Když jsem si před nedávnem zakládala účet na „fuckbooku“ (neboli „gesichtbuchu“), s radostí jsem zaklikla stav zadaná. Akorát na tom zmetkovi nešlo zadat jméno člověka, s nímž jsem zadaná, protože dotyčný ksichtoknihu nevlastnil (a nevlastní a patrně nikdy vlastnit nebude).
A tak mi tam svítil krásný nápis a hlásal, že jsem s někým, že někoho mám, že nejsem sama, že jsem prostě zadaná. A byla jsem. Ano, minulý čas je v tomto případě správný a když jsem dnes s do krve rpzervaným srdcem klikala na nezadaná připadala jsem si jako ten největší magor pod sluncem.
Ne proto, že to hned vytrubuju na ujeté sociální síti, kterou jsem ještě nedávno proklínala. Ale hlavně proto, že se to stalo. A že to patrně nikdo z vás netušil, nikdo z vás blogových přátel, ale skoro nikdo ani z přátel, které vídám v reálném životě. Své nejniternější pocity jsem řešila sama, jen s pár vyvolenými, které stejně pomalu považuju za natolik k sobě přirostlé, že je to jako bych je řešila sama se sebou. Díky – Lizzie, Finne, Einku.
Ano, tak jsem poprvé po šesti letech svého života single. Samostatná jednotka připravená k použití. Zbývá jediná otázka – proč? Je mi jasné, že to pálí mnoho z vás a nejhorší je, že to pořádně nevím, ani já sama.
Je fakt, že se opakuje situace z loňského srpna, kdy jsem se zamilovala do Kuby a řešila, zda být s ním nebo s Finnem. Osud mi nahrál totéž o půl roku později, v březnu, kdy v Kubově roli alternoval Mamut. A nyní se sehrál jiný souboj, z nejž nakonec jeden vyšel jako poražený a druhý stále neví jistě, zda si odnese nějakou medaili.
Pitomé metafory. Jistěže nikdo nebojoval. Jediný, kdo sváděl boj jsem byla já a to sama se sebou. Došlo mi, že mám na výběr ze dvou cest – normální život versus život „punkový“, něco, co se odchyluje od běžné reality, život svobodný, nespoutaný a možná časem i nezávislý na téhle společnosti, život pod heslem „no future“, věčné teď.
Tou druhou cestou bych mohla jít s Mamutem, kterého miluju, bok po boku, ale stálo by mě to hodně obětí a slev ze všeho, na co jsem zvyklá. Tou první bychom možná také mohli jít spolu, ale za cenu toho, že by se Mamut změnil. A to jsem se rozhodla nedopustit, ani kdyby třeba chtěl.
Už nějakou dobu jsem věděla, že dřív nebo později si budu muset vybrat, ale byl na to ještě čas, nic se nedělo, žádná významná křižovatka přede mnou. Až do Mástrů, kde jsem potkala někoho, kdo si získal zprvu moje sympatie a pak také moje srdce a kdo mě, ač nechtěně, na tuhle křižovatku postavil.
Včera večer jsem si mohla vybrat ze dvou cest. A já si vybrala. Strašně to bolelo, nepředstavitelně, jako by se mi srdce rozpadlo na kusy a zbyl jen prach. Celý hrudník se mi až do rána stahoval v křečích a jen jsem malátně koukala před sebe, dokud jsem neusnula, zatímco se mě „ten druhý“ marně snažil utěšovat, sám docela v háji.
Vím, že Mamut na net nechodí a asi si tohle nikdy nepřečte, ale aspoň to můžu vykřičet do světa vám ostatním. Je to sice šílené, padlé na hlavu a úplně jeté, ale já ho miluju. A ten obrovský kus srdce, který mu patří, jsem včera večer nechala u něj, i když já jsem odešla. Nevím, jestli je si toho vědom (ale pevně věřím, že je), každopádně já jsem si jista, že ten kus srdce u něj už navždycky zůstane.
Něco takového, co jsme spolu my dva prožili, se nedá nikdy zapomenout, neexistuje nikdo, s kým bych si dokázala představit podobné pocity a zážitky, jaké jsme měli s mým skřítkem, který už není můj. Píšu tohle a strašně u toho brečím, ale musím to dostat ven a chci, aby každý, kdo bude číst tyhle zkurvený řádky věděl, že ačkoli se to zdá jakkoli nepravděpodobné, včera večer jsem se rozešla s člověkem, kterého šíleně miluji. Miluji ho, a nemůžu s ním být, protože naše světy jsou moc daleko od sebe – on dokáže lítat vysoko nad zemí a já jsem schopná se tam jen občas vznést.
Mám jiný pohled na tento svět, jiné prostředky boje proti tomuhle systému, mám jiné hodnoty a ačkoli jsme v hloubi duše stejní, mě tento svět příliš semlel a čím dál více nedokážu pochopit jeho pohled krásných nevinně dětských očí.
A než abychom společně vyhasli a skončili jako šedivý, mrtvý popel, raději jsme včera večer shořeli a řeřavé uhlíky budou doutnat dál…a já věřím, že navěky.
