Možná jste si všimli, že na blogu v posledních dvou měsících ubyly články o gothice a o hudbě, ubylo depresivních obrázků, povídek i mých básní – přiznám se smutnou báseň jsem už přes měsíc nenapsala a všechny v té době zde zveřejněné byly ze starších zásob. Mohli jste si všimnout nového vzhledu – docela negativně laděný design ála staré černobílé filmy vystřídal měkký a příjemný modrofialový soumrak. Témata článků se stále více zaměřují na duchovno, spiritualitu a léčivou sílu myšlenek.
Pokud vás tato změna vyděsila, nejste sami. Mí přátelé a rodina to mají ještě o něco těžší – přestala jsem v podstatě ze dne na den nosit černé oblečení, zbavila se negativních zářičů v podobě obrázků na zdech a našlápla na cestu pozitivního myšlení a zdravé stravy. Naštěstí, ačkoli je tato změna podivně náhlá, mamka (hlavní člověk, co mě tak nějak duchovně vede), přítel, ségra i kamarádi ji vnímají veskrze pozitivně. A v neposlední řadě se cítím, že jsem konečně šťastná, že jsem konečně zase našla samu sebe.
Ale trochu vyděšený včerejší komentář od Onney mě donutil zase spadnout na zem a uvědomit si, že pro všechny nemusí být můj obrat o 180° stravitelný nebo příjemný. Právě proto vzniká tento článek, kde se snažím vysvětlit, co pociťuji a proč do vás v posledních týdnech valím jeden duchovně zaměřený článek za druhým.
Jak už je vám jistě známo, když mi bylo třináct let, chtěla jsem se zabít a pobývala jsem na psychiatrii. Co se tenkrát stalo jsem ale zjistila až díky jednomu moc moudrému pánovi před třemi lety. Ano vnitřně jsem to tušila, ale přiznat si něco takového je už jiná věc:) Ve svých třinácti se nějakým způsobem jako stavidlo otevřely moje vzpomínky na minulé životy a na život mezi nimi. Vyděšená a zmatená puberťačka začala tyto vzpomínky psát jako příběh, který vyvrcholil v Tolkienovský plagiát, ale když teď čtu ty řádky a odmyslím si jména postav a příběh jako takový, vidím alegorii mých pocitů, mého zmatení a dokážu pod balastem fantazie rozkrýt můj příběh.
V době kdy jsem svou Paní prstenů psala, jsem se taky spojila se svým vyšším, nehmotným já – tím, které máme všichni, ale bojíme si k němu ze svého materiálního pohodlí najít cestu. Jenomže brána do astrálu v mé mysli zůstala od té chvíle otevřená a na mě se začaly lepit démoni, larvy, bludné duše a další a další hnusy, které ze mě vysávaly energii, braly mi chuť žít a já čím dál tím víc začala pomýšlela na smrt.
Naštěstí jsem v té době měla své vyšší já, tu zářící bytost, co mě nenechala zemřít a co mě vedla na cestě tmou. Dokázala mě udržet naživu i po dle lékařů smrtelné dávce léků, ale mou ruku, řezající zápěstí a házející do krku ty prášky zadržet nedokázala. A tak jsem skončila v léčebně, kde jsem dostala dávky léků a ačkoli astrální cesta zůstala otevřená, já nic z toho nevnímala, otupená účinky neuroleptik a antidepresiv.
Nejprve jsem s léky bojovala, ale strach z depresí a pokusu o sebevraždu, který mi všichni vtloukali do hlavy, nakonec zvítězil. Radši jsem jedla pilulky, které jsem nenáviděla, než abych zase trpěla. Ale démoni neodešli a dostavily se první fyzické problémy – omdlévání, točení hlavy, bolesti břicha, zad, hlavy, astma… Když mi nemohli ublížit na duchu, díky „stěně“ z antidepresiv, trpěla jsem alespoň fyzicky.
V té době mě do materiálního světa naplno vtáhl můj bývalý přítel, který stejně jako moji rodiče používal strašení sebevraždou a nemocnicí, kdykoli jsem začala mluvit o snížení dávek léků. A tak další tři roky mého života byly jako film, kde hlavní roli jsem hrála já, odosobněná a jiná – prázdná, vyprahlá, bez emocí a bez radosti. Nežila jsem, já jsem se dívala jak žiju.
V roce 2007 jsem dosáhla dospělosti, mamka se rozvedla s otcem a naplno se začala věnovat čínské medicíně, práci s anděly a dalším věcem, na které se do té doby necítila. Mamčinu knihovnu začaly plnit knihy o karmě, minulých životech, andělech, léčení a duchovní cestě. A moje srdce zase zaplnila láska a já poznala Finna, který byl poslední stupínek na schodišti zpět k duchovním hodnotám, na které jsem si přísahala, že už nikdy nevylezu.
