O trestech, bolesti a společnosti

Uběhl týden a zas tu máme další nové téma, ke kterému se můžeme vyjádřit. Venku svítí slunce, které přímo láká k tomu, jít se projít a nadýchat se jarního vzduchu a mě tady v rámečku straší „trest smrti“. Minulý týden mě strašilo kouření, nedávno deprese, sebevraždy a kdo ví, co ještě. Už mi to začíná lézt na nervy. Ne proto, že bych k těmto tématům neměla co říct, spíš mě fascinuje, že se k nim všichni chtějí vyjadřovat a pořád volí v anketě takové hrůzy, jako by na světě nebylo milion krásnějších věcí, k nižm se dá napsat poutavý a hodnotný článek.
Proč mají mladí lidé (a teď se omlouvám těm starším blogerům, ale přece jen, mladých je tady na blogu.cz většina) potřebu se vyjadřovat k příšerným tématům, místo aby si z nabídky zvolili něco pěkného, potěšujícího, plného pozitivní energie? Asi to odráží celou naši společnost, která je boužel těmito věcmi morbidně fascinována.

Bavíme se o trestu smrti a o tom, jak trestat zločince, místo toho, abychom přemýšleli jak uzdravit společnost natolik, aby v ní žilo minimum vrahů a delikventů. Jistě, trest smrti je dobrá otázka, ale jen proto, že je v naší společnosti potřeba tuhle otázku řešit. Kdyby se raději vlády a i my, mladí píšící lidé, zaměřili na to, jak zločinům předcházet! Jak učit lidi lásce, toleranci a pochopení. Kdyby děti, které žijí v rozvrácených rodinách nebo dětstkých domovech, poznali lásku, nemuseli by pak o několik let později sedět před tribunálem a čekat na rozsudek za vraždu či znásilnění. Kdyby rodiče netýrali své ratolesti, ty by pak v dospělosti netýrali ty své. A kdyby celá tahle společnost nežila v neustálém stresu z toho, jak si vydělat peníze, nemuseli bychom pak zděšeně poulit oči u zpráv, v nichž se dovídáme, jak někdo ubodal stařenku kvůli pětistovce.
Trest smrti bych opravdu na chvíli zavedla. A vystřílela bych všechny ty zlé, hloupé, negací naplněné lidi, kteří škodí sobě a svému okolí. Kteří se podepisují na dětech, které trápí, kteří tyranizují zvířata, okrádají a obelhávají důchodce, ale taky ty, kteří svými nesmyslnými zákony a pokřiveným mediálním obrazem ničí společnost a předkládají jí špatné a amorální hodnoty. Prachy, mamon, chechtáky, úplatky a neustálý strach, strach z toho, že přijde krize, že nebude práce, že budeme mít hlad…tihle lidi by zasloužili kulku mezi oči, aby už konečně zmlkli, přestali si plnit břicha a krást peníze ze státního rozpočtu, které by se daly využít lépe.
Někdy mám chuť stát se diktátorem, šéfem celé naší krásné, ale poničené zemičky, a udělat tu pořádek. Zastřelit každého, kdo si hrabe do vlastní kapsy a šílené majetky, které nikdo nemůže za celý život využít, rozdat těm, kteří dřou v práci od nevidím do nevidím, aby uživili své děti a daly jim do života to nejlepší, což se jim nemůže podařit, protože na to nemají čas a tak roste další ustrašená, penězi posedlá generace…
Je to bludný kruh, z něhož není úniku, dokud každý bude myslet na prvním místě na sebe, na druhém na peníze a až pak, někde daleko, i na ostatní, na děti, na zvířata, na těhotné maminky, na staré lidi, na unavené mámy a táty, co chodí z práce v noci, na bezdomovce, kteří spí pod lepenkovou krabicí kvůli vyhazovu z práce nebo hamižné bývalce, na všechny ty, kteří chtějí milovat, chtějí se mít dobře, chtějí si v pohodě, míru a lásce žít, ale nemůžou, protože strach, který média a vlády vyvolávají v naší společnosti, jim svírá útroby a nedovolí jim ani na okamžik vydechnout.
Nebylo by fajn, kdyby někdo už konečně zastřelil politiky, lakomce, úplatkáře, bulvární novináře i bulvární čtenáře, lidi pasoucí se na cizím utrpení, tyrany, násilníky a vrahy? Na chvíli budeme zdravější, na chvíli si oddechneme a začneme budovat lepší svět…ale s krví na rukách to nikdy nebude dobré.
A tak ty hajzly a proradné, k prachům se modlící svině, nechme žít. A kdyby to šlo, tak je obejměme, pohlaďme a řekněme jim, že je máme rádi, i když mají nitro prohnilé. Ruce mě svrbí, jako by v nich držela tu osudovou zbraň, která má moc to všechno jednou provždy vyřešit, ale vím, že nikdo z nás, co tu žijeme, nemáme právo vynášet rozsudky smrti, ať se nám zdají jakkoli dobré a vznešené.
Jak řekl J.R.R. Tolkien ústy čaroděje Gandalfa: Spousta z těch, co žijí zaslouží smrt. A někdo umírá a zasluhuje život. Můžeš mu ho dát? Potom nevynášej příliš horlivě rozsudky smrti. Protože ani ti nejmoudřejší nedohlédnou do všech konců. A já věřím, že je to tak a že i přes všechno to zlo a bolest a strach, které na nás útočí ze všech stran, je to všechno k něčemu dobré a že se poučíme, že každý vrah a každá smrt nás něco může naučit a pokud tento fakt přijmeme s láskou, přestaneme po pomstě toužit.
Jo, je to tak. Ale někdy, někdy je to sakra těžké…

