Nazrál čas se tady na blogu svěřit s určitou životní změnou, která se v poslední době udála v mém životě. Nebylo to lehké rozhodnutí a ani teď ještě vůbec nevím, zda bude správné a k něčemu.Nezbývá než v to doufat:)
Poslední dva měsíce byly u mě ve znamení depresí, způsobeným ne podzimem, ale nespokojeností s mou životní cestou. Všechno mě přestalo naplňovat, což se projevilo i na blogu, kam jsem přispívala jen z donucení a kvalita článků šla docela dolů – samej výkec, jak je mi blbě a nic z toho.
Kromě blogu mě ale přestávalo bavit tak nějak všechno, život se stal setrvačností – žiju jen proto, že žiju a že sebevraždu považuji za nesmyslné řešení trablů. Škola se stala každodenním peklem, do kterého jsem chodila s čím dál větší nechutí a čím dál méně často. Rutina každého všedního dne mě ubíjela, ale stejně tak jsem neviděla smysl v tom jít s kamarády na kalbu. A pak mi došlo, co se stalo. Můj život ztratil cíl.
Stalo se mi to, co mnoha jiným lidem na tomhle světě. Jejich život se smrskl na to, co od nich chtějí a očekávají druzí, společnost, konvence. A jejich přání, jakkoli šílené, je zapomenuto. Já se ubírala cestou, kdy jsem se chtěla (někdy, bůhví kdy v nedohledné daleké budoucnosti, která stejně nikdy nenastane) stát psycholožkou, která pomáhá lidem, ale zároveň není ovlivněna klasickými dogmaty a hledá alternativní cesty.
Problém je údaj v závorce. Nechci čekat roky, až (jestli…) dostuduju. Nechci se přizpůsobovat něčemu, čemu nevěřím a učit se věci, v nichž nenacházím smyslu. Chci žít teď a svůj sen začít plnit hned. Jediným nástrojem ke splnění našich snů jsme my sami, žádné berličky, žádné instituce – jen my, naše vůle a naše odhodlání.
A tak jsem se rozhodla, že školu ukončím, respektive přeruším, kdyby se náhodou něco pokazilo, abych mohla jak spráskaný pes utéct zpátky „do boudy“. Věřím však, že se to nestane.
V současné chvíli se tak s Mamutem věnujeme práci na tom, aby byla znovu otevřena Čajráž, kterou nám tak nemilosrdně zničili hloupí a zlí lidé. Nová Čajráž, ve větším prostoru, s více možnostmi a hlavně ve vlastním, na místě, které bude patřit nám a kam nedosáhnou žádné petice a zákazy. Vše podle pravidel tohodle světa a přece úplně mimo ně. Protože to jde.
Dělat to, co chci, mi pomáhají i tyto stránky, stejně jako Posel, a stávám se tak žurnalistou, psychologem i „podnikatelem“ současně a jdu cestou kterou jsem si vybrala a kterou jsem se snažila všemožně odložit. Jestli to bude dobré ukáže až čas. Já vím jen dvě věci – chci žít a chci prožívat, ne přežívat. Odcházím dobrovlně z pohodlného stavu studentského a vrhám se do neznámých vod. Možná jsou hluboké a já se utopím. Ale možná umím plavat…
Držte mi palce, budu to potřebovat:)
Držím ti palešky. A jestli (až…) otevřete Čajráž, nezapomeňte se pochlubit, třeba se stanu zákazníkem 😉
Poslední dobou se cítím bolestivě podobně. Sice nejsem na vysoké, nýbrž na střední, ale připadá mi to jako mizerný kruh něčeho, co nechci a musím dělat a jenom pár krátkých chvil, které mám pro sebe. Došlo mi, že máš asi pravdu. To máme jednu neplánovanou psychologickou pomoc i bez školy 😀 Čekat než dostuduješ… jedno z nejmizernějších čekání. To bylo pořád – až skončím základku, teď zase až skončím střední a přitom nemám pocit, že by mi něco dávala. Přeju ti, ať ti ty plány vyjdou, nejen kvůli tobě ale i ostatním (jako jsem já) pro které je také důležité vydobýt si svoji svobodu v tomto nesvobodném světě. A ač jsi také jenom člověk a my to víme, v tomhle budeš nejméně několika z nás vzorem a nezáleží na tom, jestli se to povede nebo ne. I snaha se počítá a ne každý má odvahu postavit se společnosti 🙂
Asi sa nedá povedať nič, len že držím palce, verím, že ty sa rozhodne neutopíš a dúfam, že ťa toto rozhodnutie bude napĺňať.
