Nevím ani, kde začít, protože se pořád něco děje. Vzpomněla jsem si na moji oblíbenou pohádku Tři veteráni, kde král jsouce oděn jen v ručníku prohlásí: „Jistě, že se něco děje, jinak by nebyly dějiny!“Takže tak nějak. Zkusím to shrnout ve zkratce do několika bodů a pak to s epickou šíří rozvést, co vy na to?
Takže:
– oficiálně jsem složila zkoušky a je ze mě řidič
– jsem na sedmém místě v hlasování o 50 000,-
– byla jsem dnes poprvé po letech zase ve škole
– mám zničený notebook
– bydlíme zase spolu s Finnem
– jsem zamilovaná
A teď tedy popřádku. A pokusím se i o tu epickou šíři.
Řidičák. Už jen čekám, až mi ho milostivé úřady vydají, protože víte co? Když žádáte o řidičák, máte takový papír, kde je razítko od komisaře, vaše údaje a tyk kolonka s posudkem od lékaře. Ale! Potřebujete ještě jeden papír, kde je zvlášť vypsaný posudek od lékaře, kde jsou ty stejné údaje, to stejné razítko a vaše iniciály. A tenhle papír jsem roztržitě někde ztratila a proto mě čekala dvojitá návštěva rodného města.
Každopádně i přes tyto lapálie jsem na druhý pokus úspěšně složila řidičské zkoušky, nervózní jak malá holka a až mi za tři týdny dají tu plastovou kartičku, můžu se vesele prohánět po ulicích ve svém starém dobrém autíčkuznačky Škoda Felicia. Juch!
Podobně juch je stav hlasování. Vím, že jsem sice sedmá, ale přesto mám ještě šanci, protože ostatní soutěžící třeba přijdou přes noc k deseti tisícům hlasů, což je malinko podezřelé a rozhodně se ještě mnoho hlasů bude škrtat. Nejhorší je, že mi dnes v noci přibyly tři tisícovky (stejně jako hodně lidem) a já nevím, kde se vzaly. Doufám, že za to nemůže nikdo z vás! Já chci bojovat poctivě. Já vím, že my čestní málokdy daleko dojdeme, ale já nepřestávám věřit.
Studium. Jojo, dneska mě čekaly první přednášky v super kratičkém semestru na kombinované žurnalistice, který obnáší celkem šest vyučovacích dnů. Zdá se to jako lambáda, ale v těchto dnech musíme zvládnout totéž, co běžní denní studenti za několik týdnů a do toho mám plný diář termínů na seminární práce. Ale víte co? Je to super a baví mě to. A ten titul budu mít a basta!
A teď se dostáváme k té nejhorší věci a největší lapálii, jež mě poslední dobou potkala. A ne, že by jich bylo málo. Notebook. Není. Tedy, je. Ale ne ve stavu, v jakém bych ho chtěla mít. To takhle položíte počítač na ledničku a píšete si na FB a u toho uklízíte a najednou rána jako z děla, kocour prchající do dáli a nebohý noťásek rozpláclý na zemi.
Schytal to harddisk. A to tak, že velmi. A protože jsem čekala na Vánoce, ke kterým mám dostat externí disk, a také mi nefunguje vypalovačka, neměla jsem zazálohované NIC. A tím nic myslím opravdu nic. Víte, co to znamená? To znamená, že svůj drahý notebook musím poslat do Prahy do firmy, co umí vytahovat data z rozbitých HDD a vezme si za to minimálně 4000,-. Možná i víc. To je radosti na Starém Bělidle…
Bráška. Jo, už je to tak. Lizzie vám to chtěla napsat sama, leč učiním to za ni. Odjíždí do Ameriky, na au-pair pobyt a tím pádem se uvolnilo místo v našem bytečku. Shodou okolností se Finnýsek rozešel se svojí přítelkyní a chtěl se odstěhovat z jejich společného bytu, takže se to krásně sešlo a po letech jsme zase spolubydlící. A ne, že by nám to vadilo. Doby našeho vztahu jsou již dávno za námi a soužití bratra a sestry nám vyhovuje úplně maximálně. Je fajn mít takového spolubydlícícho:)
Ach ano. Teď bych měla něco napsat o posledním bodu. Ale nemůžu, moc čerstvé, moc složité a já netuším, kam to povede, jestli vůbec někam. Takže si to nechám, jako takové malé, bodavé tajemství a budu doufat, že se vše v dobré obrátí a mě přestanou padat věci, štvát mě úředníci a vůbec, že by se mi konečně mohlo začít dařit. Loni jsem si zažila své malé osobní peklo a říkám si, že za ty životní lekce, jimiž jsem za poslední roky prošla, si zasloužím trochu toho štěstí.