Přemohla jsem svůj strach a začala snižovat léky. Vrátila jsem se ke svému přání, které jsem vyslovila před pěti lety – že jakmile budu dospělá, přestanu brát léky, které jsem nikdy nepřestala nenávidět. Během prázdnin jsem dávku snížila na polovinu, na podzim na třetinu a v říjnu se rozloučila s psychiatričkou. Poslední prášky jsem symbolicky měla na Silvestra a do roku 2008 jsem tak vstoupila s čistou hlavou.
Kdybych řekla, že to bylo jednoduché, lhala bych. Trápily mě staré strachy, denně jsem se bála, že až se zítra probudím, budu se chtít zabít a slova doktorky se naplní. Bála jsem se, že se zhroutím, že to nezvládnu atd. atd. Ale ubíhaly měsíce a strach se zmenšil až nakonec zmizel úplně. Svoji bitvu jsem vyhrála, sice jsem začala kouřit, ale to jsem brala jako nutné zlo, které je pořád příjemnější a mé zdraví méně ničící, než léky. Jediné s čím se doteď potýkám je maniodepresivita, kterou léky hodně mírnily, ale není to nic, co bych nedokázala svojí vůli ovlivnit a výkyvy nálad jsou den ode dne menší.
Loňský rok ale přesto nebyl podle mých představ, skončila jsem školu a pak onemocněla s páteří. Když jsem tak ležela v nemocnici a dívaje se do bílého stropu přemýšlela, jestli ještě budu chodit, zjistila jsem, že tudy cesta nevede. V tu noc jsem si uvědomila, co dělám špatně a začala na svém životě pracovat.
Postupně se mi do cesty začaly plést knihy, které mě nasměrovaly, články, které mě nadchly, lidé, kteří mě podpořili a pomohli mi. Za posledních pět měsíců jsem ušla delší cestu, než za posledních pět let. Pochopila jsem, že vše, co se mi v životě stalo, mělo dvě příčiny – buď jsem si to před tímto životem vybrala a má to tak být, nebo jsem si to zavinila svým špatným myšlením a musím se z toho poučit. Uvědomila jsem si fakt, který jsem chápala jako třináctileté děcko a raději jej zapomněla – totiž, že můj život řídí Vesmír tak, jak si to přeju. Chci-li být nešťastná, budu. Bojím-li se, že něco ztratím nebo něco nedokážu, pak to tak bude. Myšlenky, které vysílám jsou určující pro můj život. Vyškrtala jsem ze svého slovníku „nejde“, „nedokážu“, „nezvládnu“. Změnila jsem jídelníček a přestala se bát, že nepřiberu. Za týden jsem nabrala tři čtvrtě kila a vím, že to půjde ještě nahoru.
V posledním měsíci prožívám úžasnou radost, povznesení, štěstí, harmonii. Zbavuju se strachu, očišťuju své tělo zaneřáděné škodlivinami i astrálním balastem, nechala jsem ze sebe odvést bludné duše, denně medituju, čistím čakry a chápu souvislosti, které mi před tím nedocházely.
Jenomže ve vší té své radosti jsem zapomněla na to, že každý mou radost nesdílí, že každý nechápe věci, které mě přijdou samozřejmé. Zahrnula jsem blog články a čekala jsem, že každý pochopí jejich poselství a bude stejně „osvícený“ jako já. Že je to hovadina mi došlo až po přečtení pár trochu zmatených komentářů. Právě proto jsem se snažila svůj příběh osvětlit v těchto řádcích a říct, že Lúmenn se nezměnila, nezbláznila ani se nedala k nějaké sektě. Lúmenn jenom zase našla samu sebe, připustila si svoji nedokonalost a začala na sobě pracovat.
Možná podotknete, že u Lúmenn se zase vyvinula schizofrenie, protože tvrdí, že vidí anděly, víly, duchy, barvy kolem lidí a další nesmysly. Ale andělé a víly nejsou to nejdůležitější, co mě na cestě potkalo. To nejdůležitější je uvědomění, že jsem velmi důležitá (stejně jako každý člověk), že je tu Vyšší síla (bůh, vesmír, příroda…), která mě miluje takovou, jaká jsem a že jaký život budu mít, záleží jen na mě a na mém smýšlení.
Každý den děkuju za těch několik knih, které mě nasměřovaly na mou cestu, za objevení jedněch stránek, kde jsem se prostě našla a děkuju za to, že jsem se za celých dvacet let života dokázala ani jednou nevzdat, i když se mi nejednou zdálo, že žádná cesta ven z pekla už nevede.
