Čtyři dny na chatě uběhly jako voda a já jsem zase doma a tudíž u internetu a svého blogu. Což znamená, že bych měla konečně dodržet svůj slib a prozradit vám, co se se mnou poslední dny děje. A ačkoli to není snadné, vy jste ti, se kterými se prostě nejde nepodělit. Takže…
Pomocí numerologie a tarotových karet si můžete vypočítat, co vás bude čekat každý rok vašeho života, vždy od narozenin po následující narozeniny. A mými dvacetinami letos v dubnu začal rok smrti. Většina lidí se v tuto chvíli lekne a říká si „Smrt? To bude samé umírání!“
Ale vůbec ne, smrt znamená také znovuzrození a tudíž rok smrti je plný změn – jako když přijde zima, květiny pomřou a na jaře zase vykvetou nové. A na mě se už čtyři měsíce valí jedna změna za druhou.
Dostala jsem se na školu, budu bydlet v Brně, skončila mi pracovní neschopnost a začínám zase pracovat sama na sobě, jak na těle tak i na duši. Změny ve zdraví, v profesním, respektive studijním životě, změna v bydlení, změna v chápání světa. Víte co tam chybí? Ano, změna v partnerském životě. Tedy chybí není úplně tak správné slovo – lepší bude říci chyběla.
Věřím, že již začínáte chápat. Ale aby bylo jasno – před týdnem jsem se rozešla s Finnýskem. Pro většinu z vás to bude nepochopitelné, vždyť i lidé z mého nejbližšího okolí měli za to, že jsme velice šťastný pár. Ale vězte, že posledního půl roku už to bylo jiné, ačkoli jsme stále byli ti nejbližší přátelé, z mého srdce se vytratila Láska, ta láska s velkým L kterou prožívají jen partneři. Až v květnu jsem si přiznala, že opravdu něco není v pořádku (ještě jednou – díky Liz!) a poslední zlom přišel před čtrnácti dny, kdy jsme jeli na LARP s názvem Fenmar. Tam jsem potkala člověka, který mi pomohl osvobodit se z posledních pout ne zcela fungujícího vztahu a definitivně to ukončit.
Finn zůstane bydlet u nás, dokončí školu a dokonce (jak doufám) bude dál přispívat svými články na tento blog, ale už nejsme partneři, už nejsme pár – jsme jen dva lidé, kteří ač spojeni pevným poutem budou časem schopni kráčet životem každý sám.
A možná si říkáte, kdo je ten člověk, kterého jsem potkala. Taky proč jsem tak dlouho nepsala, proč jsem vám nedala vědět hned. Ačkoli to zní jednoduše (rozchod a tečka), jednoduché to není. Prožívám teď spoustu věcí, o kterých jsem ani nevěděla, že je dokážu prožívat nebo že k nim někdy dojde. V bytě jsme přestavěli pokoje, takže jsme teď každý zvlášť, blíží se mi začátek školního roku, sbližuju se s Kubou (a víc vám o identitě „tajemného neznámého zachránce“ opravdu zatím neprozradím;) ), měním samu sebe, abych zase začala trochu přibírat, získávala fyzičku i „psychičku“ a prostě toho mám na práci víc, než je mi milé.
Aktivita na blogu patrně trochu opadne – inu jak avizuju už dlouho a teď k tomu mám konečně důvod. Finn ale vyráží příští týden na LARP Země smrti, takže se určitě dočkáte nějakého toho reportu z téhle akce a taky se mi hromadí vaše dotazy, které snad ještě dnes zodpovím. Jinak Paní prstenů se nám už solidně rozjela a chybí nám už jen čtyři kapitoly do konce první knihy – Nedokončeného poslání. Další nápady na články zatím nepřišly, ale ony přijdou, nebojte, jeden článek denně tady vždycky bude, to bych prostě nebyla já:)
Každopádně vám všem dlužím omluvu – vím, že jste byli nervózní, možná jste se o mě dokonce báli, ale jsem ráda, že jste mi zachovali přízeň a komentáře, ve kterých mi vyjadřujete podporu, pro mě taky byli velmi důležité. Jsem ráda, že jste:) Ráda bych teď napsala, že jsem šťastnější, že je mi dobře, ale nechci to psát. Jak říkám – stará Atlantida padla, ale ta nová ještě není postavená a tak nechci nic zakřiknout. Teď právě dávám cihličku vedle cihličky, pečlivě zahlazuji spáry, obezřetně míchám maltu a hlavně – nechci vědět, jak celé město bude vypadat. Stavím bez plánů, bez očekávání a bez iluzí (nebo se o to aspoň snažím). Ale slibuju, že až budu mít pocit, že je dostavěno, tak se to dozvíte. Když se podělíte o smutek, tak se zmenší, ale když se podělíte o radost, tak ji tím násobíte.
Vaše uzedničená a změnami unavená, leč nepokořená Lúmennka
:-O
je mi líto, že ses rozešla s Finnem, ale věřím, že celý rok Smrti přežiješ ve zdraví. Hodně štěstí:):-*
No tak to si teda mala – zmena za zmenou – treba sa aklimatizovať a zvyknúť si. Kolobehu života nezabrániš..
