V předešlém článku jsem předeslala, že jsem se po nějakém čase vegetariánství opět vátila k masu. A v tomto článku bych ráda shrnula proč.Ono je to ve své podstatě vlastně prosté – po více než dvou měsících, kdy jsem na maso vůbec neměla chuť, se tato náhle vrátila. V podstatě z ničeho nic – stačilo mi vidět šunku v supermarketu a místo náhle tolik známého pocitu nevolnosti, se dostavily sliny. Byla jsem jak Pavlovův pes a vůbec mi z toho nebylo dobře.
Hodně jsem o tom začala přemýšlet. Být vegetarián je podle mě dobré, hodně důvodů shrnuji v článku „Nejčastější argumenty antivegetariánů„. Ta myšlenka je skvělá. Jenže člověk musí přestat nejíst maso z vnitřního přesvědčení, z jasného pocitu a neměl by se do ničeho nutit, což mě se stalo. Nebylo příjemné, když se mi v noci začalo zdát o grilovaném kuřeti – několik nocí za sebou, jsem se vzbouzela ze sna ze slinami v ústech a strašnou chutí na kuře. A cítila jsem se hůř, než masový vrah malých dětí.
Být vegetariánem je velká zodpovědnost. Vážně. připadáte si, že děláte něco skvělého, úžasného a chvályhodného. A taky to tak nejspíš je. Vaše jídlo nezpůsobuje nikomu bolest. A nejspíš je i zdravější. Stačí chvíli googlit nebo si přečíst výše zmíněný článek a zjistíte to sami. Nejíst maso je prostě lepší. A stále si to myslím.
Jenomže to utrpení, které jsem po dvou a půl měsících bez masa začala prožívat, se nedalo vydržet. Ortodoxní vegetariáni mne asi teď odsoudí a já je chápu. Ale prostě nejde mít potěšení ze zachraňování životů, když je vám fyzicky zle z touhy dát si kus vepřového. A nebo to prokleté grilované kuře ze snů:)
Při tom přemýšlení, zda se k tomu vrátit nebo ne, jsem se cítila jako kanibal. Hříšník. Zatracenec. Vážně. Ale pak jsem jeden večer ležela v posteli a přemýšlela a došlo mi, že vegetariánství má jeden zásadní problém, na nějž jsem narazila.
Uvažovala jsem takto – když člověk jí maso, ubližuje zvířatům, která umírají. Ale zvířata trpí i ve vaječném a mléčném průmyslu a to velmi, opět doporučuji google, informací je tam víc než dost. Takže je logické stát se veganem. Je to přirozené vyústění cesty neubližování. Jenže – rostliny jsou taky živé. A taky umírají, když je jíme. Na tohle mi vždycky Liz, též vegetariánka, řekne – a slyšelas někdy o nervové soustavě? Jistěže slyšela. Ale rostlinné city a pochody stále plně nechápeme a díky komunikaci s vílami a stromy vím, že rostliny nějaké elementární vědomí mají. Takže nejspíš i cítí něco nepříjemného, když jsou trhány. Logický závěr pak je stát se breathariánem. Tedy nejíst vůbec nic a živit se slunečním svitem a vodou, čímž je člověk zcela čistý a ničemu neubližuje, jen aby mohl žít. Že to skutečně je možné, se dozvíte v zajímavém videu, můj článek i video naleznete zde.
A já si uvědomila, že nechci být nikdy breatharián. Že jídlo miluji a nechtěla bych dospět do stavu, kdy budu „vyšší bytost“. A vlastně vůbec nechci být nějaký nadčlověk, chci si užívat života a jezdit na akce, souložit a kalit. Je to přízemní? Možná. Ale jsem to já. Miluju tělesné požitky. I alkohol a cigarety. Miluju jídlo, dobré pití, sladkosti, chipsy, miluju sex. A tohle všechno je svým způsobem nečisté, přízemní a duchovní lidé to nedělají.
