Třetí den bývá kritický…

To se tedy říká na horách nebo na turistických výletech, že třetí den by člověk neměl dělat nic moc, spíš odpočívat a nijak se nenamáhat, protože svaly a vůbec celé tělo bývají unavené. Bohužel o chození do školy tuhle poučku nikdo nepoužívá a tak jsem se musela smířit se třetím náročným školním dnem, bez nároku na odpočinek.

Ne, že by toho na nás navalili moc, zatím je to pohoda, čas seminárek a dedlajnů se teprve blíží a zatím je času dost, ale nejhorší na prvním týdnu je, že nikdo nic neví, všichni hledají klíče od učeben a nejde jim zapnout mikrofon a Lum si myslí, že má školu na dvanáct, leč v deset zjistí, že se spletla a má ji na deset, takže přískokem skok sbalí věci a vyběhne na tramvaj, aby pak od výběhu až do pozdního večera seděla ve škole, pak v šalině a nakonec v hospodě.

Další den Lum ví, kdy má školu, ale vstávat na osmou je pro ni vždycky záhul a pak ještě sedí celý den v centru a ve škole a čte si a je na netu a nudí se, aby pak až po několika hodinách zjistila, že ten seminář na který čeká vůbec toto úterý není, protože bude až za 14 dní po první přednášce.

A třetí, ten krizový den, Lum čeká statistika, který se bojí jak čert kříže a samozřejmě taky na osmou, takže je zmlácená jak cigán na večírku skinheadů, má totální KOPR a děsně se těší, jak se zítra bude válet aspoň do desíti, protože má školu až na dvě:) Teda ten smajlík dost mate, je usměvavý, ale su spíš naštvaná. Takhle totiž dělám diagnostický test do angličtiny, půl hodiny nad tím sedím, klikám a vzpomínám si na jazyk, kterému se dva roky skoro nevěnuju, abych celý test uložila a on se prostě ztratil vypařil, zmizel a nikde není. Kdyby mi ta svině IS aspoň hodila error, ale on se hajzlík tváří, jako by se nic nestalo! Teď s hrůzou, co se mi zračí ve tváři (pořádně si to představujte, jo?;)) čekám na e-mail od vyučující, hlavně chcu jít už zítra na hodinu a…

Ehm…no…tolik tedy třetí kritický školní den a vlastně celý správně pošahaný týden. Nebudu vás zatěžovat svými studijními neúspěchy, které nejsou znalostní, ale spíše nešikovnostní, protože absolutně nechápu, kam všichni ti spolužáci na ty informace chodí, já se v tom ISu vyznám hůř než ve španělské vesnici, stejně tam věčně něco chybí a když už to tam je, tak tam nejsu já.

Chjo. Leží mi tu na poličce už měsíc rozdělanej Finnův náramek s nápisem EDGU a furt nemáš čas ho dodělat. Ano čtete správně, EDGU, protože Y jsem stále ještě nedopletla a to se k tomu kopu pokaždé, když jsem v Brně…a nečtu zrovna knížku…a nejsem zrovna v knajpě…nebo ve škole…nebo nespím…nebo nekoukám na film…takže tak:)

Podobně mi tu leží notebook, kam zas nepíšu články, který vám furt slibuju a leží tu knížka s mandalama, který čekají na vybarvení a leží tu polštářek, tak měkký a volá mě, abych si lehla a zdřímla si…

Ne, to ne. Žádné spaní, pěkně do akce. I když možná na mě jde jarní únava a vůbec. Aspoň jsem zas dneska vyplodila básničku, takže ji sem asi přihodím. Taky chci zveřejnit ještě jednu práci do rubriky Psychologie, dopsat sérii článků o přivolávacích rituálech na Posla, zodpovědět tam vaše otázky a prostě strávit odpoledne užitečnou činností.

Tak mi držte palce, ať mě to neuspí:) Vaše Lum