Dnes je divný den. Den za sklem, jak jsem si to pro sebe dneska nazvala. Dan za sklem akvária.
Ne, nebojte, nejsem v depresi ani nic podobného. Jenom je srdeční zátěž asi milion a tlak se houpe nahoru a dolů jako zběsilý, k tomu mě bolí krční páteř a výsledkem všech těchto vlivů je točení hlavy. Můj nedokrvený mozek nestíhá vnímat podněty – zvuky, hlasy, obrazy, to vše se ke mně dostává se spožděním pár milisekund, ale někdy mi to přijde jako dlouhé hodiny.
Dneska plavu světem jak rybička v akváriu. Než jedna bublinka, kterou vypustím, dopluje až k hladině, milion dalších bublinek se ke mě řítí nadzvukovou rychlostí a já nestíhám. Někdo ťuká na sklo akvária a zvuk se rozléhá vodou, jako by mě chtěl ohlušit. Tváře za sklem jsou rozmazané, skoro je nevidím. Voda hučí a hadička vypouští bublinky jednu za druhou, sklo se otřásá pod nárazy kloubů, tváře za sklem nestíhám vnímat… a tak pořád dokola.
Točení hlavy je prostě zapeklitá věc. Nepoznáváte obličeje lidí, protože to nestíháte. Mozek mele z posledního („Hej osobo slyšíš mě? Potřebuju krev krucinál, jinak ti zkolabuju!“) a srdce jako splašené mlátí do žeber, jen aby mu vyhovělo. Ale nestačí, tlak se houpe a tváře se míhají. Černé fleky na bílých zdech, barevné fleky všude kolem, jenom spát…sakra spát!
Možná se vám to taky někdy stalo, prudký pohyb, mozek vyšplouchl až někam k lebce, zalapal po dechu a vyslal několik černých fleků (… — …) jako signál SOS. A pak – prásk na zem: „Jste v pořádku?“. Ale já ne, já prostě neomdlím, já vnímám mozkovo vyděšené SOS ale omdlít ho nenechám. Tak prostě plavu akváriem a hukot vody mě pomalu uspává.
Když se vám točí hlava, nikdy neusnete pořádně. Tedy pokud dospějete do stádia, kdy se vám ta mrcha točí i v leže. Nevím kolik mám tlak a kolik nervů mi skřípla moje „úžasná“ krční páteř, každopádně můžu ležet, sedět nebo stát, je to fuk, mozek prostě lapá po dechu a řve na mě „KYSLÍÍÍÍK! Jinak ti chcípnu!“ a já nemůžu dělat vůbec nic. A tak aspoň sedím, po klávesnici mi tančí mžitky a povídám vám příběh života v akváriu.
Že mi hrabe? Možné to je. Jak říkám, mozek nestíhá, dusí se, sípe, možná dokonce modrá (Tý jo, budu první člověk na světě, co má MODROU kůru mozkovou, wow:D) a stejně musí vymýšlet tyhle cypoviny a ovládat unavené ruce bušící do klávesnice.
Dneska plavu v akváriu. Tváře za sklem jsou rozmazané, hučící okysličovač bez ustání hrne nové a nové bublinky, které nestíhám zpracovávat a voda tak podivně rezonuje pod neustálými údery cizích rukou. Rybička Lúmennka je unavená (hop hop udělaly mžitky a zakroužily po zdech jako opilé nebo zfetované kolo osudu). Víš, co mozku? Jdi už do háje…
Tak přesně tohle prožívám, když jsem zhulená..:-D A přesně kvůli tomu hulim tak málo..:-)
A přesně kvůli tomuhle někteří hulí až moc..
Lili, Jusa: a vidíte? Já to mám i bez kouzelné bylinky a zcela zdarma:D
Tak tomu se říká výhra..:-D
Prosimtě a jak často se ti tohle stává?
áá, další nízkotlakář 🙂 mě na to pomáhá frťan tvrdého nebo semtex a nohy nahoru 🙂
kk: jj energiťáky taky bumbám:) A nebo Colu;)
Jusa: několikrát týdně:)