15 komentáře “O trestech, bolesti a společnosti

  1. Jo, tak ten prostredni odstavec jako bych psla ja 🙂 nemohu nez souhlasit, avsak spolecne s tebou na to vsechno muzu jen zlostne koukat, vztekat se, obcas zamacknout slzu, protoze s tim stejne nic nenadelam a pak se zase pokorne vratit do toho loutkoveho divadla, kde ac si strasne myslime, ze jsme svobodni, tak za nitky taha nekdo uplne jiny…fubar

  2. Kdyby se lidi místo nadávání a poulení očí u zpráv (bod!) aktivně účastnili politiky a vyžadovali skutečnou spravedlnost, neměli by úplatkáři a spekulanti šanci. Zatímco když je vystřílíš, vzniknou prostě jiní. Protože dokud se nezmění celá společnost, vždy si najdou nějakou skulinu.

  3. Nádherné zamyšlení. Říká se, že česká společnost inklinuje ke kritickému myšlení a tím pádem těžkým tématům. Škoda že to pak ale nevede k pozitivnějšímu životu. Nějak ty černé obrazy máme v sobě. Ale čeho je moc … škodí to. Mám pocit, že nebudu psát nic. Jak uzdravit celou společnost, když ani jednotlivci nejsou schopni upřímně nahlížet do sebe? Kdyby většina (nebo každý) prošel sebezkušenostním výcvikem, kdyby tohle se učilo na školách, jak zacházet se svými emocemi, tělem, … dýchalo by se nám všem líp. Možná doslova. Ani závislost na cigárách by nebyla potřeba a deviantů by bylo méně nebo žádný.

  4. Konečně! Konečně se člověk dočkal pořádnýho článku! Všude byly jen takové ty článečky, těch "růžovoučkých" o pár větách a závěr nikde! Děkuju za to, že ještě existují lidí se smysluplným názorem! Jinak naproso souhlasím!

  5. Takisto som prednedávnom napísala a za tým si stojím, že každý hnev a snaha riešiť zlo iným zlom ostáva ZLO, nech je konané s akýmkolvek šlachetným cieľom…A je to pravda, a je super že sú ľudia ktorí si to našťastie uvedomujú a snažia sa tento názor šíriť, takisto ako to robí tento článok.