držím ti palce….protože takovou odvahu bych v sobě nikdy nenašla….a čajráž bylo místo správných lidí….jsem ráda,že se i v dnešní uspěchané a předpojaté době najde někdo,kdo se nebojí jít proti proudu,protože jenom ti jsou schopni něco změnit(a to by náš svět opravdu potřeboval)
Nu držím palce, ať ti vše vychází tak, jak si představuješ 🙂
Kočko, mám to podobný, to bude těma energiema, co se na nás valí, padaj z nás sračky a musíme se s něma vyrovnat. To jsem to řek hezky poeticky.
Já se takhle rozhodla taky, na začátku června. Že opustím manžela a s ním spojené finanční zázemí, nechám mu byt a všechno. Neměla jsem ani práci ani nového partnera, ale věděla jsem, že nejsem šťastná a že tak žiju hlavně proto, že "je to správné". A teď… jsem šťastná, protože jsem na cestě k Lásce. Nebo tomu aspoň věřím. A můj život má zase smysl, i když je mnohem těžší a mnohem míň pohodlný…
Důležité je, že jsi se pohnula z místa 🙂
[7]: Obdivuhodné a odvážné (dvě "o"). V každém případě mnoho lidí by něco takového neudělala.
Vysoká určitě není středobod vesmíru. Není nutný se tomu podřídit a zůstat tam a nechat se tím ubíjet. Na druhou stranu je, co si budeme vykládat, studentský život docela pohodlný. Brala bych spíš vysokou školu než nutnost pracovat. Nemůžem si vždycky dělat jen to, co se nám chce. Každý má někdy svý povinnosti, ať je to škola nebo je to práce a má jich plné zuby a někdy ho válcují. To je podle mě úplně normální stav, který si sem tam prožijem asi všichni. Dá se zůstat v pohodě a bez pocitu, že jsem utlačována i s tím, že člověk občas prostě cosi musí. Nicméně pokud cítíš, že se s myšlenkami školy a tím, co se učíš, nestotožňuješ, s onou podstatou, tak sis asi volila dobře. Člověk přistupuje s určitými očekáváními, někdy se mu splní, někdy nikoli. Střední jsem si třeba osobně protrpěla, ale do maturity jsem to vydržela a na vysoké to konečně má význam a já mám pocit, že škola mi něco dává.
[9]: Odvážné asi jo, obdivuhodné… fakt nevím, můj (skoro už ex)manžel by to asi viděl jinak… Mamka mi říkala: kdybys zůstala, porodila dítě, byla bys tak nějak spokojená, i když ne úplně na 100%, prostě jako většina vdaných ženských… Jenomže já nechci být "tak nějak spokojená", já chci (Milovat a Žít) … já poznala (že může být něco Krásnýho)… a i když to byl jenom malý záblesk, tak vím (jak můžu být Šťastná)… a nemůžu dělat nic jinýho, než za tím jít (jak ti Tři králové za Hvězdou)…
Zajímavý je, že tento rok se podobně rozhodlo hodně lidí, který znám. Že nebudou jenom snít, ale že za těmi sny půjdou. Za tím, co je podle nich v životě Důležité a Krásné a co dává Smysl, i když je to obtížné a vyžaduje to nejdřív opustit staré jistoty. Ostatně, o tom je přece i tento článek… Věřím, že hodně lidí bude na rok 2010 vzpomínat jako na rok velkých nadějí, velkých změn a splněných snů 🙂
ano.. tohle asi teď ale zažívá vela lidí.. taktéž ani já nejsem výjimkou.. posledné dva měsíce pro mě byli ako černá díra.. jen klubko nervů, neschopnost žít.. stráta ideálů.. a smršt hloupých konvencii společnosti.. dokonce to zašlo až tak daleko že strácím jistotu ve vlastním vzorci chování.. zapomínám kdo jsem byla.. a všechno pohlcuje černá nicota.. má tohle ale význam? svět nás pohlcuje a zhlacuje dogmaty zákony a příkazy přičemž člověk jakožto sloodně myslící člověk strácí svou individualitu.. ne! třeba se zastavit a znovu nalézt cestu.. jak jsi sama psala.. přerušit studium.. já jsem sice na střední ale někdy by mi to přišla jako zoufalá potřebnost.. skoušít i alkohol a drogy.. no to nikam nevede.. stí be zideálů a kopie ostatich lidí.. to stačilo.. treba se znovu zastavit a nelézt sama sebe..
