Nepatřím mezi lidi, co by si hověli v prudkých životních změnách – k snídani prostě musím mít Earl Grey a vanilkový jogurt a specifické vyzvánění pro každého rodinného příslušníka si tahám z telefonu do telefonu už od roku 2005. Mám prostě ráda, když zaběhané a dobré věci fungují, těch nefunkčních se naopak zbavím poměrně snadno, zhruba jako když si převléknete spoďáry, které jsou sice vaše oblíbené a dělají vám hezký zadek, ale už je na sobě máte celý den.
Takže když se město brno rozhodlo, že rozbombarduje ulici, vedoucí ke mě do práce a šíleně mi zkomplikuje dopravu do práce šalinou, přizpůsobit se nově vzniklé situaci nebyl až takový horor. Co už ale hororovější bylo, byla změna brýlí – nástroje to ďábelského, který na svém obličeji rozhodně nenosím z nadšením. Ale změna je léto a léto je v plném proudu, přátelé, takže jak tyhle vlny v tsunami v poklidném rybníčku Lúmennčí existence dopadly?
Můj nejdražší Alwin je posedlý takovými těmi moderními „hipster“ brejlemi – to jsou takové ty, které má můj táta na svatební fotografii a za které jsem se mu smála už když mi byly tři. Velké a tmavé obroučky přes půlku obličeje, co z vás okamžitě udělají intelektuálního nerda. Já vždycky volila naopak brýle ideálně téměř neviditelné, protože od chvíle, co mi ve čtvrté třídě doktorka nasadila tu ohavnost na nos, protože jsem prostě už neviděla na tabuli, jsem věděla, že já a brýle nebudeme kamarádi. Inu, taky mě tahle vyložená zaujatost proti brýlím dostala až na operační stůl pod laser – tady čtěte proč a tady zase jak. Ono „jak“ končí dost nevesele – operace se sice zdařila, ale protože mám divné oči, patřím do skupiny pár promile lidí, jimž se tkáň po operaci zajizvila a místo čistého zraku jim zůstaly nějaké dioptrie.
Ze čtyř a půl poskočit na zhruba jednu, to je pořád výhra, uznávám. Ale já na operaci nešla proto, aby se to zlepšilo, ale proto, abych se zbavila kompenzačních zrakových pomůcek – brýlí, jež se mi hnusí a čoček, které mě ničí finančně a dlouhodobě očím moc neprospívají.
No ale zpět k brýlím – jelikož s jednou dioptrií sice můžete úplně v pohodě fungovat, ale řízení nebo návštěva kina už taková lambáda není, pořídila jsem si před časem brýle. Na řízení, na nákupy, na sledování filmů. Bez nich tyhle činnosti fakt moc nešly. A tyhle brýle se mi poškrábaly, pokřivily a tak všelijak, takže bylo načase pořídit nové, co mi nebudou na nose sedět našišato a ještě víc umocňovat můj pekelný obrýlený výzor. A jak jsem již psala – můj nejmilejší mě přesvědčil, že bych místo „myškošedých“ nevýrazných brejlí bez obrouček měla zkusit jít hlavou proti zdi a zkusit tu svou averzi ke sklům na obličeji zničit hádejte čím – mega olbřímými hipster brýlemi! Takže takový je výsledek…
Na téhle fotce se vlastně ani nepoznávám, ale přiznávám, že mi to na ní sluší
a brejliska mě příjemně překvapila – v běžném životě už takhle strašně nejuchám, spíš
se s brýlemi sžívám a přemýšlím, jestli jednou přijde den, kdy se na sebe s těmi monstry
mrknu do zrcadla a řeknu si, že to vypadá docela fajn.
Ale vrhněme se na tsunami číslo 2. Vzhledem k neutěšené dopravní situaci kolem mého pracoviště (poblíž Cejlu alias nechvalně proslulého brněnského Bronxu) jsem byla nucena přidat se do řad brněnské cyklomafie. Ale vzhledem k tomu, že nedisponuji jiným byciklem než zářivě růžovým skvostem (úžasným to dárkem mých rodičů k tuším 11. narozeninám, fakt díky!:)), jsem naznala, že když už je to kolo TAKHLE příšerné, hromada nálepek se srdíčky a kytičkami už ho může jenom vylepšit. A taky předpokládám, že takhle mi ten starej krám už tuplem nikdo ani v té inkriminované lokalitě, kam plánuji dojíždět, neukradne:)
Mobilofotka z mizerného osvětlení garáže – ale kvítečka a srdíčka se krásně rýsují
a růžovost kola je taky patrná:)
A proč je to takové tsunami? Inu, Lúmennka je známá jako kdekdo (či kde co:)), ale rozhodně byste si neřekli – jo Lúmennka, to je ta holka, co jezdí do práce na kole. Spíš patřím do kategorie – Lúmennka, to je ta, co zásadně nesportuje nebo ta, co je lenivá jak veš:) Každopádně nouze naučila příslovečného Dalibora housti, v tomto případě zcela reálnou nepříslovečnou Lúmennku šlapat do pedálů. Vzdálenost je to naštěstí skromná, asi dva kiláčky skoro celé po cyklostezce podél řeky a malebného areálu polorozpadlých továren, takže ani moje netrénované nožičky se u toho nezapotí, ale stejně se cítím podivně, když si to fičím rychleji, než chodci a když se tisknu ke krajnici, aby mě nesmetla projíždějící bezohledná auta. Su cyklista – a je to fakt divný pocit, po těch letech, kdy jsem dááávno, v minulém prostějovském životě, dojížděla na střední školu nebo na doučování angličtiny.