Inu, nezbývá, než si sednout někde na podzimním sluncem prozářenou mez a čekat na něj:) Držte palce:)
Gratuluju k řidičáku! 🙂 Ty notebooky jsou letos na podzim nějaké prokleté a musí pořád padat nebo se kazit, ten můj minulý týden absolvovat složitou přeinstalovací operaci, protože po třech letech začínal protestovat, ať už se po něm chtělo cokoli.. Ale už je zase zdráv 🙂 Držím pěsti v soutěži a jdu ti tam hodit jeden poctivý hlas 🙂
teda Lúmenn … tvoje starosti bych chtěl mít hele 😀
Jé.. hrozmě ti to přeju. A gratulace k autoškole!
Slyšela jsi někdy "dvakrát do stejné řeky nevstoupíš"… tak to jsou jen pověry 😉
[1]: Co s těmi přístroji děláte, já mám přes tři roky Lenovo šlapající jak hodinky. (Ťuk ťuk na dřevo, radši, ale Lenovo by mě hluboce zklamalo, kdyby mi notes poté, co jsem tohle napsala, chcípl. 🙂 Úspěšně se mnou přežil maturitu i celou vysokou, napsala jsem na něm bakuli.
[4]: Jo, někteří do stejné řeky vstupují, otázka je, jestli jim to k něčemu je dobré a neměli by se radši poučit. 🙂
Gratulace ke všem úspěchům :))
Moc se těším na to malé zamilované tajemství… 🙂
[5]: můj předchozí PC jsem měla v pohodě pět let, ale blízké setkání s kocourem úplně nezvládl
[4]: nevím na co narážíš, osvětlíš?:)
[7]: Asi bych kocoura uškrtila… 🙂 Mně jenom králík rozhryzal nabíječku, ale to byla moje blbost, protože jsem měla zvíře včas vyhnat a naštěstí se to dalo v domácích podmínkách opravit.
Gratuluju ke splnění zkoušek a také doufám, že jsi konečně potkala toho pravýho. No, to ukáže čas.
Máš ještě šanci, ty hlasy se určitě budou proškrtávat. A za to, že tě někdo podpořil samejma uměle vygenerovanejma hlasama, je svinstvo a částečně za to možná můžu i já, že jsem vznes dotaz, jestli to jde. Někdo si to moh dočíst a moh se pokusit ti "pomoct." Odpusť mi to, jen jsem to chtěl vědět.
[8]: To máš těžký. Kočky jsou tak roztomilý, že prostě na ně vztáhnout ruku nechceš, ač seš na ně sebevíc naštvaná. Bude se na tebe smutně koukat a ani Schwarzeneger by jí nedokázal víc než vynadat :)Je běžná věc, že kočka do něčeho škrábe, běhá po poličkách a schazjue věci apod.; a po marný snaze jí to odnaučit ji prostě necháte, že je to marný 🙂 Každopádně je docela těžký rozlišit, jestli někdo něco zapřičinil nebo to svou nečinností dopustil. Ale asi s kočkou se prostě počítat nedalo. Ale jako nemůžu posoudit; nemám schopnost rekogniskovat interiéry na 200km daleko 🙂
Na závěr mě napad citát trochu překrucující ten králův; zdroj neznám. Zní: "Všechno se neustále opakuje v kruhu a historie nás učí, že vlastně ani neexistuje."
[9]: Mno, tak jsou místa, kde zvíře prostě nechci. Postel, taky mi kočka nemá co ťapat po kuchyňské lince nebo po stole, to bych nesnesla. Takže bych nevzdávala snahu ji odtamtud prostě vyhánět. A možná by se mi ryze kočkoprosté místo vytvořit časem i povedlo. Kočka se snad elementárně vychovat dá taky. Králík po několikaměsíční snaze teda pochopil, že do postele nesmí, k jídlu naštěstí neleze, protože tak vysoko nedostane. 🙂
[10]:Kočku si neochočíš, kočka si totiž ochočí tebe. Kočkuprostý místo vytvoříš pouze díky technickejm překážkám (např. že stůl je vysoko); kočka je naprosto nevychovatelná 🙂
[11]: Kdesi jsem četla, že jemně kropit vodou, odpuzovat kočku pachy… jako aby zvíře bylo neomezeným pánem domácnosti, to rozhodně ne.
[12]:Pachy, to jo. Kde to bude páchnout po vlkovi, tam kočka nepáchne 🙂 Ale jako trochu se vzdalujeme od tématu 😀
Když kočku shodíte odněkud úplně pokaždý když ji tam přistihnete (já je navíc vyhazovala ven), opravdu tam přestane skákat- pokud tam nepoložíte rybu nebo syrový maso, to už se neovládnou.
Pěkně shrnuto 😉 ..Gratuluji k řidičáku.
Blahopřeju k řidičáku.To s tím noťasem je smutné a tvojí láskou zase krásné.Život je boj, tak bojuj:-)Ať se ti daří:-)