A spolu s těmito díky se omlouvám všem, pro něž byla moje proměna příliš náhlá, všem, kteří snad na chvíli pochybovali o mém duševním zdraví i všem, kteří nechápali, co píšu a chovala jsem se k nim přezíravě a arogantně, jako bych měla patent na rozum. Ten nemám, jsem jen dvacetiletá holka, o pár let starší nebo mladší než vy, která tápala ve tmě, bloudila v černých chodbách své mysli a hledala cestu ke světlu, kterou konečně našla a dělí se teď o světlo se všemi, které potkává.
Máte-li pocit, že s vámi na blogu manipujuju, řekněte mi to. Ale máte-li pocit, že píšu nesmysly a nesouhlasíte se mnou, raději si to nechte pro sebe. Já po vaší cestě jít nechci a že vy nechcete jít po té mé, je zase vaše svobodné rozhodnutí. Ale pokud jste se rozhodli následovat moji stezku posla světla, kterou jsem si vybrala už dávno a ze strachu z ní uhnula, je vám můj web otevřen a moje srdce taky.
Děkuju všem, kteří pochopili za jejich podporu. Děkuju všem, kteří nechápou, za to, že neplivají hnusná slova. A vězte, že těm, kdo přinášejí světlo do života jiných, ho neubývá.
Každý asi tuto změnu zaregistroval. mě osobně také udivila. Ubylo článků, se kterými bych beze slova souhlasil, ale ku prospěchu věci. Možná nebudeš souhlasit s tím, co napíšu, ale je to můj pocit. Tvůj "vývin" z goth v posla světla je obdivuhodný a správný. Je dobře, že jsi poznala, že tudy cesta nevede a vydala se po té úsměvy a světlem prozářené. Není mnoho lidí, kteří by to dokázali. Myslím, že to svědčí o vnitřní síle a pevné vůli.
Sirius: děkuju:) Tvoje slova mě hrozně těší, ani nevíš jak:)
To je zajímavé, protože pokud jde o ten odvrat od ,,temna" ke světlejší cestě, tak u mě to v posledních měsících taky probíhá [trochu s tím možná souvisí i příchod jara a léta, ale ne úplně – vždyť mé objevování gotiky před 3 lety začalo právě v červnu.] Ta hudba stále patří k mé nejoblíbenější, má pro mě své jedinečné kouzlo, ale co se změnilo, je můj přístup k sobě, k životu, hledání radosti místo kochání se zasmušilostí, a i v oblečení se vracím ke světlým nebo barevným věcem.
A v duchovním směru, i u mě nastává zintenzivnění, sice tahle stránka u mě byla vždycky důležitá, ale byla u mě i období krizí a vlažnosti, hlavně v posledních už asi 4 letech. Teď znovu nacházím větší opravdovost a hloubku a to mě vede i k větší celkové psychické vyrovnanosti – nejen v oblasti samotné víry, ale v mém životě celkově.
Je to pravda i co píšeš o tom způsobu myšlení, i já se snažím ho měnit a přestávat se svým dříve dost obvyklým negativismem. I když nemůžu to srovnávat s tebou – u mě taky byly a jsou problémy se zdravím i jiné, ale nic hrozného, co by mě nějak významně dlouhodobě ovlivnilo, se mi asi nestalo; spíš mi někdy připadá, že mám až podezřele moc štěstí.
Jsem ráda, že máš tuhle duchovní sféru; mám ráda lidi, co jsou upřímně oddaní své duchovní cestě a to, i když se liší od mojí – pokud to není něco, co obsahuje nějaké zlé prvky škodící člověku, který to praktikuje, anebo jiným. Což snad u tebe není, protože u tebe nacházím psaní o dobrotě a pozitivním přístupu k sobě i jiným tvorům. Přeju ti, ať se ti to daří, a ať beze strachu překonáváš všechny těžkosti 🙂
Luz: možná je to náhoda, ale všímám si že hodně lidí se v posledních letech obrací k duchovním naukám – třeba ta proroctví o změně světa jak ho známe v brzké době opravdu mají něco do sebe. Jinak děkuju za krásná a podnětná slova:)
Lúmenn.. ani nevíš jak jsi mně dojala. dokonce slzy mi začaly stékat po tváři.Žiješ jen 20cítku let a už jsi prožila toho spousty.Tvá chtíč zmněnit se je dobrý nápad.Nemůžeš být taková jaká doopravdy nejsy.Ale zase je to jen na tobě jaká cheš býti.Tvé články které píšeš mne uchvacují.Nemáš bezsmyslené bláboly jako někteří ale vždy je tam cítit naděje,láska a milost.To co jsi prožila bych nikomu nepřála ani tobě.Už jsem chtěla jenom řici že až vyrostu chcy být stejná jako ty.
Chm, kde zacit..
Tak predevsim jedinou zmenu, kterou u tebe pocituju vuci me samotne je to, ze se nehadame 😉
Jinak mi prijdes porad stejna, porad mas svou hlavu, svoje pocity, porad nekam smerujes, porad jsi clovek, ktery neni delany pres kopirku.