(Skoro se bojím říct, že mě to napadlo, ty nejzávažnější změny se většinou týkají vztahů) hodně štěstí, Lúmennko… přežitý vztah nemá cenu lepit, pokud tam ty "správné" city nejsou, tak se drž, hlavně, když se nerozejdete v hádkách, možná z toho nebude láska po zbytek života, ale bude z toho nádherné kamarádství, což vůbec není k zahození
Upřímně řečeno s tím článečkem o Altlantidě mě to taky napadlo… Ale sama víš co je nejlepší, přeji hodně štěstí 🙂
Také musím napsat, že mě to napadlo, ikdyž se mi tomu nechtělo věřit. Přeji ale hodně štěstí a ať s Finnem zůstanete dále přátelé 🙂
Mno docela mě to překvapilo, ale pokud vám to ulehčilo, není co řešit.=)
Stavěj pomalu nové věci, my jsme všichni s tebou;)
no taky me napsado, ze se s vama dvema neco deje, ale na rozchod mi to neprislo, protoze to opravdu vypadalo stale idylicky a oba jste porad pusobili dost zamilovane, ale co se da delat zivot je zmena a pokud jsi si jista, ze to bylo spravne rozhodnuti, je to jedine dobre…kazdopadne hodne sil a stesti pri budovani:)
Ať se Ti "nový styl" života líbí a naplňuje Tě!
moc ti to přeju Lúmennko naše…tušila sem to,že ste se rozešli…prostě stává se tohle a mě se to také stalo…s jedním člověkem…jenže on to nedokázal bohužel pochopit…pak mě začal citově vydírat…a to fakt nikomu nepřeju…teď už je to lepší…už sem si na to celkem zvykla…už se nesložim z toho jako dřív…pak sem se zamilovala do jednoho klučiny…ten mi právě otevřel oči a pak mi ublížil…=( a teď mam jeho…klučinu, kerej mě vytáh z toho všeho…kerej mi zase spravil mé srdíčko po těch dvouch lidech…co říct víc…bojim se říci miluju tě…ale cítím to tak…co víc říct…možná to, že tu píšu možná až moc dlouho slohovku…xD ae sem šťastná, že si na tom lépe a mocky ti to přeju Lúmennko =* Tvoje Kayel Mirimë
Taky mě napadlo, že se děje něco mezi tebou a Finnem. Je mi to líto, slušelo vám to. Ale konec přemýšlení o minulosti. Hodně štěstí při stavění a hlavně v nové Atlantidě 🙂
přesně jak tady napsali spoludiskutující, taky mě to napadlo. Pokud to tak cítíš, tak jsi udělala dobře. Nemá cenu dělat něco násilím. Je fakt, že jsem se o tebe trošku bála…co se stalo a tak…ale tenhle článek vše vysvětluje :o) Každopádně ti přeji hodně štěstí do nového vztahu a snad zůstanete s Finnem dobří přátelé.
Ještě jednou přeji hodně štěstí a hodně moc vnitřní síly :o)
Jak vidím nejsem jediná kdo měl tohle vnuknutí. Zřejmě se tu sešla společnost chápavých a vnímavých lidí. Taky právě zažívám spoustu změn, takže provádíme výstavbu obě 🙂 nezbývá mi než popřát, aby se ti nová Atlantida povedla a líbila 🙂 hodně štěstí.
Nějak nevím, co přesně napsat.. Změny vypadají pozitivně, podle toho jak je popisuješ a já doufám, že nezůstane jen u toho ,,vypadání", ale že až tu novou Atlantidu dostavíš, bude velkolepá a nedobytná. Bez tsunami, zemětřesení a sopečných výbuchů..
Ten rozchod mě hodně zaskočil, ale nadruhou stranu, já jsem kategoricky proti tomu, aby se mladí lidé vázali už v nízkém věku. Jsi mladá, máš poznávat nové lidi, zažívat vzplanutí a (bohužel) i zklamání.. dělat chyby, z kterých se do budoucna můžeš poučit.. A ačkoli je rozpad dlouhodobého vztahu většinou zatěžkávací zkouška, věřím, že vy dva to ustajíte v naprostém pořádku, protože v mých očích jste oba výjimeční:)
Hodně, hoodně moc štěstí.. zasloužíš si ho!
[14]: Lúmennce není zas tak málo, aby se vodila za ruku co čtrnáct dní s někým jiným, takovýhle vztah mi ve dvaceti letech už přijde adekvátní dospělému člověku, který našel někoho, s kým mu bylo fajn a zkrátka nevyšel, jako se to bohužel stává…
souhlasím, že ideální to není dejme tomu v patnácti, jako moje spolužačka, které je devatenáct a něco a chodí se svým přítelem už od čtrnácti…
jenže tomu se poručit prostě nedá, člověk pod vizí "nic si takhle neužiješ" nemůže náctileté mládeži nalinkovat, že každého partnera má po půl roce poslat do pryč 🙂
léta puberty jsou sice od toho, aby se člověk ve vztazích oťukal a později zjistil, koho vedle sebe teda chce a koho ne, ale na druhou stranu, někdo si ani v té pubertě nepotrpí na takové to "děsně vážné" chození na čtrnáct dní a nelze mu to zakázat
Napadlo mě, že to možná bude něco takovýho, ale zavrhla jsem to.