Dobře, to už jsem ve svých úvahách zašla příliš daleko. Ale chtěla jsem tím říct, že mi přijde, jako by se vegetariáni a vegani něčeho zříkali, něčeho přirozeného. Protože utrpení je prostě přirozenou součástí života, nedá se nic dělat. A naši předkové zabíjeli zvířata a brali to jako součást přírody. A ona to součást přírody je. Jasně, že růžovoučké kusy ze supermarketu nemají s přírodou mnoho společného, ale stejně – člověk je zvrácená bytost, bažící po krvi. A kdo ne, tak je buď lhář a doma hraje aspoň krvavé střílečky a nebo je vážně někde duchovně výš, kam běžní smrtelníci nedosáhnou.
A taky – maso je úžasně živé. Je to ta nejživější potravina, jako lze ochutnat. Naši (zvrácení?) předkové jedli občas srdce svých nepřátel, aby do nich přešla jejich síla. A tato síla přechází na člověk i z masa zvířat.
Možná je to vážně hrozně přízemní. Materialistické a sobecké. Ale moje tělo a mysl prostě ještě nedospěly do stádia, kdy bych byla schopná se masa vzdát. A tak ho zase jím – neříkám, že navždycky a snažím se míru masa omezovat a nejíst ho denně, protože to pro planetu skutečně není dobré.
A všem vegetariánům i nevegetariánům bych chtěla vzkázat, že nejdůležitější je cítit se dobře a být šťastný, ne se za každou cenu do něčeho nutit. Jenom pak má smysl dělat sebe i svět lepšími. S láskou a úsměvem Lúmennka
Stačí žít… jak, to je na každým z nás, když to teď budu brát tak, že nějaké já, my atd, existuje.:-)
Tenhle článek mě celkem zklamal. Ne proto že jsi se vrátila k masu, protože věřím tomu, že člověk by měl jíst to, co mu tělo říká. Ale některými tvrzeními. Pro příklad ,,člověk je zvrácená bytost, bažící po krvi. A kdo ne, tak je buď lhář a doma hraje aspoň krvavé střílečky a nebo je vážně někde duchovně výš, kam běžní smrtelníci nedosáhnou.
A taky – maso je úžasně živé. Je to ta nejživější potravina, jako lze ochutnat. Naši (zvrácení?) předkové jedli občas srdce svých nepřátel, aby do nich přešla jejich síla. A tato síla přechází na člověk i z masa zvířat."
Pokud mě paměť neklame, tak jsi někdy taky psala článek o tom, jak do člověka přechází negativní energie utrpení, kterou zvíře zažije na jatkách.
A mě maso jako nejživější potravina vůbec nepřijde. Přesně tohle cítím spíš ze zeleniny a ovoce, které je plné vody a chuti.
Já vegetarianém nejsem a nedívám se na to jako na utrpení zvířat. Kočka taky není zločincem protože zabila myš. Je to prostě potravní řetězec a bez masa by ani náš mozek nabyl tak vyvinutý. Ale to je jen můj názor a nechci ho nikomu vnucovat. Každý by to měl dělt tak jak to cítí. A netrápit se. Chápu tvoje důvody proč si se stala vegetariankou ale myslím, že když se do toho člověk nutí tak je to špatné.
Breathariánem bych se taky stát nemohla. Ze stejných důvodů a ať je to špatně nebo ne 😀
Hlavně nám přiber :). Jestli s tím tedy souhlasíš… Jak vypadáš jako masožravka vypadaj spíš vitariání :).
Nejím maso proto, že se mi z pohledu na něj dělám špatně. Je to sice po videu, kde jsem viděla utrpení, stejně bych se ale nenazvala vegetariánkou, protože mi k tomu chybí jakési vnitřní přesvědčení. Kdybych na něj začla mít chuť, jíst ho začnu také. To se ale nestalo. Takže Tvé důvody chápu.