Jestli se u tebe tedy neco zmenilo (a samozrejme vidim, ze zmenilo), vubec me to neudivuje, jestli nekoho ano, nejspis te vubec nezna, nebo nejspis vubec netusi, ze je to normalni.
Vim, ze jsem se s tebou bavila o schematech a tobe se ta schemata nelibi, ale toto je dalsi z nich.
Byla jsem totiz priblizne v tve veku kdy jsme se zacala takto menit, mozna jsem se neobracela k zadnemu duchovnu, (spis naopak, a kupovidu prave tohle mi pomohloú, ale prisla jsem tehdy do Brna a muj svet se zacal opravdu menit od zakladu. I muj pristup ke gotice, tehdy jsem za ni zacala tak nejak bojovat. Ale tim ze jsem poznala nove prostredi a nove pratele jsem se proste zmenila. Prestala jsem i nosit tolik cerneho obleceni atd atd. A kdybych v jedne dobe nepoznala cloveka, o kterym si myslim, ze je emocionalni upir, nejspis bych byla v te pohode jeste driv. Byla jsem stastna, mela jsem plno zajmu, vznikly DE, bylo co delat, ve skole se mi darilo, cestovala jsem, videla jsem Rim, Pariz.. plnily se mi sny.. ano, objevily se nejake osklivost, ale ja byla schopna je zvladat, mela jsem silu..
A ted najednou prask a znicehonic je vsechno zpatky..
Ja ale nechci aby sis myslela, ze ti predpovidam, nebo snad preju navrat, to probnoha ne. Ja prave nechci aby se ti stalo to same co me. Rikam to kazdemu cloveku, ktery ma takove problemy v hlave a ktery si mysli, ze se z toho dostal, protoze to a tamto. At si na to dava setsakramensky bacha, protoze cim vys clovek vyleti, tim z vetsi vysky pad pada a tim vetsi ten dopad na zem pak je.
btw, by ses divila, kolik lidi se ted od gotiky odvraci, to neni nejakou vnitrni zmenou, to je dano tim, ze ta gotika v CR jde vazne do hajzlu, a zlopubertaci jsou jeji nejmensi problem.. ale o tom jsme se uz kdysi bavily..
jo a k tem sektam jeste.. to jsem psala uz "vedle".. samotnym smyslenim se da vyresit hodne veci, pozitivni pristup je dulezity, ale jsou veci, ktere se bez mediciny neobejdou.. jsou prave sekty, nebo ono to vlastne nejsou sekty ze, to jsou ti osviceni, ti vyvoleni, co tvrdi, ze samotnym smyslenim muzes vylecit aids, rakovinu a kdovi co jeste.. takovych skupin lidi, kteri zacinali pouhym zajemm o magii, karmu, reinkarancia podobne veci, a ted to jsou lidi, co veri v nejake nebe na Jupiteru, je strasne moc, a cely ten tvuj Vesmir se mi nevim proc poji s vesmirnyma lidma 😀
to ja jen, aby sis na to taky davala pozor, ses clovek, ktery se tomu duchovnu chce venovat natolik, ze s tou tvou schizofrenii muzes lehce prekrocit hranici..
klidne pis dal svoje clanky, to ti prece nikdo nezakazuje, spis jde o nazory, ktere pak vyjadrujes v komentarich..
vidim ale, ze cely ten asi jeden muj komentar te vyburcoval o velkemu premysleni, proto ten clanek, podle me sis to nemela az tolik brat 😉
mozna si myslis, ze ses diky svemu duchovnu osvicena, ja treba povazuji za osvicene uplne jiny druh lidi 😉 ale to je asi tim, ze jsem hodne velky realista..
a docela me pobavil koment Siriuse – vyvin z gotha v posla svetla.. jako by gothi byli nejaci demoni 😀
já ti ze srdce přeju, že jsi šťastná… Ale v článku o tvém "očištění" jsi mě namíchla komentářem o mých lécích, to nezastírám. Napsala jsi to velmi nevybíravě: že mě zabíjí a že si ještě myslím, že mi pomáhají… Nemyslím si, že toho vím o tolik méně než Ty. Vím toho dost. A byla jsem šťastná právě po ty roky, co jsem prášky měla (beru Zoloft)… Prožila sis mnoho zlého, ale to já taky. Ty jdeš směrem k duchovnu, já jdu od něj pryč. Byl to právě můj vstup do světa magie, který mě položil. Už "nečaruju", jen se modlím a občas vyložím tarot. Ty máš taky výhodu v tom, že máš kolem sebe lidi, kteří tě milují- já to říci nemůžu. Mám podivný vztah s mámou, jsem jedináček a v partnerské krizi (jsme oba s psychiatrickou diagnozou a "vysávali" jsme se). Věřím bylinkám, věřím bohu – něčemu nade mnou, ale hlouběji už to nezkoumám. Svou depresi beru jako nemoc a stejně jako další své nemoci ji léčím léky. (Za těch pár dnů se mi neskutečně ulevilo!)
