Živote, postůj chvilku. A nebo ne?:)

To se tak člověk podívá na blog a zjistí, že už více než týden nenapsal jediný řádek. A při pohledu do lednice se zase dozví, že už týden se nepřipravil nic jiného, než sendviče a teplá jídla nechává jenom na restauračních zařízeních (díky bohům za ně). Když mi někdo nabízí nějakou víkendovou aktivitu, obvykle hlásím, že v druhé půlce května tam jeden volnej víkend mám a jinak zhruba v červnu. Nevím, co se poslední dobou děje, ale myslím, že by velectěný pan Život mohl trošku zpomalit své zběsilé tempo, jinak mu nebudu stačit. Na druhou stranu – je to super:)

Devátý dubnový den jsme strávili s partou Dhoulích jezdců v Praze na natáčení soutěže Co na to Češi a mě natáčecí štáb zdravil a ptali se mě, jak jsem si užila výhru v Pekelné výzvě a co AZ Kvíz, jak mi naposled dopadl. Vždycky jsem si jako malá přála být slavná – jenže jsem chtěla být herečkou, spisovatelkou či političkou, nikdy by mě nenapadlo, že nakonec budu „ta holka z televizních soutěží“:) Každopádně jestli chcete vědět, jak post apokalyptický tým Dhoulích jezdců dopadl, ničeho vám nemůžu prozradit, krom toho, že to uvidíte 6.června v 17:30 na Nově. A taky asi můžu prozradit, jak úžasňácky jsme vypadali:)

Taky se nám povedlo odchytit Tomáše Matonohu, aby se s námi zvěčnil, což se prý nepoštěstí každému týmu a za rok, pokud soutěž bude natáčená dál, prý máme rozhodopádně zase přijet. Asi se jednou do televizního studia budu muset nastěhovat:D

Tento víkend jsem pro změnu strávila opět v post apo stylu na LARPu mého drahého Příhraničí, kde jsem se z věku šestadvaceti let plynule překulila do sedmadvacítky, aniž by to na mě nechalo nějaké výrazné následky. Narozeninová oslava proběhla za neustálého orgování a nalévání herní vodky hráčům a půlnoc narozeninového dne jsem završila v kostýmu Královny upírů ve své prozatím nejepičtější životní (nejen larpové) roli – fotky dodám hned, jak budou;)

Další dubnový víkend bude ve znamení brněnského Astrovíkendu, kde budu stánkařit a konečně ten poslední, který už kouskem zasáhne do května, strávím za kanálem – rozuměj ve Velké Británii, kam se vypravuju zas a opět za mojí „nej kamí“ Lizzy.

Mezi nabitými víkendy se snažím za pouhopouhých pět dnů, jež kalendář nabízí, stíhat práci, podnikání, výrobu placek, pomoc s orgováním drahému, setkávání s přáteli, procházky se psem, starání se o domácnost a někdy vybyde čas i na nějakou tu literatůru. Není divu, že se prostě spokojím se sendviči a kafem a články na blog sepisuju hlavně ve svojí hlavě. Nicméně jakmile pomine toto dubnové šílenství, očekávám klidný květen plný vlahých večerů jako stvořených psaní. Ale ten je zatím daleko, takže hoplá zpět do víru událostí, živote postůj nestůj, už se řítím:)

Vaše Lúmennka v poklusu