Člověk má jednu výhodu oproti tygru nebo krávě. Jeho organismus dokáže žít z obojí stravy. A tím se mu z biologického hlediska už tak sama nabízí volba stravy. Pak jde dál o vlastní přesdvědčení a jelikož ani jedna z typů stravy člověka nezabije a může z ní v pohodě žít, tak je to velmi zásadní věc. Ano. Rostliny jsou též živé. A jak kdysi kdosi řekl "zvíře zemře useknutím hlavy a ty jej koupíš už zpracované, netrpí. Zatímco zelenina cítí bolest těsně před vhozením do hrnce, protože je živá i po utržení. třeba taková mrkev, ty ji krájíš, ona se trápí"… Jo řečeno je to pěkně. Ale teď se zde pokládá další otázka. Máme přestat jíst maso i zeleninu a pít jen vodu protože si "myslíme" že je to správné? Momentálně jsme na stupni vývoje, kdy víme a chápeme proč a koho co bolí. Víme že zvíře trpí, zatímco zelenina nemá nervy. To jsi připomněla sama krásně. A právě proto bychom se měli chovat dle toho čemu rozumíme. Protože my víme že fyzickou bolest cítí zvíře, rostlina nikoliv. A naše tělo musí přijímat potravu. Proto díky tomu že máme možnost uvědomnění si tohoto a zmíněné volby, bychom měli volit vždy menší zlo. To jest můj názor za kterým si stojím a proto do pusy neže nedám kus masa, ale kus zvířete. Nikdy nepopřu chuť na kuře nebo chuť na játra co do mě jako dítě párkrát zkoušeli nacpat. Ano, chutná to. Ale jen kvůli tomu že bažíme jeden svůj lidský smysl máme měnit svá rozhodnutí? Kdo opravdu chápe smysl svého rozhodnutí, tak jej nezmění.
Já jsem někde slyšela, že ve střevech člověka maso hnije až sedm nebo osm dní. Z toho důvodu tvrdím, že je třeba maso jíst jen jednou týdně. Ale já to nedodržuju. To si raději sním nějaké jablko a ta vláknina to prožene.
Jí myslím, že ses jenom potřebovala pročistit a tak maso odmítalo. Ale nyní už je zase všechno v pořádku.
Zase jsem se strašně nasrala z některých komentářů.
[8]: Doufám, že ne z mého.
[2]:
Anoo, ovoce a zelenina. Jakmile jejich konzumaci pár dní zanedbávám, cítím se unavená, bez energie, musím to pak napravit. Ovšem konzumaci masa zanedbávám celkem pravidelně 😀 A nic mi nechybí, chuť na maso nemám, cítím se dobře.
Myslím, že to je hodně individuální. Tvému tělu asi, stejně jako mému, vyhovuje bezmasá strava; Lúmennce ne. A rozumím, že je pro ni lepší zříct se vegetariánství, než se trápit. Ne každý je na vegetariánskou stravu stavěný.
I když, napadá mě… Třeba to, Lúmenn, zase někdy zkusíš, po dvou měsících se dostaví podobné stavy, Ty ale zatneš zuby a vydržíš dejme tomu měsíc trýznivé chuti na maso a ona potom přejde. No, a třeba taky ne. Těžko říci. Třeba se to za pár let v nějakém článku dozvíme 🙂
Kuře je zlo. Nezdát se mi v noci o křidýlkách a stehýnkách, nebo třeba o grilované makrele, tak maso ani nejím, třeba vepřový a hovězí a jehněčí a takový prasečiny pokud nemusím nesním, ale kuřátko a rybičky, mňam.:)
Vegetariánství bez vnitřního přesvědčení je jenom debilní póza bez jakýhokoli smyslu. Je fajn, že se nebojíš přiznat změnu názoru – některý jedinci by si radši sežrali palec, než aby přiznali, že je něco přimělo věci přehodnotit. Momentálně mám masový období, takže si ten kuřecí plátek udělám klidně denně. Pak sou zase období (hlavně v létě), kdy na maso ani nepomyslím. Ostatně, žijeme jenom jednou, tak proč se do něčeho nutit? Proč si kurvit život? Proč dělat něco, co nám ubližuje? Jak už tu bylo řečeno, zvíře se taky neohlíží na to, jestli jeho kořist před smrtí trpí. Ví jen to, že pokud nezabije, tak se nenažere. A lidi sou do jistý míry pořád pěkná zvěř…
Lum, tady je otázka, co to je být duchovní. Proč by sex nemohl být duchovní a spirituální? Proč by trocha vína měla být nečistá? – A proč maso z biochovu má být špatné? Co a kdo je duchovní?
