Poslední týdny mám pocit, že se vážně vznáším na nějakém duhovém obláčku a obklopená vířícími barvami nestíhám svět. Strašně ráda bych byla produktivní a tvořivá a vůbec, jenže místo toho jsem schopná se jen tulit v náručí milovaného, procházet se přírodou a pevně svírat jeho ruku. Lúmennka je vám zamilovaná jako blázen:)Trpí tím všechno – práce, podnikání, psaní, čtení, dokonce i sledování oblíbených seriálů. Někdy se přistihnu, jak jen tak koukám do blba, na rtech přitroublý úsměv a představuju si jeho oči, úsměv, všecko. Pak má člověk tvořit nějaké hodnoty, že, když poslouchá mp3jku, tančí v šalině a nejradši by všechny ty lidi, co tam jedou a mračí se, objemul a řekl jim, že je venku nádherně, že svítí slunko, je jaro a láska je dokonalá a nádherná věc.
Pomalu se ale snažím usazovat se zpět do reality a po včerejším a předvčerejším odpoledni, které jsem strávila pod modrou oblohou s vinným střikem a tím, kdo mi ukradl mé srdce, mi začíná docházet, že jestli chci, aby mi zmizeli všichni čtenáři a odběratelé zboží, jsem na nejlepší cestě.
Ale když ono je to tak těžké…
Jak člověk může dostát povinnostem, když se mu nechce nic, jen dýchat vůni toho druhého, ležet mu na rameni a poslouchat, jak mu tluče srdce? Krutibrko, copak jsem mohla vědět, že mě to ještě v životě někdy čeká? Nemohlo mi to moje velectěné srdce oznámit dopředu? Vzala bych si dovolenou nebo tak něco:D
Fakt je, že ne vždycky je to jen duhové a hopsavé. Když se poznají dva lidé, co mají srdce tak rozbitá, že drží pohromadě jen lepící páskou, zakryjí občas zář duhy temné mraky a člověk se musí chtě nechtě proběhnout krupobitím, aby je zažehnal. Ale když u toho svíráte něčí dlaň, je to hned snazší.
Takže létám, zářím, svítím, skáču, občas zakopnu a chvíli padám, než si uvědomím, že mě jeho paže pevně objímají a já si o zem ublížit už nemůžu. Slibuji, že až mě tahle roztříštěná třeštivost přejde, bude to tady zase jako dřív. Do té doby mě hledejte někde za duhou:)
Vaše zaláskovaná Lúmennka
Tobě to rozhodně přeju:-). Mě to teprve čeká – jsem šest let trvale nezadaná a chlapi nikde. Vždycky, když si s někým začnu psát, nějak to vyšumí a odumře. Až dozraje čas … budu na tom stejně:-)
Krásny záver 🙂 Prajem ti to 🙂
Jojo to známe 🙂
Já osobně bych ale nejradši tyhle pocity poslala hodně hluboko do prdele, jelikož, jak jsi nastínila, extrémě omezujou. A co eště hůř, obtiskávají se do všeho, co dělám. Asi budu dívná, ale já nesníšim, když sem zamilovaná, páč se tomu vždycky uplně celá odevzdam…
Jsem na tvých stránkách a poprvé a musím říct, že jsou perfektní. :))
[4]: děkuji:)
Pekne napísané… v podstate si napísala life update, ktorý sa zaujímavo a príjemne čítal. Pekný opis emócii 🙂
Gratulujem k zaláskovaniu a vďaka za čitateľský zážitok ^^
To je krásné povzbuzení, takhle na večer. Láska je magie, o tom není pochyb. 🙂 Tak užívej duhových okamžiků, jaro je k tomu opravdu jako stvořené. 🙂
Silene ti to preju 🙂
Všechno má svoje pro a proti, ale asi to tak má být. Tak si zatím užívej, dokud vám to takhle zčerstva tvá, však až se "usadíš" opět v realitě, tak ty povinnosti doženeš.
Je to to nejlepší, co v máji člověk může prožít a já bych s tím návratem nespěchala.
Jo,dobrá píseň