jo, a ještě, ta paní, která očišťovala mou auru a odblokovávala mi čakry, mi dala za pravdu že magie mi uškodila. Byla jsem příliš otevřená astrálu a taky se na mě kdeco nalepilo. Vytvářím si teď pomocí meditace silnější auru, přes niž už nic zlého nepronikne. Byla to zajímavá návštěva, asi mi pomohla duchovně. ALE duchovno a činnost mozku jsou dvě odlišné věci. Skutečně mi pomohly až léky.
onni: vesmírné lidi neznám a na sekty kašlu, to jsou náhražky pro lidi bez vlastního názoru. Ale to nebe na jupiteru mě pobavilo:D To už je fakt úchylný;)
KK: naštvat jsem tě nechtěla, promiň. Ale když jakýkoli neduh bereš jako nemoc, kterou je třeba vypudit, dáváš tomu tím vlastně sílu. Magie škodí, to je fakt, ale magie a duchovno není totéž, magie jde proti vesmírným zákonům, ale meditace a práce s anděly je s nimi v souladu. Já ti přece nezakazuju brát léky, na to nemám právo, ani tě nechci ovlivňovat. Ale zeptej se kohokoli, kdo trochu přičichl k duchovnu a řekne ti, že léky obecně tělu spíš škodí, než pomáhají a antidepresiva jsou jedno z nejhorších svinstev. Říkalas, že se ti nevyrábí serotonin přirozeně – proč místo, abys to vzala jako fakt, nepřemýšlíš proč se ti nevyrábí?:)
Prosím, neber moje slova jako ovlivňování, abys léky nebrala, ale spíš jako podnět k zamyšlení. Btw. myslím že by tě mohla zajímat kniha co teď čtu – Tvůj život ve světle autorka PhDr. Doreen Virtue. Hodně štěstí v boji s depresí a už se ně mě nezlob;)
Mno je fakt, že od té doby, co jste se vrátily od té paní, to začalo vážně intenzivně..n_n Ale jsem ráda, potřebuju už konečně změnu a myslím že tohle je ta nejlepší cesta..n_n
Nemůžu říct, že bych prošla tím samým, přece jen, moje cesta byla jednodušší a lehčí než ta tvoje. Ale dobře chápu, co pro tebe tenhle duševní klid znamená. Tak si to užívej plnými doušky 🙂
no, hele sekty.. clovek by se obcas divil jak inteligentni lide v necme takovem muzou skoncit 😉
lumen, cukrovkar ma taky premyslet proc se mu nevyrabi insulin? Tetanik ma taky premyslet nad tim, proc jeho telo nevstrebava horcik prirozene z jidla? Ma jen premyslet a premyslet a postupne se dostavat do porad horsiho fyzickeho stavu?
Rikas, ze nechce zakazat nekomu brat antidepr., ale pritom to delas (v minulych komentarich jsi to tak podala), pises, ze nechces vydavat svou viru jako jedinou pravdivou, ale pritom tohle o andelich a vesmiru cpes nekomu, kdo treba neni staveny na to, aby necemu takovemu veril.. vzdycky je nejake "co kdyz", nemuzes stoprocentne vedet, ze to, v co veris opravdu existuje.. v podstate vsechno je placebo, ty budes verit, ze ti pomuzou andele, nekdo jiny, ze mu pomuzou leky.. tvrdis, ze chemie je horsi, fajn, ja to treba vidim uplne naopak, ja osobne kdybych do vseho sveta pustila veci, o kterych ty tady porad pises, tak z toho zmagorim behem peti vterin..
A kdyz KK pise, ze ji leky pomohly, tak at si tomu veri.. ja taky nejsem nadcena z toho, co do sveho tela momentalne cpu, zato ale jim zdrave a zacinam vic a vic sportovat, tak aspon v jinem smeru chci svoje telo nejak posilnit.. a ty muzes s tim jak kouris tezko rikat neco o hnusnem cpani svinstva do sveho organismu 😉
Jajj, bola som na tom podobne ako ty.
depkova, nejedla som, rezala si zily, = nesuviselo to so ziadnym stylom, bol to moj dusevny stav a bol fakt dost desny.
pomohli mi knizky, pozitivne myslenie, hoci v ciernom obleceni, srsala som vzdy optimizmom, energiu, radostou, laskou…
no dnes som sklzla spat!
je mi desne, nedokazem ani dychat ani rozmyslat. po dost spatnom stave som sa odhodlala zavolat cvokarke. uz ani nejem. neda sa so mnou rozpravat. a preco??
