Huííí…hlásím, že jsem stále ještě naživu a zdrávu:) Momentálně jsem se vyskytla asi po pěti dnech u netu a mám jen půl hodiny, za kterou musím vyřídit asi stopadesát věcí, než zas budu muset běžet a vidíte – jako první se vrhám sem na blog, abyste mi tu neuschli nudou:)
Svatosvatě slibuji, že dnes večer se dozvíte, že punk rozhodně není mrtvý a o jeho oživování jsme se snažili celý víkend, protože co se všechno dělo, to opravdu nemá obdoby:) Takže minimálně tento jeden článek bude a bude ještě dnes, až vyřídím vše co musím a přitom procestuju půl Moravy. Jsem ve shonu, pořád se něco děje, akorát mám pocit, že se dějí samé věci, co jsou obecně k ničemu a slouží jen k potěšení mému a mého okolí. Prostě se poslední týden tak akorát bavím, zatímco povinnosti šly stranou.
Ale s tím je konec, bo konec semestru se kvapem blíží a už zas musím zatnout zuby a makat, inu slepák mě trošku dokopal k odpočinku, ale o to víc se budu muset snažit to dohnat:) Nejen tady na blogu (a na druhém blogu), ale i ve škole.
Když jsme u té školy…Lúmennce se zase povedlo být kontroverzní a vzhledem k tomu, že nevlastní fuckbook tak ani neví, jak moc. Můj říjnový článek, kde jsem rozebírala své divné pocity ze studia a měla jsem pocit, že jsem zas ten, kdo jde proti davu, vzbudil nečekané ohlasy mezi mými spolužáky a momentálně je po mě házeno kamením ostrých slov. Je fakt, že jsem na to zvyklá a není to ani poprvé, ani naposled, co pár mých slov rozpoutalo naprostou názorovou a emoční bouři, jen mě mrzí, že ti, kdo mě nepochopili a koho jsem naštvala musí být zrovna lidé, které vídám několikrát týdně.
Takže – bouře kolem lorda Lukáše už odezněla, po extempóre s Kalužou už se taky slehla zem, nekonečené debaty s Onni se přestaly konat už před drahnou dobou a na hofylanďáky a jejich šikanu už si nepamatuju pomalu ani já, byl tedy asi čas, aby se objevilo něco, co pár lidí nedokáže spolknout. Ne že by mě to úplně těšilo, ale jak se říká – život je takovej a jinej nebude, nežli mý tělo radosti pozbude…
Užívejte jara a nezazlívejte mi, že už pomalu zapomínám, jak vypadá internet:) Barbaří život má holt i své stinné stránky:)
Vaše Lum
nic si z toho nedělej..napsala jsem článek o důchodcích, bohužel ..asi..to otiskl místní plátek a jelikož jsme malé město, důchodci, ač jsem jedna z nich, občas po mně hází francouzské hole, ale jinak je to psina..držím palec ve škole! ahoj…:-))
A co že se to teď najednou začalo řešit…? Na ten článek jsem se teď znovu podívala i na nejnovější komentáře a rozumím některým tvým postojům, hlavně jak tam píšeš o těch 3 přáních a jejich zdůvodnění. Ty různé věci umíš poznávat intuitivně, máš zkušenosti širší než to, co je v odborných knížkách a to je jen dobře; vždyť oficiální věda nám řekne jenom malou část skutečnosti. Divné, že se k tomu najednou spolužáci dostali a ještě tě začali na fb drbat za tvými zády – takové chování asi opravdu je na úrovni??? Já tedy kdybych měla takhle hodně osobní blog jako ty, tak bych o něm spolužákům ani vůbec neříkala, ale jenom těm nejdůvěryhodnějším osobám – nebylo by mi milé, aby kdokoliv z lidí, které znám osobně a nejsou moji přátelé, toho o mně tolik věděl. :/
[2]: Nemyslím že nezmínit se o existenci blogu by to vyřešilo. Tohle je internet..
Bohužel, nejlepší je asi udržovat určitou autocenzuru, že na internetu o sobě zveřejním jen to, co mi nebude vadit, když o mně bude vědět naprosto kdokoliv. Protože jak je to jednou na netu, už s tím nic neuděláš, i když to smažeš (cache googlu, web.archive.org a tak dále…).
Což by se ale zas muselo zákonitě projevit na obsahu, to by tady nebylo skoro nic a to by byla škoda.. takže nezbývá než doufat že to tvé dementní spolužáky brzy přejde, přeju hodně síly..!
ahoj, jsem jedna z tvých spolužaček, a jelikož jsem byla také jedna z těch co reagovali na fb, objasním ti, co mě osobně zarazilo. Bylo to tvé osobní nekritické přesvědčení, že chápeš lidskou duši a my ostatní ne.
