Návraty z divnoakcí mezi divnolidmi pro mě byly odjakživa oříškem. LARPy, fesťáky, ale i víkendové semináře… Těžké je unést šeď reality poté, co celý víkend zažíváte jednu podivnost za druhou. A Junktown byl jedna taková velkolepá megapodivnost, takže ačkoli je středa, pořád jsem se ještě nezbavila vykuleného výrazu a občas mám tendenci třeštit oči do prázdna, zatímco se mi na pozadí přehrávají ty nejzajímavější momenty.A že jich bylo! Těžko říct odkud začít, protože je spíš těžší nalézt chvilky, které by se daly (byť s přimhouřenýma očima) zařadit do škatulky „normální“. A pak jsou zde samozřejmě také, které se na šíření do slušné společnosti nehodí. Ale právě z nich je paradoxně spletena ta nejzajímavější zážitková tapisérie, která dává letošnímu postapokalyptickému výletu nádech magičnosti…
Ne, fakt. Magický – takhle bych letošní Junktown jedním slovem popsala. Neuvěřitelné náhody, které splétaly osudy lidí. Zážitky za hranicemi reálného světa. Propojení, souznění, objevení smyslu v nesmyslu. A to vše samozřejmě v kulisách, které už samy o sobě popírají zákony reality. Už samotné projití postapokalyptickým městečkem už bylo jako jízda na tripu. Doporučuju mrknout na postupně přibývající fotky (ve facebookové galerii), ať chápete, o čem mluvím.
No a jelikož jsem stále lapená ve víru podiv(uhod)ných událostí uplynuvšího víkendu, nějak nejsem s to rozumě pracovat, tvořit a vlastně ani nic jiného. Cítím ale, že mě proud života konečně pevně chytil a unáší mě korytem řeky vstříc dalším dnům a já se po dlouhé době zase vůbec nebojím. Všechny kostičky zapadly na místo. Obraz je hotový. A patrně to ani trošinku nedává smysl, že? 😀
Ujíždím s větrem ve vlasech…
(zdroj)
Mě ale jo. A jsem nakonec ráda, jak se celý můj život v posledních měsících vyvrbil. Že jsem teď bez práce, bez obchůdku a vlastně i bez pořádného plánu, co dál. Protože mám díky tomu alespoň naprosto čistou hlavu, s jejímž čištěním Junktown ještě víc pomohl. Za pár dní se uklidím do lesů na skautský tábor na další výlet tak trochu mimo realitu a cítím, že až přijedu odtamtud, všechno se zase pomalounku začne skládat a nabere to správný směr. Prostě vzhůru do nekonečna a ještě mnohem mnohem dál…
Je to total restart. Taky jsem tím prošel. Vyházel jsem všechno, co mě tížilo a co chátralo. I kus své historie. Protože jak se tím člověk přehrabe zjistí, že do budoucnosti potřebuje jen to, co v ní hodlá použít.
A vše se od té doby kolem mě měnilo. Jako když smotáš zeměkouli na úzkou amoletu, sníš a uplácáš si novou a s tím se ti rozjede životní styl, lidi kolem tebe.
I mnoho starých známých se objeví jen když se náhodou vidíte. Prostor a čas pohltí nové lidi a nové příběhy.
Jen na okraj k tomu splétaní životů. V 11 hodin 25minut jsem se narodil s úderem blesku.
Great trust signal! 🙂
Hlavní je, že se líbilo, já o téhle akci slyším prvně. 🙂