Přijde mi nehorázně směšné, zcestné a trapné někoho posuzovat na základě toho, jestli je nebo není vegetarián. Většinou tyhle soudy vynášejí právě vegetariáni, kteří mají asi pocit, že jsou díky tomu nějak lepší… Omyl, nikdo není lepší ani horší.
Tys dostala chuť na maso, protože tělo ho začalo potřebovat a při tvé tělesné váze je lepší si dopřát, než odříkat.
Jsou lidé, co bez masa nevydrží a jsou lidé, kterým vůbec nechybí. Nejsme všichni úplně stejní, každý potřebuje jiné jídlo.
Rostliny mimochodem bolest naprosto jasně cítí, jen neumí utíkat a křičet jako zvířata…
[7]: Rajo, kdyby tomu tak bylo, trpíš Crohnovou chorobou a těžkým zánětem střev. Normálně trávíš jídlo, než ho vyloučíš, asi dva dny. Já trávím jídlo maximálně jeden den a mohu tě ujistit, že je jedno, jestli je to maso, nebo zelenina.
Když máš zdravá střeva, vylučuješ lehce, bez obtíží a pravidelně, maso o tom nerozhoduje.
Lúm udělala dobře, pokud se bez masa necítila ok, opravdu by bylo na nic se přemáhat, ale taky mě zarazilo to, co ve druhém komentáři vypíchla Lillien. Myslím, že vrátit se k masité stravě by šlo i bez těchto výroků 🙂 Já třeba opravdu po krvi nebažím, střílečky nehraju a na vyšší duchovní úrovni než ostatní taky nejsem 😀 Jen opravdu nemám potřebu "bažit po krvi". A maso mi zrovna moc živé nepřijde ani z něj nepotřebuju čerpat sílu. Právě proto, že nejsem tygr. Nevím, jak ostatní, co tím vždy argumentují, ale já se opravdu jak tygr necítím 😀 Ten si to maso navíc uloví sám, nepotřebuje na to velkochovy a jatka.
A dále si nemyslím, že je nutné být breatharián k tomu, aby člověk chránil přírodu a zvířata.
Tak Lúmm, musím říct, že tímhle článkem si se docela strefila do mé situace (zrovna včera jsem psala článek na podobnou tématiku, ale obecněji, nejen o vegetariánství)
Sama jsem maso nejedla asi 3/4 roku vůbec. Ani cokoliv "společného s masem", nic. Byla jsem striktní a v pohodě. Je ale pravda, že to bylo podmíněno soužitím s veganem, protože jinak bych tak striktní asi nedokázala být. Přes všechny klady vegetariánství a přes všechny morální postoje – jím asi půl roku maso znovu a je mi líp. A to hlavně fyzicky. I když jsem jedla přezdravě, stále jsem měla nedostatky všeho možného (a vážně jsem hlídala co šlo)
Jednoduše je mi líp s masem a nemám potřebu jíst ho denně. To vůbec. Přirozeně. Znám lidi, kteří nejí maso přirozeně od mala a třeba jim dělá i zle, těm je to určeno. Ale naprosto chápu Tvoje přehodnocení situace.
Nic to nemění na etické úrovni člověka.
Dobře jsi udělala, zviřat není málo ale lidi je hodně.
já stejně nwm co se vám honí hlavou když jste vegetarián ať jíš či nejíš maso zvířat neubyde, nepřibude.
S tím světlem je to zajímavé, vemte si že když jste dlouho u počítače nemáte kolikrát pocit hladu třeba i celý den, ale asi to bude tím že nevykonáváte moc fyzické práce.
PS:Dobrá fotka, jsem nevěděl že si kuřata před příchodem do mikrovlnky berou plavky 😀
[14]: Taky si myslím, že trávím relativně dobře. Málo kdy chodím na velkou jednou za sedm dní. To se mi stalo jen jednou a to po narkóze. Jenže to asi zase není masem. Spíš tím, že je člověku tak zvláštním způsobem zle, že člověk ani jídlo pořádně nesní.
A kdybych měla zánět střev, poznala bych to.
