Vzhůru do nekonečna a ještě dál…

Návraty z divnoakcí mezi divnolidmi pro mě byly odjakživa oříškem. LARPy, fesťáky, ale i víkendové semináře… Těžké je unést šeď reality poté, co celý víkend zažíváte jednu podivnost za druhou. A Junktown byl jedna taková velkolepá megapodivnost, takže ačkoli je středa, pořád jsem se ještě nezbavila vykuleného výrazu a občas mám tendenci třeštit oči do prázdna, zatímco se mi na pozadí přehrávají ty nejzajímavější momenty.
A že jich bylo! Těžko říct odkud začít, protože je spíš těžší nalézt chvilky, které by se daly (byť s přimhouřenýma očima) zařadit do škatulky „normální“. A pak jsou zde samozřejmě také, které se na šíření do slušné společnosti nehodí. Ale právě z nich je paradoxně spletena ta nejzajímavější zážitková tapisérie, která dává letošnímu postapokalyptickému výletu nádech magičnosti…

Ne, fakt. Magický – takhle bych letošní Junktown jedním slovem popsala. Neuvěřitelné náhody, které splétaly osudy lidí. Zážitky za hranicemi reálného světa. Propojení, souznění, objevení smyslu v nesmyslu. A to vše samozřejmě v kulisách, které už samy o sobě popírají zákony reality. Už samotné projití postapokalyptickým městečkem už bylo jako jízda na tripu. Doporučuju mrknout na postupně přibývající fotky (ve facebookové galerii), ať chápete, o čem mluvím.
No a jelikož jsem stále lapená ve víru podiv(uhod)ných událostí uplynuvšího víkendu, nějak nejsem s to rozumě pracovat, tvořit a vlastně ani nic jiného. Cítím ale, že mě proud života konečně pevně chytil a unáší mě korytem řeky vstříc dalším dnům a já se po dlouhé době zase vůbec nebojím. Všechny kostičky zapadly na místo. Obraz je hotový. A patrně to ani trošinku nedává smysl, že? 😀
Ujíždím s větrem ve vlasech…
Mě ale jo. A jsem nakonec ráda, jak se celý můj život v posledních měsících vyvrbil. Že jsem teď bez práce, bez obchůdku a vlastně i bez pořádného plánu, co dál. Protože mám díky tomu alespoň naprosto čistou hlavu, s jejímž čištěním Junktown ještě víc pomohl. Za pár dní se uklidím do lesů na skautský tábor na další výlet tak trochu mimo realitu a cítím, že až přijedu odtamtud, všechno se zase pomalounku začne skládat a nabere to správný směr. Prostě vzhůru do nekonečna a ještě mnohem mnohem dál…

4 komentáře “Vzhůru do nekonečna a ještě dál…

  1. Je to total restart. Taky jsem tím prošel. Vyházel jsem všechno, co mě tížilo a co chátralo. I kus své historie. Protože jak se tím člověk přehrabe zjistí, že do budoucnosti potřebuje jen to, co v ní hodlá použít.

    A vše se od té doby kolem mě měnilo. Jako když smotáš zeměkouli na úzkou amoletu, sníš a uplácáš si novou a s tím se ti rozjede životní styl, lidi kolem tebe.
    I mnoho starých známých se objeví jen když se náhodou vidíte. Prostor a čas pohltí nové lidi a nové příběhy.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.