proste ked sa spoji prilisna inteligencia a prilisna citlivost, vznikne z toho clovek s psychickymi problemami. ci chces ci nechces.
zistila som, ze mojmu chlapovi viac nemozem verit a mam uz len jednu kamaratku. a to myslim doslovne. ako sa mam nad to povzniest? pomoze mi kupit si farebne veci? najhorsia je ta zavislost na depke – ked sa jej nechces zbavit lebo sa ti ten stav paci.
musim so sebou zacat nieco robit! viem to. aj sa snazim. najst si aktivity a tak. ale uz ma ani nic nebavi. preco som sa ale odhodlala? je mi spatne aj fyzicky, citim sa strasne slaba a bez nalady. no nic, idem si uvarit antidepresivny lubovnikovy cajik 🙂
nech sa dari, uprimne dufam, ze ti to vydrzi.
Na tvůj blog nechodím nijak dlouho, takže jsem tu změnu nějak příliš nezaregistrovala. Taky mě zajímají duchovní věci, ale doma není nikdo, kdo by mi o tom řekl nebo mě někam nasměroval. Ty píšeš články přehledné, pochopitelné, ne moc dlouhé a hlavně se dobře čtou. Proto ti děkuji za tvoji změnu 🙂
Inak je zaujímavé, že si myslíš, že sa liečim na psychiatrii a zároveň že neberiem lieky 🙂
je zajimave ze leky odsuzujes protoze jsou skodlive a navykove, ale presto kouris…proc ses toho taky nezbavila, kdyz uz jsi se dokaza svou vuli zbavit te lekove zavislosti? neber to jeko vytku, jen by me to zajimalo:) jinak ti preju ze jsi stastna, ale obecne musim temer ve vsem souhlasit s onni
Onni: já nikoho nenutím moje články číst a na kritiku myšlenek reaguju samozřejmě tím, že se bráním:) Když tomu nevěříš, tak tomu nevěř, ale prosím tě, už se nevyjadřuj takovým způsobem. Není to pro mě příjemné, věř mi
Lilith: závislost na depce je svinská věc, znám to. Právě ta člověku ze všeho nejvíc brání se jí zbavit. Věřím ale, že to zvládneš:) Držím palce
Elysia: dobrá otázka, zbožňuju všímavé lidi:) Protože nechci – zatím. Vím, že mi to škodí, ale zatím ještě nejsem v takové rovnováze, abych se kouření zbavila. Tak si aspoň očisťuju organismus a vím, že až přijde den, kdy budu chtít přestat tak přestanu.
Lum, od tebe bych cekala lepsi reakci nez takovou typu "kdyz se ti to nelibi, tak to necti" 😉
nejde prece o kritiku myslenek ale o kritiku toho, ze je vse treba brat s nadhledem, a to v podstate ani kritika neni, spis doporuceni, tak se necerti 😉
a toho s tim kourenim jsem si vsimla prvni ja!! :P:D:D
Lúmenn … taky jsem prošla podobnou transformací :o) a vlastně ještě stále procházím, je to dlouhodobý proces…a je to moc fajn…člověk tak nějak pozná sám sebe, zjistí kam patří, jakým směrem by se měl dát a co je jeho úkol a je mu tak nějak líp než kdysi….přeji ti hodně štěstí na tvé cestě životem :o)
onni: já se nečertím, jenom mi neříkáš zrovna to, co v těhle chvílích potřebuju slyšet:) Zkus se někdy vykašlat na schémata a na rady rozumu a zeptej se srdce co na to říká:)
lum, ja ti nijak ublizovat nechci..
hele, ja na nejake srdce ani neverim, je mi jasne co tim myslis, ale stejne tak dobre vis, ze se vse vnima mozkem 😉 a rozhdone budu radeji vse resit rozumem, protoze to, co mi prineslo srdce, nebylo nikdy dobre.. na baopak.. takze radeji si ted budu davat hodne bacha, a budu se ridit schematem "jennou jsi dole, jendou nahore", i kdzy je to zase blbe schema, nez abych se ridila srdcem, ktere me kdysi dostalo tam, kde jsem prakticky doted 😉
da se rict ze mozna vim, co to u me ted spustilo.. a byla to vec hodne promyslena, ne udelana ze dne na den.. a moc dobre vim, ze kdybych to udelala uz davno a nenechala jakesi srdce aby me drzelo u toho vseho (protoze ano, slo jen o citove vazby k jakemusi pochybnemu smyslu zivota), nedopadlo by to tak hrozne, nenechala bych to zajit tak daleko..
chapu tvou touhu po necem vyssim, je naprosto prirozena, ja v to taky verim, ale verim take v to, ze co si sam clovek neudela, to nema a jak casto opakuju, za vetsinu problemu si muze clovek sam a zadny buh ci vesmir ci cokoli jineho to neovlivni, jelikoz ma clovek svobodnou vuli
Co na to říct..:)
Lidi se mění? Vidím, že máš myšlenky uspořádané dost jinak, než jsem u tebe zvyklá. Nevadí. Ale na žádnou temnotu jsem nikdy nevěřila, takže je pro mě nějaké "osvícení" bráno hodně s nadhledem :).
co se témat článků týče, asi sis všimla, že nepřibývají komentáře z mojí strany. Ne, že bych tady nic nečetla- spíše k tomu většinou nemám moc co říct.