To mě trochu mrzelo, protože z tvého bloku i osobního kontaktu mi připadáš jako neortodoxní a otevřená názorům-dokonce si myslím že v mnoha "alternativních" pohledech na život bychom se shodli.
pro mě není problém tvá kontroverznost (jak to sama nazýváš), ale tvá kritičnost k nám. tak to alespon vidím já.
měj se hezky:)
[3]: No říkám si, že možná není zas taková pravděpodobnost, že na ten blog někdo narazí jen tak "náhodou"… Ale fakt je, že to nikdy nemůžeš s jistotou vědět, kdo a jak se sem dostane.
[5]: Taky mi to přijde divný… Dobře, Lúm tu má fotku, má tu jméno, ale co, takových blogů se po netu toulá. Kdo se v téhle komunitě aspoň trochu nepohybuje, tak se imho nezorientuje. Leda by někdo schválně pátral, což mi přijde poněkud dětinské. A navíc je teda ale čestné všechny připomínky napsat sem a ne drbat někoho stranou na Facebooku, když ho dotyčný ani nemá.
[6]: musím reagovat-lumenn se jako lumenn sama představuje, o blogu vím taky od ní, tzn. žádná tajná pátrací akce.
Jj blog mám zmíněný všude možně, neříkám o něm vyloženě na potkání, ale když se někdo zeptá – není problém, nestydím se za něj:)
[4]: hele, byl říjen, začátek semestru a já brutálně nadšená do psychologie byla zklamaná, že to není přesně echt ono, co jsem si představovala. A celý článek vznikl v blbé náladě během dost těžkého rozchodu s bývalým přítelem, celkového rozčarování a deseti tisíc dalších věcí, které byly aktuální tehdy a některé debaty ve škole mi k tomu jen dodaly. Jenomže řešit to o půl roku později, kdy je všechno jiné, mi přijde zbytečné.
[8]: problém je, že jsem si to přečetla až ted ,tak je to pro mě aktuální:). Mě prostě věty ve smyslu "já duši rozumím oni ne, oni ji znají jen z knížek" nadzvedávají ze židle. Ale na druhou stranu chápu, že za tím mohlas mít mnoho jiných vlastních důvodů, já jen vidím co čtu:)
[9]: no a to je možná chyba, protože mě tenle pocit chytil v říjnu a teď je to třeba úplně jinak:) Nedivím se ti, že tě to nadzvihává ze židle, pokud se v tom nevidíš, taky by mě to asi naštvalo, o tom žádná:) Ale jak říkám, tehdy jsem byla naivní idealista, co strašně moc čekal a ještě jsem tehdy řešila problém typu "nikdo mi nerozumí, nikdo mě nechápe", proto mě debata v těch dvou hodinách tak nějak utvrdila v tom, že všichni na celém světě jsou úplně hrozní a já jsem ten chudáček, co jde proti proudu. Naštěstí už jsem se ze svých sraček vyhrabala a po skoro roce stráveném na fss jsem poznala, že hodně lidí vidí psychologii podobně jako já, ať už studentů nebo učitelů, fakt často nestačím koukat:) Proto mi vadí, že se do mě někteří spolužáci začali navážet za názor, který dávno nezastávám a který zapadá do mnohem složitějšího kontextu než škola-přednáška-spolužáci.
Teda… já nějak též zapomínám na internet, ale dokonce i když sedím doma, tak si raději kreslím, poslouchám hudbu, pochrupávám ale civět do monitoru? U toho mě drží opravdu už jen milískovaná esbénka 😀 co se ohnivých debat týče… naštěstí jich ubylo a nevyhledávám je. Snažím se sosat pozitivní energii a když se chci zasmát, raději si pustím – Ano šéfe – a nebudu sbírat lidskou blbost na diskuzích 🙂
[3]: Tím, žes nás prohlásil za dementy, jsi udělal to samé, co nám vytýkáš… a ještě něco horšího, protože my jsme Lúmennku na fb rozhodně nijak sprostě neosočovali, jen jsme nechápali, překvapeně koukali, dělali si srandu z toho, že jsme tupé stádo etc. Takže mi promiň, ale rozhodně nemáš objektivní právo někoho nazývat dementním. Jsme dospělí, kdo chtěl, tak si to s Peťou vyříkal, kdo nechtěl, tak ať je na ni dál naštvanej, k nějakým hláškám o demenci se ale snad snižovat nemusíme, pokud ovšem do ostatních neprojektujeme sami sebe (trocha psychologie neuškodí ;)).
K tomu blogu: odkaz je na Spolužácích, takže k němu mají přístup VŠICHNI spolužáci.