  6. Já si myslím, že smrt je vysvobození. Ale zároveň jsme v situaci, kdy si luxus dlouhodobých trestů nemůžeme dovolit. Kdo vraždí, znásilňuje, týrá a neštítí se ničeho, s takovým bych smilování neměla. Jestli jsou humánní popravy injekcí přiliš drahé, nechala bych ty hajzly chcípnout hlady a žízní.

    Tohle jsou provinění, která se odpustit nedají. Chovám se tak, jak se chovám, taky se mě nikdy nikdo neptal, jaké jsem měla dětství, jaká je moje rodina.

    Někdy mi přijde směšné, jak se hájí soukromí chudáčků zločinců, kolik mají práv aby jim náhodou nebylo ukřivděno. Ale všechno je to jen na úkor slušných lidí. Krmíme tyrany, ze kterých nikdy nic dobrého nevzejde, zmetky, vrahy dětí, kteří akorát kradou peníze, které se dají použít jinde. Stejně tak páni politici, všichni ti úplatkaři a jiní a jiní. Já jsem naopak pro zavedení trestu smrti.

  7. Jednoho při čtení tvýh článků napadá tolik myšlenek, ale jakmile text dočte, zjistí, že vlastně už nemá co říct, protože jsi všechno vyslovila za něj. Nicméně k tomu, kdo zasluhuje zemřít. Pokud je případ jasný a ten člověk nemá žádné svědomí a svoje činy opakuje, takový trest by sis zasloužil. Ale správně se říká, hoď první kamenem, kdo si bez viny. Je těžké soudit.
    K těm politikům, lidé sice nadávají, ale pak když dojde na volby, skoro nikdo tam nejde. Chodím, poctivě a mrzí mě, že to lidé i z mého okolí ospravedlňují tím, že jejich hlas stejně nic nezmění…

  8. Jsou lidé, kteří když už mají tu možnost dostat se do politky (protože většina nováčků jsou stejně jen kdejací kamarádíčci známých politiků), jdou tam z vlastenectví a chtěli by něco dělat pro stát. Jenže pak je tam ta většina, které se náramě líbí hádat se s jinou stranou, dsedět na zadku a nahrabávat si kapsy ze státní pokladny, tvořící jednu velkou černou díru. A bohužel dav utiskuje jednostlivce, nebo ti se nechají strhnout davem, takže nějaké "zlepšení" není dosažitelné. Učitelka nám říkala, že další generace politiků jsou na nás, že i my to můžeme změnit, jenže co zmůžou dva tři noví lidé nad dvoustovkovou většinou…

    Každopádně souhlasím s článkem a nechápu, jak mohou rodiče týrat svoje děti. Jak může někdo někoho znásilnit? Jó, pokud je viník dost vyšinutej, aby mu vážně nedošlo, co to s  tou obětí udělá psychicky…Trest smrti by se možná měl zavést, ale zavražděným to život nevrátí.

  9. Po "studování pravdy" na obou tvých blozích  mám neustále pocit, jak je celý svět všemožnou hanebností a pověrami zaslepen a nedokáže vnímat to co je krásné a skutečné, jak se všichni zaměřují jen na sebe, své (někdy dost nevýznaamné) problémy a často ani nedokážou užívat života s radostí (bohužel u některých jedinců to ani není možné, pokud chápete jak to myslím). Často jsem tím vším natolik znechucena, že mám sto chutí sebrat se a běžet daleko  daleko, jak jen je to možné, prostě ode všeho utéct. Naštěstí tu mám přece jen několik inteligentních přátel, kteří zachovávají chladnou hlavu a pomáhají mi (i když o tom možná ani neví) zůstat v klidu. A já jsem jim za to neskonale vděčná. Děkuju všem svým přátelům, vám všem, kteří si uědomujete zoufalost situace a především tobě, Lúmenn, všem vám moc děkuji za vše!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.