Hlavně, když je ti fajn, jakási duševní rovnováha je pro zdraví důležitá 🙂
vi co je zvlastni? ze se mi o tobe zdalo a bylo to jeste driv nez jsi napsala tenhle clanek. zdalo se mi ze jsme spolu byly na nejake louce a tys mi ukazovala sve nove saty, ktere byly cervenooranzove a pak jsme sli do nejakyho exotickyho kramku a ty sis koupila nejaky barevny satek a koralky bo co a ja z toho byla porad vedle, protoze mi to k tobe nesedelo, proste jsem k tobe mela prirazenou cernou a hotovo…..rano uz jsem se tim nezabyvala, rikala jsem si jenom divnej sen, a pak asi po dvou dnech prijdu sem a ctu jak vymenujes satnik a znovu objevujes barvy…neni to zvlastni?:D
Sice mi astrální svět, alternativní medicína a další věci, které zde jmenuješ, nejsou úplně blízké, nicméně ikdyž s mnohými věcmi třeba nesouhlasím, čtení těchto článků mě jaksi obohacuje v místech, kde se mé znalosti jsou dosti chudé.
A mimo to zastávám názor, že člověk má být sám sebou a je jedno v kolika letech se najde, i to jestli to bude ze dne na den nebo během pár měsíců 🙂
onni: ano, člověk má všechno takové jaké si to udělá a vesmír nebo bůh by do toho nikdy nezasáhli, protože respektují svobodnou vůli. Když ale boha/vesmír/anděly požádáš o pomoc, můžeš si život udělat krásnější mnohem rychleji a snadněji
Mishcennka: zlatíčko, věřím, že chápeš a děkuju ti za to:)
Elysia: wooow věštecký sen:D Ale trefila ses, fakt že jo:)
Lum, nenasrala jsi mě nijak extra, to se neboj :-)… jen mi tamty komentáře nebyly příjemné a čekala jsem od tebe něco jiného. Opravdu nehodlám trávit čas přemýšlením o své hladině serotoninu… To já se radši vyspím a najím. Chronická nespavost je šílená věc, to mi věř…a nechutenství taky, to bys mohla chápat když chceš přibrat:-) Nejsem žádný práškový závislák, vím, že teď toho do sebe cpu hodně (a že to není "zdravé" ale to třeba antikoncepce taky není), a těším se až přejdu na nízkou dávku. Člověk musí vědět, co je horší zlo…zda prášky v těle, nebo nepřekonatelný somatický příznaky deprese. Věřím svým způsobem v anděly, ano, ale taky v moderní medicínu. PS: Co tvoje krční páteř- vezmeš si raději ibuprofen a půjdeš na rehabilitaci, nebo poprosíš Boha/ vesmír?
Změnila nezměnila.. Asu ano, ale mě se ta změna líbí, líbí se mi, co na blogu hlásáš. Zní to hezky a v tvém podání i opodstatněně… jen se podle toho umět řídit – jako ty!:) to už není tak snadné..
Ale změnu schvaluju, mě osobně nijak nezarazila ani mě nepřivedla na myšlenku, že ti šplouchá na maják:D takže.. jen tak dál a motivuj ostatní lidi, jak tomu činíš teď;)
KK: normální medicína pomůže od následků, ale příčinu, špatné smýšlení, nikdy neodstraní a tak se nemoc bude vracet. S krční páteří sice výjimečně vezmu prášek od bolesti a denně cvičím, ale vím, které bloky v mé psychice způsobují bolest zad a pracuju na jejich odstranění:)Btw.: nespavost způsobuje strach a pocit viny, nechutenství opět strach, nenávist vůči sobě samé a odpírání si práva na život. Prášky jako dočasné řešení jsou skvělá věc…ale bez odbourání těchto pocitů se nikdy zcela neuzdravíš. Držím palečky;)
Lum je opravdu spousta nemocí, které mají psychosomatický základ a tudíž se dají uzdravit metodou, kterou popisuješ, ale když budeš běhat bosá ve sněhu tak se nachladíš ať chceš nebo ne a neovlivníš to tím, že si budeš myslet, že na tebe ty bakterie či viry nemají…
Elysia: když budu já běhat nahá ve sněhu, tak se určo nachladím. Ale zeptej se na totéž tibetského mnicha:)
"Ale máte-li pocit, že píšu nesmysly a nesouhlasíte se mnou, raději si to nechte pro sebe."