Tak vám přeju štěstí, ať zůstanete těmi přáteli a ať ti to v novým vztahu dobře vychází 🙂
🙂 není zač, hlavně ať seš šťastná, Lúmennko 🙂
No změny jsou u tebe velké, ale věřím, že všechno bude zase dobré (snad ještě lepší)….je dobré, že jsou tu lidé, kteří tě podrží, protože ty si to zasloužíš….přeji hodně štěstí, ať tvá nová Atlantida je krásným domovem k bytí….
[15]:
Já se snad někde zmiňovala o 14dnech vodění se za ručičku? Nevzpomínám si..
Nepochybuji o autorčině dospělosti ani v nejmenším,ale 20let je věk, kdy se vztahy začínají lámat z vážnějších důvodů,než je odlišný vkus nebo nepovedený nový účes! Proto zastávám názor, že by mladí (ale stejně dobře DOSPĚLÍ)lidé neměli pokračovat ve vztahu i přesto, že by měli tolerovat o něco více, než se jim zdá dostačující pro jejich vlastní hodnoty a meze. A pakliže vztah přestává fungovat podle představ dotyčného, je rozchod nejlepším řešením. Druhá věc je objevit ten karambol, na kterém to ztroskotalo a snažit se vybírat si takový protějšek, který nemá k podobným ,,vadám" sklony nebo si zkrátka uvědomit, v čem nastal problém a vyvarovat se podobným manevrům, jít jinou cestou – což je logické, s novým partnerem většinou jdeme jinou ,,cestou", protože i ON je jiný.
Nechci po Lumenn, aby své nápadníky posílala po dvou týdnech nebo půl roce do kelu! Chci jen to, aby jí to vyšlo a neopakovalo se ono ztroskotání – ale k tomu je bohužel nutné projít si více vztahy a rozpoznat, co k těm ztroskotáním vede! Ona je mladá (čímž nepopírám, že je DOSPĚLÁ!)a má tak více času všechno zjistit a srovnat si to. Třeba to nebude nutné a z Pana Neznámého se vyklube otec jejích dětí (pokud tedy po dětech touží) a láska na zbytek života.. ale také to tak být nemusí. Inu, žijeme na planetě Zemi v ukrutné realitě, nikoli ve snu, knize nebo romantickém filmu..
Víš co je velice zvláštní, Lumenn? Mě se v dubnu stalo s mým přítelem uplně totéž. Uváděla jsem i podobné důvody rozchodu, okolí nechápalo, a já tak moc doufala, že zůstaneme aspoň přáteli. Taky jsem tenkrát potkala někoho, kdo mě jakoby "nabil životem". Jak to dopadlo? Nevydrželi jsme bez sebe ani měsíc… Nechci tím vůbec nic naznačovat,jen prostě píšu mou asociaci s Tvým stavem. Řešení za Tebe určí pravděpodobně osud. A karta smrti, ano, její výklad znám, mě se objevuje skorov každém výkladu, který si udělám a také je to má osobní karta…neznamená jen změny přímo viditelné (ač by to u Tebe odpovídalo) ale jde například i o změny v myšlení..
a ještě něco, nemůžu si pomoct, ale je tohle taktní vůči Finnovi? pitváme ho tady v komentářích, píšeš tady o objevu jménem Kuba, ale zároveň píšeš, že ho necháš na tenhle blog přispívat? Finne, to ti nevadí? zajímalo by mě, jak celou "věc" vidíš Ty..:-( Přeji, aby byl smutek co nejmenší. Oběma.
kk: tak Finnýsek je teď na akci na týden z domu, trochu si od sebe odpočíváme, ale každopádně jsme si s Finnem natolik blízcí, že kdybychom nezůstali přáteli bylo by to dost divné:) Jinak Kuba není žádný objev, ale s Finnem jsou také dobří přátelé a celé je to dosti zvláštní:) Ale řeknu Finnovi až přijede a´t sem taky připíše svůj pohled, když o to tolik stojíte:)
Myslela jsem si to…jelikož v minulém článku jsi napsala: Bolest, Láska…
Bolest s láskou souvisí a dost…
Je mi líto, že jste se s Finnem rozešli..byli jste pěkný pár a Finn je pohodovej kluk 🙂
Vím, a i já věřím v moc karet…ale…přece jen…no to je fuk…
Zkus se na to podívat z druhé strany mince a možná uhádneš, co jsemchtěla říci…snad…se nezměníš…nějak moc…
[19]: to byla poznámka na to vázání se, vůbec neříkám, že to bylo o Lúmenn a že s tebou nakonec nesouhlasím, souhlasím… do vztahu šla, nevyšel jako se to stává, tečka, stačí