co ZNÁME kvalitu… člověk je jim věrnej. Miluje je stále stejně, vrací se k nim (a rád), a to nejenom po pár týdnech, ale i po roce, pěti, deseti. Jsou dobří pořád, ne jenom, když je nám zrovna patnáct a půl… A stejně tak je to i s weby…
[20]: Pěkné přirovnání! 🙂
Moc hezky napsáno. Souhlasím s tebou. Taky je nemám ráda, ale to neznamená, že je budu pomlouvat a nadávat jim. ať si dělají co chtějí, ať se ještě víc růžoví, malujou, nebo fotí. Já jim to neberu, jen doufám, že se z toho jednou dostanou. Snad jim to nezůstane, to by byla teprve pohroma.
My nikdy pořádně nepochopíme je a oni nikdy nepochopí nás. Tak to je a tak to nejspíš zůstane. A nikdo s tím nic nenaděla.
Já se takovým růžovoučkým blogům snažím vyhýbat a když náhodou na nějaký narazít a něco si tam přečtu, tak obvykle jen vyvalím oči a radši jdu pryč.
Ale odsuzovat je nemůžu. Někdy kolem dvanácti jsem na tom byla podobně. Nikdy jsem tedy nenosila růžovou, ale četla jsem Bravo, Bravo girl a další podobné časopisy.
Na závěr jen dodám: "Kdo je bez viny, ať hodí kamenem…"
pojem divcich blogu sem taky uz stihla zaregistrovat a to se ted na netu ani moc nepohybuju a ackoli bych na ne dobrovolne za jinym ucelem nez se pobavit asi nevlezla, souhlasim ze tvuj clanek to naprosto vystihuje, taky sem mela svy ruzovy obdobi, tak proc kritizovat? ja jen doufam, ze si ty slecny drive ci pozdeji uvedomi, ze v zivote sou dulezitejsi veci nez jen to jak vybrat spravnou rasenku:)
[20]: Jop dobré přirovnání:) A není to tak jen s blogy, je to tak i s těma pop hvězdičkama;)
Co pořád máš s tou tupou stádovitostí?
[25]: rozhlídni se kolem sebe, je jí plnej náš svět;) řadíme se do stád a stádeček, opičíme se po sobě, necháváme si říkat, co dělat, co jíst a jak se oblékat, to je tupá stádovitost;)
[20]: jo, to sedlo;)
Koukám že věta – já hodně nerada čtu – zatlačila do židle i tebe 😀 co dodat, já souhlasím, i když ani tu návštěvnost nezávidím, neboť mě mnohem více potěší duchaplný komentář než bezduché čísílko 🙂
Tohle je teprve asi třetí článek, který jsem přečetla, ale opět, jako snad všichni zde, souhlasím s tvými názory. Svůj blog teprve rozjíždím, ale už teď by nikdo nemohl říct, že se dá srovnávat s dívčími blogy.
Jsem zatvrzelá pesimistka, která se často odpoutává od reality. Občas mám tedy problém rozeznat skutečnost od fantazie a mnoho lidí, jak v mém(pubertálním) věku tak dospělých, mne nazývá magorem a nebo i hůř, ale mě to nevadí. Dál si dělám své. Nemusíme nikomu nadávat, protože má jiný názor a zajímá se o jiné věci. Jestli se někomu dívčí blogy nelíbí, ať na ně nechodí 😉
To jsem zas jednou vymyslela něco chytrého 😀
Veľmi pekne napísané a nemôžem povedať nič iné ako to "Súhlas" 🙂
Ja sa takýmto blogom vyhýbam ako čert krížu, ale je smutné, že v dnešnej dobe je populárne niečo také a na skutočné umenie sa kašle. napríklad vždy keď počujem, že "tá dnešná mládež vôbec nečíta" tak sa chcem ohradiť a poznamenať, že je to blbosť, ale potom si uvedomím, že som asi jedna z výnimiek O_o
Don't have a lot of money to buy some real estate? Worry no more, just because that is real to receive the <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/personal-loans">personal loans</a> to work out such problems. Thus get a car loan to buy everything you want.
Opět mi nezbyde nic jiného než s tebou naprosto souhlasit. Je ale pravda, že na ně občas docela žárlím, protože já mám sotva tři čtenáře, a to se piplám s první verzí jedné své kapitoly/ jednodílné povídky vždy minimálně tři a půl hodiny, zatímco jejich články obsahují tři slova a smajlíka a…no, jistě víš, co tím myslím.
Ale ony a my zkrátka, jak jsi napsala, žijeme v rozdílných světech, a já osobně si myslím, že jen málo z nich se z toho probere. Netrvdím, že jsem taková také nebyla, ale asi tak do svých třinácti let. Některé z autorek těchto růžovoučkých blodů jsou ale dokonce už dospělé!
A kdo tu chce mít i růžové spaní, tak doporučuji tuhle matraci http://www.mpzdravyspanek.cz/matrace/matrace-z-line-peny-duo-visco Spí se na ní naprosto bez chybičky 🙂
Helpful stuff. Regards!