Poslední víc než čtyři měsíce mýho života byly jedny z nejšťastnějších, jaké jsem prožila.
Děkuju za ně!!!
PS: Nevím, jestli budu s „tím druhým“ nebo nikoli, to ukáže až čas. A ačkoli to asi Mamut všude vytrubuje do světa, zkusím ho od naštvaných lidí zatím ochránit tím, že neprozradím o koho jde. Hlavní je, že ten za to opravdu nemůže, jenom urychlil chvíli, která by dříve nebo později přišla. A za to mu patří dík, stejně jako za vše, co pro mě udělal a dělá. Bolest je zatím veliká a já se modlím ke všem bohům, aby už konečně přešla…
Zvláštní, já jsem měnila status zrovna včera. Z "vdaná" na "je v komplikovaném vztahu". A po rozvodu pravděpodobně přijde konečná změna na "nezadaná". Po osmi letech. Celej tento rok je zvláštní… Všichni se zbláznili, a nejvíc ze všech já.
[1]: heh, to samé si taky říkám:)
No jo, holky, tohle jsou složité věcičky… Nemají někde chlapi návod k použití? 🙂
Přijde mi, že letos se snad každý rozchází – hlavně dlouhodobé vztahy…a taky umírá nějak moc lidí…zřejmě prokletý rok. Přeju ti, aby ta bolest netrvala dlouho.
Bolest… to je to nejhorší. Snad se s toho brzo dostaneš..
Chjo, to je škoda, docela Vám to slušelo, ale máš můj obdiv. Ono se říká, že není umění odejít, ale nechat odejít a to že ses s Mamutexem rozešla kvůli tomu, že ho nechceš měnit a přes všechno ho miluješ, to je hrdinství jak hrom. Já mám takový myšlenky že sme s Horsetem každej jinde taky často, ale stejně ty pěkný chvilky s ním vždycky zvítězí nad antihorsetovskýma kecama ostatních lidí, kteří mi říkají, jak je to neperspektivní kluk do budoucna a do běžnýho života. Ale jak to mezi náma dopadne to nikdo neví, možná budu časem taky nucena mu dát sbohem, nebo se společně pokusíme vrhnout se do dospěláckýho života a budeme se muset oba přizpůsobit sobě navzájem. Každopádně Ti Lumennko přeju, ať tě to všecko co nejdřív přebolí. A to pozvání na popíjení do Lužánek pořád platí, takže až budeš mít někdy čas a chuť, tak dej vědět a můžeme pokecat a zapít starosti.
[6]: Evulko, moc děkuju:)
Tak v tom nejedu sama…
Je vcelku zvláštní, kolika lidem letošní MoR přinesl nový vztah a zničil ten starý. Je to vážně neuvěřitelné, no já jsem na tom.. podobně. Stejně určitě ne, u mě to bylo trošičku jednodušší v tom, že jsem spíš tápala, zda skončit něco, co nám oboum přineslo tolik .. hezkého a drželo mě jenom to, že miluje on mě, já k němu už nic necítila.. a bylo to špatně. No na MoRu jsem poznala Někoho, kdo mi ukázal, že nejsem vůbec tak špatná, jak jsem si o sobě myslela a ukázal mi, že Milovat znamená úplně něco jiného, než jsem do té doby poznala. Zvláštní, opravdu..
Mimochodem, začínám nový blog. Temné stránky sice nesmažu, ale už se na ně nemám v plánu vrátit. A .. budu ráda, když na Mendore občas zavítáš, stejně jako mě uvidíš tady. Po dlouhé době jsem asi konečně odhodlaná dát sama sobě druhou šanci. Takže.. netrap se.. a přeju kouzelné dny. Bels 🙂
Je mi to líto. ne tebe a ne jeho, ale toho, co mezi váma bylo, protože něco takovýho se jenom tak nevidí- ovšem ve vašem případě tam byly nepřekonatelné rozdíly, vim o tom… Hodně štěstí :*
Takovej krásnej kluk a tak smutný rozchod 🙁
[11]: nejde o krásu, jde o to, co má v očích, srdci, skřítek v lidským těle…a ano, Aluško, je to strašně smutný, o tov cí, že ho moc miluju a on miluje mě, ale prostě život to tak asi chtěl….:(
Mamut se nikdy, nikdy nezmění, to víme všichni.
Je mi to neuvěřitelně moc líto za vás oba, vím, že teď musím vypadat jako magor, protože mě vlastně neznáš, ale to je mi jedno.
Brečím tu nad klávesnicí, protože před asi dvěma týdnama se mi stalo úplně to samý. Vlastně i ze stejných důvodů, ale asi to mám jednodušší, protože po tom ne zrovna příjemným rozchodu jsem si ujasnila, že vlastně za tu moji lásku ani nestál…což ale nic nemění na tom, že ho pořád miluju.
Byli jste s Mamutem krásnej pár, ale jsem si jistá, že jsi se rozhodla správně.
Hodně štěstí v čemkoliv, co bude dál, v životě.
Chceš vyhrát super telefon Nokia E7? Podívej se na http://raketka.cz/soutez-o-telefon-nokia-e7 a hlasuj(zabere to max 1 minutku) 🙂