Takový ten pocit, když to spadne

Stavěli jste někdy domeček z karet? Nanukových dřívek? Nebo model autíčka, hradu, popřípadě dětskou chýši nebo pirátské teepee? Ano? A stalo se vám někdy, že dílo drželo pohromadě a vy jste na něj plni pýchy koukali a pomaličku odstupovali krůček po krůčku, abyste nějakým hlasitým nádechem všechno nezničili…a pak najednou jako by se čas zastavil a vy už jste věděli, že je něco špatně, ale už bylo příliš pozdě něco dělat a tak jste jen sledovali, jak se váš dlouho stavěný výtvor řítí k zemi. Tak přesně tenhle pocit právě prožívám.
Ale ne, nepředstavujte si pod tím to neutuchající zoufalství nebo nehorázný vztek, kdy má člověk chuť vyhodit do vzduchu celou zeměkouli. Spíš takový ten rezignovaný pocit, kdy kecnete na zem, složíte hlavu do dlaní a s táhlým povzdechem si uvědomíte, že musíte začít stavět znova. A není v tom ani tak nechuť, jako spíš únava. Stavíte jak diví a jedno několikavteřinové bác to prostě a jednoduše zkurví (omlouvám se za vulgaritu, ale ta k tomuto „povzdechu“ prostě patří;)).

Nepředstavujte si prosím žádnou katastrofu. Zbořená stavba není metaforou pro život v troskách (bohům budiž děkováno!:)). Spíš mám posledního půl roku pocit, že moje „stavba“ padá každých čtrnáct dní, jednou je postavená našikmo, jindy zapomenu podložit základy a někdy vypiplám nádherný modýlek, pak na něj kriticky kouknu a shodím ho sama.
Dneska po cestě šalinou jsem si uvědomila, že mám letos tarotový rok Vozu. Vůz je taková zapeklitá karta, která je o nabírání směru a držení svého života za opratě. Chápete – takovéto „kudy se dám a co budu dělat“. A vlastně od narozenin (tarotový rok trvá od narozenin do narozenin) neřeším nic moc jiného.
Vůbec nejhorší na tom je, že těch cest je najednou tolik! Mám spoustu nápadů, chci podnikat a chci dělat politiku, chci novinařit a chci psát, blogovat, vykládat karty, vést undergroundovou čajovnu, rockový klub, pracovat v neziskovce… a pak chlapi, samozřejmě, mám poslední dobou neodbytný pocit, že mi v palici ťukají biologické hodiny, které mne nutí koukat kolem sebe jak při nákupu v supermarketu a hledat alfa samce, který se postará o mě a má mláďata, která mi pochopitelně vytvoří.
A místo racionálních argumentů, jako je výška konta a čisotat genofondu, mě zajímají takové pitomosti, jako láska. Věřili byste tomu, že se člověk, homo sapiens sapiens, osvícená bytost 21.století, nechá ovlivňovat takovými banalitami, jako jsou výrony chemie v jeho mozku? A nebo je za tím přece jen duše, vyšší princip, osud, bla bla? Krutibrko, jak já bych si ráda otevřela katalog, vybrala si nějaký prototyp mužského a nechala si ho zabalený poslat poštou. A doma jen rozbalit a nainstalovat…
Jenomže ne, já se musím zamilovávat a to ještě ideálně do zcela nnevhodných jedinců, takže se motám v kruhu a nevím jak ven. Miluju, nenávidím, zase miluju a vlastně ani milovat nechci. Brr. Trhání zubů byl teda příjemnější zážitek, to mi věřte.
Takže to máme životní směr a životní partner. A všechno se to mixuje a přelévá a každý den vidím jiná řešení a jiná východiska. Takže stavba – bum – stavba – bum. Jak když se chcete otočit s autem v příliš těsné podzemní garáži, vždycky vyberete zatáčku a naberete směr „východ“ a najednou prásk, stěna, plechy se tříští. Jsem zvědavá jak dlouho mi ta moje kára ještě vydrží.
Naději ve mě udržuje fakt, že i rok Vozu musí někdy skončit a ten můj by to měl zabalit v půlce dubna, kdy nastartuju rok Vyrovnání. Což je zase ustalování dosaženého cíle, takže se mi v duši tetelní jiskřička naděje, že to za půl roku přejde, já vyjedu na světlo a povalím si po své cestě, za ruku držíce pana Dokonalého a všechno bude krásné, konec pohádky, vzali se a žili šťastně až do smrti. Závěrečné titulky, emotivní hudba, diváci aplaudují, ačkoli jsou v kině…
Jo. Už aby to bylo. Teďka vyhrnout rukávy a jít zas postavit nějakou barabiznu. A znova. A ještě. Bohům budiž děkováno, že jsem nikdy nebyla z těch, co se snadno vzdávají.
PS: A vůbec. Vidíte, jak se tady snažím vytvořit ze své parodie na život něco smysluplného (ideálně to vidím tak, že z brakového románu tvořím Illias a Oddysseu, muhehe, však počkejte:)) a tak mi aspoň udělejte radost tím, že dokopete všechny známé, ať pro mě hlasují v té soutěži, o které tady furt píšu, ať se teda zítra ukáže, že se ze mě stal blog roku mé kategorie. Díky všem:))