Lum, vůbec se toho neboj. Já se taky vrhla do vod neprobádaných protože jsem musela, už jsou to skoro tři roky a nemine den, abych neděkovala sobě za to, že jsem se o těch vod vrhla. A bylo mi 16, malé tele. Jde jen o to, jeslti sis to dobře promyslela a nezdrbat to.
Na znovuotevření Čajráže se těším, snad ti to vleje víc radosti do života 🙂
Přeji ti hodně štěstí Lum v tvé nové cestě života :). Taky se chystám podniknout velkou změnu jenomže jsem k tomu zatím nenašel asi dost odvahy :(. A máš pravdu. Většina lidí žije jen tak aby přežila a přitom ještě pravou krásu života spousta z nich ještě nezažila. je tu smutná realita.
Žij svůj sen… Přeji ti v tom hodně štěstí… I já teď jdu po nové cestě, dosud úspěšné, a cítím, že další úspěchy se blíží. Přeji to samé tobě
Samozřejmě držím palečky, Lumennko, jsi statečná a jdeš si za svým! A myslím, že by ses klidně dokázala uchytit jako léčitelka nebo něco takového-když čtu Posla 🙂 Jsou samozřejmě lidé, kteří by za takové "okultní" služby nedali ani korunu, i já jsem k některým takovým skeptická, ale vím, že existují lidi, kteří k tomu mají opravdové předpoklady a dělají to s láskou. Např.moje kamarádka (dovolím si dát reklamku http://www.elata.estranky.cz/) a určitě i ty 🙂 A třeba budeš i psycholožka, byť nekonenční a bez titulu z nějaké *prestižní* školy, ale co na tom? Snad existují lidé, kteří mají důvěru i v odlišnost a nekonvenčnost, ale je to těžké 🙁 Viz ta Čajráž, proboha, jak někomu může vadit místo, kde se nechlastá, ale pide čaj, kde mladí nedělají bordel, ale hrajou stolní hry nebo malují mandaly?! A jestli se nějak rozkřiklo, že tam kouříte vodní dýmky, tak je mi jasný, co si někteří hloupí lidé mohou pomyslet-fůj, feťáci a hašišáci :-/ Byla jsem z toho fakt smutná a naštvaná, když jsem četla Mamutův článek. Takže rozhodně hodně štěstí i s novou Čajráží!
PS: Já osobně jsem na škole, která mi nic moc nedává, nebudu ani Bc. a vůbec nechci dělat to, co se tam učím. Ale je to moje blbost, že jsem kvůli jednému zápočtu musela skončit s anglistikou 🙁 (Vracet se tam ale nechci). Jenže naši chtějí, abych měla aspoň nějaký titul a studovala dál, že Bc.si snad dodělám jinde. Možná je to opravdu z pohodlnosti, ten bezstarostný studentský život, že se bojím skončit a vyrazit do neznáma, ale ty máš sen…já zatím vůbec nevím, co budu jednou dělat a co bych chtěla dělat 🙁
no, klobouk důle, ať to s čajráží vyjde, ale teda určitě ti doporučuju se nespoléhat jen na to, že Vám to bude tak moc vynášet, že se tím uživíš a být tebou, tak bych šla do nějaké nenáročné práce, která ti zajistí finanční minimum na přežití. Dneska je podnikání risk, ale tak věřím, že to máš určo dořešený i do těhle detajlů:) doufám že bych si mohla v new čajovně vystavit nějaký moje výtvorky,hm? :)jo a našla sem ty zelený náušky, jak jsi o nich mluvila, tak až se někdy potkáme tak ti je můžu předat.
přeju ti hodně štěstí… myslím, že jsi udělala správné rozhodnutí. Podle mě může člověk školu dokončit kdykoliv. Třeba někdy pocítíš, že si ji chceš dodělat a tak to prostě uděláš. Máš na to. A pokud ne, tak se taky svět nezboří 😉 Takže vše nej do života
pro "Lúmenn": Zdravím. Napsala jsi (mimojiné), že jsi ztratila životní smysl. "Jedním dechem" jsi však dodala, že tyto stránky se staly tvou náplní. Musím říct, že to je také pěkné. Do určité doby jsem měl podobný názor (sám k sobě). Ale od určité doby například tedy já mám smysl ve studování nejvyšší Vědy magie (tak tomu bylo, je a vždy zůstane – v rámci tohoto smyslu však nejsem závislý na nikom a nechci být závislý ani na internetu). Jsem prostě nezávislý student magie. To je také pěkné. Hlavně člověk nesmí propadat zoufalství (říkám to a přitom někdy jsem měl také smutnější chvilky).