Možná jíst maso je sobecké a zlé. Ale argument, že zachráníš život když si to maso nedáš, je podle mě alibistický. To kuře by se nejspíš ani nenarodilo, kdyby neměl předurčeno, že skončí na talíři a kdyby žilo ve volné přírodě, nejspíš by ani nepřežilo. Taky by možná nebylo marné vzít v potaz potravinový řetězec. Já maso jím jen občas, mít ho každý den nemusím, dokonce ani ne každý týden. A vegetariánství není natolik rozsáhlé (ani u nás), aby zabránilo tomu, aby se zvířata zabíjela. Je ještě mnohem více masožravců, bohužel v některých končinách světa ani nemají na výběr. V našich končinách dokáži pochopit vegetariány i spoustu jejich důvodů, ale přijde mi absurdní tvrdit, že někdo tím chce zachránit nějaká zvířata. Když to kuře nesníš ty, sní ho někdo jiný – bohužel. Spousta lidí k tomu přistupuje úplně jinak a pochybuji, že se mentalita lidí změní, alespoň v brzké době.
[3]: Problém je ten, že kočka myš netrápí v kleci, než ji sežere. Naši předkové taky nenutili mamuta se mačkat na kousku prostoru, než ho složili. Ale sama nejsem vegetarián, chápu a uznávám, že zvířata by šla bezesporu usmrcovat a tím pádem i jíst i za humánnějších podmínek.
[10]: Na tomhle je totiž založená veškerá změna životosprávy. Samozřejmě, že to přejde. Prý proto, že když člověk jí vyváženě, přestane ho pronásledovat vyložená vlčí chuť na něco. Třeba se sladkým je to obdobný. Pokud se správně stravujete a všeho máte rozumný množství, neměly by vás ovládat takovýhle stavy. To znají všichni ti, kdo se pokusili někdy zhubnout, kdy je přešla šílená chuť na čokoládu.
Když začneš „čarovat", zjistíš, že je živé všechno. Nevybavíš si při tom takovou tu vychovatelku z družiny, ale život na bázi vibrující energie. Tím, že je z energie všechno se věc „trochu" komplikuje. Jelikož existuje „jenom" právě teď, je hoodně blbé ptát se na začátek světa a proč a kdy a jak, stejně tak je z důvodu výše napsaného hoodně blbé ptát se, co mám jíst, aby to dotyčný oběd nebolelo, protože vzduch je energie také, živý je také a breathariánství není řešení:-).
V poslední době se mi kupí témata, která je lepší nerozebírat, včetně času a včetně věci životnosti a vnímání mrkve nebo salátu, když je porcuješ na kousíčky:-)
Bohužel, tady je to zase o chuti a sobeckých potřebách. To, že rostliny cítí a žijí je sice pravda, ale je to dost hloupá výmluva – nějakým způsobem se lidé živit musí. Až budu umírat na opuštěném ostrově a buď budu muset zabít a sníst divokou kachnu nebo umřu, tak prostě půjdu a pokusím se tu divokou kachnu ulovit. Teď a tady mám ale možnost výběru – buď zvolím zvířata – tvory na všeobecně mnohem vyšší úrovni než rostliny – a nebo ony rostliny. Chápu, že pokud jsi do toho ještě sama psychicky nedospěla, bude s tím asi lepší počkat, ale takovýhle ,,omlouvámsamasebe" typ článku je mi proti srsti.
Každopádně do budoucna Ti moc fandím a snad se k tomu dopracuješ. Já sama jsem byla ve stejné sitaci jako ty – asi v 17 letech jsem na rok přestala jíst maso a pak se k němu z podobných důvodů jako ty vrátila – i když jsem ho jedla jen třeba jednou za 14 dní. Znovu jsem s ním už nadobro skončila teprve asi před půl rokem. Postupně si hledám cestu i k veganství a nechávám to tak nějak volně plynout. A je to paráda. Moje chutě nestojí za utrpení jiných bytostí a já dělám co můžu proto, abych to utrpení zmírnila. A to je nejkrásnější pocit na světě 🙂
[19]: "Když to kuře nesníš ty, sní ho někdo jiný" — Cim viac veganov, tym menej ludi, co zje to kura co si mohla zjest ty…