15 komentáře “Takový ten pocit, když to spadne

  1. Heeej, to je mazec, ty jsi uplně popsala mou nynější situaci. jako  v nedělu jsem se za poslední 4 měsíce potřetí rozešla z dalším borcem 😀 a já už si říkám, esi je vůbec možný ten pomyslnej domek z karet vůbec někdy postavit aby nespadl 😀

  2. Já mám taky zajímavý rok. Přijde mi, že je to takové vyvrcholení všeho, co se událo v předchozích letech. No nevím.
    Ale vzhledem k tomu, že se to bere od narozenin, tak ten podezřelý rok zkončil nedávno a te☼6 už mě čeká jen klid a mír.
    Ale pro jistotu. Narodila jsem se 25.8. 1993. Jaký rok byl ten předchozí, jaký budu mít teď a jaký budu mít potom?
    Předem děkuji za odpověď.

  3. A připadá mi, že pokud věříte těmhle výkladům, trochu vám to bere svobodu (jako: "zatím ještě budu mít několik měsíců chaos v životě, protože takovou mám kartu a nedá se s tím nic dělat".)

  4. Já sice nemám nic proti víře v osud nebo jakékoli vyšší mocnosti, ale tvůj největší problém je, že čekáš, že "ono se to nějak samo". Samo se nic. Připadá mi, že nevíš, co chceš a když to náhodou zjistíš, tak stejně nejsi dost cílevědomá, abys toho dosáhla. Život se skládá z momentů, kdy je jednou hůř, jednou líp. Tak to prostě je. Nikdy to není čítankově dokonalý. Aby se to dalo označit za dobrý, těch světlých chvilek by mělo být v zásadě víc, ale s tím horším se holt musíš naučit aktivně vypořádat. Nemyslím si, že to nějak samo zmizí a pak se nějak záhadně sám od sebe udrží skvělý stav. Vztahy, práce, škola, občas je to super, občas děsně naprd, ale musí se na nich pracovat. Jinak se můžeš zvesela potácet navěky v tom, že jakmile vztahu po půl roce opadnou růžový brýle zamilovanosti, tak místo řešení problémů, který najednou vidíš a přerodu toho vztahu v něco pevnějšího, kráčíš zase dál, hledat tu euforickou zamilovanost, která potrvá na věčný časy.

  5. [7]: Mně vyšlo, že hlavním motivem roku je láska. A že bych měla přehodnotit svoje vztahy. 🙂 V duchu tohohle smýšlení bych se asi měla zbavit své stávající drahé polovičky, protože mě čeká náročný období v podobě státnic a vím, že na sebe nebudeme mít čas. Přesto jsem si jistá, že to spolu překlenout zvládnem, nejsme děti, co od problémů utíkají, věřím mu. Takže s tebou tak nějak souhlasím. 🙂

  6. [6]: úplně přesně ne, protože ti může vyjít třeba 16 a někdy se to sčítá na 7, jindy ne, k tomu potřebuješ tabulku. A rozhodně tomu člověk slepě nemůže věřit, pro mě je to takové rámcové doporučení a pokaždé mi to na ten rok dost sedlo, rozhodně se k tomu ale neupínám jako k modle:)

    [8]: můj otec mi od děcka říká – 99% problémů se vyřeší samo. A ono to vážně funguje, když člověk moc řeší svůj život, pak ho vlastně ani tolik nežije. A máš pravdu – nevím co chci. A věřím, že až to zjistím, tak cílevědomá budu až za hrob, jenomže furt to ne a ne najít:) Ale ono to přijde!:)

  7. [10]: Jenže život přináší takový ty běžný problémy, jakože šéf v práci prudí a partner nemá čas. To se prostě řešit dá. Takovým situacím musíš čelit a ne to postavit stylem z práce odcházím, partnera měním. Stále ještě ta práce může být skvělá a partner ten pravý.

  8. [12]: no tak jasně, právě ta fráze že "99% problémů se vyřeší samo" neříká, že máš odejít z práce a změnit partnera. Ale spíš se v tom nenimrat, brát to s nadhledem a on se třeba šéf jen blbě vyspal a partner má po hektickým období týden volna. Rozhodně neřeším problémy hned radikálním řezem, párkrát jsem to pochopitelně udělala, ale většinou jsem toho vzápětí litovala, proto mi přijde jako dobrý a osvědčený přístup "nechat to plynout" a ono se to nějak vyvrbí a člověk pak má najednou jasno. Teďka jsem právě ve fázi – nechávám to plynout a jen čekám na to vyvrbení:)

  9. nj občas se život sesipe a člověk neví co dál, nejlepší je myslet na to, že bude líp
    mě taky ovládá a hloupá láska, čumím po každým chlápkovi co je aspoň trochu hezkej a přemýšlím co si myslí on o mě
    samota z lidí někdy dělá blbce, ale občas prospěje
    ale tobě přeju ať brzo najdeš to "alfa samce" 🙂 a dosáhneš všech svých cílů- ptž ty na to máš 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.