Musím říct, že mě to nepřekvapuje. Pro mě to byla jen otázka času, kdy přijdeš na to, že učit se občas omezené psychologické kecy, kterými se stejně nechceš do budoucna řídit nemá smysl.
Osobně jsem taky ukončila studium. A přesto, že v tuto chvíli je všechno tak nejisté, časem se ukáže, že to bylo svým způsobem správné.
Lúmenn…nebuď smutná prosím. A to myslím jenom pěkně. Mysli na to, co tě zajímá nejvíc. To, co ti může dodat energii. U mě je to magie… magie mi dodává sílu. Myslím to dobře.
[21]: děkuju
jůůůůva, to jsou změny … když jsem byla malá, tak moje babička občas říkávala "jest zmiana" tedy přeloženo "je změna" … a já to dnes také občas používám, když si něco naplánuju a ono to tak nějak nevýjde :o) Takže Lúmennko, hodně štěstí a pevné nervy, ať se ti všechno to co bys chtěla povede realizovat :o)
Přiznám se, ať nerada, že ti to, co se chystáš prožít, nechutně, ale opravdu nechutně závidím. I když to budeš mít nejspíš těžké, je to úžasné rozhodnutí a vůbec…
Nechci znít jako ten moudrý dospělák.. ale já ti tu vysokou školu tak záviděla 🙂 přežít v dnešní době je těžký, pokud nemáš vlastní byt nebo dům a alespoň ten "průměrný" plat, na který většina lidí nedosáhne. Popřípadě to chce vlivné známé, jinak je tu velké riziko, že život spadne do fáze- vstávat, do práce, z práce, spát. Naštěstí mám svůj cíl a vím proč to dělám, a že to tak nebude napořád. Takže ti přeju hodně štěstí a pevné nervy 🙂 ať se ti vydaří to, po čem toužíš.
a mě to přijde škoda. Jo, je to Tvoje věc, a jop, umíš všechno vždycky tak krásně opsat, ale prostě si myslím, že člověk který zvládá učení a do bakalářského titulu mu zbývá rok/dva, by toho nemusel nechávat jen proto, že má dočasně pocit, že nežije ale přežívá. Nemyslím to zle, ale Tvoje rozhodnutí mi připadá špatné ..
promin ze to tak reknu, nechci te nijak hodnotit, znam te prece jen z blogu, ale vzhledem k tomu ze ho procitam uz nakou dobu, mam myslim aspon minimalni nahled na tvou osobu, ktera je tedy dle meho znacne nevyrovnana, coz urcite sama uznas…tohle "wow uz vim co se zivotem" uz tu bylo nekolikrat, at uz se to tyka tvych vztahu nebo profesniho zamereni, ale z toho wow se pak stane prazdna bublina protoze zjistis, ze to neni takove jak sis predstavovala. budu za toho zlyho dospelaka, co ti rekne, ze skoncit s tou skolou je blbost a ze bys toho jednou mohla litovat (zaroven jednim dechem dodavam, ze se muzu i mylit), ale i tak ti preju aby vam to s tou cajkou vyslo, mam takovy mista rada, jen se obavam, ze pak za pochodu mozna zjistis ze ani tohle neni takove jak sis to vysnila…mozna ne, mozna je to opravdu to, co te uspokoji, spis ale verim tomu, ze za cas budes hledat dal, protoze ses zkratka ten typ co potrebuje neustale nove podnety v zivote:)
Souhlasím s [27]:
Navíc, odejít ze školy, která byla tvá vysněná jen proto, že tě tam nebaví některé předměty (což je na vysoké škole úplně normální) a že máě zrovna přechodné podzimní deprese není nikterak dospělácké – to je úplně obyčejná nezralost a rozmazlenost
[28]: chápu, že se to tak může zdát. Ale kéž by to bylo takhle jednoduché. Mě ve škole nebavilo vůbec nic, kéž by to byly jen některé předměty a neviděla jsem v ní žádný smysl, proto jsem s ní skončila.