Chápu správně, že tu tedy diskuse již není vítána?
Slečna S.: vůbec ne, diskuze vedená slušně a bez trapných argumentů je vítaná vždycky. Konstruktivní kritiku jsem brala vždy, ale občas se tu objeví lidé, z nichž sálá negativita i přes monitor – a ty bych radši ke slovu nepouštěla:)
ale to je opet neco jinyho, pac ten mnich je proste trenovanej a je to dano jeho "vycvicenou" imunitou a ne vuli:)
Elysia: imunitou? Přečti si něco o tibetských mniších;) Týdny o hladu, živé mumie, dny v mrazu bez oděvu…to není imunita, to je síla lidské mysli a ta je nekonečná. A že je trénovaný – ano a my všichni můžeme být trénovaní, začíná to u maličkostí jako je pozitivní myšlení a končí to telekinezí nebo vyléčením rakoviny (viz. třeba knihy Louise L. Hay). Naše mysl je nástroj, jímž utváříme realitu a dokáže divy – jen ji to musíme naučit.
Myslím si že je správne a dobré nájsť svoju duševnú rovnováhu. Pokiaľ tebe k tomu pomáha "nadprirodzeno", je to OK, mne k tomu stačí len zmena myslenia a správania. Nemusím sa spoliehať na žiadne meditácie, anjelov či čo ja viem čo, a darí sa mi. Čím si znova utvrdzujem názor ktorý som si obhajovala v SOČke, a to, že každý by si mal nájsť vlastnú cestu. A tú si nenájdeš hneď. Preto sa neustále vyvíjaš a meníš. Prečo odsudzovať človeka za to, že sa zmenil? Veď zmena je tak prirodzená a vítaná!Aj keď sa nám teraz zdá že je napríklad k horšiemu, v konečnom dôsledku nás to posilní. Ak nájdeme silu pochopiť to.
Takže….aby som nejak zhrnula,priznávam sa že tie články naozaj nečítam, pretože na astrálne kecy jednoducho neverím, ale ak ťa to robí šťastnou, som šťastná aj ja, že na svete je o jedného pozitívneho blázonka viac.
s tou imunitou sem to myslela tak, ze stejne jako kdyz si otuzilci jdou zaplavat v lednu nekam do potoka a nic se jim nestane protoze sou na to zvykli a rozvinuly se u nich jiste adaptacni mechanismy, tak stejne je to i u tech mnichu… je jasne ze musi mit pevnou vuli ale bez fyzickych adaptaci by to stejne neprezili a ta fyzicka adaptace neprobehne na zaklade mylenek, ale kvuli dlouhodobemu vystaveni se urcitym podminkam
Změna je život! Každý člověk se postupem času a s věkem mění, je to úplně normální:-)
Něco jiného je,když se člověk mění k horšímu, zapadne do špatné party, začne kouřit, fetovat, páchat zločiny či něco jiného,ale myslím Lúmen,že ty ses k horšímu nezměnila!! Spíš bych řekla,že jsi dospěla a konečně našla samu sebe, jak ty říkáš:)))
Co se týče toho šatníku,taky jsem jej poslední dobou nějak obměnila:) Místo černé teď nosím barevné věci:) Na tom není nic špatného,ale podle některých osob ano:( Místo toho,aby mě podpořily,tak mi vyčítají,že se měním k horšímu:(
este me k tomu tak napadlo, ze i kdyby to ti mnisi zvladli jen svou mysli, tak pro aplikaci na nasi spolecnost je to nemozne, pac sama rikas ze ani ty bys svou mysli nedokazala zabranit tomu aby ses treba jen nenachladila….a co teprve potom ostatni? to pak nemuzes rict, ze by nekdo mel prestat brat prasky, kdyz na to sam neni pripravenej a neni na dostatecne "duchovni urovni" aby to byl schopen bez tech leku zvladnout…ja verim tomu ze by spouste nemoci slo zabranit pouhou zmenou myslelek, ale holt nasespolecnost na to neni prizpusobena…:(
Elysia: přizpůsobena na to je, jenom je hrozně líná:) všechno nejde ze dne na den, zvlášť změna myšlení je běh na hodně dlouhou trať, ale krůček za krůčkem by to mohl dokázat každý
mohl, ale nechce…a to je prave to..a vetsina lidi o teto moznosti nevi nebo vi ale nema o ni zajem nebo tomu neveri a i nekteri co to zkusi na to nemaji treba trpelivost, neb ne kazdy je plny odhodlani a vule jako ty:)
Neco pro chlapce, potkejte divky z oblasti; http://girlssnapshots.com