Ba co hůř – su cyklista a nosím velký výrazný brejle. Asi se ze mě stává nějaký zakuklený hipster. Což mi připomíná, že mi na plotně stojí máta nachystaná na domácí mátový sirup…sakra. Svetry po babičce ale naštěstí ještě nenosím. Zatím…:D
Užívejte léta:) Vaše změnami vykololejená hipstaLúmennka:)
To s těmi svetry bude jen otázka času 😉
Brýle jsem nikdy moc řešit nemusela, ale kamarádi nosí a tak vždycky slýchám jaké s tím mají trápení.
To kolo ti závidím. Měla jsem červené, ale vyrostla jsem z něho a dali jsme je do bazaru. Od té doby jsem na kolo nesedla, tedy až teď nedávno se školou. Jinak mi ale zbyla červená helma, kterou mám od druhé třídy a kupodivu mi ještě padne O_O
Tak přeju hodně štěstí s jízdami do práce a ať tě nesrazí nějaký magor. V Brně je jich totiž dost 😀
Ty tvoje jsou oproti mým ještě přírodní. Já mám ty červené obroučky ještě silnější 🙂 zezacatku jsem chtěla měnit, ale teď se mi už mega líbí 🙂
Brýle ti seknou! To kolo vypadá vážně dost pozitivně, až takové retro, mému bráchovi zrovna tři týdny kolo ukradli (a to ho měl sotva 2 roky)…
[3]: cheche, dneska už je holt retro i 15 let staré kolo 😀 To není starý křáp, to je retro! :))
Brýle jsou skvělý, ale to kolo je fakt historie, i když parádní…
Já patřím k těm, kteří mají dioptrie, ale bez brýlí ještě něco vidí a chodí bez nich. Myslím, že s nimi se mi kazí zrak ještě rychleji. Jinak bych si vybrala asi spíš pánské než dámské.
Růžové kolo vypadá dobře! 🙂
Bryle mas pekny! Ja vlastne uz nekolik let mam rozdil mezi svym skutecnym stavem kratkozrakosti a svymi brylemi (protoze hodne let jsem nechodila pravidelne k doktorce a nemenila bryle, tak az ted to postupne dohanim – neni pry vhodne dat najednou velky rozdli oproti dosavadnim sklum). Kdyz nemam srovnani a byla jsem na to zvykla, tak jsem ani nevedela, ze bych opravdu uz potrebovala silnejsi. Takze ve srovnani s tim se mi jevi, ze clovek, co ma jen 1 dioptrii, bryle ani nepotrebuje. I bez nich porad vidis lip nez ja s brylemi. V minulosti jsem totiz verila alternativnim knizkam, kde se psalo, ze zrak se bude vic zhorsovat, pokud budu nosit bryle odpovidajici me vade namisto slabsich. Coz se ukazalo jako blbost, zhorsovalo se to i tak. A zbytecne jsem tak videla hur. Doktorka mi pak rekla, ze to je hlavne geneticke a noseni nebo nenoseni bryli na to nema vliv. Bohuzel u kratkozrakosti se to pry muze vyvijet az asi do 30 let. Takze u koho to zacalo uz v detstvi jako u me, tomu to do te doby slusne naroste. 🙁
[7]: jsou na to spešl cviky, které zpomalují zhoršování – lidské oko je biologicky stavěné na ostření do dálky, ostření na blízko ho unavuje, takže se doporučuje se každých aspoň 15 minut podívat na aspoň 6 metrů vzdálený objekt – třeba z okna přes ulici atd. Ale mechanismus krátkozrakosti není dosud spolehlivě objasněn, geny se zmiňují v jednom kuse, ale nárůst brýlí v Asii během jedné generace o nějakých 60% nemůže být v genech, ale on na to ten moderní způsob života bude mít taky vliv:) U mě teda nenošení adekvátních brýlí má na svědomí jen vrásky kolem očí, jak jsem furt mhouřila abych zaostřila na nápisy:))
[8]: Taky nerikam, ze se to zhorsuje kvuli tem slabsim brylim. Ale ze se nesplnilo to, ze diky slabsim brylim se ro nebude zhorsovat, nebo dokonce ze by se to melo zlepsit. Vysledek je ale nakonec asi stejny. Ono to u kratkozrakosti trva po celou dobu, co se oko vyviji, hlavne nejvic to detstvi a dospovani, ale muze to byt az kolem 30, co se to ustali.
Ale tehdy to byl pro me veliky sok s tou alternativni lecbou, jako velmi duverive dite jsem poctive aspon rok delala to cviceni z knizky, a potom na prohlidce jsem se dozvedela, ze se to zase zhorsilo, to jsem snad potom i brecela. Ale tak to holt u kratkozrakosti zrejme casto byva v tom detstvi a dospivani.
Ale je to zvlastni, podle doktoru to je geneticke a neda se to ovlivnit, ale pritom zrovna v nasi dobe je takovy veliky narust, prave v dobe, kdy lide vic nez drive vetsinou koukaji na blizko – hlavne diky te vseobecne rozsirenosti zavislosti na mobilech.