Pondělí – místo abych jela do Brna zůstávám doma v Prostějově. Pár hodinek práce, pak knížka, odpoledne hokej s tátou v hospůdce (btw. mají tam židle se jmény hráčů a když sedíte na tom, kdo dal gól, máte pivo zdarma. Michálku, asi tě miluju, díky tobě jsem měla dvě!:)). A den zakončit s kamarádem nad pivem a večer stvořit smutnou báseň.
Úterý – hnusné počasí, hrozná nálada, takže jen postel a seriály, dlábení brambůrek a pití hektolitrů čaje. O cigaretách nemluvě. Na kontě další smutná báseň. Když se rozcházíte se svou životní láskou, píše se skoro samo…
Středa – když vyleze slunko, vyleze i Lúmennka. Takže zase do práce a odpoledne s bráškou shánět kamínky pro maminku a šeřík pro mě, aby mi to v pokojíčku krásně vonělo. Večer úžasný hokej s bráškou a mamkou.
Čtvrtek – nemůžu se vyhrabat z postele a tak dvě hodiny koukám do stropu, abych si chvíli vymývala mozek u seriálů a nakonec vytáhla kolo a vykopala se ven. Chvíli zbůhdarma jezdím, až dojedu na místo, kde se de facto začal vztah s Mamutem. Brečím, kouřím a vzpomínám. Zachrání mě posezení s Liz a rozptýlení u vaření večeře doma. Snad z toho smutnění zas nebude báseň, nebo vás jema unudím…
A co bude dál?
O víkendu utíkám z města na chatu, s tátou, ségrou a pejskem, snad přidju na jiné myšlenky a v té své rozhárané kebuli si udělám trochu pořádek. Už by bylo na čase. Potřebuju utýct do ticha lesa a poslouchat jen šumění stromů, snad v něm uslyším odpovědi…
O víkendu chci jen číst, koukat do nebe a taky na hokej, nic jiného mě nikdo dělat nedonutí. Prostě klid, večer zapálit v krbu oheň a nic neřešit, na nic nemyslet. Už se těším. Doufám, že po víkendu se vrátím s jasnou hlavou, čistým srdcem a hlavně odpovědí na otázku, co bude dál:) Držte mi pěsti (a to vy umíte…a já vám za to děkuju:))
bude-li ti to útěchou, nejsi zdaleka jediná, kdo má divné a těžké období…
ty pěsti držím 🙂
Pěsti ti držíme pořád ať děláš co děláš 🙂
i já budu držet pěstě, ono to štěstí vždycky přijde, mrcha, až zpod obrovského tmavého mraku 😉
Tisknu, tisknu pěsti!
Též držím pěsti, ať je brzo líp 😉
Tyjo, jednou za čas sem vlezu a to je mazec, jednou nahoru, podruhý dolu… Mně do toho samozřejmě nic není, ale strašně mi to připomíná můj vztah s jedním nejmenovaným 4 roky zpátky. Ale u nás to nemělo cenu, u vás možná má, to musíte vědět vy, jenom vy do toho vidíte.
Přeju hodně štěstí a držim pěsti, ať seš konečně jednou šťastná… Dlouhodobě 🙂
Lúmennko, tobě bych nikdy nedokázala přát nic jiného než štěstí a dobrou náladu. Kdykoliv je mi hrozně, stačí nakouknout na tvoje stránky (ať už tyhle nebo Posel Světla) a chuť do života mně stejně jako přebytečné množství energie (a taky pocitu, že brzo exploduji, ale toho už jsem tu nakecala dost :D) okamžitě zachvátí. Doufám, že budeš vždycky tak šťastná, jak to jen bude možné. Měj se krásně Lúmennko 🙂
Studna spousty štavnatých drbů a polopravd, máš pravdu, přesně tohle je archív našich blogů.
Nikdo se nedívá na datum vydání článku. Škoda.
Na jednu stranu jsem možná i rád, že můj starý blog zmizel z povrchu internetového (psal jsem ho ve svých asi 15 letech). Byl plný názorů a myšlenek, které čekali až je dotáhnu do konce. A když už bych je mohl znovu s odstupem času zformulovat, tak zjištuju, že mám strach z objevení bytostí z reality. Na jednu stranu to je člověku jedno. Tak at si to přečte, třeba pak pochopí některé mé myšlenkové pochody. Ale žít s vědomím, že po téhle planetě kráčí někdo, kdo o vás všechno ví a potkáváte ho každý den. Z toho mrazí v zádech. A když k tomu máš silnou paranoiu, tak to je v řiti o to hloubějc.